29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Existuje nějaký bytostný rozdíl? Připadá mi, že pro muže je jednodušší úplně se stáhnout ze světa a "poustevničit". Žena je více svázaná s vitálními silami a taky má asi přece jen větší potřebu komunikovat. Většina mýtů spojuje mužské s nebem a ženské se zemí. Jak to vidíte vy?
Spiritualitu můžeme ztotožnit s hledáním Zdroje. Je jisté, že ten bytostný rozdíl existuje a souvisí s živlovou dominancí muže a ženy. Mužský oheň a vzduch směřuje sezdola nahoru a od středu ven, zatímco ženská voda a vzduch směřuje shora dolů a zvnějšku dovnitř.
Zajímavé je, že v historii lidstva známe dva systémy: matriarchální společnost se formovala vždy "na jihu", v místech bohatosti života s dostatkem vláhy, tedy s převahou elementů vody a země.Patří mezi ně civilizace středomoří na Krétě, fenície, starověké kultury ještě před egyptem a Mezopotámií, ale také v indii drávidská kultura na jihu.
Patriarchální společnost se formovala "na severu", tedy kolem pólu, v místech nehostinných a pustých (nyní ruské stepi na severu za hradbou mohutných horstev Himalájí, pamíru, karpat, alp... Mezi severní kultury můžeme zařadit árijce, védy, mongoly, později pak vikingy a další.
Jižní kultury byly pohostinné a relativně rovnoprávné s rozvinutým zemědělstvím, s nadvládou kultu bohyně matky, zatímco severní kultury byly barbarské, kočovnické, dobyvatelské se sklonem k poustevničení a hledání boha v samotě, s nadvládou boha otce.
Jak známe čtyři systémy jógy, pro matriarchát je charakteristická karmajóga a bhaktijóga, zatímco pro patriarchát džňánajóga a rádžajóga.
Ovšem tyto dva směry vývoje společnosti se jakoby cíleně promíchávali nutností stěhování vzhledem ke změnám podnebí. Výsledkem by zřejmě měla být kombinace obou systémů, která by měla zajistit rovnoprávnost mužského a ženského vnímání spirotuality, k čemuž musí dojít v budoucnosti.
Dominance jednoho ani druhého systému se zjevně neosvědčila ze známých důvodů. Dnešní dominance patriarchálního modelu je již historickým anachronismem a je otázkou času, kdy ustoupí do pozadí.
Upravil(a) Salvator (24. 10. 2006 9:43)
Není tady
Z pohľadu katolíckeho, alebo minimálne kresťanského, je tu tiež bytostný rozdiel v spiritualite. Muž a žena nie sú rovnakí už "od prírody". To nie je znevýhodňovanie žien, je to výhoda pre oboch. Kým muž je viac obranár a snaží sa bojovať proti zlu zvonku, žena je viac založená na vyrovnanosť a snaží sa bojovať proti zlu zvnútra. Tých rozdielov je plno: muž je viac racionálny, žena viac emocionálna, muž radšej robí niečo, ako nič, žena je viac pedantná... atď.
Samozrejme tieto rozdiely nie sú vždy, napr. moja babka je viac racionálny človek než ja. Ale v gro to platí.
Či je pre mužov ľahký asketizmus a pre ženy zasa viac spojenie sa s plodnosťou? Hm, tak to je ťažko povedať, pravda, že žena má v určitom smere dominantnejší dar života. Pravda, že bez muža dieťa nesplodí, ale napr. spojenie s dieťaťom býva silnejšie u matky. Ale aj toto má výnimky.
Myslím, že to nie je priamo mužská a ženská spiritualita, je skôr individuálna spiritualita a tá sa odvíja od mnohých faktorov, pričom jedným s nich je práve to, či ide o muža, alebo o ženu.
