Takže nejdříve děkovačka vám všem, že jste mě pomáhali během těhotenství a pak děkuji za všechny přáníčka! Děkuju hlavně Spuntikovi a Mishe, že daly zprávu sem na net a já si pak mohla všechny gratulace přečíst!!!

Porod byl "porod", ale už teď si to horší nepamatuju
Vyvolávali mi ho minulé pondělí v osm ráno. Musela jsem nastoupit do nemocnice na oddělení, kde leží holky s rizikovým těhotenstvím. Doktorka mi řekla, že to dřív než ve středu stejně nebude. (vyvolávají to tak, že "tam"zavedou nějakou tabletu) Jo a vyvolávali to proto, že jsem měla těhu cukrovku a to se nesmí přenášet. Takže v osm tableta. V poledne mě začalo bolet břicho jako bych to měla dostat. Tak v domnění, že to jsou kontrakce jsem se považovala za hrdinu a říkala, že ostatní jsou hysterky, že tohle je pohodička. Odpoledne to začínalo nabírat na síle a interval se stále zkracoval. Večer už jsem ani nemohla sedět ani ležet, bolelo to jako blázen - nevím, proč jsem předtím měla strach, že kontrakce nepoznám - tohle člověk opravdu pozná !!! No a tak jsem šla za doktorkou, že si myslím, že je to silný a že asi budu rodit. Tak mě vyšetřila a řekla, že to je ještě na dlouho a ať si jdu lehnout. Tak jsem zavolala manželovi a řekla mu, že může jít klidně spát (to bylo asi devět večer). Položila jsem telefon a praskla mi voda - teda já jsem si nebyla jistá - myslela jsem, že to je jen hlenová zátka, tak jsme zazvonily na sestru a ona si došla pro vložku, jestli je to plodová voda nebo ne - tak to byla plodová voda a já jsem šla znovu na vyšetření. Tam (kromě toho, že mi tam praskla voda - a to tak, že vody bylo opravdu požehnaně) mi řekla, že už se zkrátilo hrdlo ze dvou na půl centimetru a že to vypadá, že to bude do úterý. Tak jsem zase volala manželovi ať počítá s tím, že teda asi v noci přijede. No rozjely se kontrakce asi po třech minutách a já čekala, až se začnu otvírat. Byla jsem pořád na dva až tři cm a malej vůbec nesestupoval. V jednu mi řekli, že mám zavolat manžela. Už jsem byla fakt vyčerpaná a neměla jsem moc sílu. Takže když přijel, tak jsme přešli na porodní sál a první moje věta byla, že chci epidurál, abych pak měla sílu na ten konec. Byly asi dvě ráno. Přišel doktor a řekl, že jsem otevřená na osm cm a že už mi ho nedaj. Problém byl, že malej byl pořád nahoře a během těch kontrakcí měl sestupovat. Tak mi píchli nějakou kapačku, aby ty kontrakce byly ještě častější a silnější!   Musela jsem na každou kontrakci stát a pohupovat v bocích - to se jim řeklo :-) Pak mi řekli, že už to vypadá, že by to mohlo jít - tak jsem zaujala klasickou polohu a začala tlačit - byla jsem už pěkně vzteklá a vyčerpaná, ale když mi řekli, že si můžu sáhnout na hlavičku, tak jsem to udělala a pak jen asi dvakrát zatlačila a malej byl venku. V tu chvíli to byla strašná úleva, protože jsem věděla, že už žádná hnusná kontrakce nebude!!!! A malej řval a vřískal a fakt to bylo to nejhezčí co jsem kdy slyšela!!! Dali mi ho na břicho - asi na pět minut a pak šel manžel točit, jak ho utírali a vážili a měřili a já jsem mezitím porodila placentu a doktor mě zašil. Vůbec mě nestříhali a měla jsem asi 6 stehů. Pak mi ho dali, aby zkusil sát - což mu vůbec nešlo, ale teď už je přeborník Po porodu jsme byli ještě dvě hodiny na sále - tam nám přinesli snídani - i manželovi a po těch dvou hodinách jsem šla do sprchy a na záchod (jinak by mě cévkovali) a pak už jsem se přestěhovala na pokoj. Ještě na sále jsem si sedla na židli a vůbec jsem s tím neměla problém. To až následující den, kdy to přišlo k sobě to trochu pobolívalo, ale žádná tragedie a hned třetí den jsem to necítila skoro vůbec. Teď už vypadávají stehy a "spodek" mám úplně v pohodě.

Tak toliko k porodu. Co jsem nečekala byla dávka vyplavenejch hormonů - furt se mi chtělo brečet - hrůza. Navíc měl malej žloutenku - proto je taky tak krásnej :-) tak mi ho vzali - aby byl pod lampou a nosili mi ho jen jednou za tři hodiny na kojení - to bylo strašný - ostatní na pokoji měly ty svoje mimísky u sebe a já tam ležela vedle prázdný postýlky - a navíc ty hormony - to byla síla. No ale v neděli nás pustili domu a tak si tady na sebe zvykáme!
No a toť asi vše - nemám teď moc čas, takže to po sobě ani nebudu číst - asi bych to ani neodeslala, protože tam určitě budou nějaké chyby a tak ))) Malej se právě probudil, tak jdu přebalovat, koupat a krmit!

Je pravda, že teď už mě opravdu nic nebolí, je mi krásně a určitě do toho půjdu znovu!!! Opravdu to za to stojí a i když ty kontrakce byly hnusný, častý a trvalo to dlouho, byla to "jen" jedna noc! A teď tady mám krásnýho broučka na kterýho se nemůžeme vynadívat. Je to opravdu zázrak