Macesko, a když k té situaci (křiku a nadávkám) dojde, co potom říkáš svému muži, snažíš se tomu zabránit? Asi byste měli docházet k psychologovi pravidelně, hlavně manžel. Nevím, snad existuje nějaká psychoterapie, jedno sezení u psychologa to asi nespraví.

Maceško, u nás to bylo úplně to samé. A skončilo to pokusem o sebevraždu dcery a rozvodem. Určitě zajdi zase k psycholožce ať vám poradí, jak se máte všichni chovat, aby byl doma klid. Moc ti přeju, aby to nedopadlo jako u nás.

jsem.sva napsal(a):

Maceško, u nás to bylo úplně to samé. A skončilo to pokusem o sebevraždu dcery a rozvodem. Určitě zajdi zase k psycholožce ať vám poradí, jak se máte všichni chovat, aby byl doma klid. Moc ti přeju, aby to nedopadlo jako u nás.

To je strašný...Už jsem chtěla jít i do manželské poradny, ale s ním nikdo nehne....

a zkoušela jsi s ním o tom promluvit? Po nějakém incidentu, kdy děti nebudou v doslechu, si s ním sednout a říct mu, že tohle se mi vážně nelíbilo, že by se měl nad sebou zamyslet, že nejen ty, ale co ty děti si budou o něm myslet, jestli mu nevadí, že třeba kvůli toho jak se k nim chová může ztratit jejich lásku? Žiju s přítelem a svým synem (jak jsem psala i v jiných kauzách, má své dvě děti, které k nám dojíždějí, vycházíme spolu všichni dobře) mého syna má rád, ale taky se sem tam vyskytne situace, která mi zahýbe ušima, to pak počkám, až jde  syn mimo a řeknu mu, že to přehnal, že se mi to a to nelíbilo... sice se naježí, někdy to přijme někdy ne, ale pak si dává pozor, aby se něco podobného neopakovalo. Třeba hovor mezi 4 očima by mohl nějak pomoct.

Asi je to Tvoje vina, měla jsi to řwšit v začátku, nyní se nic moc dělat nedá, jenom od takového debila odejít, ale uživila by ses?

Macesko, nemusí ji mít rád, ale nesmí dceři sprostě nadávat. Asi mu hodně odpouštíš, když říkáš, že jinak máte hezké manželství. Pro mě by to byla tak zásadní věc, že bych s ním nevydržela, pokud by ani do poradny jít nechtěl. Dcera z toho asi musí být na nervi, když sebrala odvahu a postěžovala si ve škole. A co její vlastní otec, zajímá se o ní? To by byla alespoň trochu náplast na její dušičku, ale jestli má holka pocit, že ji žádný otec nemá rád, tak to je fakt chudák. Musíš se jí zastat a dát jí co nejvíc lásky.

Tak přesně tohle jsem řešila já: zachránit dceru od tyrana nebo vzít synovi tátu /který ho stejně jako u vás šíleně rozmazloval/. Pokus o sebevraždu dcery všechno vyřešil.... Ale neměla jsem to nechat tak daleko dojít.... Teď (3 roky po rozvodu) je dcera v pohodě a syna máme ve střídavé péči.

Macesko, pokud ten chlap stojí jako otec za to, tak se o syna bude zajímat, i když budete bydlet každý jinde. A docela pochybuju o tom, jaký má výchovný přínos pro syna otec, který řve. Akorát se synek potatí a jednou bude řvát na svoji ženu a děti.
Opravdu na dceru "jen" řve a nebo ji občas i mlátí?

Irenka21 napsal(a):

Maceško, ten táta asi není moc ideální, já bych s ním promluvila a řekla mu, že jestli se nezmění jeho přístup , bude sám. Šanci mu dej, ale bedlivě ho sleduj, když se nezmění , zařiď se sama podle sebe, blbů , kteří by Ti řvali na děti je všude dost.

Já už mu těch šancí dala hodně a on jen sliboval, několik měsíců se snažil a nakonec to bylo zase stejné. Je mi líto,že se mi pro dceru nepodařilo najít hodnho tátu. Já tohle ze své rodiny vůbec neznám. U nás doma se nikdy nekřičelo, měla jsem krásné dětství. Zato jeho rodina "rozeřvaná" je. Měla jsem se nad tím zamyslet už dříve..

