29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
pešta tak to musel být mazec:-) mi u matury se stalo to, že jsem přede dveřmi řekla otázku konkrétně z ruštiny co nechci ani za nic !!! a já si ji vytáhla, pamatuju si to do dneška, řekla jsem, že nechci spisovatele a díla 19. století.... když jsem to četla z toho lístku taxem myslela,že mě trefí... ale dopadlo to dobře, vybavila se mi celá stránka.. paxem se už rozjela.
Není tady
Na tohle nezapomenu snad celý život: Když jsem byla v osmé třídě, byla jsem při matematice vyvolána k tabuli. Látku jsem se samozřejmě nenaučila, neměla jsem o tom ani páru a na matiku jsem dodnes ,,analfabet".
Učitelka mi začla klást otázky a chtěla výsledky. K mému úžasu se mi vždy okamžitě po otázce vybavila určitá číslice (suma-výsledek). Tak jsem ho řekla-neměla jsem co ztratit a coby třídní šašek jsem opět chtěla ,,oslnit". Jaké bylo mé překvapení a hlavně zděšení, když všechny mé odpovědi byly správné-bez počítání a sebemenšího uvažování!!! Třískala jsem jednu odpověď za druhou a učitelka i spolužáci byly celkem v šoku. Učitelka už nevěděla, jaký těžší příklad by vymyslela, ale vždy jsem řekla tu správnou cifru (jakoby jsem to uměla nazpaměť.) Dodnes to nemůžu pochopit, až jsem tenkrát měla sama ze sebe strach a nevěděla, co se děje.
Určitě to bylo něco ,,tajemného" a nevysvětlitelného.
Není tady
Tak to, že si vzpomenu na kámošku, kterou jsem delší dobu neviděla a ona mi píše zprávu nebo volá, nebo napíšu já jí a zjistím, že se jí nevede nejlíp, to je u mě už normální...nebo že mám deja vu, to je taky normálka....vidím prostě věci poprvé a zdá se mi, že už jsem je zažila, viděla atd....
A kdysi jsem doučovala kluka sousedky angličtinu, byl v pátý třídě. Během roku jsme původní kuli vytáhli na zaslouženou dvojku a byl klid, mezitím kluk přešel do jiný třídy a s jeho mámou jsme se asi dva-tři roky neviděly (ač panelákové sousedky)....a jednou v noci se mi zdál sen - viděla jsem sousedku, jde ke mně a povídá mi "Jo, Kuba, ten má samý jedničky, i z angličtiny má jedničku" no a měla velkou radost...tak jsem se ráno vzbudila s takovým pěkným pocitem...no a holky, já tu sousedku ještě ten den potkala a hádejte, co mi řekla? No jasně "Jo, Kuba, ten má samý jedničky, i z angličtiny má jedničku".... od té doby věřím svojí intuici mnohem víc ...
A mojí mamince se zase jednou zdálo v noci o babičce, její tchyni. Měly pěkný vztah. ....ráno taťkovi volali sourozenci, že babička v noci zemřela.... a s mámou se asi v noci přišla rozloučit...jinak si to vysvětlit neumím...
Upravil(a) Eva36 (3. 11. 2006 15:14)
Není tady
Děda s babičkou měli nehodu-srazilo je oba auto, babička zemřela na místě a děda po pár dnech na ARU. V noci jsem se probudila (na budíku byly 2 hod.)celá zpocená a manžel se ptal, co se děje,jen jsem řekla, že děda zemřel. Ráno jsem volala do nemocnice a řekli, že děda zemřel v 1.58hod. Přišel se rozloučit.
Před dvěma lety jsem měla najednou strašný pocit, celá jsem se třepala a potila. Ještě jsem si říkala, co se děje, že je vše v pořádku a měla bych být v klidu. Za hodinu přišel synovi telegram,že mu zemřel táta (můj BM)od synovy babičky u které BM žil. Od jeho smrti se mi o něm v noci nezdálo, i když jsem na něj často vzpomínala. A letos přesně na dušičky (byla jsem na hrobě babičky a dědy) se mi v noci o něm zdálo, i když jsem si právě v poslední době na něj už nemyslela.
Není tady
Mě se tyhle věci dějí pořád, často se mi pohybují věci, když chci vzít do ruky knihu, tak se posune a já sáhnu naprázdno, často mi cinká lžička v hrnku, když si vařím kafe, dveře se otevřou a samy zavřou, položím příbor na stůl a lžíce se ještě po chvíli sama otočí, jenže většinou na to nemám svědky, nebo jsou u toho malé děti, takové ty sny, že se to pak druhý den stane, to jsem měla už jako malá holka. Už jsem si na to zvykla. Kamarádka co se zabývá kineziologií říká, že to asi dělám já sama, asi nějakou energií, kterou ale neumím ovládat. Někdy je to legrace, někdy míň.
Není tady
Jak tady pisete o tech zaverecnycj zkouskach tak ja jsem na tom podobne a do dnes si to nemuzu vysvetlit.
Byla jsem flakac,vic za skolou nez ve skole,na zaverecny jsem se ani nepripravovala bylo mi jasny ze neprojdu,ale v 8 vecer sem si rekla aby se mi lip spalo ze si s kazdyho predmetu (byly 3) prectu jednu otazku aby se mi lip spalo a mela pocit ze jsem tomu prece jen neco dala.
