ten můj taky. A ted na stará kolena , když ho postihla nemoc, tak najednou nás znal. Ale táta, to je kapitola sama o sobě.
Evi, a jak ty to ted máš doma? Ty jsi taky rozvedená s dítětem, vid? NEbo se mýlím?

Holky neni nekde neco kde by se ty prckove dali dat treba na koberec? Me uz moc Misa v kočáru nevydrží

Miškoo, já bych navrhla nějaký človíčkov. Je jic po Praze víc. Jeden (ten největší) na ZLičíně v Metropoli, pak v Edenu (tam je prý maličky a když tam někdo přijde odpoledne, je tam narváno) a ještě někde, ale to nevím kde. Já na ten Zličín jezdím, ale pro vás je to asi z ruky. Je to tam velké, můžeš si tam vlézt na takovou madračku a položit miminka, nechat válet a větší děti si tam hrají. Je to tam fakt velký, mají tam i dráhu na tříkolky. to spíš pro toho m ýho.

Evi, ten druhý odstavec, to je jako bys mluvila o mém expříteli. Bez těch podvodů a dluhů. To zase on je docela grant, ale v tom, že byl slaboch cokoliv řešit, raději trvdil, že mě miluje, ale věděl dávno, že to tak není. Jen nechtěl přijít o malého.
No nic, škoda mluvit. Ted se situace doma změnila. Je vidět, že se s tím smířil. Už se mnou mluví normálně a snaží se chápat i mne. Uvidíme, jak to dlouho vydrží. Asi má ženskou a je spokojený, proto je i jiný. Nevím, každopádně at je v tom cokoliv, jsem za to ráda, protože můj klid a malého je pro mne nejdůležitější.

Holky, nějak jste se odmlčely. Takže žádný dýchánek?

ťuk,ťuk,ťuk-smím mezi vás na chvilku, i když jsem jenom chlap? Ale patřím, mezi ty lepší, tak se mě nebojte Četl jsem skoro dvě hodiny celý ten příběh Miškyy a krásně povzbudivá slova vás všech. Chci vám předem sdělit, že kromě nepovedených existují i docela prima chlapi (nedělám si vlastní propagandu, pamatuju bitvu na Bílé hoře a vybírám si baby z téhož století :-) ) Prostě jste měly trochu smůlu. Problém je v tom, že čím solidnější mužský, tím méně na očích. nepředvádí se, a tudíž, z hlediska mladých dívek, není dost atraktivní. Jsou ale  výjimky. Hodný a zamilovaný chlap je pro mnoho z vás taky nezajímavý ňouma.  Takže si spousta mladých žen vybírá z předvýběru hajzlíků, kteří loví holky a když s nějakou "zkejsnou", jsou z toho dost otrávení.

