ty brďo,maminko2904!!! jako kdyby ti chlapi museli mít doma modelky...já se z nich pos***!!:-(((

vsadím se s tebou o co chceš že v těch kilech to nebude!!!

Upravil(a) adra (24. 10. 2006 11:00)

maminka2904 napsal(a):

Je to naprosto malicherný důvod, přibrala jsem 10kilo.

no to je nechutný! To ti opravdu uvedl jako důvod? Nic jiného? On je zřejmě Pan Dokonalý...

Nety, já ji taky chápu. Dřív jsem taky byla ráda, že chodíme s BM spolu, ale to bylo oboustranné. Zas jsme si ale každý šli někdy po svém, sport, kámoši(ky) atd. Petiinému manžovi to ale asi vadí. Možná mu jen chybí element těch samostatných akcí, ale to my těžko vypátráme, kde je zakopaný pes. Můžem to rozebírat donekonečna a stejně asi na nic nepřijdeme.
Nebo prochází krizí z toho, že není vyzrálý a brzy se oženil a teď mu připadá, že o něco přichází. Touhle krizí prošel můj BM dvakrát. Poprvé 2,5 roku po svatbě a teď naposled jsem na tom dojeli. Teď v pozdějším věku to bylo horší, ujíždějící vlak, holek všude jako maku a nakrku manželka a děti ..............

No, Nety, poznám aj ženské, ktoré to pochytilo - a to potom len bolo ródeo! Nechcem byť zlá, ja prvá tvrdím, že v rodine treba rovnako ženu aj chlapa, ale: keď jeden odíde, tak väčšinou sa ukáže, že žena zvládne management rodiny a vzťahy s deťmi lepšie ako muž. A navyše žena keď odchádza, tak v štýle Po mne potopa... aspoň tie, čo som zažila ja

Ahoj Petino, (a vůbec všichni)
dám si tu práci a napíšu ti něco co nosím v peněžence a když je problém, tak si to přečtu - PROTOŽE JE TO PRAVDA A NIC NEŽ PRAVDA

Vztah není stav, ale neustále probíhající proces, do kterého musíme každý den konstruktivně zasahovat. Vztah je hrad z písku v prudkém dešti, stále se musí opravovat a znovu stavět. Včera večer bylo všechno v nejlepším pořádku, což ale vůbec neznamená, že je všechno v pohodě i dnes. Pokud je ve stálém vztahu napětí, které z jakéhokoliv důvodu nechceme řešit, snadno se stane, že se upneme na jiný, nový vztah. Je to pohodlné řešení, nic jiného. Pokud s někým nežijeme, jen ho vidíme v připravených, vymydlených chvilkách, zdá se samozřejmě lepší a úchvatnější, než ten uchrchlaný mlaskal, vedle kterého se každý den probouzíme. A tak si občas neuvědomíme, že v krátkém zatmění mysli, jak říká jedno britské přísloví, kousneme do ruky, která nás živí.

Doufám, že si z toho něco vezmeš a také bych to vytiskl a dal přečíst tvému muži

Já ti radit nebudu protože partnerství je běh na dlouhou trať a u každého je to jiný, ale přece jen zkráceně - MUSÍTE SPOLU HODNĚ MLUVIT - a to je začátek toho dobrého -

Ať se ti daří a vůbec všem

hm...anonyme to je fatk moc pěkný 

já vím...:-))) by ses divil:-))

Upravil(a) adra (25. 10. 2006 10:41)

Petinko, ono není toho moc dodat, vše bylo napsáno již výše. Je to evidentně neřešená krize vztahu. (My jsme ji taky po 6 letech měli a manžel to řešil  milenkou.) Ale zkus se opravdu realizovat sama, bez něj a nebuď příliš aktivní ve Vašem vztahu. NEmusí být vždy teplá večeře a on nemusí mí 100% servis. Řekla bych, že to chlapi sice asi ocení, ale když to není, tak jim to ani až tak nevadí. A zkus vypadnout třeba k nějaké kamarádce do Prahy i třeba s malým. Nebo odjeť sama aspoň na 1 den  a nech malému třeba odstříkané mléko a táta ať taky hlídá. Zapoj ho do domácnosti.
A to, že má z Tebe matku, není tím, že bys porodila Vojtíška, ale tím, že se tak doma chováš.
Držím palce, pa

