Ale určitě není 15.

Tobě bude stačit,když budeš trochu cvičit,jezdit na kole,plavat,tancovat.Jez všechno,ale s mírou.Klidně si dej i čokoládu,pokud to tělo žádá,ale ne každej den.Dietama se dá obrátit metabolismus a potom ztloustneš i po jednom soustu.

Raději míň a často, než nic. Moje neteř přestala jísta a během roku zhubla o 22 kg. Měla mentální anorexii a dodnes to má v hlavě pomotané a musí se nutit jíst...Pořád přemýšlí, že je tlustá...

No snažím se jíst normálně,ale nyní o prázdninách jsem nejedla a začalo to tak.
Dva dny jsem nejedla měla jsem jen jeden jogurt.A k večeru jsem dostala hlad a šla jsem si koupit teplou bagetu do bufetu a požádala jsem kamaráda ať mi ji koupí ,ptz si kupoval ještě k tomu cigarety.čekala jsem než ji paní připraví a najednou se mi začala motat hlava přestala jsem vidět,  a už jsem neměla na tu bagetu chuť já říkám kamarádovi ať už si tu bagetu s ní a přitom ještě nebyla hotová.Najednou se začalo semnou vše točit a zalehlo v uších najednou jsem svalila nazem a všichni se kolem  shlukli.
Jeden pán mě musel dovézt domů(byla jsem na prázdninách u babičky),ptz po svých to nedošla.Babička o mě měla strach a ať prý neblbnu.

což o to já jsem typ člověka,který  nemá moc pr... ale zadek u mých kamarádej je to naopak

To úplně nejhorší, co můžeš udělat, je: vynechávat jídlo. Dobře si zapiš za uši, že Tvoje tělo se proti tomu bude bránit. Bude vědět, že ho necháš hladovět a začne si dělat zásoby. Tím i při hladovění budeš tloustnout. Jez málo, často, pravidelně, minimálně pětkrát denně. Nikdo netvrdí, že musíš mít dělenou stravu. Klidně jez, na co máš chuť. Ale: nepřejídej se! Máš ráda svíčkovou? Dej si. Ale ať Ti stačí jen dva knedlíky. Večer se nenacpávej pečivem, ale udělej si třeba zeleninovou mísu. hezky si to nakrájej a pochutnej si. Hodně pij. Tělo se zbaví škodlivin. Pokud možno, vyhni se cole a džusům. Je tam plno cukru. Pokud si i přesto dáš, musí Ti jedna sklenička stačit. V patnácti mít 62 kg na 162 cm není zas až taková tragédie. Pravidelně si jdi jednou týdně zaplavat, zacvičit, na kole zajezdit. Kdyby půlhodinka to byla. Zapamatuj si, jde o pravidelnost. V jídle, v pití, v pohybu! Hladovějí nerozumné holky. Mezi námi - snad je lepší mít nějaký to kilo navíc, než si zničit zdraví úplně. Tělo Ti dá signál, když se bude cítit slabě a špatně. To si pak přidej něco malého /jogurt, banán/. Říká se - a je to prý pravda, že lidi nesladí čaj nebo ho sladí umělým cukrem a to je špatné. Tělo cukr potřebuje. Lépe si osladit, než pít to s odporem hořké a pak celý den myslet na to, co sladkého si dám, abych tu šílenou chuť na mlsání zahnala. Tak si oslaď čaj, tělo dostane svoje a nebude Tě honit mlsná. Já měla 75 kilo. Je mi pěkně přes čtyřicet. Za rok jsem zhubla deset kilo. Pěkně pomaloučku. Řeknu Ti - fuška to byla. Hodně pohybu, rozumné jídlo. Přes prázdniny jsem se nehlídala. Čtyři kila nahoře. Do Vánoc to musí být zpátky. Ach jo. Ty jsi mladá, zhubneš rychleji. Ale fakt to nepřeháněj. Ještě jsi ve vývinu. Jestli budeš dělat takové chyby, jakou jsi popsala, bude Ti špatně častěji. A teď si představ, že nějak nešťastně někde upadneš, a může se Ti stát něco horšího. Třeba Tě zajet auto, nebo si uděláš při nějakém horším pádu úraz na hlavě a může to skončit i poruchou hybnosti. Fakt bys chtěla skončit díky hloupému hubnutí třeba i na vozíku? Neblbni. Jsi přece rozumná holka. Když se nebudeš střídavě nacpávat a hladovět, když se nebudeš válet u televize a vyhýbat pohybu, srovnáš to sama a lehce. Tak se drž!

