Tóra je pět knih mojžíšových - zjednodušeně řečeno je to instrukce, jak žít

pokud chceš vědět více, zadej do vyhledávače přímo judaismus, je tam toho hodně a nedomnívám se, že se dá udělat jaksi malý výklad

jinak se obecně domnívám, že veškeré víry souzní v jednom a to je láska

zvědavost je potřeba , taky vím málo, snad vstoupí někdo, kdo jednoduchými tahy štětcem, vytvoří v malém prostoru velké dílo

domnívám se však, že odsuzovat nemůžeme žádné náboženství, neb každý ho vnímá, jako základní vzorce chování a způsobu života dané rodiny a všichni víme, že na jiných vidíme vždy co dělají špatně a u sebe samých nám to jaksi nejde, snad právě proto, že jsme vedeni již od dětství svými vzorci a přijali jsme je za své ...... jak říkám, společná je láska, pochopení, úcta, soucit ..... pokud bychom tohle přijali všichni, je jedno, které náboženství vyznáváme, či jsme bezvěrci ..... bojím se však, že lidstvo ještě není připraveno .... teď mne napadá přirovnání k řízku, všimli jste si, že všichni vezmou maso, naklepou, osolí, dají do mouky, vajíčka, strouhanky  a ..... ach ano, u každého chutná řízek jinak .... někdo ho má mastnější, jiný používá jen takové to suší maso, někdo dá 2x strouhanku .... a přitom je to pořád jenom řízek .... 

Judita napsal(a):

Existuje srovnávací slovník Judaismus - křesťanství - islám (v knihovně by jej měli mít). Judaismus je nejstarší monoteistické náboženství. Do kulturních dějin přispěl ve své době převratnou myšlenkou linearity času (čas jako přímka nebo možná spíš úsečka, od stvoření světa po poslední soud). S křesťanstvím se rozešel (možná přesnější je říci, že kř. se od něj oddělilo) tím, že přijal Ježíše pouze jako proroka, nikoli jako vykupitele.

Posvátným textem je v první řadě Starý zákon, najmě Tóra neboli Patero knih Mojžíšových. Dalším pramenem je Talmud (komentáře k Tóře, zárodky zvykového práva).

Judaismus, křesťanství i islám mluví ze svého pohledu o tomtéž Bohu, leč každé z nich je přesvědčeno, že pouze ono o Bohu mluví správně. Například pro muslimy je nepřijatelná představa trojjedinosti Boha, kterou hlásá kř. - pro ně je už tohle v rozporu s monoteismem. Islám jako nejmladší z trojlístku rovněž uznává Ježíše pouze jako jednoho z řady proroků. Mimochodem existuje několik dalších vyznání, např. někdy od 17. století existující bahá´isté, kteří tvrdí, že nejnovější "upgrade" mají oni ve svém prorokovi.

Klíčová slova judaismu jsou tradice a autorita. Za zmínku stojí dvě velké kulturní větve judaismu - východoevropští chasidé (šmrncnuté pravoslavím) a jihošpanělští sefardité (šmrncnutí islámem). Osobně se mi zamlouvá jejich představa (alespoň pro ženy, on nichž se méně než od mužů vyžaduje dodržování vnějších pravidel - řemínky, modlení ap.), že každá lidská činnost může být modlitbou.

Pro moderního člověka mohou být velmi inspirativní knihy Martina Bubera. Odpoledne sem dám pár úryvků, jestli je najdu.

něco k bahá´ismu z knihy duchovní cesty islámu

Víra bahá´í odmítá askezi, člověk je stvořen k radosti. Nově upravuje celou šarí´u. Zcela zavrhuje džihád a zdůrazňuje naopak cíl všeobecného míru, jehož základy má vytvořit společné vzdělání, mravní obroda a mezinárodní arbitráž pro případné spory. S touto myšlenkou bahá´ismus přišel ještě před ustavením Společenosti národů. Je také pluralistický: duchovní jednota lidstva zamená i jednotné náboženství, ale v něm jsou různé proudy rovnoprávné. Hlásá také rovnost mužů a žen, odstranění předsudků a harmonický soulad náboženství a vědy.



