14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Hodně mě trápí tahle situace: odmala jsem nevycházela s otcem, v 18 jsem se proto osamostatnila (brácha to samý), ale i pak jsem se často vídala s mámou - měly jsme se rády a rozuměly si, jene otec to nerad viděl, odjakiva ji chtěl mít pro sebe, árlil i na děti, nedovoloval jí kamarádky apod. tak jsme chodily spí na procházky nebo jsem tam la kdy nebyl doma...divná situace, ale máma chtěla mít doma klid, tak mu nikdy neodporovala.
To trvalo léta, mezitím jsem se vdala, rozvedla, vychovávala dceru - tak 2-3x ročně jsem k nim jela na návtěvu, často jsme se na ní s otcem pohádali o cokoli, třeba o politiku, jak je celá společnost a zvlá mladí prohnilí, jak mizerně vychovávám dceru,neumím si zařídit ivot atd.atd. - raději jsem se s mámou vídala na procházkách bez něj, nebo jí za námi pustil na návtěvu tak na hodinku dvě. Brácha se s rodiči posledních 25 let nevídá vůbec, právě kvůli otci.
Jak nai stárli a byli spolu v důchodu, u neexistovalo aby máma někam la bez něj, jezdila jsem tedy k nim častěji, abych ji aspoň někdy viděla, tak 6x do roka a snaila jsem se aby návtěvy probíhaly bez konfliktů. Otec je po mnoha infarktech, má kolikátý by-pass... - je to blbý, ale občas mě napadlo, e je jim 70, otec tu nemůe být věčně-se svým zdravím... pak se budeme v klidu a pohodě s mámou vídat....a představte si, dopadlo to přesně naopak: máma začala mít zdrav.problémy, nemocnice... rakovina... rychlý konec.....
Ke konci jsme v nemocnici byli já i otec denně, pak jsem vyřizovala pohřeb atd. a jezdila za ním kvůli tomu a taky aby nebyl sám, protoe z toho byl úplně zlomený, na dně....- je to u pár měsíců, teď za ním jezdím tak jednou týdně, ale straně mě to vyčerpává, protoe se s ním jako s člověkem nesnesu... - neustále na vechno nadává, je straně negativní, vidí jen sebe a své trápení, v ivotě se nezeptá třeba co já nebo má dcera...ale vidím, jak je na tom patně zdravotně a psychicky a nemám to srdce hrát mrtvého brouka jako brácha, ten byl jednou v nemocnici a dost, u jsme ho neviděli - vechno vyřizování nechal na mě.... A tak mě teď trápí otázka, kam a sahá má povinnost k otci, se kterým mi dělá takový problém komunikovat, být s ním - deptá mě to a ničí... co dál?....výhoda je, e bydlí v domě s pečovat.slubou, můe tam chodit na obědy, umejou mu okna apod. take k tomuhle mě nepotřebuje - i kdy u říkal, e tam vaří mizerně, kupovaný buchty nestojí za nic...ale kdybych mu něco upekla, taky by to určitě nebylo jako od mámy....Mám pocit, e prostě potřebuje někoho dirigovat - teď jsem jediný člověk, který je v dosahu. Napite mi prosím svůj názor, díky moc.
Není tady
Janči, pro začátek mrkni na Rodiče a děti, příspěvek Úcta a respekt v rodině (tak nějak) od beba, je to na druhé straně dole.
Janči,
Tvá povinnost sáhá jen tam, kam bude chtít Ty. O tátu je postaráno a pokud je rád, e za ním jezdí, tak to má dát najevo. Slouit mu jen jako vrba na výlevy jeho citů, to není dobré. Tvůj bratr to pochopil a stáhnul se. Ty cítí pouze morální povinnost se o něj starat. Ale chce to i tvé srdce? A si zodpoví na tuto otázku, tak se asi rozhodne.
