Selima napsal(a):

Ja nemám žiadnu podobnú skúsenosť, ale ako sa poznám, nechala by som veci len tak plynúť a počkala si, čo sa stane. Tlačiť na pílu nemá význam a asi obaja ešte potrebujete čas, aby ste si uvedomili, čo chcete a čo už nie. Ale zasa sa nemusíte násilne izolovať, ja by som šla do takého opatrného kamarátstva s otvoreným koncom(a "nepředloženosti" by som na chvíľu odložila).

Nedokážu říct co je lepší, na druhou stranu mám kamarádku, která má takový rozejitý/nerozejitý vztah už delší dobu. Neví na čem je... Přijde mi, že pánům to tak vyhovuje, když se "rozmyslí", můžou se kdykoliv vrátit, proto se snaží udržet nás v nejistotě co nejdéle... (navíc VÁŽNĚ nejsem trpělivá). Pomóóóóc

Largo napsal(a):

Andromedo,

zkus si přečíst na Životě po nevěře téma Pocity s odstupem - možná nadhled alespoň na chvíli je právě to, co teď potřebuješ nejvíc. Nenech se odradit názvem,(vím, že se tě právě teď zrovna netýká)...stojí to za to, podle mého názoru obzvlášť strana 5. Drž se.

Largo, můžeš mi napsat čísla příspěvků, které máš na mysli..? Mám nastavené jiné stránkování (mám jen 4 strany, strana po 50, nevím jaké bylo výchozí)...

Díky

Largo napsal(a):

Andromedo,

u sebe na monitoru to vidím na příspěvky č. 63 - 116. A při čtení si dej čas, nespěchej ....

P.S. Jestli se ti příspěvky nezobrazují a jestli je chceš, pošli mi adresu do Soukromých zpráv, vyjedu ti je a pošlu. Přes počítač totiž moc velký umělec nejsem....

Pěkné počteníčko, ale to můžu aplikovat, až (pokud) se přítel vrátí... Teď potřebuju vědět, jestli něco mám dělat nebo jestli je lepší hrát mrtvého brouka... Ale je pravda, že za těch pár týdnů jsem se naučila hodně... a uvědomila si dost věcí. Jen jsem jednou dole, jednou nahoře, dost se to mění, nevím na čem jsem...

Largo napsal(a):

Andromedo,

myslím, že právě o tom, abys nebyla jednou dole a jindy zas nahoře, abys poznala svou skutečnou cenu a objevila v sobě ženu-čarodějku, o tom ty příspěvky jsou... podle mého je to o úhlu pohledu - podívej se na ně jako na cestu, ne jako na literaturu...

Neberu to jako literaturu, ale jsou to slova, která se dají využít při soužití, které já teď nemám. Je pravda, že ten odchod (nechci ještě psát rozchod, myslím, že jsme si oba uvědomili, že to zatím ještě rozchod není) mi otevřel v některých věcech oči a že se na hodně věcích "minulých" dívám teď jinak. Jak už jsem psala, nechtěla bych se vrátit do stejného vztahu, ale to asi ani on, jinak by neodcházel. Teď se vnímám, že mě ta zkušenost změnila... jenže zatím nejsem schopna si připustit nic jiného než to, že se vrátí a tím směrem bych ráda směřovala své další konání... To ticho a nejistota mě hodně ubíjí, ale co mám dělat??? Poraďte. Koníčky a přátele jsem si nové našla, ale probuzení se ráno v prázdné posteli mě deprimuje. I když se na jednu stranu cítím víc v pohodě a nad věcí, stále jsem ve stresu a hubnu, u mě stačí pár kilo a bude ze mně kostra...