V 16-ti letech jsem měla podobný problém, měla jsem 170 cm a 65 kg, oplácanou tvarohovou postavu, tak jsem se rozhodla cvičit a zmírnit jídlo, vyšlo to, o dvě kila jsem ubrala, tak jsem začala zase normálně jíst.
Pak jsem jednou přišla na disko a tam mi jeden klučina sdělil, že jsem jak nateklá žába.
Nejde popsat, jak jsem se tenkrát cítila, ale potkat toho frajera teď, tak mu urvu ten jeho zásobník mezi nohama.
Od toho dne jsem přestala jíst, po 14 dnech jsem měla 58 a po dalších třech týdnech 50kg. Už jsem neměla sílu ani dýchat, tak jsem si během dne dala alespoň jablko a tmavé pečivo nebo zeleninu.
Ale k tomu jsem začala denně dvě hodiny cvičit, za celý rok jsem ani jednou nevynechala. Dostala jsem se na 47kg, začali do mě píchat B12, padaly mi šíleně vlasy a kroky mi nejistily čím dál víc.
Po týdnu, co mi píchali B12 mě vítězoslavně uvítala doktorka v ordinaci, že jsem se dostala na 50, v tu chvíli letěla celodenní strava do koše a byla jsem zpět v tom kolotoči.
Část lidí obdivovalo mojí postavu, část nade mnou brečela.
Po roce toho trápení přišel den, kdy jsem se brutálně přejedla a myslím, že nemusím dlouze popisovat, co následovalo. Byla jsem na dně, znala jsem jen jídlo a pak záchod, ani jsem nechodila do školy. Po půl roce jsem už byla psychicky dost mimo a řekla jsem to mámě, léčila jsem se ambulantně na psychiatrii, pak jsem tam i týden ležela a nakonec si mě vzal pod křídlo táta a dostal mě z toho.
Bylo mi 16 let, když se to spustilo a v 19-ti jsem začala zase normální život.
Prošla jsem si peklem, ale byl to můj boj, na který jsem se vydala sama.
Už je to šest let, co jsem v pohodě. Hubená chci být pořád, ale už vím, že existuje jednodušší cesta.
Snažím se pravidelně cvičit, jezdím na kole a hodně chodím pěšky, jím normálně, ale malinko a 5x denně a místo večeře piju jogurtový nápoj a je mi skvěle.
Samozřejmě i hřeším, ale co, hlavně když je člověk zdravý!

kornoutku ,mě totiž napadlo napsat něco podobného,jako jsi napsala ty.

kilia,ty to tady"řešíš-neřešíš".Tady tě můžeme jakž-takž podpořit psychicky,napsat ti svoje zkušenosti s PPP,ale musíš si sama uvědomit,že to není žádná sranda.A hlavně TLUSTÝ lidi vypadají jinak,než 62 kg na 162 cm(tak nějak měříš,že jo?).Takže na rovinu...neblbni!Dál cvič aerobik,netláskej se a nepřejídej.A nepřemýšlej pořád nad tím,kolik vážíš.Vím,pro vás mlaďounký holky v dnešní době je to určitě těžký.Odevšad se na vás valí,že hubená=krásná,úspěšná...a nevím co ještě.Ale už neukazujou,že ne každá má k hubnutí předpoklady a dispozice.
Pokus si to nějak srovnat v hlavě,máš dvě možnosti.Buď se smíříš se svojí postavou a budeš cvičit a normálně jíst,nebo se upneš na nějaký vysněný ideál a budeš se v tom plácat,dokud tě to nepřeválcuje.

Upravil(a) penizek (15. 10. 2006 12:46)

kilia napsal(a):

Dobrý večer,

Nevím co už mám dělat je mi 15 let a měřím 162cm a 62kg.

Milá Kilio, bylo mi 14, při výšce 165 cm, jsem vážila 78 kg.
Bylo mi 19, při výšce 175, jsem měla 38 kilo.
Věř mi nebo ne, ale ta první míra byla o hodně lepší. I klukům jsem se víc líbila, bylo za co chytit, u té druhé jsem vypadala, že se každou chvíli rozsypu.
Ono si to to tělo samo zreguluje, jsi ještě příliš mladá na to aby se dalo říct, že jsi tlustá, podle tabulek máš tu správnou váhu.
Klidně cvič, to je dobře, správně jez, žádná hladovka ti nepomůže a hlavně počkej, dřív jak za 3-5 let se ti tělo nesrovná.
Jez podle hesla: Snídej sám, obědvej s přítelem a večeři dej nepříteli.