Není tady
Judito, myslim, ze je to nejak tak, jak jsi napsala. Muzska a zenska spiritualita je naprosto odlisna, protoze i muz a zena jsou naprosto odlisne bytosti. Prave proto se tak uzasne doplnuji Stejne jako buh Otec a bohyne Matka
Není tady
Pandorraa napsal(a):
Judito, myslim, ze je to nejak tak, jak jsi napsala. Muzska a zenska spiritualita je naprosto odlisna, protoze i muz a zena jsou naprosto odlisne bytosti. Prave proto se tak uzasne doplnuji
Stejne jako buh Otec a bohyne Matka
Ahoj Pan,
ono, dá se to tak říct, i když z mého pohledu je velkým zjednodušením říkat, že existuje bůh Otec a pak nějaká bohyně Matka.
Svádí to ke zjednodušování v tom, že existuje nějaký bůh tatínek se šulínkem a nějaká bohyně maminka s pipinkou, což není úplně tak.
Když už, pak používám název "bůh Otec-Matka". Jinak to, čemu se říká "Bůh" nebo "Prvotní stvořitel" je zcela neosobní, bezpohlavní, neutrální zdroj energie a vědomí, který prostupuje vše a je podstatou všeho, co se nám jeví jako jsoucno, ale stejně tak je nad dualitním vnímáním boha-Otce a boha Matky... číňané jej nazývali "tao", indové "tat", česky "to (jediné co doopravdy jest)".
Není tady
Dělal jsem na toto téma výzkum pro akademii věd. Nějaké ty rozdílky tam byly (jako že muži třeba mají větší sklon k mystice a ženy k soucítění se vším živým, ekospiritualitou...) všechny rozdíly však byly na hranici významnosti. Vlastně to potvrdilo tvou hypotézu..ale zároveň řeklo, že ten rozdíl není zásadní.
Z kulturní antropologie zase víme, že muži byly pro pradávné civilizace cennější a tak se chlapečkům dávala okolo postýlek modrá barva(nebes-nejmocnější ochrana před zlými duchy). Spojování plodné země(dávající plodiny) a ženy schopné dát dítě je také zřejmé;-)
Není tady
Argone, nějak mi v tom tvém příspěvku skoro nic nesedí. Zkus prosím vyjasnit některé pojmy - mystika, ekospiritualita, pradávné civilizace. Já mám třeba modrou zafixovanou jako barvu Panny Marie, a tušímže i svatozář byla původně modrá (než se zjistilo, že zlatá vypadá na obrazech líp), ačkoli to s tímhle nesouvisí.
Doporucuji knihy od David Deida a Mantak Chia.
Není tady
Judita napsal(a):
Argone, nějak mi v tom tvém příspěvku skoro nic nesedí. Zkus prosím vyjasnit některé pojmy - mystika, ekospiritualita, pradávné civilizace. Já mám třeba modrou zafixovanou jako barvu Panny Marie, a tušímže i svatozář byla původně modrá (než se zjistilo, že zlatá vypadá na obrazech líp), ačkoli to s tímhle nesouvisí.
Nemohu za Tvé mezery ve vzdělání. Vyjasnění pojmů by za předpokladu, že o duchovnu (a souvisejících disciplínách) mnoho nevíš, chvíli protrvalo.
Jen ve stručnosti:
* Ekospiritualita(cítím, že kameny po kterých šlapu jsou živé; mám někdy chuť obejmout strom...)
* Mystika (někdy se mi stane, že vnímám čas a prostor úplně jinak...)
* Pradávné civilizace (starověké kultury, které věřili v moci přírodních duchů a božstev...známé už dlouho před příchodem křesťanství)
Osobně bych si vykládal svatozář jako zlatou z toho důvodu, že tak nejen dobře vypadá na obrazech...ale cvičeních na sledování aury také často tak vypadá. Sám jsem se té podobnosti jednou polekal:-)
Není tady
Zodpovědnost za mé mezery ve vzdělání ti nikterak nepodsouvám , jen se radši ujistím, že myslíme totéž, než bych začala smetat slova druhého ze stolu. Prostě mi to co píšeš nějak neštymuje. Přinejmenším po té mystice se začnu pídit, nějak jsem ji měla podvědomě spojenou spíš s ženským principem.