Já měla babičku s obdobnou povahou. Stále někoho dirigovala a lamantovala ne ně. Jasně, e i na mě. Pro její zlou povahu se na ní vichni vykalali a v posledních dnech za ní nikdo neel. nechtěli poslouchat její zlé řeči. Jediná já jsem za ní chodila. Její řeči poutěla jedním uchem tam a druhým ven. poslouila jí a mizela. Nebylo moné si s ní sednou a povídat. Pár hodin před smrtí mi řekla, e mě má ráda a vzala mě za ruku(poprvé v ivotě). A pak mi řekla, e ví, e byla zlá, ale e se jí stále zdálo jak jí vichni ubliují a tak jim to vracela..... Doktor mi pak řekl, e to byla nějaká psychická porucha a jeliko nevyhledala odborníka, tak si to sebou nesla celý ivot a otravovala okolí.....
Není tady
Ahojky Janči,
nemůu se vcítit do toho, co cítí, kdy jsi se svým otcem ......... Moná je to tím, e mám těstí a se svými rodiči mám pěkný vztah a proto jsem zastáncem úcty k rodičům. Ví, asi to co teď napíu nebude to co by jsi chtěla slyet, ale osobně vnímám rodiče jako někoho, kdo mi dal ivot, naučil mne jak ivotem jít a tak a přijde čas, budu se o ně muset postarat tak, jako se oni starali o mne, kdy jsem byla malé miminko, co stále pláče a leze jim na nervy, co vechno jsem zajisté vyvedla, kolikrát mne jak se říká chtěli prohodit oknem či spláchnout , jen aby byl klid ........... a neudělali to....
To s maminkou mne mrzí, jistě by jsi chtěla aby to bylo naopak, aby první odeel otec a s mámou jste tu byli jetě dlouho, ale ivot jde tak, jak jde ..... bez ohledu na to, zda se ti to líbí či ne. Zkus v sobě najít tu sílu a vydret ..... vydret jeho pro tebe hrozné chování ..... ale zkus to brát tak, e i on je neastný a zlobí se na celý svět .... určitě si uvědomuje, e by jsi chtěla aby tu byla máma a ne on ..... ví, on jednou taky odejde a pokud by jsi se na něj teď vykalala, moná by jsi si to potom vyčítala .....
Kolikrát je lepí litovat toho, co jsi udělala, ne toho, co jsi neudělala ....
Nikdo tě nemůe nutit trávit tam s ním hodiny, ale snad by se dalo jednou za týden tam zajít, zkrátka si říct, tak to tu hoďku, dvě vydrím a pak půjdu domů a bude fajn .....
Dívej se na něj, jako by jsi to byla ty.....byla sama....uvědomovala jsi si, co ve jsi komu provedla....
..... zkrátka upeč ty buchty, jdi za ním a dřív, ne to řekne on, řekni ty sama ..... máma by je měla lepí, ale třeba kdy je upeču 100x, tak to jednou zvládnu a ty mi je pochválí
Představ si, jaké by to bylo, kdyby nebyl v domě s pečovatelskou slubou a ty ho měla doma, kadý den, kadou hodinu ...... pořád ...... to by bylo něco, co by bylo k nezvládnutí a věř, e někteří i tohle prodýchají ....
Zkus to, zkus to i kvůli mámě, ta by určitě nechtěla aby jsi se na něj vybodla. Ale hlavně to zkus kvůli sobě..... kvůli tomu, aby jsi nebyla jako on.... aby tvoje děti viděly, e o rodiče je potřeba se postarat, neb to bude jednou i ty, kdo bude na jeho místě....
Opakuj si jen hodina, dvě týdně ...... nic víc.... a pro někoho to je víc, ne si myslí....