Ahoj Peti!!Jsem ráda, žes mi dala odkaz na tvůj problém. Fakt je to tak podobné, akorát, že ty to máš daleko těžší, že máš malého a musíš myslet i na něj- aby měl fakt celou rodinku pohromadě a hezké dětství. Taky jsem přemýšlela o dítěti, protože antikoncepci beru už pěkně dlouho,a le po tom co mi ten můj řekl, si dávam brzdu,ale kdo ví . Chlapi jsou nevyzpytatelní, asi nejenom oni, je to o tom budování celého vztahu, je to prostě na celý život, třeba to bude fakt v tom že si připadají uvazaní, myslím si, že tvůj manžel by byl pěkný zbabělec, kdyby měla jinou, jak to vidím já, trošku se zalekl toho, že už bude mít celý život jednu rodinku,ale myslím, že kdyby tě neměl doopravdy rád, tak s váma nezůstrane. PRoč si to ale my ženské vždycky vyžereme:usch:??nechápu, asi to bereme hodně citově a potřebujeme jistotu, že nás ten druhým má rád a potřebuje nás k životu. On se o tebe taky musí snažit, až malý trošku povyroste , někam si vyraž, nebo i s ním jak říkaly ostatní holky. Držím ti všechny 4 palečky aby jste byli v pohodě, protože nikdy to není tak jako z romantických filmů:grater:Drž se,myslím, že v takové situace nejsi rozhodně sama, aspoň tady o tom pokecáme!!!

Ahoj Peti,tak jak se vede??Doufam ze OK. Se mnou se můj bývalý přítel zrovna včera rozešel, že už to nemůže vydržet, že se mnou nechtěl bydlet a  kdesi cosi. To je rána jako blázen:dumbom:, celou noc jsem prořvala, vůbec se mi nechce dýchat. Přitom to posledních 14 dnů bylo docela fajn, ale teď jsem total vyčerpaná, duše zlomena, dneska jdu ven s kámoškama, potřebuju se vykecat, poradit, jak žít dál, nevím, milovala jsem ho a on řekne, že je to stereotyp, že se asi taky zamiloval, chce pauzu, ale já pauzy neuznávám. já vím, že všechno chce čas, ale na tohle budu potřebovat hoodně dlouho. Doufám, že aspoň tvůj manžel se zklidnil, je na tebe hodný a má tě rád. Tak se někdy ozvi, až budeš na netu, hodně štěstí,papa E.

Petino a ostatní,

už několik dní uvažuji o tom, že se babinetu také svěřím se svým problémem a teď, když vidím podobný problém jako mám sama, nedá mi to reagovat.

Petino, jak jsem četla o tvých problémech, holky mají pravdu, musíš mít i část života, která na něm nebude závislá, i mně v hodně věcech pomohlo přečtění téhle diskuze. Já jsem ten zlom zažila, jen nevím ještě jak to dopadne, jak tuhle šachovou partii zahraju já. Ale není dobré být tím jistým člověkem upíchnutým doma... pro partnera to ase je ubíjející a posléze začne o vztahu pochybovat... Můj příběh je zde:

Můj problém je hodně podobný s Petiným, rozdíl je asi jenom v tom, že my jsme nebyli svoji a neměli jsme mimčo. Chodili jsme s přítelem spolu 4 roky (na Silvestra by to bylo 4 roky). Mně je teď 27, příteli o dva a půl roku méně. Seznámili jsme se na koleji a před rokem a půl jsme se přestěhovali do společného bytečku, který jsme začali rekonstruovat. Před rokem a půl jsme se zasnoubili. Před necelým měsícem mi oznámil, že je v poslední době z našeho vztahu zmatený, že mě má moc rád, ale že si není jistý, zda mě miluje. Že se odstěhuje a nechá si to celé projít hlavou a že uvidí. Že ať na něj nečekám, že toho možná bude jednou litovat a bude mě chtít zpátky a nepůjde to, ale že nechce, abych se teď na něj vázala (a to ještě pár dní předtím si plánoval, jak mi koupí kožený kalhoty). Do pár dní si našel privát, kde bydlí napůl s kámošem a začal si odstěhovávat věci. Asi není třeba říkat, že mě to dost vzalo, nejhorší bylo to, že jsem to naprosto nečekala.

