Holký, ježišmarjá, já asi nejsem normální, ale co je na tom žádání krásného? Dyť jak to tu popisujete, že si před vás klekne a pak se vás zeptá tamto, no dyť víte co, dyť to je strašné Já jsem se svým přes dva roky, máme se rádi, bydlíme spolu protože to myslíme vážně, koneckonců už (bohužel) nejsme žádní puberťáci, ale když se mě jednou ptal co bych udělala kdyby mě požádal o ruku... Já vám nekecám, ale mně se normálně zatmělo před očima, zastavil se mi dech a jediné co jsem měla v tu ránu v hlavě bylo "To je konec! No to je v pr.... !" (a pak NĚKDO za mě odpovědel "Uteču", ale to je vedlejší).
Nejsem žádná amazonka, co si plánuje jak bude efektně zdrhat nápadníkům po vzoru přiblbých amerických filmů a pak si připadat šíleně žádaně a nedostupně, myslím, že snad i mám nějaký smysl pro romantiku, já jen pořád nechápu CO je na tom tak krásného (-to není řečnická otázka!!!, já to fakt nechápu a ráda příjmu když mě do toho někdo zasvětí, třeba se jen na věc dívám ze špatného úhlu...)
Vy se na mě možná sesypete, ale prosííím, jestli je tu alespoň jedna, která má na věc stejný pohled jako já, ozvi se holka, třeba spolu příjdem na prapůvod naší noční můry (psychologa kvůli tomu hledat nehodlám).

P.S.: Teď jsem si to zkoušela představit znovu... Ono je to fakt ale hrozná představa... Myslíte, že se to s rokama zlepší? Nebo by se to zlepšilo s výměnou partnera, přestože jsem se svým spokojena?

Babucha napsal(a):

A kolik ti Jiněnko je let?

22 pryč

Já jsem si vždycky myslela, jak se prostě vdávat nebudu, proč taky... Máme jeden druhého rádi a určitá nejistota vztahu prospívá... Taky jsem si třeba myslela, že nikdy nebudu vařit a žehlit...
Vařím, žehlím a jsem u toho šťastná
A já vím, že svatba není důležitá, ale kolik věcí, který v životě dělám, je nedůležitých? A dělám je jen proto, že chci, že je mi u toho fajn a mám z toho dobrý pocit...
Mě vůbec nejde o "pokleknutí" ani o ceremoniál svatbení ( o ten fakt nestojím, nejradši bych to přeskočila)... Mě jde o to, že ten, s kterým si je jistý tím, že já jsem ta pravá pro něj, že se mnou chce trávit život, mít se mnou děti... A aby fakt všichni věděli, že to tak je...že jsme si jistí jeden druhým. A že o chce být "můj Pán" a já "jeho
paní"  ( a s nadvládou to fakt nemá co společnýho)

Upravil(a) Holčička (22. 10. 2006 8:30)

No 22 let není od puberty moc daleko.Myslím ,že jsi na to ještě moc mladá.Třeba časem změníš názor.Taky jsem se nechtěla vdávat a děti už vubec-vše se časem zmenilo.

Ale já chci děti, jen se mi nechce pocitově ( !!! ) kvůli tomu vdávat, stačí mi, že spolu bydlíme...   Snad je to tím, že moji rodiče se rozvedli když jsem byla malá a mně se nějak podvědomě nechce je následovat. (Aby to bylo jasnější, dřív mi na tom nepřišlo nic tak hrozného, v osmnácti jsem si dokonce představovala detaily své svatby (a bylo mi fuk s kým:-), ale čím jsem starší, tím míň se mi do toho chce... Nemá to být obráceně?

Tak to si pamatuji moc dobře. Bylo to v krásné restauraci ve Zlíně, když mě požádal o ruku. Vůbec jsem to nečekala a o to víc jsem byla překvapená. Zásnubní prstýnek nebyl, protože ještě ten samý týden jsme kupovali snubní prstýnky. No a už je to hooooooodně dlouho, co jsme spolu.

No, na SVK je v dnesnej dobe "financne vyhodnejsie" byt slobodna matka ako vydata....
Vies holcicka, ja som kedysi (mozno este pred mesiacom) skalopevne tvrdila, ze sa o dieta pokusim az ako vydata pani... ale ked si to tak uvedomujem, uplne by mi stacilo, keby ma priatel poziadal o ruku a mozme na mimcu zacat pracovat. svadbu k tomu nepotrebujem. tehotenstvo ani dieta nie je pre mna na to dovod....

a dieta sa moze kludne volat po tebe alebo aj po otcovi. je to uplne jedno nie? ved aj tak meno otca zapises do rodneho listu. a v porodnici davaju automaticky dietatu priezvisko po matke... a meni sa to az potom, takze sito este mozes rozmysliet aj v porodnici

Můj muž mě požádal o ruku na vánoce, koupil krabičku ve travu růže a v něm byl zásnubní prstýnek tu krabičku dal mezi větve vánočního stromečku. Byla to nádhera a hned v lednu jsme šli zamluvit termín na červen.

Ahoj lidicky.Nasla by se mila dusicka,ktera mi poradi?

Dekuji moc.
Chtel bych pozadat pritelkyni o ruku a bojim se,ze neco pokazim.
Nemam vubec tuseni jak na to.
Asi si reknete,ze jsem divnej.
Snubni a zasnubni prstyne (jakej je v tom rozdil?)
Asi tak trochu tusim ale chtel bych radsi poradit.
Kytka,rodice a spousta jinejch veci.

Ale ted bych hlavne chtel vedet,jestli jsou dany nejaky pravidla jak ma vypadat zasnubni prstynek?
Jako jestli musi bejt ze zlata,met kaminek a tak podobne.

Jeste jednou se omlouvam ale vazne bych nerad neco pokazil.

Moc moc dekuji.
Na to s tema rodicema mam stejnej nazor.
Ale pritelkyne i jeji rodina jsou verici.
Ale nevadi mi to pozadat je o ruku jejich dcery.
V tom nevidim problem.
Beru to spis jako takovou slusnost.I kdyby s tim nesouhlasily,tak si ji stejne vezmu pokud bude chtit ona.