Co pise terulka - krasne... No ja som zazila presne opak. Tiez som si stale nahovarala, ze budeme spolu. Ze ma miluje, atd. Naznaky boli - ale topiaci sa aj slamky chyta. S odstupom to vnimam uplne inak. To, ze mu nie je jedno, ze trpis je pekne... No na druhej strane, ak nema potrebu Ta vidat, kontaktovat a ten prvy co sa ozve si len Ty - to myslim, ze nie je znak lasky... Proste mozno som neveriaci Tomas a pisem to tvrdo... No realita byva casto ina a tvrda. Preto Ti chcem napisat Andromeda, aby si pripustila aj tu variantu, ze uz sa nevrati. Nemozes zit a upinat sa sa na to, ze nieco sa vrati. Laska sa vynutit neda... A ja som v tomto fakt skeptik. Ak niekto prestane milovat, neda sa lusknut prstom a opat zacne milovat. Zazila som totiz... V jednom mojom 3 rocnom vztahu (zili sme spolu) sa mi vela veci nepacilo, on sa spraval vselijak - trapil ma... Proste casom opadla zalubenost, ruzove okuliare isli bokom a ja som zistila, ze zijem s clovekom, ktoreho nemilujem... On sa zobudil vtedy, ked som sa odstahovala. Zacal sa menit - teda aspon tak sa tvaril, prosikal o nove sance... Ale moja laska k nemu vyprchala... vyprchavala dlho - on to nezaregistroval. A mozno keby zacal skor... Ja som sa stale snazila rozpravat o tom, co ma zranuje a nici... Takze tolko k tomu. Pozeram sa na to z tejto strany, proste niekedy sa veci nedeju tak ako si prajeme. V kazdom pripade, bola by som rada, keby to Tebe vyslo a Tvoj priatel Ta skutocne miloval a vratil sa. Len ci by Ti neostal ten chrobak v hlave a taky zivot nie je zivot. Ze si stale budes v hlave omielat a mat strach, ci Ta neopusti znova a kedy, atd... Aj to som zazila, nie vzdy navrat prinesie stastie. Ja som skor len prezivala a v noci dumala a plakavala, lebo som citila, ze sa nevratil navzdy... A tak aj bolo, opustil ma zas a uz sa nase cesti viac nestretli...

Terulko, děkuju moc za tvoje slova, opravdu strašně moc mi pomohla. Sama jsem netušila, že je možné člověka zároveň milovat i být do něj zamilovaný - vždycky jsem to brala, že je nejprve zamilovanost, která se pak přemění v lásku. Díky moc i za radu, alespoň vím, jak se mám dál zachovat. Nebudu vyhledávat žádné kontakty a vyčkávat, možná mi trochu pomohou i nadcházející Vánoce (tak mě tak napadá, pořizovat nebo nepořizovat vánoční dar - stejně mě tak napadlo, že bych sehnala nějakou pěknou krabici a dala do ní brambory, no toliko nápad)

Ohledně knížek, o víkendu jsem si objednala knížku z jiné diskuze (nejspíš), jmenovalo se to něco jako že muži chtějí mrchy a ne hodný holky... Nechcete mi udělat seznam, ať to nesháním po jedné?

Děkuju taky za držení pěstiček...

Engie, Fanny, odpovím po obědě, beztak to tu datlím místo toho, abych pracovala...

Takže jsem se dívala na net na tu knížku od pana Klimeše a je rozebraná (portal.cz)... smůla, leda bych jí sehnala někde v knihkupectví, jenže zítra ráno odjíždím na služebku. Budu to muset nechat na jindy... v knihovně ji mají prezenčně, tak to také není řešení...

Zadaj si ju do vyhľadávača, možno aj vydavateľstvo má svoju stránku, na ktorej by sa dala kúpiť... ale to len tipujem. Inak, neviem, napísať nič objavné a povzbudivé. Hádam len: drž sa!

