Míšo, že by ta labuť konečně zvedla svůj štíhlý krk a zatřepala křídly? 

Misa II napsal(a):

Ano, a jak to tu čtu, většina z vás má doma chlapa. Někdo to tu už trochu napsal, já teda došla na konec. právě v tom vztahu, ono vše , čím jsme si prošly se odvíjí od toho, jak moc toho druhého máme rádi a nakolik si uvědomíme, že nevěra je i o nás, když jsi vzpomenu na ty nářky jak mi to mohl udělat , proč ....  ve vztahu je to prostě věc obou. Lucko, ty mě znáš, já prostě už nějak nemám strach, že to nezvládnu, že zůstanu sama, vždy se to totiž nějak vyřešit dá. Ale hlavně, z odstupu, nemohla bych s ním žít. I když mi ho fakt začíná být líto, možná až ve středu u toho soudu o děti mu to došlo, já mu přeju hodně štěstí a já se cítím dobře. Neumím to vysvětlit, jsem svobodná,  asi to píšu blbě, ale vím, že jednou budu vzpomínat jen na to hezké, špatné časem vymizí, třeba z nás budou jednou kamarádi, ale to je vše. Raději sama, než čekat na pusu od muže, kde vztah vlastně není ani z jedné strany. A s odstupem- nevěra nebyla tím začátkem konce, nevěra byla vyustěním našeho  manželství , tak to prostě je a já se s tím vyrovnala. A vlastně jsem ráda, že k tomu došlo, já vím, že to zní šíleně ale je to tak. Protože mám šanci začít znova a taky mám pocit, že kus té dlouhé cesty jsem už ušla a bez něj je mi líp.
U většiny z vás , co sem píšete vztah je , přeju vám moc moc , ať to vyjde a jste spokojené a štastné

No konecne

mám vás ráda

Pandorraa napsal(a):

Zivot hlavne neni o tom, jak byt dokonala, ale jak byt stastna A to tak moc, aby mi zbylo i pro ostatni 

Já už to pochopila, díky vám 

Míšo !!!!!! spad mi za tebe zas jeden šutřík ze srdce. mám tě ráda. jen tak dál.

Chtěla bych se s Vámi podělit o článek, který jsem včera četla............ myslím, že to sem svým způsobem patří

Kdybych žila znovu se svým mužem ...

Kdybych znovu žila se svým mužem, byla bych mu víc ženou.
Nechovala bych se k němu z pozice síly, protože to je mužská role, ale učila bych ho síle své lásky. Víc bych ho objímala a hladila než se hádala a bojovala.
Neříkala bych, že k němu budu milá až potom, co bude milý on, protože muž přece nemůže vědět, co to je být milý, ale byla bych k němu milá, aby se naučil, co to znamená a jak je to pro něj výhodné.
Nenutila bych ho žít podle svých očekávání, ale očekávala bych, že bude žít svůj život.
Už bych ho nekritizovala. Tohle s muži s muži moc nefunguje, většinou se zaseknou a nikdy na tuhle "prohru" nezapomenou. Naopak, vždycky, a i za tu sebemenší věc, bych ho chválila.
Víc bych mu naslouchala a méně ho poučovala. Vím už totiž, že muži říkají stejnými slovy něco jiného než ženy. A také že mluví málo, ale co řeknou, na rozdíl od žen udělají.
Nenechala bych se kamarádkami přemluvit k tomu, abych o něm mluvila negativně. Naopak, vždycky bych stála při něm a bránila ho, třeba proti kamarádkám, ale dokonce i proti svým rodičům. Vím už totiž, že když žena následuje svého muže, zvláště v dobách krize, vždy ji to nakonec posílí a o to víc je sama sebou.
Už bych nevyžadovala, aby mi i po letech vyznával lásku před svými kamarády a už vůbec ne před jeho nebo mými rodiči nebo kolegy. A nechala bych na něm, jestli se budeme na veřejnosti držet za ruce.
Pokud bych chtěla, aby opravil kapající kohoutek, zmínila bych, že obdivuji jeho organizační schopnosti, s jakou vždycky dokázal sehnat opraváře (nechala bych na něm, kdy a jak), a jen tak mimochodem bych vyjádřila přání, aby ten kohoutek přestal kapat.
Nenutila bych ho chodit se mnou nakupovat, ale o to víc bych obdivovala, jak dokáže sehnat co je třeba.
Vysvětlila bych mu každý měsíc, že před menstruací a často i během ní budu říkat věci, které
tak ve skutečnosti nemyslím - aby to nebral vážně (aby se k smrti nelekal že je našemu vztahu konec).
Domluvila bych si s ním jasné signály - například, když přijdu nahá, mám chuť se milovat. Tomu neodolá žádný muž na světě! Nebo když si dám na hlavu ručník, bolí mne hlava, aby nepodléhal hlubinné krizi že zase něco zkazil.
Už totiž vím, že mlčení ženy je mučení muže a muž je z  ženy stále poněkud zmaten.
Nikdy bych mu nekladla nezodpověditelné otázky, protože už vím, že když muž něco neví, je ponížen a bere to jako životní prohru. A také bych o něm už nechtěla, aby rozhodoval, který svetřík mi víc sluší.
Nerozčilovaly by mne jeho ironické poznámky, protože bych už věděla, že to je jako když kluk podrazí holce nohy, tedy způsob pozornosti a vyjádření zájmu.
Nejprve bych ho nakrmila, a až potom bych si s ním povídala.
Nevytírala bych a nezametala pod jeho židlí, když na ní zrovna sedí, protože už vím, že i on v bytě potřebuje svůj bezpečný koutek a je tím ponižován.
Nevyčítala bych mu noviny a televizi, protože už vím, že to jeho způsob relaxace po práci.
Neustále bych mu dávala najevo, jak mi imponuje, a sama bych se ho snažila co nejvíce (něžností, péčí, nebo nahotou) inspirovat. Nikdy bych mu neříkala, že se k sobě nehodíme, protože je tak jinej, ale obdivovala bych ho, jak je krásně jinej.
Omezila bych sledování telenovel a romantických filmů, protože se skutečností nemají pranic společného: programují nás k závislosti ke konzumu -propagovaných předmětů a pomyslných rozkoší. Už také vím, že poměřovat toho mého vyretušovanými krasavci z obrazovky je nesmysl a začátek konce vztahu.
Nepřipravovala bych se na milování pozdě v noci dvacet minut v koupelně, protože vím, že by mi mohl usnout, ale pomilovala bych se s ním a až pak bych šla do koupelny. A i kdyby zpočátku nechtěl, už vím, jak snadné je přemluvit ho k tomu. Při milování bych ho za neustálé chvály stále učila, jak mne potěšit. Už totiž vím, že zatímco žena je desetkrát citlivější než muž, a to na celém těle, muž je skutečně citlivý většinou jen na tom jednom místě, takže evolučně nemůže mít nejmenší ponětí, jak hladit ženu.
A uvědomuji si také, že to má v tomto a jiných ohledech se mnou těžké, protože jemu ke spokojenosti stačí, abych přišla nahá.
Kdybych znovu žila se svým mužem, byla bych mu vstřícnou, jemnou a přijímající ženou, a on by pak tím víc byl uvolněným, ale zároveň silným, citlivě na mé potřeby reagujícím a oporu poskytujícím mužem.

