PPavlaa napsal(a):

jdu do toho

Že bych si taky našla nějakou bouli.Ale nenene,radši nepokoušet osud...

PPavlaa napsal(a):

bazalko, není pořád čas. Chtěla jsem tam jít tento týden, ale zase to mám dostat, tak nevím. Jedna se mi udělala - no, ani nevím, jak to tady popsat, ale po 2 dnech se začala ztrácet...jen ty v tříslech pořád drží a občas pěkně bolí...ale třeba si to rozmyslí a ztratí se

To môže byť zápal lymfatických uzlín, šupaj k doktorovi! Bože, ako s amôžeš takto zahrávať s vlastným zdravím???!!! Ja lekárom sama veľmi neverím, ale keď ide do tuhého, idem za nimi - čo mi už iného zostáva? A radím to aj tebe... Inak, ak sú lym. uzliny, tak tie s menzes nesúvisia.

Už asi dva dny přemýšlím(bolí,bolí),ale začínám mít pocit,že se blížím ke své nirváně.Vedle na depu Vanilka psala,že by jí bylo vcelku jedno,jestli manžel někoho má či ne,když je milej  a příjemnej na ni a pěkně se stará...
No,my jsme si plánovali pěknej víkend,pak to důsledkem různých událostí dopadlo úplně jinak,že jsme spolu strávili opravdu jen minimum času(takže žádný velký nadšení),ale přesto,když v neděli odpoledne přišel s tím,že musí do práce,tak ve mě někde uvnitř trošičku problesklo,že mi je v podstatě jedno kam opravdu jde.Abyste rozumněly,přes všechno mu pořád věřím,prostě když jde do práce,tak jde do práce a na prvních několik minut si s tím vystačím.Pak začne červík hlodat a mě dá strašnou práci ho zahnat.No strašnou-někdy větší,někdy menší.A teď jsem tam pocítila něco jiného.Prostě,ať si jde kam chce,hlavně ať je spokojenej a když se ke mě zas vrátí-pro mě jedině dobře.Byl to fakt jen záblesk,ale včera se to zopakovalo...

Já jsem na to,že stejně záleží na něm-jestli zůstane-přišla už dřív,taky jsem přišla na to,že mu přeju všechno nejlepší  pokud to nejlepší je rozvod a madam,tak to má mít,nijak jsem ho nedržela.

Ale teď to je takový jiný,takovej vnitřní klid...Jestli to je to ono,tak třikrát hurá a sem s tím.Doufám,že to bude jen sílit.

No,děkuju,je to fuška....

bazalko, máš skvěle našlápnuto, vzala jsi to za správný konec. Podle sebe Ti můžu říct, že občas ten vnitřní klid ustoupí na chvíli hodně silným pochybám.  Ale důležité je s takovým pocitem umět pracovat, zjistit proč mě přepadly pochyby právě teď a jak z toho ven.

Moc by mě zajímal Tvůj příběh - jak dlouho už víš o manželově nevěře, jak jsi to zjistila, jak dlouho to trvalo, jak dlouho jste spolu. Pokud by Tě to nezraňovalo, napiš mi to, prosím, klidně i do SZ, pokud nechceš veřejně. Dík.

Ještě k tomu---v podstatě hned jsem věděla,že o něj nechci přijít,taky jsem věděla,že ho nijak neudržím,jestli nebude chtít-proto ta kartářka.Když tenkrát madam napsala domů,měl jít chvíli na to do práce,tak mě to samo sebralo,byla jsem zase zpátky jako na začátku,ale to bylo zrovna,kdy jsem mu říkala,že pro mě je nejdůležitější jeho štěstí,ale věděla jsem,že já to moc nepřijmu,že pro mě to bude konec(i když to je blbý označení),ale teď ten malinkej záblesk,to bylo právě ,že bych to přijala,no prostě takovej vnitřní hřejivej pocit...

A hrabeme se z toho postupně do teď,aspoň já.Jeli jsme asi 14dní na to na víkend,sami bez dětí.Můžu jen a jen doporučit,to je úplně o něčěm jiném než s dětmi a určitě to tomu vztahu pomáhá.Takže jsme si slíbili,že aspoň jednou za půlroku na víkend někam vypadnem-pryč od dětí,pryč z domu.To mi a i jemu dost pomohlo srovnat myšlenky.Zhubla jsem a ještě v tom hodlám pokračovat,protože jsem sebe dost zanedbala,což madam ani v době své největší krize neudělala.A sex...to je třešnička na dortu,je to teď o něčem úúúplně jiném.

Já SI i ostatním taky držím palce.Ono se to nedá všechno přesně popsat,beztak se klepu jak ratlík,ještěže není doma!!!
A na to už jsem taky přišla,že to je s vámi podobné(Lucie33,ty).Vím,že jsem někde psala,že mi to pak bylo vysvětleno,že jsem se tak úžasně starala a všechno úžasně zvládala,že měl čas pomáhat a zaobírat se jinde.No jo,já holka šikovná a madam se zatím stíhala pod vším hroutit přesně v ty dny,kdy byl pryč přes den a pak se tam mohl na večer,cestou za teplou večeří,stavit...

Jsem to nedopsala-na to jsi mi odpověděla,že to je či bylo hooodně podobné.To snad tam nahoře před narozením naučej dva-tři koncepty chování a po narození si vyber,ne?