Je pravda, že jsme svůj vztah nechali oba zešednout, že se pro něj stala důležitější práce a kamarádi a domů  přes týden chodil akorát přespat. Začalo to nenápadně, ale pak jsem si začala uvědomovat, že jsem doma a pořád na něj čekám a to se mi příliš nelíbilo. Začala jsem si zpětně uvědomovat věci, které mi dřív říkal a kterým jsem nepřikládala příliš význam. Chtěl ať chodím víc někam ven, sportovat (spolu i zvlášť), s kamarádkou na kafe, zkrátka ať pořád jen neležím u televize, když večer přijde. Než jsme se poznali, měla jsem spoustu přátel a pořád se něco dělo. Je pravda, že převážná většina byli kluci. Když jsem s přítelem začala chodit, nechtěla jsem s nimi dál chodit ven, protože jsem přítele už měla a tak nabídky na párty z jejich strany ubývaly, až přestaly chodit úplně. Vzdala jsem se i svých koníčků, nebylo kdy, chtěla jsem být s přítelem. Teď už to vidím, nebylo to správné, svým způsobem jsem mu visela na krku a čekala co vymyslí, co se bude dít, dělat, kam se půjde a noví přátelé mi přibývali pouze ti z jeho strany.

Zprvu jsem nechápala co mi tím chce říct, když mi říkal důvody, proč odchází. Měla jsem v tom zmatek, co to má znamenat, že mě má rád, ale asi mě už nemiluje, samozřejmě jsem nečekala, že po 4 letech bude vztah stejný jako na začátku. První týdny jsem trávila kde se dalo, hlavně víkendy, přijela kamarádka, nebo jsem jela za rodiči domů (přes 200 km, nemám je poblíž), oporou mi byla i má "budoucí" ex tchýňka, se kterou jsme se velmi rozuměly. V místě bydliště jsem opravdu neměla komu se svěřit, v práci jsem teprve krátce, a nemám tam ještě vybudované vztahy natolik, abych se svěřovala s detaily svých osobních problémů. V podstatě mi všichni radili, že se mám sebrat, být hrdá, neprosit a snažit se nalézt sama sebe. Chtěla jsem ho zpět za každou cenu, moc mi ublížil, hodně jsem to obrečela. Nechtěla jsem slyšet jejich rady, že ho mám pustit k vodě a jít si dál svou cestou.

Teď po pár týden je to lepší, sama jsem překvapená, že to nejhorší (doufám) mám za sebou poměrně rychle. Pořád doufám, že se vrátí. Vidím teď náš vztah s větším nadhledem, vím, že jsem to nebyla já, čí to byla vina (dřív jsem sváděla veškerou vinu jen na sebe), dá se říct, že jsem i pochopila i co jde v hlavě jemu, kde byl zakopaný pes. Otevřely se mi nové obzory, našla jsem si přes net kamarádku a začla dělat sport (paradoxně ten, který dělá on, abych měla pak o společnou aktivitu, kterou bych mohla opět dělat s přítelem). Rozvrh se mi začal plnit, utratila jsem za nové ošacení tolik peněz, které bych předtím za hadry nedala, nechala jsem si udělat permanentní make-up (to by mě předtím také ani nenapadlo), nový piercing do pupíku (ten starý měl už asi rok (!) vypadený kamínek, ale nebyl vidět, tak jsem nosila jen tu ocelovou část). Šla jsem do sebe.

Musím říct, že mě přítel neopouštěl kvůli jiné, tím jsem si na 99% jista. Navíc mi to bylo potvrzeno i z jiné strany. Navíc byl dost špatný z toho, jak jsem já v minulých týdnech byla špatná. Občas se tu otočil pro nějaké své věci, ale nebylo mu moc příjemné mě tu vidět v depresích, tak se snažil, aby tu byl co možná nejkratší dobu. Včera možná přišel zlom.

