Tak co já si pamatuju z mých dětských let, mamka začala dělat na směny když mi bylo 12 a ségře 9. Připadala jsem si normálně jak velká holka, takže to bylo v pohodě.
Jen jednou jsem se bála,že umře, měla jsem anginu a teploty přes 39, máma v práci a já doma brečela.Až po letech mi řekla, a proč si mi to neřekla? Tak by přišla babička. No holt jsem byla statečná.

Já vám fakt děkuju, taky mám pocit, že jim to občasné zůstávání "sám" doma spíše prospívá. Už jenom to, že se naučili telefonovat, zpaměti naše čísla, vědí co kde doma najdou, to dřív vůbec nevěděli, všechno jim bylo dáno, nebo přineseno. Oni ještě ven sami nesmí, jen třeba do obchodu ve vedlejším vchodu, ale až budou, ta samostatnost a zvyk zodpovědnosti sám za sebe se jim bude sakra hodit. A hlavně - to že mohou zůstávat sami, jsem zjistila dlouhodobým pozorováním, když mám ta volna a oni si sami např. řekli: jo mami klidně si na ten nákup dojeď. A vím, že kdyby se jednalo o noc, bylo by to jiný kafe, to ani náhodou. Můžu vám říci, že kdybych s nima byla doma pořád, asi by nenašli ani rohlík v lince:-)