he napsal(a):

Taky se vám něco podobného stalo?Jak jste reagovaly?Já si v pondělí zajedu do města koupit krásné zlaté náušnice,na bolístku...

ja bych si koupila ohromny puget k tem nausnicim, postavila bych to pred televize a na listek bych k tomu napsala KRASNE NAROZENI MILACKU;;;;; DEKUJI? TAKY TE MILUJU. jestli se po tom nebude stydet, tak neni neco v poradku....

nejdriv bych si ale taky overila, ze nechysta neco na wekend.... my to doma taky tak delame, kdyz vychazeji narozky na vsedni den, slavime az nejblizsi sobotu

Po prvních letech manželství, kdy jsem naivně očekávala automaticky kytku k výročí svatby a k narozeninám, jsem to vzdala - tedy to očekávání...
Asi tak 10 let praktikuji tzv. "deklarování". Měsíc dopředu nahlas prohlásím: "Tak za měsíc mi bude ... let" nebo "Víš miláčku, že to bude PŘESNĚ za měsíc ... let, co jsme spolu?".
Dále deklaruji 3 - 2 -  1 týden předem. Pak už tak po dni. V den narozenin - výročí - rovněž. To už mu v podvědomí na sto procent bliká kontrolka....

Ještě před třemi lety mne můj muž "dostal", když mi koupil náušnice - a šel se pochlubit mamince, jak se pochlapil. Jeho matka se podívala do krabičky a řekla: "Pěkný, ale ty samý má Tvoje žena už několik let v uších".
Stejně jsem je dostala a před několika měsíci se hodily - dostala je švagrová! Jak Ti chlapi kolikrát uvažují nadčasově, že?
Jinak - kromě manžela, který doteď neví nejen datum mého narození, našeho sňatku, matně si vzpomene na narozeniny dětí, ale narození svých rodičů běžně zapomíná, stejně jako narozky vlastních sourozenců, mám doma ještě 2 syny. S maximálním úsilím jsem je dovedla alespoň ke dni matek - s přispěním školy, kde nacvičují každoroční představení a vyrábí přáníčka. Pevně doufám, že se někdy v budoucnu i dočkám umytého nádobí po "snídani do postele" pro maminku....

Upravil(a) maggie (19. 10. 2006 23:59)

To jsou holt chlapi-oni to jako selhání absolutně neberou a ještě se diví, že je nám to líto. Vždyť, co se jako stalo tak hrozného....! Jsou to prostě tvorové z jiné planety.

Ještě nedávno bych se nad tím pozastavila, ALE: letos jsem zapomněla, že má narozeniny můj syn - který je má jen den po mně!!! Co na to říct..stydím se!!! Moc mě to mrzí, vzpomněla jsem si na poslední chvíli, naštěstí mám vždy nějakou drobnost v záloze - dostal tričko i blahopřání, ale stejně...někdy má člověk zrovna plnou hlavu jiných myšlenek (u mně to byla nová práce..).

he, nedívej se na to jako na tragédii, ono se to opravdu stává. Sama víš, jestli na to zapomněl úmyslně, nebo je tak pracovně vytížený, že to opomenul. Já jsem to jednou zažila také. Další den jsem to manželovi jen tak slovně naťukla. Byl z toho překvapený, protože v zápalu své práce na to opravdu zapomněl. Ještě ten den všechno napravil. Mne to mrzelo, ale chápala jsem i jeho. Dnes se tomu již jen směju. A podotýkám, že se to již nikdy nestalo.

Muj pritel take zapomina na vsechny narozeniny sourozencu, rodicu, snad i svych, nevi kdy ma svatek, kdyz mu preji, tak je z toho prekvapeny ze ma svatek.. :-) Když to tak pozoruji a ctu prispevky, tak to zaridim asi tak, ze koupime velky nastenny kalendar a tam cervenou fixou napisu, kdo kdy co má :-) romantika to sice nebude :-( :-)

He, a ta nemocenská může být právě tou příčinou. Přiznám se, že když nejsem v práci (prázdniny, nemocenská, ...), vůbec nevedu v evidenci, co je za den - tedy jaký je datum. Fakticky.

Je fakt, že co jsem na mateřské, je mi tak nějak jedno (a někdy fakt ani nevím) jaký je den. Strašný!!!

Tak já špatný příklad. Můj přítel vždycky zapomněl na všechny včetně svojí mámy, kromě mne. Tuhle jeho vlastnost jsem znala a tak když teď zapoměl na moje devatenáctky, přestože jsme byli domluvení i kam si půjdeme sednout, tak jsem se tomu jen zasmála i když mě to trošičku mrzelo. Ale přesto mě to netrápilo. Bohužel o tři dny později se se mnou zničehonic rozešel po rok a půl dlouhém vztahu. Takže jeho zapomětlivost byla zřejmě důsledkem tohoto rozhodování

Ajax napsal(a):

můj to vyřešil tak, že má všechny datumy narozek, výročí a svátků jako upomínku v mobilu:-)))

Ano, můj přítel taky. Ale už si to celkem i pamatuje. Úspěch!!!

U nás se narozeniny slavily vždy jen v okruhu rodiny:dort,bonboniéra,nějaká drobnost.Slavnosti se dělaly jen na 50.Za svobodna jsme slavili s kamarády,ale "za vdana" z toho sešlo.Já bych ani nějakou velkou oslavu nechtěla,jak píšeš oslavenec si to určí sám.Zase je fakt,že při velké plánované oslavě na výročí zapomenout prostě nelze.
Mě jen zaráží,že když si ty vaše příspěvky projedu od začátku,tak všechny
považujete pánskou zapomnětlivost za něco zcela normálního a přecházíte to jako by se nic nedělo.Možná proto tak často zapomínají,vědí,že jim to projde.

Kamarádka Michala mi dneska hlásila, že když měla v týdnu svátek, tak se ptala přítele, jestli jí aspoň koupí kytku. A on ji na to odpověděl, že jí dá peníze a jestli si ji nechce zajít koupit sama.Tak to mně přišlo fakt jako vrchol drzosti, nebo lenosti... a nedivím se, že je jí to líto. Ten její je teda docela sobec.Hlavně že oni jsou tak ješitní a stát se tohle naopak tak nevim nevim, jak by reagoval.