Objevil se tu zase pro nějaké věci. Bavili jsme se o tom co bylo a co je, já už ukápla slzu jen jednou. Pořád neví co... na druhou stranu i já už teď o hodně věcech v našem vztahu pochybuju a rozhodně bych nechtěla vrátit starý vztah. Vytáhla jsem z něj, že měl úlet, neplánovaný, opil se a pak se probudil nahý v cizí posteli. Sám neví jestli něco bylo, ale byl v tom alkohol a podle mých vlastních zkušeností bych spíše řekla, že ani nic být nemohlo. Bylo mu hodně trapně, když se tam probudil. Sám mi řekl, že mu došlo, že teď o žádný vztah s ženou nestojí, že má moc zmatků ve vlastní hlavě. Kupodivu jsem tu informaci (předchotí) vzala poměrně s klidem, jen se mi stáhl žaludek, ale jinak jsem byla celkem klidná - myslela jsem, že bych podobnou informaci přijala úplně jinak. Zařizuje si ten privát, většina zařízení zůstala mně, plánuje i menší opravy (malování). Příjemně ho překvapil ten můj make-up a nový přístup k životu. Než odcházel, přeskočila mezi námi opět jiskra (to už jsem opravdu dlouuuuuuho nezažila), radši šel než abysme vyvedli nějakou nepředloženost (přestala jsem brát antikoncepci, řekla jsem mu, že bysme celkem hazardovali, ale řekl, že by to alespoň všechno vyřešilo – i když o tom nejsem moc přesvědčena). Ale řekla jsem mu, že bych já ani nechtěla, aby mezi námi teď něco takového bylo, ne teď. Večer jsme si ještě psali sms, tu jiskru jsme cítili oba.

Takže, na jednu stranu vidím, že by pro mě bylo velmi jednoduché znovu se do něj zamilovat jako na začátku, na druhou stranu mě trochu odrazuje to jeho plánování ohledně oprav v "jeho" bytě (v podnájmu) a to jeho “nevědění”. Vím, že kdyby se chtěl vrátit, že bysme museli začít úplně odznova, s chozením a tak, a sestěhování až časem.

Holky poraďte, někdy si říkám, že bych tohle už nechtěla zažít znovu, ale i vím, že ho chci zpět. Ten vztah by už asi byl jiný, oba jsme si hodně věcí už uvědomili... A jak to udělat, on pořád "neví".
???

Andromedo, asi to je tím, že ty sis na řešení přišla sama a sama jsi nastoupila správnou cestu. Teď už ukáže jen čas, jak to dopadne. Určitě bude nejlepší, když spolu zatím zkusíte zase chodit a pak se uvidí. Bude už záležet jen na vás, jestli ten vztah dotáhnete ke společnému životu. Proč to nezkusit?

Fanny5 napsal(a):

Andromedo, asi to je tím, že ty sis na řešení přišla sama a sama jsi nastoupila správnou cestu. Teď už ukáže jen čas, jak to dopadne. Určitě bude nejlepší, když spolu zatím zkusíte zase chodit a pak se uvidí. Bude už záležet jen na vás, jestli ten vztah dotáhnete ke společnému životu. Proč to nezkusit?

Právě nemám zatím ještě pocit, že se cokoliv hnulo a nevím, jak tomu pomoci (trpělivost nepatří k mým silným stránkám, jsem beran ). Vždycky, když máme možnost si na chvíli promluvit (=zrovna si něco přijde odstěhovat) se snažím o domluvu, třeba kdy půjdem někam sportovat, zkrátka snažím se najít nějakou společnou chvilku (podle motta, čím víc času strávíme spolu, tím dřív mu to dojde). Zatím to vypadá, že jsem jediná, kdo je tímto směrem iniciativní... a nejsem si jista, jestli to dělám správně (přijde mi to jako vnucování se, i když nejde o žádnou vážnou schůzku, jen sport). Chtěla jsem po něm v sobotu, ať mi dá vědět do neděle do večera jestli jo nebo ne (sport), že se mi na tu dobu už něco rýsuje, tak ať vím, jestli to mám přesunout nebo ne. Nedal mi vědět nic... Pravda, býval takový i dřív, ale i přes jiskření, kdyby chtěl, tak to přece udělá, no ne??? No od té doby rádiový klid, nepíšu mu, když se on neozve (většinou, někdy nevydržím a poruším to, od neděle zatím nic).

Navíc proti mluví i to jeho stěhování, navíc si plánuje ty malé opravy (v nájemním bytě se spolubydlícím!). Zkrátka jsou impulsy, které mluví jednou pro a jednou proti a já jim nedokážu porozumět a plácám se v tom a nevím  na čem jsem