Jeden spirituální výzkum co jsme dělali (nejvíc Říčan a Janošová) je pražská pětka. Povídali se spoustou duchovních(různé víry a směry) a dávali dohromady otázky na spiritualitu. Pak pomocí faktorové analýzi seskupily otázky do pěti oblastí(fakturů) na:
Faktor eko-spirituální má zřetelně ekologické ladění. Jeho položky vyjadřují prožitek bazální příbuznosti člověka s celkem přírody i s jejími jednotlivinami. V této pozici se člověk stává jen jedním z řady tvorů, nikoli jejich pánem. Pokud se něčím od ostatních odlišuje, pak proto, aby vůči nim dostál posvátnému závazku odpovědné péče. Stejnou hodnotu má též příroda neživá a dokonce se zde objevují pochyby o jejím neživém stavu („i kameny možná mají duši“). Kontakt s přírodou budí úžas a touhu porozumět jejímu skrytému tajemství. Vznešenost a posvátnost veškerého života souvisí také s úctou a vděčností k Zemi, k níž se pojí příměr mateřství. Země je zde konečnou posvátnou instancí, jež pojímá stejnou měrou vše živé i neživé.
Faktor sounáležitosti tematizuje intenzivní prožitky pojící se ke společenství blízkých lidí. Jedná se o „souznění duší“ i o přináležení k lidem, které „pomáhá překonávat nesnáze“. Patří sem též „úžas nad rozmanitostí lidí, kteří jsou navzdory svým chybám jedineční a dokonalí“. K sounáležitosti se pojí také „touha radostí obejmout svět“, přání „štěstí všech bytostí“ a uvědomění, že „život je zázrak“. Vedle intenzivních prožitků radosti hovoří výroky též o „zvláštním slavnostním pocitu“.
Faktor mystický - položky vypovídají o intenzivních prožitcích „odevzdání se proudu (či hlubině) bytí“ a „otevírajícího se tajemství vesmíru a existence“, kdy se „skutečnost náhle ukáže ve zcela novém světle“. Změny stavu vědomí při odlišném prožívání času, prostoru a vzdálenosti připomínají popisy mystických (či psychedelických) prožitků. Jedná se však i o odlišné sebeprožívání, kdy se „Já noří do větší přesahující skutečnosti“. Zrušení hranic mezi „Já“ a „Nejá“ je zakoušeno také v pocitu „sjednocení s veškerým životem“, v sebezapomenutí tváří v tvář uměleckému dílu či v extatickém vztahu ke druhému člověku. Objevují se tu též výpovědi o zážitcích hlubokého vnitřního míru, osvobození, setkání s děsící vznešeností či s odpuštěním, které mění lidské vztahy.
Faktor morálního entuziasmu. Položky verbalizují téma dobra a zla, morální apel „čistoty“ a „statečnosti“ i strach z vlastního činu, který by mohl někomu „zkazit život“ či „zničit mou lidskou podstatu“. Objevuje se zde také otázka soucitu, prožitek druhých jako „bytostí s tajemným vnitřním světem“ a pociťování sebe sama jako „nicotného“ a „nepatrného ve srovnání s nekonečnem bytí“. Na rozdíl od předchozích „čistě prožitkových“ faktorů mají výroky tohoto faktoru také praktický charakter. Tematizují morální pocity, ve jménu kterých jedinec cítí potřebu se sebou (či pro svět) „něco udělat“.