TERCIA napsal(a):

Ahoj maceško,
je mi taky líto, co se Ti doma děje, ale musím se přidat k nekompromisnímu názoru Irenky. Na co čekáš? Až dceři nakonec ublíží? Víš, jak se ona musí cítit??? A ty se s ním pak snad nedejbože ještě v posteli miluješ, zatímco ona možná brečí do polštáře? No to je pro mě hrozná představa, tohle bych mu nabeton neodpustila.
Okamžitě bych ho pakovala pryč. Dcera by pro mě byla to nejdůležitější, obzvlášť, když píšeš, že je tak fajn, dobře se učí a je hodná. Jak to můžeš dopustit, takhle jí kazit život? Vždyť ji ještě v životě potká tolik zla, proč jí to dopřáváš tak brzy a ve "vlastní" rodině?
A nenapsala jsi o důvodech, proč na ni třeba řve.
Ale uvidíš, že v Tobě nakonec zvítězí to správné rozhodnutí, jenom nečekej dlouho. Děcka jsou hodně vnímavá právě v tomto věku a odnáší si pak zážitky z domu na celý život.

Ahoj, je mi hrozně, když čtu názory ostatních. Neměla jsem to nechat zajít tak daleko. Dceru jsem vždycky bránila, neustále mu domlouvala, ale bylo to málo. Včera jsme se dohodli na rozvodu....Jenže je problém, že on nemá kam jít, takže musím čekat až si sežene byt. Je mi strašně, ale je fakt, že dcera je ráda "že už vypadne". Těch 13 let bylo hezkých, ale asi ne pro ni. Byly doby, kdy si spolu rozumněli, ale pak stačilo malý dcery "prohřešek" a bylo zle.Nikdy je nebyl, to ne, ale poslední dobou sprostě nadával. Ještě, že už ho dcera má na "háku" - jak říká. Začala zase jezdit za svým tátou, který už konečně dospěl a uvědomil si dceru chybí.
Proč jí nadával? Naposled třeba kvůli tomu, že ztratila mobil, který jí koupil. On si jí vůbec kupoval drahými dárky, a myslel si, že ty dárky vynhradí lásku, kterou spíš by jí měl dát a nebyl toho schopen.
Vynadal jí opravdu sprostě. Dceři to samotné bylo moc líto, mobil je jistě drahá věc, ale snažila se mu vysvětlit, že to samozřejmě neudělala schválně. Nic platné. Přitom mu jeho "kamarádi dluží tolik peněz, s jejichž výší se cena nějakého mobilu nemůže ani srovnávat.
Takže nás teď čeká nelehké období rozvodu, které určitě neproběhne hladce. Drž mi palce, ať to všechno ustojím..

Irenka21 napsal(a):

Držím Ti palce, snad bude velkorysý a po to období, než se odstěhuje, bude slušný, já bych kvůli mobilu také nadávala, ale nějak únosně, aby si dítě dávalo pozor na dražší věci. Držte se , rodinko a nezapomeň si v klidu se synem sednout a vysvětlit mu polopaticky, co Tě vedlo k rozvodu, děti bývají chápevé, udělej to, než ho navede proti Tobě.

Díky za podporu, už aby to bylo za námi. Se synkem promluvím, možná se ještě poradím v poradně, jak mu to mám vysvětlit - přiměřeně jeho věku. Dcerce jsem už všechno řekla, je samozřejmě ráda, ale zároveň mi řekla, že jí je mě líto....Je to hodná holka.

Ahoj macesko,
samozrejme se Ti omlouvam za svuj pomerne rychle napsany a emocionalne ladeny prispevek, ale mam dcerku 14tiletou a je fakt, ze by mi delalo strasne zle, pokud bych videla, ze s cizim chlapem trpi. Pravda je, ze detem mobil dela radost, ale neni ji takovy darek nic platny, kdyz - ty city k tomu otcimovi nejsou. 
Sama mam (stara koza) :-)), rozvedene rodice a nikdy jsem jejich partnery "dusevne" neprijala, i kdyz se k nim chovam velmi slusne a neutralne. A to jsem je poznala ve svych 30 letech a nikdy na mne nervali. Co potom takova 14tileta holka, viď...
Moc Ti drzim palce, abys to vsechno ustala v poradku. Myslim, ze jsi dobra mamina a zvladnes detem vysvetlit vsechno potrebne. Kdovi, jestli tahle zivotni lekce nebude nakonec prospesna i pro Tveho syna (zapamatuje si do zivota, ze rvat se na deti nema, jinak se rodina hrouti).
A zase - neodsuzuj se nijak prilis, vsak vidis, co Ti tady ostatni holky napsaly - i o pokusech o sebevrazdu jejich dcerek, Ty jsi to prece jen zacala neco resit driv.
Ahojky.