Druhy den uz se na me komise (znali me ) koukala s lehkym usmevem a zastupkyne spis s nenavisti a s ironickym usklebkem na rtu jako "ta vyleti" ..k jejich i memu udivu sem si vylosovala (otazky byly maly zetonky s cislama nahazeny v klobouku a bylo jich opravdu hodne) prave ty 3 otazky co jsem si vecer precetla.Kdyz chci pamatuju si vsechno do puntiku a tohle mi vybehlo pred ocima tak jak sem to vecer cetla.Tak jsem spustila ,poradne nevedela ani o co jde..no a na konci mi zastupkyne podala ruku se slovy ze tohle necekala.No to ja teda taky ne
Není tady
Tetamáma napsal(a):
Mě se tyhle věci dějí pořád, často se mi pohybují věci, když chci vzít do ruky knihu, tak se posune a já sáhnu naprázdno, často mi cinká lžička v hrnku, když si vařím kafe, dveře se otevřou a samy zavřou, položím příbor na stůl a lžíce se ještě po chvíli sama otočí, jenže většinou na to nemám svědky, nebo jsou u toho malé děti, takové ty sny, že se to pak druhý den stane, to jsem měla už jako malá holka. Už jsem si na to zvykla. Kamarádka co se zabývá kineziologií říká, že to asi dělám já sama, asi nějakou energií, kterou ale neumím ovládat. Někdy je to legrace, někdy míň.
jezisimarjaaaa ,ja bych se bala asi sama sebe
Není tady
No to jsem si ale myslela. že tam někdo něco takového napíše. Proto jsem taky ty podstatné věci vynechala. Sám sebe se občas bát není na škodu, alespoň se drží člověk na uzdě. Ublížit někomu se totiž dá nejen fyzicky. nebo psychicky. ale taky zcela podvědomě. což se člověku. kterému se dějí "paranormální jevy" může podařit, ani o tom nebude vědět.
Není tady
Holčiny jestli vás tajemno fakt zajímá zkuste www.zahady.mysteria.cz tam se dá číst celej den. Některý věci musíte brát s rezervou, ale jsou tam i moc zajímavy příběhy. Třeba se vám to bude líbit.
Není tady
Ahoj lidičky, je to všechno dost zvláštní. I já věřím v NĚCO mezi nebem a zemí. Se svým manželem žijeme v rodinném domku a nikdy jsem se nebála být sama v noci. Prožila jsem s manželem vojnu, pak školu,kdy přes týden byl pryč a jezdil domů na víkendy, ale opravdu nikdy jsem se v tom našem domku sama nebála. Až jednou. Manžel byl na noční a já večer nemohla usnout, protože jsem odevšad slyšela různé zvuky, nad kterými bych jindy mávla rukou, ale ten večer to prostě nešlo. A má fantazie pracovala naplno. usnula jsem pozdě v noci. Nad ránem se manžel vrátil z práce a přinesl nemilou zprávu, že můj bratr v noci narazil na kole do auta,je v nemocnici a je to s ním dost vážné. Bratr měl rozbitou lebku, kosticky vražené do mozku.Naštěstí vše nakonec dopadlo dobře. Ale na ten pocit, kdy jsem se doma bála nikdy nezapomenu. A také od té doby se mi nikdy nic podobného nestalo.
Není tady
Mně se v životě taky přihodilo několik zvláštních věcí.
Asi nejsilnější zážitek mám z doby, kdy mi bylo asi 16 let.Byli jsme s rodiči na houbách v lese, chodím si tak po lese, najednou mi přišlo kouknout se do slunce a zářilo tak zvláštně, ale hlavně, měla jsem pocit, že vedle mě něco je, nikoho jsem neviděla, ale cítila něco a bylo mi přitom tak dobře a lehce,jako snad ještě nikdy.Od té doby věřím, že něco existuje.
Pak se mi ještě stalo, když jsem se sprchovala, že jsem koutkem oka v rohu vany zahlédla velikou růžovou kouli, ale když jsem se podívala znovu ,nebylo tam nic.To jsem si pak zkoušela vysvětlit svojí únavou a taky párou z horké vody, ale přeci jen, pořád ve mě hlodá, co to bylo.
Jindy jsem vařila v kuchyni a malá dcera si hrála sama na koberci v obýváku, když se mi jakoby stáhl žaludek strachem a něco ve mně mi řeklo:"Jdi se kouknout, co tam dělá holka" a našla jsem jí v puse se špendlíkem, který mi zřejmě vypadl na koberec, když jsem něco šila.
Není tady
Já jsem kdysi v létě šoupla roční dcerku do obýváku manželovi s tím, ať ji hlídá, že jdu na záchod. Poté jsem šla vedle do koupelny se osprchovat, ale když jsem se zavřela, prolítl mi hlavou obraz klidně sedícího manžela u TV. Vylítla jsem z koupelny rovnou do kuchyně, kde dcerka právě vylezla na stůl a na čtyřech se nakláněla z otevřeného okna (4. poschodí). Strla jsem ji a dostala hysterický záchvat. Co mě tenkrát osvítilo, nevím.
Není tady
Mě se taky občas stalo,že jsem něco jen tak řekla a pak se to stalo.Ale nejhorší co se mi stalo 29.4.2002 -starší syn měl svátek bylo hezky a já hlídala 2letého synovce.Mladší syn byl služebně autem a já si tak říkám už jsou tři hodiny měla bych mu zavolat kde asi tak je.Za chvíli po této myšlence mi syn volal a říkal mi,že měl havárii-on totiž v tu chvíli kdy jsem na něho vzpoměla letěl vzduchem a říkal si -tak to je konec a máma se zblázní jak vypadalo auto nechtějte vědět,ale je pravda,kdyby měl pás tak je mrtvej protože se auto zlomilo a volant byl od sedačky asi dvacet cm.ale tím že ho to hodilo na druhou sedačku z toho auta vylezl.a ted prý slaví na bratrův svátek ještě jedny narozky.jeho strážný anděl měl asi plný ruce práce.
Není tady