alienhan napsal(a):

Dobrý den,
mám 16 letého syna, který je v poměru ke svým spolužákům mnohem menší. Bojím se, že ho to velmi flustruje.
Několikrát už na to narážel. že je malý....že si všichni troufají.

Chtěl bych se zeptat, jestli existjí nějaké patáky na podporu růstu a kde by se dali sehnat.
Můj syn dělal a stále dělá sporty, má dobrou stravu.

Tak to jsem jako nepochopila - co to jsou patáky??? Buďto jsem mimo já, nebo pisatel.
BTW nechci se do nikoho navážet, ale neříká se "flustruje" ale "frustruje".
Jinak znám ze svého okolí mladíky, kteří sice moc nevyrostli, ale o to jim dala příroda na bojovnosti:) A nakonec - v šestnácti letech není vývin mladého kluka definíitivně uzavřen - záleží na rodinných dispozicích.
Jinak tatínkovi děkuji za přehled, který má o svém dítěti. Jak je vidno, syn je podprůměrného vzrůstu vůči ostatním vrstevníkům, načež tatínek to začíná řešit až v šestnáctém roce věku synka. Problémy se zřejmě objevily s přestupem syna ze základky na učňák či střední školu, nastaly zřejmě i problémy s docházkou. Teď nastává otázka, nakolik jsou synkovy stížnosti oprávněné a na posměch spolužáků se jenom vymlouvá, nebo jestli za tím vším nestojí šikana.

Jako dítě jsem měla taky problém s výškou. Ale trochu opačný, než tu většina popisuje.
Narodila jsem se s váhou 4, 2 kg a výškou 56 cm, v roce jsem vážila 13, 5 kg a měřila 98 cm (jo, vidíte dobře, nepřepsala jsem se). Doktorce se to nelíbilo, protože jsem se jí nevlezla do tabulek, mamka byla rozpačitá z přístupu doktorky, říkala, co s tím mám dělat, to jí mám dát cihlu na hlavu, aby nerostla. Nakonec po čase změnila doktorku. Dále  jsem ve dvou letech vážila 18 kg, ve 3. třídě jsem měřila 155 cm. Momentálně je mi 22 let a měřím 180 cm, můj růst se někdy v pubertě zastavil.
S čím mám problémy, tak to jsou boty, potřebuju velikost 44 a to už v dámském nevyrábí, takže kupuju v pánském (co vypadá trošku přijatelně, univerzálně, nebo trochu dámsky) a nebo v nadměrné obuvi. Boty na podpadku nenosím vůbec, většinou chodím v teniskách. Jinak jsem se s velkýma nohama už narodila, v 1. třídě jsem měla asi 38 / 39, ve 4. třídě 40, hodně lidí mi říkalo, že už mně neporoste noha, nestalo se ale tak, narostla mi do 44.

Hodně lidí na mou výšku v dětství poukazovalo. V 1. třídě jsem byla nejvyšší, druhá nejvyšší byla o hlavu menší než já, takže to vypadalo, jako bych třikrát propadla. Ve druhé třídě se jedna učitelka na chodbě ptala té naší, kolikrát jsem propadla.
Ve 3. třídě jsem dostala skvělou funkci umývače tabulí, bylo to na celý rok, dělala jsem to ještě s jednou holkou, ona tabuli umývala houbou, já měla mokrou část tabule přejíždět smradlavým suchým hadrem, zabralo to většinou půl přestávky. Nakonec mamka na třídní schůzce učitelce řekla, že bych chtěla po čtvrt roce vystřídat, že to podle ní není spravedlivý, čím jsem si to zasloužila a že tabule jde stáhnout dolů. Konečně jsem byla vystřídána.