JAK TO TADY TAK ČTU, PŘEMÝŠLÍM, ŽE KDYŽ SE HOLKA V 15-TI ZBLÁZNÍ A USMYSLÍ SI, ŽE JE TLUSTÁ, TRVÁ TO HODNĚ DLOUHO,
NEŽ PŘIJDE NA TO, ŽE TO NENÍ ŽÁDNÁ PRAVDA (NEMYSLÍM TÍM ODŮVODNĚNÉ PŘÍPADY 100kg SLEČEN).
JE ZBYTEČNÉ TADY OPAKOVAT CO HOLKY NAPSALY......MAJÍ PRAVDU.......PRAVIDELNĚ JÍST MALÉ PORCE, HODNĚ PÍT A CVIČIT....TO JE JEDINÉ CO NA KILA PLATÍ!
KILIO, HLAVNĚ SI MUSÍŠ UDĚLAT POŘÁDEK V HLAVĚ.......
CHCI ZHUBNOUT-TO JE V POŘÁDKU......
ALE CHCI ZHUBNOUT ZA KAŽDOU CENU A ZA POMOCI ZVRACENÍ A NEJEZENÍ- TO ROZHODNĚ V POŘÁDKU NENÍ!
POKUD JSI TADY ŘEŠILA STEJNÝ PROBLÉM UŽ DŘÍV, JE VIDĚT, ŽE NE NĚJ PROSTĚ SAMA NESTAČÍŠ A ŽE POTŘEBUJEŠ POMOC NĚKOHO DALŠÍHO........MY TO ALE BÝT NEMŮŽEME.....MY TĚ MŮŽEME JEN NASMĚROVAT......TY POTŘEBUJEŠ NĚKOHO HMATATELNÝHO A HLAVNĚ BLÍZKÝHO. PROMLUV O TOM S MAMKOU A KDYŽ TO NEVYŘEŠÍTE SPOLU, ZAJDĚTE SPOLU K NĚJAKÉMU PSYCHOLOGOVI.

VAŽ SI SVÝHO ZDRAVÍ......JÁ CHÁPU,ŽE TI TO V PATNÁCTI BUDE PŘIPADAT JAKO HLOUPÁ FRÁZE, ALE ZKUS SE ROZHLÍDNOUT KOLEM SEBE,JE SPOUSTA LIDÍ A DĚTÍ,KTERÉ BY SE MĚLY UTÁPĚT VE SMUTKU Z TOHO, ŽE JSOU TLUSTÍ...NA VOZÍKU...MAJÍ HROZNÉ NEMOCI .....A ONI JSOU PŘI TOM ŠŤASTNÍ.

NECHCI ZLEHČOVAT TO CO TĚ TRÁPÍ,ALE VĚŘ MI,ŽE KDYŽ SE BUDEŠ DRŽET RAD,CO TI TADY HOLKY NAPSALY A SE KTERÝMA JÁ NEMŮŽU NEŽ SOUHLASIT, URČITĚ ZA ČAS DOSÁHNEŠ TOHO CO SI PŘEJEŠ.
ALE NEBUDE TO HNED, PŘES NOC NEBO ZA DVA TÝDNY PROSTĚ VÁHU NEUPRAVÍŠ! JSI POŘÁD JEŠTĚ VE VÝVINU A TVOJE TĚLO POTŘEBUJE!!! ŽIVINY!
TAK ZAČNI PŘEMÝŠLET A PŘESTAŇ BLBNOUT!

Tady je asi každá rada drahá

Jestli to není házení hrachu na zeď

I mne to pripada trochu moc, i kdyz to svym zpusobem dokazu pochopit. V sedmnacti jsem mel nekolik dni bez jidla (abych shodil) a po tusim 4 dnech jsem dvakrat supnul do bezvedomi (akutni nedostatek cukru). ROzhodne to neni zadna prd.l a pokud ti muzu poradit - mazej k psychologovi, protoze s odstupem casu muzu rict jedno - vsechno je to v hlave, ne v kilech. Kdybych to vedel tenkrat, nemel bych problemy "s babama", nestydel bych se, mel bych se rad. Ale protoze jsem byl blbej, mam to v palici porad. A ver mi, ze vim, o cem mluvim - driv pri 170 cm 80 kilo, prikladne 2 mesice odtucnovaci ozdravovna v sedme tride a tak... Ted (32 let) 186 cm/83 kg a jeste porad se pristihuju o podobnych pocitu jako ty :-( Delej s tim neco, dokud je cas! Ale ne pres nejezeni, zkus to spis pres tu hlavu!