Kdepak,tou prací na baráku si rovná myšlenky, stejně jako ty, když vyhazuješ staré krámy (schválně, že jsi udělala doma reorganizaci, vyházela ptákoviny a věci, které někde strašily, že se "někdy na něco hodí").
Správná poznámka, Halina to vystihla, čumajdán jako prostředek k manipulaci....to nesmíš připustit. Právě tím, jak se rovnáš sama před sebou, zvedáš hlavu a nějaké výkyvy depek, jeho blbých nálad a poznámek tě už nikdy nedostanou tam,kdes byla předtím, tj. na kolena nebo nedejbože na dno studny. Ty totiž už víš, že bys to bez něj zvládla, ale že ty ses rozhodla, že zůstaneš, a že ty se rozhodneš,až tě omrzí, zvednout kotvy. Přístav dělá loď a kapitán, loď bez námořníka prostě nefunguje.

U nás se budovalo jako o život, protože jsme byli na nové startovací čáře, oba dva. Frekvence milování šla strmě vzhůru, stejně jako lichotky, nabídky pomoci, dokonce mi začal chodit dobrovolně do práce naproti (jakéto gesto, cestou to vzal přes svoji oblíbenou hospůdku a zabil tak dvě mouchy jednou ranou)
Dnes jsme oba jiní,za měsíc to budou ofiko 3 roky, co se rozešl(den D), a mám doma podstatně tolerantnějšího a chápavějšího manžela, sice už nejsme jako králíci, ale cítím tu velký posun v jeho chování vůči mně- troufám si říct, že mu na mně záleží a není to komedie. Také si myslím, že  mu je se mnou dobře, a mně je s ním taky fajn.
Poznáš to jednoduše:těšíš se domů, na jeho dotyky, smějete se, řešíte spolu problémy společně, když něco děláte, tak říkáš ty i on "my musíme postavit komín, my musíme nakoupit, my se rádi koukáme na seriál". Myslím si, a teď se mi chce až brečet, že nám to klape a že jsme pro to udělali oba maximum. A že chci věřit, že nám to vyjde , hm, dokud neumřeme .
A samostatná kapitola:děti to vidí a dáme jim dobrý (relativně)vzor do jejich budoucích vztahů.

Lucie - ale moc velká citová závislost není dobrá!!!!Buď trochu sama sebou - přemejšlej o tom!

Luci, ty se pořád ještě BOJÍŠ, že to, čeho jste dosáhli je pravda- setrvačností  ještě dojíždíš ten stres z minula, neboj, to taky přejde. Ráno se probudíš a budeš v pohodě, protože teď je to pořád ještě ta tvoje nešťastná závislost.Až si konečně uvědomíš vlastní cenu, vlastní hodnotu, až budeš sama pro sebe jednička, tak najednou přestaneš řešit minulost a budeš mít radost z každého dne bez trpké příchuti Pyrrhova vítězství. Co si budeme povídat, kdybychom nebyly závislé, obě bychom už měly jiné partnery a po tom nevěrníéíkovi  ani nevzdechly. Jenže jsem si zvolily tuhle cestu, tak nemá cenu spekulovat nad tím co by, kdyby. Tohle si pamatuj: coby, kdyby NENÍ! Je TADY a TEĎ!!!!
Ještě něco z pytlíku tety Kateřiny: Minulost je historie a budoucnost tajemství, žij teď.
Až se oprostíš od minulosti, až si přiznáš vlastní chyby a přijmeš za ně odpovědnost, až si přiznáš, že tvůj pan Božský není pan Božský, ale že ty s ním přesto chceš být, tak už není co řešit!!!

Lucie
možná by stačilo najít si nějaký koníček. Prostě něco co bude jen Tvoje.
S tím úklidem to bylo i u nás. Vymaloval všechny pokoje, pomohl s úklidem, přestavěl a teď "demoluje" chatu. Za celých cca 17 let jsem ho neviděla tak pracovat, jako za poslední rok. A to mám pocit, že je při tom opravdu šťastný.

Michaelo,
to vaření Ti trošku závidím. M umí jen vajíčka ( na x způsobů) a špagety s máslem. Zkoušel i masa, ale to opravdu nebylo k jídlu. Ale vaří skvělý čaj a dělá dobré svačiny. Ale takový gulášek bych si taky dala. No, kdoví, možná se jednou dočkám. Poslední rok totiž nevycházím z překvapení.

Lucie33 napsal(a):

no ten můj už čtyři měsíce řádí v baráku jak tajfun !!!! a já řikám - to je tak prima, když se mnou jedeš nakoupit, já mám takovou radost.....to je skvělý, že budeme mít tak uklizenej sklep......ty jsi tak šikovnej, jak to umíš přidělat, to mě by se nikdy nepodařilo......a dostávám o víkendu kafíčko do postele.....a tak.....ale na druhou stranu poskytuju všestrannou péči, lásku, pochopení, naslouchání.....a zdá se, že o tom to je. jen si někdy připadám spíš trošku jako herečka....nevim.

Taky jsem zacala pouzivat podobne hlasky, jen tak pro zajimavost , co se stane , ale je mi z toho dost nevolno, tak to moc neprehanim.