K Míščííně problému:
- Décima má pravdu, že se nemusíš uštvat uklízením, malý bordel v bytě nevadí. Ovšem když nelze rozeznat stůl od gauče jinak, než podle výškových rozdílů a v prádelníku se válí plechovky od konzerv (zažil jsem to!) je to už problém.
-Cilka na to kápla geniálně: Chlapa je třeba chválit za každou blbost. To v něm vyprovokuje pocit vlastní užitečnosti a důležitosti a přetrhne se pro vás. Když ho nechválíte, propadne pocitu nevděku a zbytečnosti. Nejhorší taktika je, když chlap něco dělá, tak místo pochvaly mu říct: Ještě nám kape kohoutek a teče do střechy, kdy to uděláš, miláčku? V tu chvíli normální mužský se vším praští a už se k tomu nevrátí, dokud ho fakt neodprosíte,
-Helga superženskou intuicí tuší, jak fungují muži vzhledem k miminkům. Muž funguje na bázi verbální komunikace, nikoliv pouze citové. Miminko, co nemluví, jenom jí, kadí, řve a spí je pro něho červíček, který mu nic neříká. Nejvíce rozvodů je v prvním roce po narození dítěte. Jakmile mimčo začne komunikovat,je tatínek bez sebe. Naučte své mimčo říkat jako první slovo táta, a máte napůl vyhráno. A do té doby se pokuste pozvat chlapa ke koupání mimina, koupejte je s ním, (nebojte se, hygienici jsou cvoci, zlepšíte hned na začátku imunitu dítěte), ať je hladí, masíruje. Nestrkejte mu před nos podělané plínky. Použijte svou bezva ženskou taktiku, herdek a nesnažte se lámat přes koleno, co nejde. Vykašlete se na hesla feministek, jsou to většinou podivné bytosti.
-Judita na to kápla: Choďte do mateřského centra nebo něčeho podobného. V Karlíně je například A-centrum. To je ráj pro předtěhulky, těhulky, maminy, mimina, a celé jejich rodiny.  Centra najdete většinou na internetu, třeba pod heslem mateřství, maminy atd.  Tam vás to pohladí po duši, najednou nebudete sama, navíc se ledacos užitečného dozvíte.
-Někdo navrhoval zbavit se minulé zátěže. ANO! To je ono. Pryč se vším hnusem, který člověka táhne ke dnu. Když to víte, jde to snadněji. Když ne, lze to vypátrat. Psychoterapie, rodinné konstelace atd. vám pomohou. Ale není to úplně zadarmo, činži musejí platit i psychoterapeuti:-))
-Chomáček navrhuje odejít od partnera - SOUHLAS!!! podle toho,co Miškaa popsala, ten člověk je naprosto nevhodný pro rodinný život s ní. Taky jsou spolu už dost dlouho, milostná fascinace je dávno pryč a přibyly jen problémy. Je něco jiného říkat si při milování "uděláme si dítě", a něco jiného to dítě mít. Musíte počítat s tím, že muž nevlastní dělohu, čímž se nevysmívám, naopak, děloha je orgánem nejen plození, ale i centrem ženskosti. Chlap myslí pinďourem, žena dělohou. Tak to prostě je. Kdo to ví, má náskok.
-Nemyslete si, že problémy Miškyy jsou pouze problémy žen. Můj kamarád, senza chlap, si vzal původně prima ženskou. Po porodu se z ní stala kráva. Ještě spolu sice žijí v jednom bytě, ale o syna (cca.2 roky) se stará víceméně pouze on. A takových chlapů jen já znám mnoho. Kolegova žena byla královna sexu do té doby, než porodila dvojčata. Pak mu dala zaracha totálně. Takže se rozvedl a našel si partnerku, která mu každý večer dá...Ženský problém je, že většinou jsou na své dítě vysoce vázány, zatímco muž se  smíří s odloučením. Ale při namlouvání je odpovědnost rovnocenná. Klamou chlapi i ženy.  Bohužel neexistují jednoznačná pravidla.  Každý je jiný. Já jsem měl v životě 5 dlouhodobých vztahů (myslím aspoň rok a více, nejdelší trvá už 26 let), včetně dvou manželství.  Všechny byly přenádherné pro všechny zúčastněné. A všechny začaly souloží nebo aspoň pokusem o ni, přestože dr. Plzák a chudinka Jitka Asterová to nedoporučují. Zatímco spousta "dobývání" i několikaměsíčního skončila fiaskem. Když vám holka,pro niž ze sebe děláte půl roku skoro blázna, Cyrano je hadr proti tomu, řekne  v okamžiku, kdy "zasouváte": Stejně o mě stojíš jen pro tohle", je to na zbláznění. Jsou i takové mezi vámi.
TAKŽE: Nevěšte hlavu, lidi jsou míchanice a je třeba hledat tak dlouho, dokud nevyberete toho pravého. A když to nevyjde, hned pryč s ním a znovu. Nenechte se v tom mlít jak v pražce. Věci se samy od sebe nevyřeší. Chce to odvahu a čin!
Ahojda.

Holky já vůbec nejsem schopná se s vámi domluvit na sraz, mě se to teď nějak všechno nahrnulo, doktoříí a ti ostatní. Já se co nejdříve ozvu, každopádně se všem mooc omlouvám

PS: ještě jsem chtěla napsat, že nezávidím situaci ségry (21let) a její přítel (23let).. Mají dvě malé děti (skoro 2 roky a 3m). Přítel nejdříve myslí na sebe, po práci bez brčka a kámošů by nemohl existovat, a ikdyž je má rád, tak moc ruku k dílu doma nepřidává.. Ségra už ho chtěla poslat do patřičných končin, ale nějak se začíná smiřovat s osudem. Bydlí u našich, babička je v péči o děti dost nápomocná, takže zatím je to docela o.k.

Ale představa, že by se Ti dva měli o sebe sami starat a děti.. Nevím, nevím, to by asi moc dlouho nefungovalo. Ségra vyčkává, že dospěje... Jo, a to když k nim přijedeme, tak si celou dobu sedí u compu a skládá techno, takže je většinou mimo realitu, což bylo i u mého ex..