Tak jsem tady zpátky ... je to rok, co jsem se tady "vyzpovídala". Je pravda, že jsem se snažila dost řídit vašema radama. Zase jsem nějaká kila zhubla. Začala jsem chodit na aerobik, na angličtinu, večer s kámoškama na kafčo, udělala jsem si úplně jiný účas, nakoupila nové oblečení ..... Myslela jsem si, že je to mezi námi lepší. Snažila jsem se ho moc nehlídat, moc se neptat apod. I se sexem to bylo lepší. Byl častěji a hezčí (z jeho strany). Od té doby se změnilo hodně. Za jedno je Vojtíšek už větší klučík (už je mu skoro 2,5), chodí na zkoušku do školky. Manžel se dostal na vysokou školu a jezdí domů pouze na víkendy. Já jsem celý týden s malým doma a doslova "přežívám", jak se na něj těším, až dojede domů. To ale neznamená, že se tady nudím. Denně se navštěvuji s kamarádkama, jezdíme na výlety, chodím na to cvičení, jak jsem psala apod. Ale moc a moc se na něj v pátek těším. Ve škole je 1,5 měsíce. Tentokrát přijel na víkend takový "otrávený" ... připadal mi divný. TAk jsem se ho zeptala, jestli se něco děje... říkal že ne. Tak jsem se zeptalta, jestli mě ještě miluje (už mi dokonce říkával, že mě miluje). Tak mi řekl, že ne. A že mi celou tu dobu lhal. Že to dělal kvůli mě. Že nás nechtěl ztratit. Nemiluje mě, netěší se na mě, nechce se mnou spát. Protože mu to přijde divný, když mě nemiluje. Jezdí domů jen kůlvi malýmu. Já už jsem si myslela, že je všechno v pořádku. Vypadal šťastně .... už ten  minulý víkend, kdy dojel domů, jsme měli takovou vážnější debatu. A vlastně už vícekrát, do té doby, co jsem tady psala. Sem tam jsem vybuchla a měla toho už dost. Ten minulý víkend jsem byla na něj naštvaná,protože jsem se dívala na stránky spolužáků a našla jsem tam fotku, jak je na diskotéce a drží tam nějaké dvě spolužačky kolem pasu. Byl na té fotce takový rozesmátý a mě to přišlo strašně líto. Že se tak hezky na mě ani neusměje. Ten minulý týden, co byl v Praze, byl asi 3 x večer se bavit. Naposledy ve čtvrtek, a to až do 3hod do rána. Pak byl v pátek u nás doma takový unavený a mě to bylo děsně líto. Že je to na úkor Vojtíška, který se na tatínka strašně těší. Jen jsem mu řekla, že by bylo asi lepší, kdyby se snažil v Praze více naučit, aby to pak nemusel dělat doma a více se tam vyspat, aby pak nebyl unavený. On se do mě pustil, že se tam celou dobu taky neválí na zadku .... že se tam taky hodně naučí apod. No a taky jsem mu řekla, že mi vadí ta fotka. Že se baví s děvčaty a já sedím doma. A že mi to vadí. On říkal, tak dobře, nebudu se s nikým fotit apod. Jenže já tam pak našla po týdnu další fotku. Tam je zase držel kolem krku. Moc mě to mrzelo. A teď se od něj dozvím, že mě nemiluje, že ho nepřitahuju, že jezdí domů jen kvůli malýmu. A že by se chtěl rozejít, že to takhle dál nejde. To přetvařování. Že mě vůbec nepotřebuje, .... byla jsem z toho hotová. Vojtíška miluje a nechce ho ztratit. Ale říká, že se mnou nebude nikdy šťastný. Že prostě potřebuje milovat a že se snažil hodně dlouho, ale nezlepšilo se to. Ta krize už trvá přes dva roky, skoro tři roky. A je to u něj pořád stejný. Říkal, že jsem hezká, hodná, že se perfektně starám o malého, ale, že mu to nestačí. A že by byl rád, kdybych si někoho našla a byla s ním šťastná. Tak jsem se ho ptala, jestli by to pak bylo pro něj lepší, když by věděl, že bude malého vychovávat někdo cizí, koho vůbec nezná. NA to mi řekl, že by asi taky nebyl šťastný. Tvrdí mi, že si nikoho nechce najít, že nikoho nepotřebuje. Ale to je přece taky blbost. Každý musí přece někoho v životě milovat... Strašně jsem ten víkend brečela a vzpamatovávala se z toho. Nakonec jsme se oba dohodli na tom, že si budeme oba žít sami za sebe. Nebudeme se zajímat o osob. život toho durhéno. (když by se něco dělo - třeba by si našel novou pa¨rtnerku, tak bysme si to řekli), budeme dál o víkendech bydlet v jednom bytě, jezdit s malým na výlety, bavit se, ale jako kamarád s kamarádkou. ... takhle to chce on. Nechce se rovnou rozvést. To můžeme udělat až později, podle toho, jak se to bude vyvíjet dál .... Nehádáme se, mluvíme spolu normálně. Pro malého bude pořád první, zatím i u mně. Ale jak to bude dál, to skutečně nevím. Chtěla jsem  navštívit poradnu, ale nechce o tom ani slyšet. Na jednu stranu jsem ráda, že mi to řekl, na druhou vůbec neívm, jak z toho ven. Já jen vím, že ho pořád miluji a že bych udělala pro náš vztah hodně. Ale nedokážu to pořád dokola ....
Nenapsala jsem tady asi všechno, ono se to dost špatně popisuje. Ale jestli jste z toho něco pochopili, tak mi prosím napište, co mám dělat.... snažím se mu nevolat, nebulet, prostě ho nechat být... a pořád malinku věřím,že se to všechno vyřeší a já budu zase šťastná. Ale je pravda, že všechno špatný je k něčemu dobrý. Třeba budu šťasnější bez něj ... ale je to tak těžký  !!!!
Děkuju moc za odpovědi a omlouvám se za překlepy a možná i nějaké chyby. Ale nechci nechat Vojtíka dlouho samotného. Tak zatím ahoj.
A děkuju.

