Kdybych sečetla všechny rozhovory u nás doma týkající se tohoto problému, domnívám se, že záchodové prkýnko mi sebralo několik týdnů života. Prázdná rulička patří na WC zrovna tak ,jako prázdná tuba od pasty v koupelně na umyvadlo. Nesnáším vršek od  piva a šroubky rozličných velikostí na kuchyńské lince,které tam najdu minimálně jednou za den.Nevím proč se zarošené zrcadlo v koupelně večer vždy samo utře a zůstane tam čmouha.To že pračka žere ponožky a myčka kávové lžičky je všeobecně známé.Začínám věřit tomu,že smetáček,motyčka,hrábě,otvírák,nůžky a pilník i jiné předměty mají nožičky,protože je nikdy nenajdu na místě k jim určeném i když vím,že jsem je tam položila a samozřejmě nikdo z rodiny je v ruce neměl.Tyto předměty jsou schopné samy se přemístit a schovat se na místech,na kterých by je rozhodně nikdo nehledal a co víc-objeví se dozajista vždy, když už je nepotřebuju.Nechápu fyzikální zákony, když seškrabuju ze stropu v koupelně pastu na zuby a mýdlo.Nerozumím tomu jak se ocitl otisk dětské nohy na zdi 20cm od stropu.Proklínám všechny ty mozky lidstva kteří vymyslely žvýkačku, cumlací bombon, papírový kapesníček, samolepky, plastelínu, vodové barvičky, voskovky, lepidlo, kuličku hopskulku / dostat ji z hadice od vysavače je pro mě vždy obtížné/, lego / šlápnout na něj holou nohou tak nevím proč ze mě lítají slova, které manžel nezná ani z vojny/.Proklínám je, protože tito myslitelé, ač možná v dobré víře mnohým z nás připravili v životě perné chvilky.