Ahoj a kde se ti žije líp? Mě je 30´jsem vdaná a mám dvě děti.

Mi je 35 jsem vdaná a dcera má v neděli 15, syn za tři týdny 12, zatím je zvládám líp než když byly malé

Ahoj holky, mně je 32 a doma mám kromě muže Natálku 5let a jednou za 14dní Adama 12let. Holčička je moje, kluk manželův, ale to je jedno, jsou to prostě naše děti. A aby jsme dostáli starému vtipu:" Moje děti se spikly s Tvými dětmi a bijou naše děti! " tak jsem se zařadila mezi snažilky, ale taky nám to nějak nejde

No já asi taky nejsem úplně typická snažilka. Prostě jsme tomu nechali volný průběh. Bude, bude, nebude, nebude. A vzhledem k tomu, že to tak volně probíhá už dva roky a nic, tak ještě zkusím trošku sledovat ovulace, možná nějakej ten vitamin a když ani to nevyjde, tak to necháme být. Určitě už nebudu podstupovat žádné IUI nebo IVF. To spíš přemýšlíme o adopci nebo pěstounské péči. A jak zvládáš být macechou? Já s tím totiž občas bojuju.

Ahojky niki to je mi líto, že ti to dávají najevo. Ale neboj jednou se to povede!

Upravil(a) nikita78 (21. 12. 2006 11:53)

Upravil(a) nikita78 (21. 12. 2006 11:54)

Bydlíme na Vinohradech. Někdy jsem ráda, že jsme v centru, někdy mi chybí příroda. To Tvoje ponocování znám. Než jsem nastoupila do téhle práce dělala jsem kousek od baráku v takové malé vinárně. Otevírací doba byla sice do 23:00, ale znáš to, když byli lidi nevyhodila jsem je a pak než uklidíš  ... Taky jsem chodila domů k ránu.

Adam je fajn kluk, řekla bych, že trochu blbě vychovaný, ale s tím už já v jeho 13ti letech, navíc 1x za 14 dní těžko něco udělám. Ale má mě rád, já jeho taky a to je asi nejdůležitější. Starosti mám teď spíš s Natálkou, přesněji s jejím otcem. Nemám nějak sílu to rozebírat, když Tě to bude zajímat koukni na fórum Rodiče a děti, téma Poraďte. Je mi nějak ouvej.

Prosím Tě neomlouvej se, to způsobil jeden debilní telefonát. Od tý chvíle se klepu jak ratlík a nejsem schoná používat mozek k nějakým normálním myšlenkám, nejnormálnější, která mě napadá, je myšlenka na vraždu mého ex.

Mého nynějšího ( a pevně doufám, že posledního ) manžela mi poslal snad sám Pán Bůh. Tak nějak si občas říkám, že to mám za to co jsem si zkusila s bývalým. Je to zlatíčko, se vším mi pomůže i s Natálkou, mají se moc rádi a právě proto se bojím, aby mu neruply nervy a neudělal nějakou pitomost. Zatím se chová rozumně a snaží se kontaktům s ním vyhýbat, ale taky už na něm vidím, že toho má dost. No už jsem se trochu uklidnila. Zítra ráno zajdu na sociálku i když vím, že je to téměř zbytečný. Jaký si měla problémy s mamčou, teda jestli Ti nevadí o tom mluvit?

Upravil(a) nikita78 (21. 12. 2006 11:56)