Já jsem měla vztah s člověkem, který měl svou hrdost za vše, dva roky jsme spolu byli ve věčných sporech, ale držela nás pohromadě silná láska.
Nevydržela jsem to a nakonec jsem dospěla k tomu, že místo toho, abychom bojovali o lásku, bojovali jsme o svou hrdost.

Taky si kolikrát říkám, když se s přítelem pohádám a vím, že bych měla přijít já: "proč za ním nejdeš a promarňuješ čas s ním stupidníma věcma?" , ale nejde to. Prostě pitomá hrdost, kterou si člověk vnitřně dává najevo, že musí být lepší a přitom si jen odcizuje někoho, kdo ho miluje..

jo, lepší, ale přitom si ničíme to hezké
nedávno jsem se s přítelem nepohodla a sedla si jak vítězka vedle do křesla a čekala, až se omluví (aneb poníží, no jistě, přece se nebudu ponižovat já!) a najednou jsem měla výplach a jeho pohled do prázdna mi rozechvěl duši, že jsem k němu došla , pohladila ho po vlasech, řekla: "promiň" a vzápětí odešla.
vím, že objetím a pusou bych dokázala víc, ale už si myslím, že to byl první krok k tomu být LEPŠÍ

ale to jsou i chlapi, někteří ani nedokážou bojovat...o to jsme my silnější

Pokud máte hrdost oba dva, tak se buď naučíte přemáhat a nebo to časem stejně vzdáš..
Já jsem snažila o nápravu dva roky, věděli jsme oba, že jsme panovační a hrdí a chtěli  zachránit ten cit mezi námi, ale já to po čase vzdala, lidi se nezmění..
Můžeš ho převychovat, že nebude chodit do hospody 5x týdně, ale jen 2x nebo ho odnaučit kouřit a vyklízet lednici o půlnoci, ale povahu nepředěláš.
Může se ti na chvíli spravit, takových pokusů jsem zažila milion, ale nakonec to bude ještě horší..
Teď jsem našla chlapa, který umí přiznat chybu, i když jsem v to už nikdy nedoufala.

Nevím, jak tebe, ale mě ta jeho urážlivost ničila a odcizovala.

Nechodíš s mým bejvalým? Přijde mi to tak..
Nevím, co k tomu dodat, buď vydržíš nebo půjdeš a najdeš si lepšího, který si tě bude vážit, protože co má za smysl, když tě chlap ponižuje.
Nestavím Tě proti němu, ale chápu jak to bolí..

Tak zhodnoť, co je pro tebe lepší. Zkus být na pár minut sobec a dívat se na sebe a na svojí budoucnost!!!
Pokud je tak dobrý a stojí ti za to být s ním, i přesto, co dělá, pak je to v pořádku.
Nevím, co ti víc říct. Možná to zkus přestat řešit. Každý jeho "hrdý okamžik" by tě měl posílit a až budeš dostatečně zocelená, tak z toho všeho vyjdeš jako vítěz.
I můj čas přišel, ale po mém boku už stojí někdo jiný a je to člověk, kterého jsem si ty dva roky vysnívala, když jsem brečela v koupelně na vaně a měla pocit, že už to nevydržím.
Život je někdy těžký, ale později zjistíš, že tu cestu trápení sis vybrala sama.
Všichni máme šanci zvolit si život a měli bychom hledat štěstí.
Až se budeš zase trápit, tak zavři oči a usměj se, zajdi ven a nadechni se! Bude ti líp.

step, musíš sama otevřít oči...mě to říkalo spoustu lidí, ale nevěřila jsem tomu, že by to mělo skončit a pak se to stalo a jsem šťastná..Vím, že v sobě máš asi chaos, oni pak vždycky přijdou a udělají jednu věc, která vše zlomí a člověk je s tím druhým dál, ale ono se to jen naschromážďuje a pak to přeteče..
já jsem navíc po rozchodu zjistila, že ani neměl důvod se usmiřovat, když se pelešil s jinou a to jsem celé dva roky věřila, že je mi věrný!..říkala jsem si, že je skoro pořád se mnou, že nemá kdy a věřila jsem mu, ale byla to chyba...na to člověk přijde až dlouho..Nic takového ti nepřeju, ale nezavírej nad tím oči, neměla by ses nechat trápit..buď s tím skončí nebo přijde o tebe a to by si měl uvědomit...

K oné zvláštní hrdosti:

Co říkáte na pravý opak?Kdy cítíte,že ten druhý šlápnul vedle a podáte tu pomyslnou,nebo skutečnou ruku Vy?Kdy cítíte,že máte každý tu svou pravdu a jen stále dokola ustupujete?Kdy i ten druhý podá pomyslnou ruku a Vy opět cítíte,tentokrát z něj,že ji podal,ale takhle to necítí.....
Je to docela síla...Ale takhle to funguje pro změnu u nás....

A opět je v tom ona HRDOST !!!!  To nevyslovené - -"Jsem přece nad věcí a Ty jsi slabší,tak ať vidíš,že jsem lepší"....

Myslím,že je to nebezpečnější...

Tak jsem to nevydržela a po týdnu se ozvala a promluvila si s ním o tom, co cítím, jak mi je.... mluvil i on a uvidíme.... pokud by nebylo tohoto je mi s ním moc dobře....

Step..........
Drž opratě a nepouštěj....Snaž se probrat úplně vše...Vím o čem mluvím...Jinak za chvíli bude problém zase někde jinde a budeš čekat,až zase přejde ticho ,na následný rozhovor....
Držím palce....Ať vše dobře dopadne....

eliimoor napsal(a):

step, tak jak jsi na tom, pomohl rozhovor?

Vzpomněla jsem si na nějakou populárně psychologickou příručku o manželství, kterou jsem kdysi dávno četla. Psali tam o něčem, co nazývali tuším "mechanická spravedlnost" a spočívalo to v tom, že když se partneři rozhádají a jeden přijde nabídnout smír nebo se omluví, je příště automaticky řada na tom druhém, pak zase na tom prvním, pak na druhém atd. Předejde se tím nekonečnému dusnu a pitvání, čí to byla vina, kdo by MĚL ustoupit atd. Jak tyhle příručky obecně moc nemusím, tak tohle se mi líbilo moc