Lidstvo je jediný celek… Fanatické lpění na jediném náboženství, jediné rase nebo jediné vlasti ničí tuto jednotu. Je třeba se osvobodit od tradičních věr a přiklonit se k principům Božího náboženství.<o:p></o:p>

Abbás Effendi

Díky všem za inspiraci. Než bude čas na stránky o judaismu a než  se do knihovny dostanu - máte někdo k této víře osobnější vztah? Z toho mála, co o ní vím, mám pocit jen jakési tvrdosti a železné discipliny, což musí být scestné. Měla a má ve svém středu lidi osvícené a moudré....Byl by možný jaksi "hlubší ponor"?

Upravil(a) Largo (19. 10. 2006 17:03)

Fatimo,
poslouchej....co ty víš o judaismu??? Sem s tím !

Judito, ty se taky neupejpej....

...a vůbec všichni....

Upravil(a) Largo (19. 10. 2006 16:17)

Mně byl svého času hodně blízký právě ten chasidismus. A máte štěstí, já jsem tu svou někdejší seminárku do religionistiky našla!

Chasidismus je název pro židovské náboženské hnutí, které se rozšířilo počátkem 18. století ve východní Evropě (dnes jih Polska, Ukrajina). Za zakladatele je považován Jisrael ben Eliezer, zvaný Baal Šem Tov neboli "Pán dobrého jména", původem potulný uzdravovatel. Existují dvě úrovně chasidismu. V rovině teoretické tento směr navazuje na luriánskou kabalu, tj. učení Lurii Jicchaka ben Šeloma. Podle něj svět vznikl tak, že se Bůh (definovaný jako "bez hranic") stáhl do sebe, aby uvolnil místo stvoření. Emanací světelných paprsků vznikla hierarchická struktura deseti sefirot (strom života). Dle Lurii byl tento akt stvoření porušen - některé sefiroty, které je třeba představovat si jako jakési nádoby, nevydržely náraz světelného paprsku emanujícího bytí a roztříštily se. Částečky světla uvízly v hmotě a staly se jejím zajatcem. Úkolem Žida je sbírat tyto "božské jiskry" a tím skládat svět do jeho původní podoby a dokonalosti.

Jednotlivé sféry se navzájem prostupují, mikrokosmos je propojen s makrokosmem a pomocí určitých technik je tedy možné ovlivnit vyšší sféry. Prostředkem je zejména modlitba - slova modlitby jsou částečkami hořejších pater stromu života, v modlitbě dochází ke splynutí písmen s Duchem božím (odmítá přímluvnou modlitbu za banální věci, považuje ji za znehodnocování slov). Změny ve vyšších sférách se následně projeví v našem životě. Na této úrovni chasidismu je radost ze života radostí z přítomnosti věčné jednoty a možnosti transcendence. Skutečnost nemá být naplněna, nýbrž překročena. Dalo by se říci, že pozvednutím Božských jisker (skrze modlitbu) do vyšších sfér je z tohoto světa vlastně odstraníme, bereme dolním patrům existence žovotní sílu. Účelem je scelit patra vyšší, což pro náš každodenní svět znamená de facto destrukci.

Chasidismus se však záhy stal lidovým hnutím. V praxi se již božské jiskry nepojímaly jako částečky vyšších sfér, nýbrž jako subjektivní prožitky radosti a přitakání životu. Žid má sloužit Bohu na všech svých cestách a všemi způsoby - Bůh prostupuje všechnu skutečnost, modlitbou se může stát kterýkoli denní úkon. Nezáleží na tom, co člověk zvádl teoreticky, důležitá je niterná zbožnost. Toto pojetí se lépe shoduje se základními tezemi samotného judaismu (který se ke světu staví kladně - vždyť Bůh jej shledal dobrým! - a neodmítá ani fyzické aspekty lidského života). Na tuto větev navázal i Martin Buber. Chasidismus byl pro něj jednak předmětem zájmu (soubor Chasidská vyprávění, román Gog a Magog), jednak podnětem pro vlastní spirituální rozvoj. Jeho plodem je originální myšlenková soustava, přístupná modernímu člověku. Ostatně i to je v intencích judaismu - toto náboženství postrádá systematickou teologii, a tak se musí v každé historické situaci re-konstituovat.