A neboj, on si to uvědomuje, e ty jsi se na něj narozdíl od bratra nevykalala a moná proto je i takový, jak říká moje máma, lidé potřebují vidět dobro, aby pochopili, co dělají patně
Není tady
to Judita:
díky moc za tip, nala jsem to a čtu si to - vidím e nejsem sama v podobné situaci....jenom děkuji bohu, e nemusím s otcem ít v mé garsonce, to bych opravdu nerozdýchala....
to Marie N:
tvá babička mi otce připomíná - taky mi dal najevo jakés-takés city jen jednou v ivotě (směla jsem mu dát pusu na tvář) - kdy si myslel e umírá, po 1.infarktu, a 2.den kdy jsem za ním přila a jemu bylo líp, nějakou pusu títivě odmítl a zas bylo vechno při starém - ádný lidský kontakt, ale příkazy,zákazy,kritika - ná "normální" vztah
Není tady
to Tora:
díky za podporu, ale nezlob se - opravdu to nemůe pochopit, tví ŕodiče jsou jiní...
můj otec byl takovýhle vdycky, to není jeho ztrátou - a ani v budoucnu nic nepochopí, neocení, vidí jen sebe... a nejde jen o ty 2 hod.týdně, jde o to, e to je jen začátek a pro něj cesta jak si najít někoho místo mámy, koho by buzeroval, 2 hodiny týdně vydrím, ale budou např. vánoce a pozvat si ho domů, tak nám je vem totálně otráví a zničí...Můj problém je, e se nedokáu srovnat se svým svědomím, které mi říká to co ty - ale pud sebezáchovy mi naopak radí: uteč!
Není tady
Taky bylo tuím tady na psychologické téma "Rodinné vztahy" od dendrobie - o tom, co vechno se leckdy děje v rodinách...
Janči napsal(a):
to Tora:
díky za podporu, ale nezlob se - opravdu to nemůe pochopit, tví ŕodiče jsou jiní...
můj otec byl takovýhle vdycky, to není jeho ztrátou - a ani v budoucnu nic nepochopí, neocení, vidí jen sebe... a nejde jen o ty 2 hod.týdně, jde o to, e to je jen začátek a pro něj cesta jak si najít někoho místo mámy, koho by buzeroval, 2 hodiny týdně vydrím, ale budou např. vánoce a pozvat si ho domů, tak nám je vem totálně otráví a zničí...Můj problém je, e se nedokáu srovnat se svým svědomím, které mi říká to co ty - ale pud sebezáchovy mi naopak radí: uteč!
Janči,
nevím, jestli ti to k něčemu bude, ale já to mám s otcem takhle: můj otec není na první pohled taková ta "zápo*ná figura", která vechny komanduje a ovládá jim ivot - on to dělá skrytě, take navenek je vzorňák a kdekdo by řekl, a jsem vděčná osudu, e nemám otce třeba alkoholika nebo násilníka. No nicméně jeho vliv se podepsal na vech čtyřech dětech, vichni jsme měli (nebo jetě máme) problémy ve vztazích, problém určit si hranice, kam necháme ostatní zasahovat a kam u ne, atd. Take já (asi e jsem z těch čtyř dětí nejradikálnějí) jsem si to pro sebe vyřeila tak, e kdyby se někdy octnul v situaci, kdy se o sebe nedokáe postarat, budu se na jeho zaopatření podílet (tím nemyslím jen zaplatit pečovatelku, jsem odhodlaná za ním jezdit), ale dokud má kde bydlet a co jíst, lékařskou péči atd., tak mě u něj nikdo neuvidí. Vánoce apod. a si vyřeí sám, tohle nepovauju za svou starost. Kdyby projevil zájem trávit je u nás, stačí říct - pokud se u nás bude sluně chovat, má dveře otevřené, jinak to nechci řeit. Prostě jsem se po 35 letech větího nebo meního teroru rozhodla, e nae setkání mě ubíjejí a jemu jen přináejí dalí obě přímo do náruče. No a já u mu u prostě obě dělat nechci.
S tím svědomím chápu, e je to těké, ale po letech hloubání jsem si to přebrala asi tak, e momentálně mám povinnosti hlavně ke svým dětem, a protoe začínal deptat i mého syna, bylo o dost lehčí říct si, e tohle opravdu nemám zapotřebí. Moná by stálo za to zeptat se ho na rovinu 1. jestli CHCE, abych za ním jezdila, 2. co mu to dává? Myslím, e odpovědi na tyhle dvě otázky by to mohly pomoct vyřeit.