Gia napsal(a):

Gio, včera jsem si tu přečetla tvůj příspěvek, nestačila jsem reagovat.. páč jsme jely s N. na plavání a ejhle, dneska už je smazáno

Ahoj Miško, četla jsem tvůj příběh a je mi dost smutno. Pominu-li tvoje dětství a mládí, které mě dojalo asi nejvíc. musím říct, že jsem na tom vlastně úplně stejně. Sice už jsem vdaná 18 let, ale při prvním narození dcery jsem měla úplně stejná očekávání i zklamání stejná jako ty. Ani kytka nebyla. Dost mě to tenkrát zklamalo, přímo rozčarovalo. Pak jsem očekávala nějakou pomoc, podporu. Úplná naivka. A nastalo to stejné dusno. Moc jsem se snažila vše zvládnout, ale když přijde dítě, je to prostě pecka. Myslím si, že na to se připravit nedá. A muži na to připraveni nejsou asi vůbec. A pokud máš stejného sobce jako já, tak ten nebude připravený nikdy. Jeho rodina mě obviňovala, že mám velké nároky. Přece pracuje,tak nemůže doma ani přišroubovat  garnýž. Deset let tak ležel, o víkendu nic nedělal, kdykoliv se zvedl a odjel, nevím kam. moc jsem trápila jako ty. Dnes se tomu směju. Za těch deset let přibral 20kg, já mám lepší vztah s dcerami, donutilo mě to zabývat se sama sebou, tak jsem stále něco studovala, jsem na tom s czím jazykem líp jako on (těžko to nese). A dnes mám díky tomu docela dobré zaměstnání. Prostě co naděláš?Mateřská je těžká. Navíc je teď škaredě, člověk je doma sám. A to je první věc, kterou změň. Jestli máš kamarádku, běž za ní, neseď doma. Nebo jestli je u vás nějaké mateřské centrum, navšti je. Chatuj o duši, hledej si svoje radosti. To mi pomohlo přežít. Je to hrozné pomyšlení, že se vdáš a vlastně jsi sama. Jste oba rodiče, tak i tatínek bude někdy hlídat a ty běž do kurzu, cvičit, do kina, pokud to půjde. Jestli jsi unavená, vyčerpaná a duše zlomená, začni se léčit. Máš malé dítě, a to dá hodně zabrat, ale bude líp. Čas ukáže správnou cestu. Teď jde o to předýchat tuto fázi života, zkusit se postavit na vlastní nohy (to už jsi dokázala několikrát) a hledat všemožně radosti života, vychutnávat si je na plný pecky. Myslím si, že jsem se více a stále zabývala mým mužem, byl pryč a já doma se trápila myšlenkami a přitom mi utíkalo tolik radostí. Jednoho dne jsem se probudila a cítila jsem v sobě neuvěřitelný klid, ticho. Přestala jsem se jím zabývat, nezajímal mě, neměla jsem co řešit. Bylo mi dobře, přestala jsem být závislá. Ale to byl stav po několika letech. Zkus třeba ještě něco změnit. Chlapi jsou si strašně jistí, když je žena na mateřské, pak se to nějak otáčí.  Chce to jen předýchat tuhle situaci. Jsi silná osobnost, ani netušíš, že jsi silnější než on. Staň se něčím moc zajímavou, o kterou se budou chlapi rvát, třeba i ten tvůj. Hádky mi nikdy nic nepřinesly. Hodně síly.

Ano, Judinko, a co ženskou nezabije, to ji naopak posílí -

jancas: Teda...já mám teď zkouškový.....z učení pomalu šílím a lezu po zdi....a to dělám "jen" normálně vejšku, žádnou doktoranturu.....kdyby mě přítel ještě dobíjel tím, že na něj mám málo času a že pro mě není ten hlavní, asi bych se zcvokla úplně...jo, romantika u nás jde na čas stranou... To se neumíš zabavit nějak sama? (Je pravda, že já se snažím pamatovat i na přítele a na to, že určitě chce být se mnou, chce si povídat, milovat atd., takže já si programově odsunu to učení na jinou dobu a těším se z toho, že jsem si na něj udělala dvě hodinky za týden volno. Ale já jsem ženská a tak uvažuju o víc věcech najednou. I tak jsou dvě hodiny málo, myslím si, ale já teď víc času nemám. Tahle doba pomine a zas bude líp. A chlap - ten neumí obvykle myslet na víc věcí. On se teď prostě musí učit, tak zabere a učí se. Sleduje cíl, loví mamuta....tak ho, proboha, nech. Až ho chytí, moc rád se vrátí k tobě do jeskyně a toho mamuta ti přinese. Pak doufám, že předvedeš náležitý obdiv

Já bych taky počkala, až chytí mamuta Ale zkus se pak sama chopit iniciativy a nějakou společnou aktivitu zařídit, vyjděte si do kina, někam, do ZOO vím já co