Peti, mám pocit z toho cos tady napsala, že tvůj manžel se cítil hodně " pod tlakem " možná ho tvoje láska " hodně dusila " . On sám zřejmě není úplně vyzrálý pro usazení a chce mít určitý pocit svobody a užívat si ji. Viz tvoje objevení fotek se slečnami na zábavě ...
Tak to na mě působí .
Chápu, že jsi smutná a nešťastná a potřebuješ se z toho vymluvit, jediné co ti mohu doporučit, nevolej , nepiš , nestarej se o něho, on sám musí přijít na to co by ztratil a o co přichází . Hlavně nevyčítej ani rodiče, ani nikoho...On je dospělý a odpovídá si za své chování sám...Ono to všechno souvisí s tou krizí, on sám neví čí je..

Holky, díky moc. Zatím se nechystám dělat najaké zásadní rozhodnutí. Spíš budu vyčkávat (pokud to psychicky vydržím) a skutečně mu nevolat, neptat se, co dělá, neškemrat. Buď si uvědomí, že nás chce oba, nebo se časem rozvedeme a bude mít jen Vojtíška... Tak uvidím, jak to bude dál.

Milá Peti, moje rada je podobná jako Andy. Mám za sebou něco podobnýho. Také jsem slyšela,že se mnou nebude nikdy šťastný...Našel si dívčinu,respektive se vrátil k dívce, se kterou chodil za studentských let.
Byla jsem v poradně, a Tobě doporučuji, aby si tam šla taky...psycholog Ti pomůže vidět problém z odstupu.
Bež tam kvůli sobě, stojí to za to.
Já jsem asi po půl roce odešla přes půl republiky k rodičům, začala jsem se učit angličtinu, pracovat na počítači...Celý dlouhý rok a pár měsíců mi trvalo, než jsem to zpracovala. Muž (dosud formálně můj) má o děti zájem, vycházíme spolu dobře a doufám,že to bude tak i dál. On se mnou jako intimní partnerkou nepočítá, vztah ke mně zhasl jak plamínek svíčky.
Nakonec a paradoxně mám teď víc než jsem měla...umím víc, jsem svobodná, chystám se zařídit si bydlení pro sebe a pro svoje děti. Na mužské nemyslím.
Netrap se a začni žít svůj život, uvidíš ,že se najde spoustu pomocných rukou.
Věřím,že budeš šťastná. Ten vztah ti bere víc než Ti dává.
ŽIj SVŮJ źivot!
Když budeš se svým mužem vycházet dobře, budeš mít v duši klid a ani Tvůj synek nebude citově strádat.
Jsi silná! Bude dobře!

Anda píše, že rozvodový papíry jsou jenom papíry...nemysli na rozvod...
Je toho na tebe moc, začni pomalu. Na rozvod je lepší klid.
Pokud se muž aktivně hlásí o syna, chce s nim být a dává Ti pro něj peníze a máš kde bydlet, tak si nepřidělávej starosti s rozvodem.
Věř si, tohle jsem zažívala, člověk se drží, aby se držel...Ale jde to přežít :-) Pomalu začneš cítit, jak z tebe padá obrovský balvan starostí o manžela a o Váš vztah. Teď Ti je smutno a jsi tím unavená...vem si z toho to dobré, máš šikovného chlapečka a víš jak to ve vztahu nechceš. Dej si čas :-)
Moc Ti držím palce! Bude líp!