Tak jsme zase dneska v noci nespali, pořád kňučel a kňučel, skákal mi na gauč, tahal ze mě deku, vrčel na mě a pořád po mě sekal tlapkou, jsem pokousaná a poškrábaná až hrůza. Nedá se ani pohladit, hned se po nás ožene.Přitom celý den byl hodňoučký, trénovali jsme, koupili jsme obojek, po počíteční nelibosti si ho pak ani nevšiml. Nevíte někdo, proč je takový, co děláme špatně? Jsme důslední, ale hodní, už jsme ho naučili sednout a teď trénujeme lehnout, dáváme pamlsky, a pak jak když ho chytne amok.

ano, zkoušíme ho chytit za kůži na krku, otočit a přitlačit k podlaze, nebo se nad něj postavit s rozkročenýma nohama ( oboje jsme vyčetli), ale on se rve jak o život a nezabírá to. Nechci mu ublížit, myslím si, že něco vyžaduje, něco co jsme nepochopili, protože 23 hodit ze dne je miloučkej, jen večer nebo v noci je hysterický okamžik. Mluvím na něj, hladit jsem zkoušela, ale to je signál k tomu, aby mě začal kousat, když si ho nevšímám, začne na mě skákat a kousat oblečení, dokonce jsem mu dala do pelíšku svoje tričko a on ho cupuje .

Chyť ho za chlupy-kůži mezi lopatkama a krkem, zaklepej s ním, stejně jako on třepe tvoje tričko a výhružným hlasem řekni NE. Udělej to po každý, když udělá něco, co nemá. Když zlobí, ignoruj ho. žádný hlazení, nic milýho. Pes má rád chválu.

no jo, jenže on je jak pytel blech a chytrej jak hrůza, počká, uvolní se, já ho pustím, on vyskočí a sek a odskočí bokem, jako by i říkal, hele, já se jen tak nedám.

jasně, přitvrdím, já vím, že nemůžu být měkká, jenom jsem chtěla ujištění, že je to tak vpořádku, víš, bojím se, aby se nám malej nezačal bát, aby to opravdu bral jenom jako určení vůdcovství. Zkusím to ještě důsledněji.
Jsi moc hodná, já abych se přiznala, nebyla jsem připravena na takový boj. Tak jdu se psychicky připravit a za chvíli razím domů.
BOJ ZAČÍNÁ

kilometr ujde úplně v pohodě, neboj.... Jen si dej pozor aby se nelekl a nevyškubl se....
Prosím tě Dano, neříkej boj, hlavně si to nepokoušej myslet a to ani za srandy (vím, že to tak myslíš), on to boj bude, pokud si tuhle myšlenku připustíš..... I ze srandy....
Jo a.... upřímně??? Užívej si nádherných klidných dnů, protože to co bude následovat.... Tohle je slabounkej čajíček.
Napadlo mne, že možná mluví špatně tvoje tělo. Všimni si, že svého psa čteš podle toho co dělá - jak se tváří, jaký má postoj. Ty si možná myslíš, že vedeš, ale tvoje tělo může říkat pravý opak a pokud to tak je, tak tě prostě pejsek neposlechne. On nerozumí slovům, tónu řeči se teprve naučí, ale řeči těla rozumí. Ty musíš být přirozená autorita. Například se mu nikdy nesmíš dívat do očí, shrbeným postojem dáváš najevo podřízenost, pootočení bokem s mírným úklonem hlavy vzbuzuješ zájem.... Je toho hodně a já vlastně takhle ovládám koně i psy, oni mají také mluvu těla a pokud jim chci něco říct, tak jinou možnost nemám, protože než se seznámíme, tak to nějakou dobu trvá a když si zvyknout na význam toho tónu co pouštím z huby, tak nejdřív mluvím a pka to doprovázím řečí těla. Postupně pak zvíře rozumí řeči - ne rozumí, ale pozná z tonu co chci. No asi si řekneš, že jsem cvok, ale je to o autoritě co z tebe musí jít, jak jinak vysvětlit malinké dítě jehož respektuje velký pes? Protože má rád děti? Všechny nebo jenom jedno? A proč zrovna to jedno? Proč ho poslouchá? I když nezná tón jeho hlasu?
Neboj, všechno bude fajn.... a přijde období vzdoru..... pamatuješ u dětí jaký bylo?