Není tady
Díky, Kubulo, za podporu a tvůj příběh...
Není tady
To jsem váně na rozpacích Jen v jednom mám jasno na vánoce bych ho doma nechtěla, kdy tak jen na tědrý večer na kapra se salátem a rozbalení dárků nenech si kazit vánoce
Podle toho jak by se choval bych ho třeba přítě ani nepozvala a to mi věř bez výčitek svědomí
Máme mít ke stáří úctu, máme vracet rodičům co nám dali dobrého v rámci svých moností, ale jsme rovnoprávní lidé a terorizovat se fakt nedám
Není tady
Janci, to nie je svedomie, ktore ti kaze starat sa o otca, to je pocit viny, ktory v nas sikovne vypestovali nasi toxicki rodicia. Citis vinu vzdy, ked nerobis co oni chcu a chces sa venovat sebe. Potlac tu vinu a pocuvaj svoj rozum a srdce (siesty zmysel - tvoje podvedomie), ktore ti hovori aby si s nim netravila vela casu a nenechala sa jeho recami otravit. Mam podobnu matku ako ty otca, ale mam jednu vyhodu, byvam od nej tisice km daleko tak nema na mna ziadny vplyv. Na navsteve u nej som bola za poslednych 17 rokov 3x a nemienim ist viac.
Není tady
Nejezdila bych za ním, vůbec. Ten člověk ti systematicky ničí ivot, proč mu k tomu dává dalí příleitost ? A se ve své nenávisti utopí. Osobně nejsem zastáncem dávání dalích a dalích posledních ancí, eventuálně modelu "je to můj otec, musím to vydret, mám k němu jakési povinnosti a imaginární vděčnost " Za co mu má být vděčná ? e si se ani nemohla normálně vídat se svojí maminkou ?
Není tady
Toro ok, je to tvůj názor, ale ve mě se vechno vaří, jenom si to přečtu. Sebeobětování a za hrob pro někoho, kdo se k tobě chová jako ke kusu hadru, jenom proto, e tě náhodou zplodil ? To je dost ílená představa.
Není tady
Milá Janči, také jsem od mala nevycházele se svým otcem, nikdy mě nepohladil, nikdy jsem nebyla jeho "holčička". Řeím stejnou situaci, ale na rozdíl od Tvého otce , o kterého je postaráno v pečovatel. domě, můj otec ije po smrti maminky sám. Na návtěvu k němu jezdím celá jakoby dovnitř stisklá (bydlíme ve stejném městě), vím, e zas bude nadávat na ivot , společnost apod... probírat jen své nemoci ( má slabou cukrovku a hůře se mu chodí, trochu byl vdy sobeček) nic pozitivního v těch návtěvách není ... Kolikrát si říkám, e u tam snad nepůjdu, ale kupodivu můj manel má s ním pochopení a tak nějak ho po chlapsku chápe, e u skrátka nemá tu páru je rozmrzelý apod... Někdy za ním nejdu i měsíc, ale pak mi není dobře na dui, dívám se na staré fotky , kdy byl otec hezký, mladý mu, kdoví, co od ivota očekával... Vidím, jak můj otec poslední rok seel, má ramínka, jak kuře. Tak navařím a jedeme za ním na pár hodin. Co navařím sní a pak mi řekne, e je mu po tom mým jídle těko .... No mám vztek, manel říká, a se z dědka nic nedělám,e jiný nebude, tak to zase překousnu asi mi nic jiného nezbude ne to brát s rezervou, protoe, jak jsem řekla, stejně na něho pak myslím, co tam v tom svým kutlochu dělá.
Upravil(a) Décima (9. 10. 2006 12:36)
Není tady
No vidíte,děvčata,a já se trápím kvůli problému přesně opačnému.Táta ije sám /máma umřela u v r.1990/ a odmítá jakoukoli péči od svých dcer.Bydlí od nás asi 40 km,je extremně samostatný,zuřivě odmítá telefon / prý bychom ho moc kontrolovaly/. Je mu 73 let,má cukrovku,tak se o něj zákonitě bojím,nejvíc ze veho mě děsí představa,e kdyby se mu něco stalo,tak bude doma leet bezmocný nebo mrtvý a sousedi ho najdou a jim začne panelák smrdět.Návtěvy je ochoten přeít tak 4x do roka, občas pole dopis.Jediné co můu,je snait se na to myslet co nejméně.