Upravil(a) bazalka (5. 6. 2007 19:31)

bazalko, přesně ...

já teď už končím, manžel mě zve na panáka do zahradní restaurace, pak jdu na pokec s kámoškou, ale fakt jsem moc ráda, že jsem tady našla spřízněé duše ...

bazalka napsal(a):

Taky,taky a děkuju vám všem...

Holky (Vanilko, Bazalko, Luci, Pavlo . . . ), moc vám přeju i závidím, jak jste to všechno zvládly. V těchto chvílích, kdy mám chuť všechno vzdát a poslat ho pryč, mi moc pomáháte. Jste inspirací a nadějí, že i takovýhle životní průser se dá zvládnout. Ráno jsem bulela a teď večer se usmívám. Pokusím se nereagovat tak, jak mám někdy chuť, pokusím se být v pohodě a fajn (vždyť za chvíli se mi narodí tolik chtěné miminko) a dát tomu všemu čas a prostor. Vždy, když budu mít chuť to radikálně vyřešit, mrknu sem a zastavím se. Vždyť mě přeci pořád má rád, i když teď  třeba "jen" jako matku svého dítěte. To se změní. Zase k sobě najdeme cestu. Já v to věřím. Holky, děkuju.

bazalka napsal(a):

Nabuko... 
Uvidíš,nějak to zvládneš.Je to teď pro tebe těžký,blbý období a navíc to těhotenství.Ono ti to nemusí připadat,ale ty hormony s náma mávaj,jak se jim zachce.Jinak je to stále dokola,neptat se,nesrovnávat,nevolat,nevyzvídat.Hlavně po něm nechtěj,aby ti řekl,jestli miluje tebe nebo ji.Já se v první chvíli taky dozvěděla,že ho odtrhávám od milovanýho člověka.A perličku-ještě pět hodin předtím mi "vyznal" lásku-byli jsme doma a prostě mi řekl,že mě miluje...A večer,že mu ničím život...
Choď sem,piš sem,je to taková psychologická poradna on line,nebo zkus nějakého psychologa.Nechci tě nijak strašit,ale po porodu jsou ty hormoni ještě kolikrát horší...A budeš mít strach o to miminko,budeš trošku nevyspalá,šíleně šťastná na jedné straně a šíleně smutná na druhé...Třeba ne,jen vím,jak jsem reagovala já a jak jiné holky...
Taky mi v tom mezidobí největšího překonávání pomohly karty a I-ting,pořád jsem zkoušela,jestli to je lepší nebo ne.Ono mi pokaždý vyšlo to samý-lepší,ale trpělivost...
A někdo tady psal,ať se snažíme onu milenku netahat mezi nás-vás dva,to je fakt potřeba,ale jde to těžce,zkus třeba,když se ti o ní bude chtít mluvit,odejít z místnosti,s košem nebo si dát čaj,kafe...

Teď mi volala manželova babička. Tchýně se to totiž dozvěděla od švagrový a jelikož to vzala jako záležitost celé rodiny, řekla to i babičce. Z čehož jsem zrovna odvázaná nebyla a manžel už tuplem ne. Přesvědčuje je samozřejmě o tom, že je to všechno nesmysl a drby. No, ale to je jedno. Babička mi volala a říkala mi, že to určitě zvládnu, že ona taky zvládla něco podobnýho a že ve chvíli, kdy se narodí náš chlapeček se všechno v dobré obrátí. Prý mám vydržet. Je to ženská, který bude letos 80 a ještě chodí každý den plavat do bazénu (v 75 letech tam ještě skákala šipky :-)). Kdysi před lety emigroval její manžel do Kanady (asi na dva roky a pak se mohl v rámci nějakých těch amnestií vrátit), tenkrát se i rozvedli a ona asi měla někoho jiného a on tam možná taky. Pak přijel zpět a zase se vzali a dožili spolu až do jeho smrti. Teď "chodí" a žije už asi dva roky s jistým pánem, což je pravděpodobně ten, s kterým byla tenkrát před těmi 30 lety. :-) Je to sranda, jak je ten život zajímavý. :-)

Nabuko napsal(a):

bazalka napsal(a):

Taky,taky a děkuju vám všem...

Holky (Vanilko, Bazalko, Luci, Pavlo . . . ), moc vám přeju i závidím, jak jste to všechno zvládly. V těchto chvílích, kdy mám chuť všechno vzdát a poslat ho pryč, mi moc pomáháte. Jste inspirací a nadějí, že i takovýhle životní průser se dá zvládnout. Ráno jsem bulela a teď večer se usmívám. Pokusím se nereagovat tak, jak mám někdy chuť, pokusím se být v pohodě a fajn (vždyť za chvíli se mi narodí tolik chtěné miminko) a dát tomu všemu čas a prostor. Vždy, když budu mít chuť to radikálně vyřešit, mrknu sem a zastavím se. Vždyť mě přeci pořád má rád, i když teď  třeba "jen" jako matku svého dítěte. To se změní. Zase k sobě najdeme cestu. Já v to věřím. Holky, děkuju.

Nabuko, já tohle nezvládla.. není co přát, není co závidět.. my stojíme před rozvodem. Zvládla to Vanilka, bazalka... ale držím palečky, určitě to bude dobrý