Hm, myslite, ze to tak naozaj funguje? Strasne rada by som dokazala nieco take, ako je popisane v tom clanku, ale zatial sa len zmietam v nespokojnosti, ked to nie je tak, ako by som chcela. Na druhej strane, preco mam byt ja ta, ktora sa snazi viac????

Neviem....

ja neviem, Luci. mne z toho plynie akoby ta zena mala na vztahu makat a co chlap? Ale asi to vidim z ineho uhlu, neviem.

Míša Kulička napsal(a):

No nevím - mně to připadá příliš jednostranné... Existuje něco podobného aj pro chlapy?

...........nevím, až na něco přijdu, přidám to sem....

faf napsal(a):

Hm, myslite, ze to tak naozaj funguje?

Funguje, už 23 let, nechci to zakřiknout. V tom článku je vlastně všechno, je tam ten základ, ta moudrost. Neumím to líp vysvětlit.

Pandorraa napsal(a):

faf napsal(a):

Hm, myslite, ze to tak naozaj funguje? Strasne rada by som dokazala nieco take, ako je popisane v tom clanku, ale zatial sa len zmietam v nespokojnosti, ked to nie je tak, ako by som chcela. Na druhej strane, preco mam byt ja ta, ktora sa snazi viac????

Neviem....

Faf, myslis opravdu, ze ti jeste musim vysvetlovat, co nebo spis kdo je to "princezna"???
Snad jen dodam, ze kazda z nich chce vsechno nebo nic...a vetsinou dostava nic, protoze sama nikdy neumi nabidnout vsechno...
A vetsinou to neni jeji vina, protoze ji to nikdo nenaucil...kazda "princezna" se boji, ze ztrati i to, co nema a nikdy mit nebude, protoze zije nebezpecnou iluzi: snazit se museji ti druzi, je to jejich povinnost.... Jenze ono je to presne tak, jak v tom clanku. Dostanes jen to, co sama das... Ten text je naprosto super a kazda nevesta by se ho mela naucit nazpamet driv, nez rekne sve ANO.... Ty rady v nem obsazene jsou obrovskym moudrem a zene davaji velkou moc nad muzem.... moc lasky

ANO ANO ANO a stokrát ANO !!!!!! 

Pajka22 napsal(a):

Danielko,

napsala jsi to úžasně a já bych se pod to také podepsala!!! Je to tak a funguje to. Pokud chceme, aby nás muž rozmazloval, musíme nejprve rozmazlovat my jeho. Škoda, že na to pořád zapomínám a chci, aby nejprve rozmazloval on mne, ale muži opravdu fungují přesně podle toho, jak Daniela píše. Zkuste to.

Danielo díky, nalila jsi mi dnes opět život do žil!

Ahoj Páji, jsem ráda, že jsem ti nalila trochu života....... taky mě to povzbudilo.......a některé věci jsem začala dělat ještě dříve, než jsem ten článek četla a opravdu to funguje........... jsem ráda, že jsi se ozvala....