Není tady
Je to těký, ale s péčí bych to nepřeháněla, pak poleví, budete chtít jet na dovolenou apod. a začne vydírat e je mu patně, nebo e si něco udělá a tak, jen abys k němu "musela" přijet a dostane se do začarovaného kruhu.
Co ho dostat k lékaři? třeba by mu pomohly nějaké práky na uklidnění.
Není tady
Milá Janči, tak takový vztah mám já se svou matkou.Bohuel, mne je to nejvíc líto. Letos-ve svých 46-ti letech jsem řekla DOST, nebo se matka pustila-napadla-očernila mou dceru, svou jedinou vnučku (kterou vichni mají rádi, a na ní-na babičku) a to u nepřekousnu. e zničila ivot mne, prosim, ale mému dítěti -to u nedovolím.
LEtos tedy budou nae první vlastní Vánoce-bez ní a jejich nálad (zdravotních scén a pod. ádné spaní na povel, výčitky, hádky, nesmyslené úklidy, kecy...). U jsem ji nezavolala 2 měsíce, jsem po regresi, kde jsem řeila ji a chci konečně dát průchod svému ivotu a citům.
Vydírala mne dost,a to jsem od ní na 700 km a je to MÁLO! Píu o tom v jiných příspěvcích, jinde. Já mám snahu vyjít v dobrém, ovem ona si ije ve svém světě.
Dokuď mne poniuje, je zdravá a ok. Co je v důchodu, jenom umírá. Nikdo není nemocnějí, ne ona a nic není důleitejí ne ona. Kdy babičce umírala dcera na rakovinu ve 42 (t.j.babičky sestra), tak jediná její starost byla, e KDO ji bude obsluhovat a koho bude komandovat. Má matka ije -vyrostla bez své matky, taky vzdálená 700 km on ní, ale jako by ji z oka vypadla svým stylem jednání vůči dětem. Čistá kopie generála a zloby.
Já pevně doufám,e budu své dceři poblí a a iju pro ní a s ní, a ne ,e my jednou uteče, jako já z domu.
Nedělej si výčitky, taky to období zrovna zaívám. Jedna kamarádka mne kvůli tomu opustila, nebo nechápe nenormální vztahy rodiče-děti. Jiné mne chápou, i my máme nárok na ivot. Jednou ten teror skončit musí.
Není tady
Ja saom odhodlaná o rodičov sa postara, hoci s mamou nemáme ideálny vzah a ani s otcom nie je problém vyháda sa. Ale tak nejako to cítim, e sa o nich v rámci svojich moností postarám... ale nepovaujem to na rozdiel od kresanov za automatickú povinnos dietok bez ohžadu na to, ako sa k nim rodičia zachovali... Ja som vychovávala chlapca, ktorého matka odloila ako 7-mesačného k susedom a nikdy viac sa oňho nezaujímala. Sedela dokonca(ete ku koncu socíku) za neplatenie alimentov naňho. Za "demokratúry" u sa za takéto drobnosti nelo sedie. Ale: keď si predstavím túto poiadavku dohnanú do absurdity, tak jedného dňa by mohla zaklopa na dvere svojho dospelého syna, na ktorého celý ivot kažala, a doadova sa jeho starostlivosti . Pekne absurdná predstava! Ja si myslím, e sa dá nájs nejaký kompromis: ak je o otca ako-tak postarané, tak povaujem za reálne zájs za ním raz za týdeň-dva, donies mu noviny a kríovky, príp. sladkos a ovocie, vypoču si tak 30. minút jeho sanosti a odís... A hneď za dverami hodi vetko za hlavu a i si svoj ivot.
Není tady