Holky, tohle by si zasloužilo samostatné téma. Já myslím, že když k tomu svému chlapovi cítíme lásku, nakonec se vždy nějaký ten důvod k pochvale najde. Jak to tak tady čtu, připadá mi, je asi dobré býti trochu více neschopnější a nesamostatnější , ale o to více milující a spokojenější.
Ten můj chlap je vlastně docela mazanej, také mě  chválí,  když o něj pečuju. Tuhle jsem nevydržela a zeptala jsem se ho, jestli mám dolít víno (bylo v lednici a muselo se vstát z gauče) a on byl dost uvelebenej a unavenej, a on řekl, "prosím Tě, to bys byla moc hodná, já vím, že o pítí by se měl starat chlap, ale já to právě dovedu ocenit, že na tom nebazíruješ a klidně mi dáš najevo svou péči, to jiný ženský by se z principu nezvedly").  No a  já mu odvětím, že o něj ráda pečuju a že mi to dělá dobře. A on řekne, no to mám štěstí, že Tě mám´, já si to užívám, když o mě pečuješ.  Tak to byla taková pěkná chvíle u nás nedávno, tak jsem Vám to chtěla napsat.

klokanko hezky to s Tebou umí. A i to je fajn.

Žabičko, svědomí nemusíš mít vůbec špatné. Já prostě někdy mám dny špatné a někdy dobré. Pořád se ještě houpu, pořád mě to někdy hodně bolí. A když ten den přijde, tak se v tom plácám a topím až po uši. Před mužem se to snažím skrýt, protože už kolikrát taky řekne "já už nevím, co mám dělat". A to není dobré!!!! Žabičko, pokud je chceme mít dále po svém boku, tak se takto chovat nemůžem!! Nesmíme!!! Přeci jsme bojovaly o to, aby zůstaly a náš vztah byl lepší. Našly jsme své chyby a poučily jsme se nebo nééé? Já ano. Vychutnávejme to, co teď máme, nechme se hýčkat, tak jako to dělají ostatní holky a je jim fajn. Zapomeňme na to, co bylo. Vím, že to nejde, ale ubližujem především tím samy sobě. Cožpak ty chceš být pořád smutná? Já neee, já chci být zase ten prdlouš jako dřív. Žabičko pojď dál, určitě to dokážem. Užij si vašeho výletu, odprosti se od všeho a dýchej krásu toho kraje a uvidíš, jak vám bude prima.

Ádu, nikdo tě neukamenuje, přejeme ti to, jen že tím ten problém nevyřešíš, jen ho posuneš dozadu a on se někde zase vynoří, když to nebudeš čekat. Milenec je fajn, ale dozvuky minulosti pohřbí jen čas.
Ber to jako jizvu na srdci, milenec je ten zázračný lék, že srdce přestane krvácet, ale jizva tam zůstane navždycky!

Upravil(a) Regina (7. 2. 2007 10:04)

Ádo, nemyslím si, že je to řešení. Možná ti to utře slzy, možná prožiješ něco hezkého, ale problém zůstává a ještě větší narůstá. Toť můj názor.

Regino, tvé příspěvky se mi moc líbí. Dýchá z nich síla,  a já jí s dovolením čerpám do sebe. Jsi fajn.

Uzlíčku, díky, jsem ráda,jestli nějak pomůžu.

Uzlíku neříkám, že je to řešení problému, milencem se určitě problém nevyřeší, akorát se utřou ty slzy, je to pouze jedna z variant.............a taky záleží co od toho člověk očekává, jestli do toho jde s tím, že se do milence zamiluje, nebo si jenom bude léčit bolavou dušičku a takříkajíc milence zneužije pro svou potřebu, odpoutá se od partnera, nebude na něm tak závislý a dá mu tu volnost aby mohl dýchat..........

Regi..........já si zase myslím, že kdyby mě chlap opusti kvůli jiné, jako že by se do ní zamiloval, sbalil kufry a odešel k ní, řešila bych to tím, že bych se snažila si najít jiného, ten starý mi za to nestojí a ten nový by byl lék a čím dříve tím lépe a jestli se to stane znova to nikdo neví, kdyby měl člověk uvažovat nad tím jestli mu to nový partner udělá už by si radši nikoho nikdy nesháněl...................to nikdy nevíš co ti ten další partner udělá............třeba Tě nebude podvádět, ale bude Tě bít, psychycky fyzicky týrat, někoho zavraždí, ..........to je ve hvězdách...........

Touha pomstít se a udělat podraz ze mě dávno vyprchala, proč to řešit pomstou, bylo to jeho rozhodnutí, cítil to tak, chtěl to tak, vyřešil to tak, bohužel nedomyslel následky toho všeho ať už za tím bylo cokoliv, do dnešního dne nevím v podstatě co.................ani touha prožít něco nového, zakázaného tu není.............jenom je tu pocit, že v tom vztahu jsem měla stále pevnou půdu pod nohami, měla jsem se o koho opřít, stál tu strom s pevnými kořeny..........jenže teď sice stojí ale kořeny se mu pořádně melou.............a mě to v tom vztahu schází, ale odcházet nechci, miluji ho..........milenec by byla jistá vzpruha, odpoutání se od partnera, přejítí krize, zapomenutí, co já vím...........nežila bych s pocitem viny, on mi přeci taky ublížil a vůbec to neřešil jak to dopadne, a milenec by byl jenom následek jeho činů, které spustil on, protože do té doby mě to v životě nenapadlo nepomyslela jsem na to..................ovšem pokud já bych byla ta první, kdo by si našel milence určitě bych s pocitem viny žila, protože bych to byla já kdo s tím začal.............