Danko, našla jsem tuhle diskuzi až teď, ale holky mají v podstatě pravdu. Ty jsi paní a on si tohle nesmí dovolit. A vy nepřipusťte, abyste museli poslouchat jeho. Pokud něco takového udělá, je opravdu nutné s ním buď "zatřepat" nebo ho "přilehnout" s důrazným NE nebo NESMÍŠ. Naopak pochvala by měla být opravdu pochvalou, někdy jsem si připadala sice u Maxe jako blbec, protože chválíš strašně moc, ale pes si zvykne na intonaci hlasu a až bude větší, už bude vědět. Když jsme ho donesli domů, 3 dny jsme spali u kotce ve stanu, protože když brečel, tak jsme na něj mluvili a on usnul. Dovolenou jsme si nebrali, je fakt, že si zvyknul a co jsme v práci, v kotci se prostě nevyvenčí. Má prostě svůj režim. Na potřebu chodí na jedno místo od mala. Prý si to dokážou zapamatovat. Důležité je, učit ho pomalu na zvuky okolí, pokud ho budeš brát do města, opravdu opatrně. Z toho Tvého vyprávění mi přijde, že opravdu pejsem zkouší, kam až může zajít a není až takový problém psa rozmazlit. Pak nebudete vědět, co s ním. Musí prostě pochopit, že on je podřazený vám. Kdyby žil ve smečce, byl by tam nejmladší a kdyby zlobil, dostal by za ucho....je to prostě tak.

Danco, k tomu kousani. je to stendo, ktere nezna hranice, nevi kdy je kousnuti mile a kdy uz to boli. nas, kdyz byl malej, tak tak hryzal, ze mi kolikrat tekla az krev. Do 6ti tydnu byl ve smecce svych brasku, kde si mohl kousat jak chtel a nerozumi tomu, ze by to mohlo byt jinak. je treba mu to vysvetlit. My jsme to udelali tak, ze kdyz se zakousnul hodne, tak jsem ho druhou rukou stipla, az vykviknul. proste jsem mu to vratila. Dneska furt kouse, ale je tak opatrny, ze o nem skoro ani nevim, a furt mu to vracim. Ale nestipu ho tak, aby ho to bolelo, ale tak, aby to pochopil jako hrani a aby ho to nebolelo. Jo a kdyz se desne moc rozdovadel, kdy uz nebyl schopny se kontrolovat, tak jsem se proste zvedla a sla jsem pryc. tak se totiz zachova jeho maminka taky......

ahojte
ja som toto našla až teraz, mám teraz menej času sem chodiť.
tak ako pokračuješ, dana? ten môj prcek má 6 mesiacov a je to miláčik. ako sme ho naučili, tak je. má 3 deky na ležanie, má zaužívaný režim na venčenie, rozumie čo mu chcem povedať. keď bol malý, stále ho zaujímali káble za televízorom,stále sme mu hovorili fuj.teraz keď sa mu tam zakotúľa lopta, tak sa aj bojí po ňu ísť, radšej na mňa šteká a ja mu ju podám.proste si zvykol, že niektoré veci sú fuj a nerobí ich. aj ked sme vonku a na niečo mu poviem fuj, už sa k tomu nepriblíži. do postele nechodí keď sme doma, ale keď je sám tak áno, ale to mi až tak nevadí, proste chce byť pri nás. naše jedlo si nepýta, cudzích už neoskakuje, keď odchádzame z domu tak už neplače. je bohovské ako už chápe čo mu chcem povedať. stačí aby som povedala:ideme von? tónom, kotrým hovorím len túto jednu vetu a v momente je na nohách, aj keď drieme. keď sme vonku a ideme k sestre, ona má labradora, stačí aby som povedala: kde je gordonko? a už ma vedie po ceste k nej, inokedy túto trasu vôbec nepoužívame. proste som fascinoavná tým, akí sú tí psi múdri. ako nakloní hlavu, keď mu niečo rozprávam, ako sa hneď zobudí keď sa mi rozsvieti mobil pri budíku ráno-ešte ani nepípne, vtedy vie, že už ma môže budiť, už naozaj ideme von ráno.po každej našej návšteve toalety ide na kontrolu, či sme náhodou nezabudli papier na zemi , ešte vždy sa na tom zabávame. a proste všetko, ten pes je tak úžasný, už by som bez psa nemohla byť. a to vítanie, keď prídem domov z práce, toľko radosti som v živote nezažila, čo mi dá ten pes(ešte nemám deti, asi preto).
máme akurát jeden problém, ktorý neviem či odstránim a či sa mám o to vôbec snažiť keďže je to malý a asi priridzene viac štekavý pes ako veľké kľudné plemená. je strašne spoločenský, mjá rád aj druhých psov, rád sa s nimi hrá.ale vždy keď sa k inému psovi len blížime, tak strašne šteká. keď už sú pri sebe, už sa hrá, ale do bodu stretu šteká ako divý. niektorých psov to odplaší a potom sa nechcú hrať, to zase začne kňučať. tiež šteká aj na vzdialené postavy ľudí v tme, asi sa bojí alebo čo. tak mi poraďte, či mu mám na to hovoriť fuj.
som sa zas rozkecala, čo?