Však jste na rodiče dva, vlastně skoro tři a určitě se máte rádi moc ti držím palečky a jsem ráda že jste se tak rozhodli

Lulu, ja myslim,ze rodice jsou duleziti,ale v tuto chvili jste nejdulezitejsi Vy tri a melo by to byt jen Vase rozhodnuti, rodice za Vas ten zivot zit nebudou,takze hlavu vzhuru a myslim si,ze to rozhodnuti,ktere jste udelali je opravdu spravne. Preji hlavne zdravicko, klid a pohodu .

Je jen velmi málo žen,které to nezvládnou.Kupodivu to vůbec nezáleží na inteligenci ale na schpnosti myslet v množném čísle.Konec konců na to máš devět měsíců,což je velká výhoda oproti mužům,kteří na to musí stále myslet a připomínat si to.Ikdyž někteří se dokážou velmi vcítit-můj muž přibral při každém mém těhotenství/a že jich bylo požehnaně/5kg a taky mu bylo často špatně.Myslím si naopak,že je normální,že máš pochybnosti,každopádně je to zcela nová životní situace a vůbec ne jednoduchá a navíc je to prostě navždy,už nikdy nebudete ty a já,ale my.Od teď už budete mít život rozdělený na to co bylo před dítětem a co po tom. A časem zjištíš,že si neumíš představit jak jste mohli žít bez něj,co jste vlastně celé dny dělali,když jste ho neměli atd. Možná budeš pochybovat celé těhotenství-bude ti špatně,budeš celá oteklá,kámošky si budou užívat a ty si budeš číst v knize O matce a dítěti/doporučuji/,budeš si připadat jako slon,totálně sexuálně nepřitažlivá/není to pravda/,ke konci nebudeš vědět kam by ses otočila v posteli,nebudeš moct spát , na výstup z vany budeš potřebovat jeřáb a začneš se neuvěřitelně bát porodu atd.Jenže pak to přijde a ty se poprvé podíváš do očí svému dítěti/zní to pateticky,ale je to tak/a všechny tvé pochybnosti budou ty tam-protože jsi to zvládla a stala jsi se matkou,ale neraduj se po zbytek svého života tě budou pronásledovat pochybnosti jestli jsi dobrou matkou...
.......... hodně stěstí....