Irenko, je otázka, jestli to opravdu bude výhra.
Pokud je dobrý konec to, že se tvůj muž nestará a nezajímá o vlastní děti a ty se soudíš s příbuznými, vidím jako největší pozitivum v tom, že jste se šťastně našli.

Jako všechno v životě....

Nreznám celou vaši historii, ale třeba můj táta je rozvedený a z prvního manželství má syna. Matka mého bratra se mu celé jeho dětství pokoušela namluvit, že ho táta nemá rád, že nechce, aby chodil na návštěvu do jeho nové rodiny a já nevím co ještě. Naštěstí táta se ke svému synovi choval tak hezky, že mu bylo vždy jasné, že máma nemá pravdu... takže já bych hned tak šmahem neodsuzovala děcka, že nechtějí vídat tatínka, protože bůh ví, jak se jim tatínek snažil dávat najevo svou lásku.. těžko hodnotit tuto situaci, ale moc se mi nechce veřit tomu, že kdyby se tvůj muž opravdu snažil dát svým dětem najevo svou lásku k nim a kdyby jim jasně ukázal, že jsou vítáno i v jeho nové rodině, že by se takto zachovali.
Ale jak říkám, vycházím ze svých vlastních zkušeností s dětmi mého přítele a ze zkušenosti svého otce. Tím nechci ani tebe ani tvého muže nijak soudit, jen je mi prostě vždy líto dětí, které jsou mezi dvěma mlýnskými kameny.
Jinak první žen mého otce zůstala sama, několikrát si našla přítele se kterým žila v jedné domácnosti )většinou to byli rozvedené pánové), ale protože veškeré prostředky chtěla investovat pouze do svého syna a pro tyhle, jak ty říkáš "cizí děti", tedy děti jejího partnera, nechtěla nechat skoro nic, zůstala nakonec sama. V té době totiž chlapi asi byli větší charakteři a když už si udělali děti, tak k nim cítili zodpovědnost a lásku i po rozvodu a i v nové rodině chtěli, aby jejich děti byly přijaty a akceptovány.
Mého přítele opustila manželka, když jeho dvojčátkům nebylo ani půl roku, takže tatínka znají jenom z víkendových návštěv. někdy se bojím, že až vyrostou, bude působení maminky natolik silné, že uvěří, že je tatínek nemá rád a ty hromady dárků jim vozí jen proto, aby si vyřešil své svědomí. Jednou jsem to příteli řekla, že se tohohle bojím a on mi odpověděl, že chce hlavně, aby holky byly zdravé a spokojené a že pro ně bude dělat maximum, i kdyby mu to nedokázaly oplatit svou láskou. hrozně si ho za to vážím, že svým dětem dokáže dát bezpodmínečnou otcovskou lásku, za ktereou nečeká nic zpět.
Ale tím nechci nikoho soudit, jen nabízím alternativní pohled na věc. Vaši životní historii neznám, děcka můžou být vážně rozmazlení spratci, se kterými se nedá vyjít a v takovém případě by člověk musel být svatý, aby to dlouho snášel...

Irenko, je otázka, zda si budeš myslet, že je to příběh se šťastným koncem, také až si tvůj manžel uvědomí, že jeho děti nejsou šťastné, protože nemohly studovat apod. díky nízkému výživnému.
já chápu, že tvoje děti to nejsou, ale nemůžu přeci partnerovi říct - ano moje děti na to právo mají, toje děti ne.
no, každý se zařídí podle sebe, já se řídím mimo jiné heslem "přej a bude ti přáno"

No jo, a jsme zase u cizích dětí .... ale jsou děti mého partnera opravdu cizí? Vždyť to jsou děti člověka, kterého miluji .... Taky mi to nesedí
Druhá věc je, že bych nemohla žít s člověkem, který své děti degraduje do pozice jakési "finanční zátěže"

Upravil(a) Míša Kulička (29. 11. 2006 13:33)

Asi ji naše  názory moc nepotěšily, bohužel.

X lidí sice reagovalo, ale žije v úplně jiném světě než já, spíš na opačném pólu, ekonomie se mi asi vpila i do uvažování mimo práci.

