Ahojky,
všechny Vás moc a moc zdravím po velmi dlouhé době. Ani nevím, jestli si na mě budete pamatovat. Konečně máme doma internet a tak se snad uvidíme (písemně) častěji.

Takže moje těhotenství bylo bez komplikací, tedy až na těhotenskou cukrovku, ale to jsme snad taky zvládly.

Taťka nás pořádně honil, ale můžu řict, že se to vyplatilo!! Celou dobu těhu jsem měla tolik pohybu na čerstvém vzduchu, jako nikdy dřív. Kolikrát jsem to i proklínala, ale nedám na to dopustit a všem doporučuju. Samozřejmě, pokud to Váš stav dovolí. Jezdili jsme na dřevo do lesa, doma potom nařezat, posekat a hezky uložit. Ta poslední část byla na mě. Manžel vždy něco pořezal, posekal a já to pak v kolečku převážela a ukládala na místo. Samozřejmě, že nezůstalo jen u dřeva.....

Termín jsem měla na 27.9.2006, celkem nezadržitelně se to blížilo. A ještě více jsme se těšili na naše zlatíčko!! V pátek 22.9. při kontrole paní doktorka trošku nadloubla čípek a přitom říkala, že jedna pacientka po tomto zákroku do rána porodila. Pousmála jsem se pro sebe a s radostí jsem odkvapila. Ještě to odpoledne jsem začala mít bolesti cca po 10 min, ale to jsem dávala za vinu tomu, že jsem den předem zasadila 30 tůjí. Večer stále bolesti po 10 min a ne a ne se uklidnit. Ani sprcha nezabrala, společná koupel s manžílkem trošku. Šli jsme spát a stále bolesti nepřestávali, ale byly nepravidelné, chvíli se zkracovaly, pak se zase ustálily na 10 min. Dvakrát jsem volala do nemocnice, jestli máme přijet, sestřička mi vše popsala a ptala se,jestli mi při bolestech tvrdne celé břicho. Bohužel netvrdlo, bolelo mě stále jen v podbřišku.

Ráno se bolesti zkrátili na 7 min. Manžel se pořád ptal, jestli už chci jet, totiž měli jsme jet do Trutnova k manželovým rodičům na oběd. Měla jsem se rozhodnout, jestli pojedem na oběd nebo do porodnice. Řekla jsem, že jedem na oběd, že to ještě není tak akutní. Tak jsme obědvali řízečky, já snědla jen půlku a už jsem říkala, že chci jet. Bolesti byly po 5 min. Manžel ještě, že chce něco zjistit  na internetu , to už jsem mu nedovolila.
Měli jsme na vybranou, buď rodit v Trutnově nebo jet do Hradce Králové. Manžel pracuje v HK, tak jsem mu řekla, že chci do HK, že to bude jednodušší. Tak mi řekl, ať se nedívám na tachometr. To bylo celkem těžké, jel se mnou 160 km/h v HK tři křižovatky na červenou!! Ta jízda byla snad těžší než celý porod.....

V porodnici nás nechali chvíli čekat, pak jsem byla na monitoru a porodní asistentka se mě ptala jestli mám bolesti (v autě byly už po 4 min.) Na monitoru se asi nic moc neukazovalo. Já na to, že bolesti mám. Zdálo se jí to divné, tak mě vyšetřila doktorka a zjistila, že jsem otevřená na 1-2 prsty. Jinak by mě snad ani nepřijali.
Šla jsem na přípravu (oholení, klystýr - to byl taky zážitek:P) a pak na sál. Porodní asistentka mi propíchla vodu. Pak se bolesti trošku zesílily a časový interval zkrátil. Na sále jsem  byla od 15:30, manžel byl se mnou a bez něho by to bylo mnohem horší. I když se bolesti stále daly vydržet. Pořád jsem čekala, když už to příjde, tak strašná bolest, ono stále nic. Po další prohlídce jsem už téměř byla otevřená, scházel pouze 1 cm. Tak jsem se měla otočit na druhý bok, a pak to začalo...... nucení na tlačení, což jsem musela prodýchávat. Manžel mi skvělě asistoval a říkal mi ať dýchám dýchám a netlačím. Zas tak hrozné to nebylo.
A když přišlo na tlačení, tak to mi moc nešlo, nějak jsem nemohla zadržet dech a pořádně zatlačit. Ptala jsem se, jak dlouho to bude trvat, byla jsem dost vyčerpaná z předešlé noci. Vůbec jsem nespala, kvůli bolestem. Říkali mi, že buď dvě kontrakce, nebo půl hodiny. Že záleží jen na mě. Už chtělí brát kleště, ale to jsem jim nedovolila. Tak jsem dvakrát zabrala a zlatíčko bylo venku.
Mierček se narodil 23.9.2006  v 18:30, měřil  2830g a vážil 49 cm.  Už dával o sobě vědět a měl ještě nožičky uvnitř. Taťka zamáčkl slzu a šel fotit. Pak mi Mirečka přinesl ukázat a dal nám oběma velkou pusu.

Tak to je náš příběh, bylo to moc krásné, moc ráda a často na to vzpomínám!!