Takže ráno ve 4:00 h se objevily první slabé kontrakce asi po 20 min. Do porodnice jsem odjeli až po poledni, a to v podstatě jen na vyšetření, jestli by to náhodou nemohl být porod, protože stahy byly strašně nepravidelné a kdyby mně neodešla hlenová zátka, tak bych si ani nemyslela, že by to mohlo propuknout, voda mně neodtekla. Porodní asistentka, ale usoudila, že to porod je a že do večera bude miminko na světě. Pan doktor, dost protivný, toho názoru nebyl, a dost neprofesionálně se s asistentkou přel. Ona mně pak bokem ujistila, že vzhledem k třetímu dítěti to rozhodně bude. Doporučila mně klystýr, protože právě kvůli plným střevům jsem neměla to správné tempo kontrakci, po klystýru se rozběhly a šlo to jak po másle, v 16:00 hod mně odtekla plodová voda a vypadalo to, že by do 18:00 h mohla být Maruška na světě. Té se ale nechtělo a celý porod prospala. V šest to tedy nebylo, vyměnila se i porodní asistentka a pokračovaly jsem v přemlouvání Marušky, aby už se dala na cestu. Další odhad byl do 20:00 h. Po několika teplých sprchách, skákání na balonu a nepřetržité chůze (už mě i nohy bolely) se asi v 19:00 h dostavily ty nejhorší bolesti, kdy jsem myslela, že i při té únavě polezu po zdi. Už chyběla i ta vůle je pořád rozdýchávat a snášet. A zase jsem setřásala malou na balonu, ale marně. V 19:45 mně přinesla asistentka čokoládovej bonbon, abych nabrala energii. Já jsem do pěti minut po něm začala zvracet. A těma tlakama co při zvracení vznikají jsem ji konečně posunula a už se kmitalo. Rodila jsem na porodní stoličce, takže jsem v podstatě seděla u země, opřená o manželovi nohy a asistentka u mě klečela. Na pět zatlačení byla malá venku, a to přesně ve 20:00 h jak slibovala asistentka. Manžel přestřihl pupečník.
Pak přišel "ten velmi přijemný pan doktor." Asi mu bylo trapně, že mu to nevyšlo. A trápil mně na koze šitím. Manžel už choval umytou Marušku. Hned potom jsem ji dostala na první kojení.
Z celého porodu jsem měla velmi dobrý pocit. Opět jsem měla štěstí na obě porodní asistentky. Ta druhá se mnou neustále mluvila a probírala co jak bude, dokonce my pomáhala při kontrakcích, dopředu mně dala vybrat jakým způsobem chci rodit jestli klasika na křesle, na stoličce nebo ve vaku. Stoličku mně na konec doporučila jako nejrychljší způsob, kdy pomáhá gravitace. Celý porod se odehrávala v porodních boxu, kde jsme při tom všem sledovali televizi . Další štěstí jsem měla v tom, že ten den jsem rodila sama. Takže na mě měli čas. To se odrazilo i v pobytu na šestinedělích. Kde sice v pokoji pro tři jsme byly dvě a jeden a půl dne jsem tam byla úplně sama. Ani vedlejší pokoj nebyl obsazen. Takže jsem měla nadstandard zadarmo. Sprchu, záchod, zázemí pro miminko - všechno jenom pro sebe. Sestry jak z šestineděli tak z novorozeneckého byly velmi ochotné. Neměla jsem jedinou výhradu. Když jsem ve čtvrtek odcházela, tak už tam bylo plno a já jsem byla celkem ráda, že už tam nemusím být. Štítila jsem se jít i do sprchy. A na pokojích se už nedalo hnout. Jediné co bych nemocnici na Polní vytkla je strava pro kojící maminky. Kdy v omáčce plavali pouze dvě sousta masa a nebo 10 dkg porce uzeného mně tedy také nezasitila. Měla jsem tam pořád hlad. Tak doufám, že je má slohová práce vyčerpávající. Teď už se jdu věnovat Marušce. Dneska s ní jdeme ještě na očkování proti tuberkuloze. Protože jsem včera šly domů samy, tak kvůli mně nechtěly otvírat tak drahou vakcínu. Tak jsem jim za ty služby vyšla vstříc a jdeme se dnes dodatečně naočkovat.