Já bych odpustila, ale mně nikdo nikdy nic neodpustil a tvrdě jsem párkrát doplatila na city, takže , když tu někdo psal něco o chladu a kameni, je to do určité míry možnost, jak přežít, v práci určitě a doma moc ne, nechávám muži volný prostor, aby si rozhodoval o vztazích se svými dětmi sám, já nemám čas se tím zabývat ani myšlenkami ani prakticky, jsem ráda, když stihnu vše doma a ještě se pár hodin vyspím, než zase odejdu ráno pryč, ta věc mne nejdříve brala, ale rychle jsem se stáhla do svého prosroru, pouze jsem se nechtěla podílet na jejich výživném, to není zase tak nepochopitelné, když mám své potomky, jinak mi to už v patě neleží, snad se s nimi prý do Vánoc uvidí, ale já nevím ani kdy, to se dozvím časem a stejně se mne to moc netýká. Ten víkend se vypravím ke svým rodičům, aby mi nebylo bez manžela smutno a když synové nebudou mít žádnou akci, možná pojedou též, prostě v té chvíli to bylo vítězství a nyní jenom lhostejnost a nával práce před koncem roku.

Upravil(a) Irenka21 (30. 11. 2006 13:06)

Irenko, neděláš dobře, když mažeš svoje příspěvky. Buď si stojíš od začátku až do konce za tím, co jsi napsala a svoje názory jsi schopna obhájit, nebo jsi tady za zbabělce, který není schopen se postavit kritice čelem. Neber to jako útok na sebe - to není napadení, ale dobrá rada.
Něčemu, co jsi tady napsala, rozumím. Rozumím tomu, že ses soudila s příbuznými o dědictví. Na Tvém místě bych nejednala jinak. Na další věci už reagovat neumím - protože jsi svoje příspěvky smazala, už je to pasé.
Je možné, že sis prošla určitými bolestivými zkušenostmi - jako většina z nás tady. Třeba Tě to zatvrdilo. Možná. Kdybys byla ale opravdu tvrdá jako kámen, tak bys byla tvrdá především sama k sobě, nemazala bys svoje příspěvky a dokázala bys bojovat za to, abys svoje názory obhájila natolik, aby Tě ostatní pochopili.
Irenko, tvrdě pracuješ, jsi tvrdá ke svým bližním, ale nejsi tvrdá především sama na sebe - ukázala jsi zde určitou tvář, která se lidem nelíbila. Tak jsi ji smazala, protože se bojíš dalších konfrontací. Ten, kdo se bojí, není tvrdý.

Na jiném fóru se jim to zdálo, jako že odsuzuji mezi řádky odpůrce, ale není to tak myšleno, prostě každý má to své a pohled na věc je jiný, jenom jsem už nechtěla dané věci rozebírat, kdo je bez viny, ať hodí kamenem.

Irenka21 napsal(a):

Já se nebojím, ale není o čem diskutovat, tady je jiná sorta lidí, mají jiné myšlení a jiné priority, také jiné životní podmínky než já, neříkám, že mi jejich názory nic nedaly, příspěvky jsem smazala, protože jsem chtěla ty debaty prostě utnout, už mne nezajímaly.
Tím ovšem neříkám , kdo je lepší a kdo horší, jenom se není o čem bavit. Babinet budu číst dál.

Copak asi Irenka myslí tou "jinou sortou"? Jako že kdo má hodně peněz, je ta lepší sorta? Vidím, že peníze opravdu s některýma lidma dělají divy. Mně by byla hanba, kdyby můj partner dával na svoje děti z prvního manželství co nejmíň, ale to je o charakteru.

Nečetla jsem v začátku,tak nevím, o čem přesně tohle vlákno je. Můžu jen z ostatních příspěvků domýšlet. Zajímavé by to bylo až v situaci, kdyby manžel Irenky21 odešel, a měl by přispívat na jejich společné děti. To už by byla asi byla jiná situace. Pokud platí na pro mě cizí děti, ať platí co nejmíň, pokud by platil na moje, tak co nejvíc. Logické, ne?Ale Irenku21 už vlastně příspěvky k tomuto tématu nezajímají.