Myslím si, že s tím prostě nic neuděláš. Musíš ho milovat, takový jaký je. Má tě rád a když byli nějaké problémy, tak ti to dokázal.  Za to bych byla ráda.
Mě přítel stále pusinkoval a hladil, nedávno přišla první krize a on myslel jen na sebe a zbaběle náš vstah vzdal.
Dala bych nevím co za chlapa, který mě podrží a bude mi oporou i kdybych se měla vzdát pusinkování.

No a jak na tom jsi ty?Ty mu dáváš lásku najevo?A jak na to reaguje?

Jsem taky pro radši skvělého partnera bez pusinkování než toho co mě pusinkuje ale při první krizi je fuč

Já se taky někdy přímo vyhýbám blízkému kontaktu a líbání ale on už ví že je to jen dočasné a že mě raději nechá a já pak sama přijdu protože už jsem si zvykla na to tulení a pak mám najednou pocit že mi někdo schází

for admins: neda sa urobit aby mi to zajtra poslalo pripomienku ze si to xcem precitat? jirko na com to mas zalosene, robis to sam?alebo kurnik asi som mimo miiisu ... ale snad vas to nepoburi, robia to aj vasi muziiii hehehe

Holky díky za nazory.
Já taky nejsem ten typ co by to potřeboval pořád,ale někdy ...občas by to neuškodilo.
No prostě ho budu brát takového jaký je a budu ho to "učit",třeba časem roztaje )))
Díky moc papa Andrea

Juditu, jiných způsobů si také samozřejmě všímám,také jsem o tom psala nahoře. Nejsem přiblblá a naivní patnáctka,která jde jen po tomhle.
Jen mě občas nebaví žít jako sestra s bratrem....a občas samozřejmě něco víc.

U nás je situace trochu opačná. Manžel, ač pro okolí drsňák, v soukromí je větší "mazel" než já. Já se třeba ráda  někdy k němu přitisknu, pomačkám ho, ale na nějaké dlouhe mazlení a předehry nejsem.Třeba takzvané francouzáky nesnáším a on dobře ví , že je ode mne nemůže očekávat a tak mi v tomhle dává pokoj . Prostě to tak je a neřešíme to ....

Andrejičko,myslím že máš pravdu v tom jek jsi psala na začátku,že je to tou výchovou rodičů.Jestli tvůj přítel v dětství neviděl u rodičů jak si umí navzájem projevovat svou lásku tak nemůže ted tobě dávat správně svoje city k tobě najevo.Určitě to nebude tím že by tě nemiloval na to jste spolu opravdu dlouho a i ty sama bys to asi za tu dobu už nějak vycítila.Zakopaný pes bude určitě u jeho rodičů!Vím to totiž z vlastní zkušenosti v naší rodině,moje mamka se podruhé vdala,se svým nynějším mužem je už 9let,ale také ji nikdy za tu dobu nedokázal před námi třeba políbit nebo pohladit natož jen tak donést kytici..ze začátku když jsme se o tom s máti bavili tak ji to bylo líto a dělala si starosti ale postupem času přišla na to že on to vlastně neumí,dávat city najevo.A u jeho matky je to úplně stejné nikdy ho nepohladila nebo jen tak nestiskla a neřekla mu jak ho má ráda.Jsou prostě tak vychovaní a stím už asi člověk nic nenadělá.Tak mám takový dojem že u vás to bude obdobný problém...

Andrejičko, ide o to, ktoré prejavy lásky a spolupatričnosti sú pre teba dôležité a ktoré dokážeš oželieť. Naši sú spolu už 41 rokov, pomerne spokojní, ale fyzicky si náklonnosť nijako neprejavujú... To ja by som nevydržala. Ale zasa napr. mám priateľa, ktorý je ku mne často milý, občas sa pritúli, tu pohladká, tam pľasne po zadku, ale na verejnosti je dosť odťažitý. Za ruku sa nevodíme a keď som to skúšala(tiež zvyknutá z predošlého vzťahu), tak sa po chvíľke odtiahol. Ale napr. sa mu páči, keď sa doňho zavesím pod pazuchu, tak to riešim takto. No a nežnosti si tiež odkladám už len do súkromia, lebo on sa inak ku mne hlási, predstavuje ma ako svoju partnerku, nie je to o tom, že by zapieral - len sa skrátka netúli pred ostatnými. Zistila som, že s tým viem žiť. Lebo si zasa výborne rozumieme v iných veciach, ktoré mi v predošlom vzťahu chýbali. A bývalý, hoci sa rád vodil za ručičky a pod pazuchu a lísal sa ku mne aj pred ostatnými, tak ma zasa napr. neváhal podviesť(a ani sa tým nejako veľmi netajil), pohádať sa so mnou ostatnými, zhodiť ma v partii, vyurážať ma až no... Takže vždy je to niečo za niečo, povedala by som. Ty by si si mala utriediť, čo je dôležité a čo podružné, a to podružné potom prijať  a neriešiť.

666salome nie, nieje to stud ... porozmyslam a skusim ti to popisat. Teda ak mi to pojde.

Andrejičko, připadá mi jako bych to psala já. Taky jsem na tom stejně. Ze začátku to bylo fajn jak si mě všíma ale teď po 4,5 letech je to jiné. Jsme 2 roky svoji a je to úplně jiné než za začátku. Říkám mu aby mě objal. Udělá to i když se mu někdy nechce. Taky mě neopustil když jsme měli krizi a máme ji pořád. Hádám se s ním kvůli hloupostem a to chce dítě. Mám rubriku strach z těhotenství. Pokud tě to zajímá tak se tam koukni.