Faktor transcendentálně monoteistický. Položky vyjadřují určitý přesah běžné reality k něčemu, co stojí „nad“ ní. Obsahy výroků naznačují, že životní události, ani lidé, které potkáváme, nejsou ničím nahodilým. Životní příběh má ještě další, „hlubší“ smysl, podobně jako má svůj „vyšší cíl“ dějinná cesta lidstva. Jedná se o postupné lineární přibližování k „nejvyšší“ skutečnosti. Vstupní branou k jejímu úplnému nahlédnutí je však teprve smrt, kterou ovšem nic nekončí, je to naopak návrat „domů“. Představy tohoto druhu lze najít ve většině monoteistických náboženských systémů. Postrádají obsahy dogmat a náboženské pojmosloví, svými formálními obrazy absolutna jsou nicméně téměř totožné s jejich teologickým myšlenkovým rámcem. Ukazuje se, že v „uprázdněné“ podobě zůstávají podobná přesvědčení v české populaci stále vysoce aktuální; religionista T. Halík tuto obecně rozšířenou víru „v něco mezi nebem a zemí“ označil jako „něcismus“.
Není tady
Když jsem děla svůj test(test spiritální citlivosti...pomocí obrázků a vyjadřování pocitů)..dělal jsem asi na stovce lidiček pro stovnání onen výše uvedený test a tohle byli mé předběžné závěry týkající se našeho tématu:
U Pražského testu se ukázal statisticky významný vztah k Mystické zkušenosti charakteristické spíše pro chlapce než děvčata (0,25). Patrné jsou i sklony přiřadit faktor Pospolitost a Ekospiritualita spíše dívkám (těsně pod hranicí významnosti). Zatímco chlapcům, jako by se častěji otvíralo tajemství vesmíru a existence (otázka 3) a mají častěji poct, že se jejich já noří do větší skutečnosti, než jsou oni samotní (otázka 13) Dívky častěji pociťují touhu obejmout strom jako svého bratra (otázka 6) a vědomí sounáležitosti s druhými lidmi jim častěji pomáhá překonávat životní nepříjemnosti.
Odivuji Tě Judito, že dříve než smeteš co se Ti nelíbí ze stolu tak to chceš prozkoumat. Tahle vlastnost Tě tu činí vyjímečnou;-)
Není tady
Tak ti eko-spiritualisté tady mají i své fórum Příroda
To je moc zajímavé, co jsi sem napsal. Vychází nějaký tištěný časopis s podobnou tematikou?
Já jsem vzdělaná humanitně a je pro mě docela přirozené, že se k základním pojmům přidává jakási specifikace ("estetická hodnota, jak ji chápe Mukařovský" a podobně). V neexaktních vědách je to bohužel často jediná možnost, jak se ujistit, že mluvíme o tomtéž.
Nemám ráda postoj některých lidí "já jsem tady a čekám, tak přijďte a vysvětlete/dokažte mi to" (návštěvníci fóra o nemocech na psychologické budou asi vědět, o čem mluvím ), a včera jsem si díky tobě uvědomila, že dokážu být úplně stejná
. Ideál je samozřejmě zlatá střední cesta - na jedné straně méně poučený človíček ochotný prošlapat si cestičku sám, na druhé straně více poučený človíček, který ukáže, kam se v tom houští vydat a přidá pár zajímavostí online
Hmm dobrá otázka...pro československou psychologii měl napsat odborné články Prof. Říčan a pro Psychologii dnes to zpopularizovat já....ale musím se k tomu dokopat...moc dlouho to odkládám.
Ju ju..něco málo o humanitních vědách vím...klíčové pojmy je dobré pěkně dopředu definovat(což ovšem vůbec není lehké). Nicméně se řadím k renesančním lidem a dělení na humanitní a exaktní vědy příliš neuznávám. Stějně tak mi ještě trošku splívá rozdíl mezi vědou a uměním.
Možná, že jsem Tvé znalosti trošku podcenil. Běžné holky nečtou ve svém volném čase knihy jako "K metodologii literární vědy" nebo "Studie estetiky" od Mukařovského:-)
Není tady
Ale Argone... "Běžná holka", to zní jako "běžný prací prášek"
A o těch je známo, že jinde než v televizních reklamách neexistují. Každý je něčím výjimečný
Tohle obyčejně říkám já:-) Lidé mi pak na to říkají, že stejně vím jak jsme to myslel a já jim běžně dávám zapravdu:-) Je s Tebou legrace:-) Rád Tě poznávám Juditko;-)
Není tady