Vladi,
co bude dál? Jak dlouho bude v nemocnici? Vezmete si ji domů?

Vladko je to fakt moc smutny pribeh a neni na to co ti uz poradit,vsechno mozne tady bylo napsano.
Pisu snad jen proto aby jsi videla ze nasd tady zajimas a citime s tebou.Musi to byt pro tebe tezke ale clovek da se rict zvladne vsechno a nebo prinejmensim mnohem vic nez si mysli.
Napsala jsi ze svagrova nesnasi tvoje deti..nemuze to byt tim ze byla nestastna ze svoje zadne nema?Psala jsi ze chodila na umele oplodneni.
ja vim je to hnusny pocit kdyz nekdo nema rad tvoje dite,sama mam dite a tezce bych to nesla a takovy clovek by me asi nijak zvlast nezajimal ale jen "v normalni situaci" Tohle normalni (ano ja vim nemoc a smrt normalni je) situace neni tak bych se nad to povznesla a snazila bych se nejak pomoct idyz jak sama pises je to tezke kdyz ona o svem stavu nevi pravdu.

Rekli vam doktori nejakou presnejsi prognozu?Jak je na tom?Je nejaka zmena?

Drz se ...

Já jsem to hodila za hlavu, že nemá rada moje děti. Ona se viděla jenom v těch, co s ní bydleli bratrancovy děcka v baráku. To je jedno. Jenom mě to dost dlouho mrzelo a moc jsme se spolu nestýkaly. Ale od té doby do začala jezdit kvůli tomu um.opl., tak ji můj manžel vozil do nemocnice atd., tak jsme se začaly trochu líp snášet. Dokonce jsme spolu letos strávili všichni týden na chatě. To už věděla že je nemocná a půjde na chemo. Nevím co jí řekli dnes, ale bráchovi řekla doktorka, že se diví, že mu to ještě nikdo neřekl. že tak agresivní nádor ještě neviděli. Vzali jí dělohou a vaječníky, má zamořenou celou malou pánev a pobřišnici, k tomu dostala kašel, tak jí snímkovali plíce ... to zatím nevím výsledek. Dokonce jí doktorka nechala sepsat žádost na ID ještě před uplynutím roku nemocenské, aby měl brácha nárok na vdovský důchod. Tak nějak jsem ho pochopila, vykládal to dost zmateně. Víš jak je mi blbě z toho, co všechno budu muset zařizovat a na co všechno myslet. Ono to třeba nebude tak rychlé, zatím vypadá úplně normálně, cítí se dobře, ale spíš věřím té doktorce, že to bude rychlejší, než bysme očekávali.

Vladi,
jistě že jsi neurazila, nechtěla jsem, aby to takhle vyznělo. Omlouvám se.

Upravil(a) Largo (31. 10. 2006 7:14)

Vladi, vím, že toho je na tebe moc, al věř mi, že člověk ve vypjaté situaci zvládne daleko víc, než si umí představit, já jsem taky musela držet mamonku, tátu, švagra..děti..měli dvě děti..diagnoza byla tatáž jako u tvé švagrové..agresvní rakovina vaječníků ve 4.stadiu..žila po dvoi operacích, chemoterapiích ještě víc než rok...břišní dutina byla plná..nakonec chemo nepomáhala..a operativně už to řešit nešlo...ale užila si ještě spoustu dnů doma..než to prostě nešlo...víš, bude to znít hrozně, ale nakonec jsem to brala jako vysvobození pro ni..je to jedna z nejzáludnějších rakovin, protože dlouho nečiní žádné potíže a v podstatě se na ni dojde náhodou a už je většinou pozdě...Vladi, vydrž..Ty jediná to asi zvládneš...protože NENÍ JINÁ MOŽNOST...držím pěsti, pokud něco budeš potřebovat...radu, pomoc, podporu..pokusím se...

ahojky Vladi,
obdivuji, jak musíte být silní!
Ještě bych dala ráda poslední hlas pro tu alternativní medicínu, jedná se konkrétně o biotroniku, kterou v Německu a Anglii používají i v nemocnicích.

Chci tím srazit obavy z něčeho u nás tak okrajového.

Myslím, že by bylo dobré bratra a švagrovou o této možnosti informovat, aby se mohli sami ještě rozhodnout.

Jisteže smíš. Švagrová je doma, vypadá o trochu líp, teď bude mít druhou chemoterapii po operaci, skončila neschopenku a čeká na invalidní důchod. Ale  v podstatě je její stav zatím stejný. Asi to je hnusné, ale pořád si říkám ať přežijeme alespoň ty vánoce. Teď se zabila synovu kamarádovi ze čtvrté třídy máma v autě, a to je teprve tragedie. Čtu to po sobě a vypadá to docela sobecky, ale nějak nemám sílu a plno optimismu.

Některé "příběhy" jsou vážně strašné. I v mém okolí,bohužel, zemřelo pár mladých lidí na rakovinu. Já sama mám zkušenost s terapií rakoviny u mojí mámy,která naštěstí  nad ní snad vyhrála,jsou to už asi 3 roky od léčby. Co pro ni můžete udělat ? Obklopit ji láskou,blízkostí a vším krásným,co lze. A hlavně respektovat její přání,jen ona sama ví,jak se cítí. A když je snad někdy "zlá",věřte,že to tak nemyslí. Jen je jí moc těžko. Myslím,že kus pravdy je i ve slovech DOKUD DÝCHÁM,DOUFÁM !!!!

   Tak buďte stateční .... ,přeji vám i jí hodně síly a odvahy.