Při pohledu zvnějšku je ovšem velmi těžké rozlišit, kdy jsou každodenní rituály skutečně oslavou Boha a kdy jde o prázdný sled úkonů. Buber vnímal v institucionalizovanosti náboženství past, která rozvoji lidské duše spíše brání. Podle Bubera je lidský život naplněn Božími znameními, je třeba umět je rozpoznat a pochopit, což může být problém - "vlny éteru šumí neustále, ale náš přijímač je po většinu času vypnutý". Většina lidí vnímá Boha jako "Ono", něco mimo ně. K degradaci živoucího "Ty" na neosobní "Ono" přispělou velkou měrou právě institucionalizované náboženství. Bůh ná ve skutečnosti neustále oslovuje, a toto oslovení má charakter otázky. Bůh se netáže proto, že by neznal odpověď - chce nám umožnit, abychom ji vyslovili. Bohu odpovídáme nejlépe činem. Každý člověk má své poslání - slovy jednoho z chasidských vůdců: "Až stanu před soudnou stolicí, Hospodin se mě nebude ptát, jestli jsem žil jako Mojžíš, ale zda jsem žil správně jako Írelíček."

Buber zdůrazňuje, že smysl života nemůžeme poznat - můžeme jej ale uskutečnit. Důležitá je aktivita, jednak ve smyslu rozhodnutí se pro dobro (zlo znamená zůstat lhostejný), jednka ve smyslu interakce s jinými lidskými bytostmi. Podle Bubera se slovo toho, kdo chce hovořit s Bohem, aniž by hovořil s člověkem, mění v šílenství.

Své bytostné určení můžeme poznat pouze tak, že poznáme sebe sama. Ve zlomových etapách života je přínosem osamění i jistá míra askeze. Člověk musí začít u sebe, nesmí ale u sebe skončit. Je důležité, abychom si ujasnili, kterou cestou se vydáme, neméně důležité je však vědomí, že to neděláme kvůli sobě.

Tady vidí Buber zásadní rozdíl mezi judaismem a kř. - pro kř. je život jakousi "přípravnou" království nebeského, cílem jedince je spása jeho vlastní duše, zatímco žid se připravuje a očišťuje pro dílo, které má uskutečnit v tomto světě. Tímto dílem je připravit Bohu v tomto světě prostor. Bůh chce přijít do svého světa - chce do něj přicházet skrze člověka. To je mystérium našeho bytí, nadlidská příležitost lidského pokolení.

Upravil(a) Judita (19. 10. 2006 18:46)

Judita napsal(a):

Backy, kabala je židovská esoterická nauka. Sekta jedině v tom smyslu, že není zdaleka určena masám.

Je táto náuka všeobecne uznaná čo sa judaizmu týka? Nie som istý...

Našla jsem fakt supr stránky o kabale, hebrejských znacích a symbolice.
Je to vlastně videokurs. Dost mě to zaujalo.
Tak kdyby někdo měl zájem:
http://www.lamedwaw.org/kabala_video1.html

ahojky tohle tema me zajima, studuji zidovstvi i islam.. kabala byla puvodne tajna nauka pristupna jen pro zasvecene, postupne se rozsirila i mezi lid.. odvozuje se od ni i bila  a cerna magie. je to komplikovana vec ktera vyzaduje studium a hlubsi ponor rovna se vynalozenemu usili. verim ze urcite vrozene dispozice jsou nutne, jako v kazdem esoterickem smeru a dalsi namaha k tomu (rychle pochopit a vcucnout kabalu znamena asi jako chtit dostat cerny pasek z karate po hodinovem videokursu:))
kazdopadne i ja bych se chtela o kabale dozvedet vice, jsem kabalo-zacatecnik, uvitam jakoukoli inspiraci, diky

diky moc, juknu se