Barborko opravdu nejsi v lehké životní situaci,nevím já na tvém místě bych se snažila udělat všechno proto abych omezila styk dítěte s otcem,jestli na ni vzvíjí takový psychický natlak a na tebe samozřejmně taky.S právníkem určitě neotálej,myslím že dokáží dnes hodně a finanční částka se vyplatí obětovat.Chápu že musíš prožívat hrozné peklo,když se dva nedohodnou a dělají si jen naschváli tak je to na nervový kolaps,u nás prožíváme něco podobného ale zase ze strany manželovy bývalé,ta očkuje děti proti nám a učí je pouze jak otce využívat...

Tak jak jsem čekala, Natálka se vrací až zítra, ale scénky už započaly. Zrovna se úplně klepu po telefonátu exmanžela. Zase několikaminutový řev do telefonu, vyhrožování ať si dobře rozmyslím jak se k němu budu chovat apod. A to jen proto, že jsem mu řekla, že nechci, aby se u nás doma zítra odpoledne stavoval. Že ho klidně nechám jít s Naty na chvíli ven pokud mi vrátí klíče od domu. Jenže to on odmítá a řičí na mě mraky výhrůžek a nadávek. Já na to holky fakt nemám nervy. Nejvíc se bojím, že zítra budou zase scény před malou.

Děkuju Evi za podporu. Je mi strašně a začínám hyperventilovat. Strašný je, že si uvědomuju, že je to hysterická reakce mého organismu, ale nemůžu s tím nic dělat. Už se mi to jednou stalo, v době kdy jsem se rozváděla a psycholog na to bohužel nezabírá. Musím se s tím poprat sama. No nic rozhodla jsem se bojovat a tentokrát to nevzdám. Chystám se opět na sociálku  a budu kontaktovat krizová centra pro pomoc obětem domácího násilí. Protože tohle prostě násilí je. Nezraňuje sice na těle a ty rány na duši někdy i fyzicky bolí.

Barborko prosím drž se... držím palce ať to zvládneš... a co vyměnit doma zámky? ať si klíče klidně nechá.. pokud u tebe nemá trvalé bydliště může si u dveří vyřvávat jak chce... a domluv se s někým ať je zítra u vás. ať tam nejsi sama... a pokud možno tak to udělaj jak jsi tu již psala - aby on nevěděl, že vás někdo slyší...
budu na tebe moc myslet... dej vědět jak jste to zvládli... a vím, že je to těžké, ale pokud by se ti podařilo alespoň před ním hrát divalo a být na oko v klidu, věř že ho tím dostaneš... ale já vím... je to moc těžké, tohle zvládnout... myslím na tebe...

1Marie napsal(a):

Souhlasím s mufinou, hlavně nebuď na to sama. Pozvi bráchu, sousedku, kamarádku, kohokoliv, takovýhle chudáci se dost často zaleknou svědků.  O klíče mu neříkej, jestliže je to Tvůj byt, vyměň zámky a je to, o tom bych se s ním vůbec nabavila.  Holka, máš teď hrozný nervy, ale vydrž! A vůbec, když začne ječet do telefonu, polož telefon, to přeci nemusíš poslouchat! Příště mu jasně řekni, že s ním budeš mluvit jen když bude mluvit klidně a slušně.  Držím palce!

Od bytu jsme zámky samozřejmě vyměnili, ale on má klíče od domu a tam už to tak snadný není. Jasně do bytu se mi nedostane, ale za dveře od něj jo. A když pak za nima stojí, bouchá do nich a haleká na Natálku, je to pro ni hrozný stres a tak holt radši otevřu.

Já bych taky volala policajty a kdybych věděla, kdy přijde, tak bych nebyla sama doma. Pro případy náhlého dostavení se bývalého bych se dohodla s přáteli (nebo sousedy), abych jim mohla zavolat a aby oni co nejdřív přijeli, jednak aby ti pomohli odvrátit případný útok a taky aby ti dosvědčili jeho jednání...je to hrůza, fakt, ale já jsem spíš pro to se násilí aktivně bránit...nezkoušela jsi se obrátit se na nějakou tu linku proti násilí (Donalinka, Bílý kruh bezpečí)?...Tohle je fakt případ pro odborníka..

Upravil(a) Eva36 (4. 10. 2006 10:31)

Milý Lukáši, naprosto souhlasím, že "bojovná maminka" problému nepomůže, spíše ho zhorší. Jenže domluva možná není. Snažím se o ni už 3 roky, marně. Nadávky - někdy opravdu hrubě vulgární ignoruji, ale je mi z nich špatně obvykle ještě nekolik dní. Na ataky se snažím nereagovat, ne vždy se mi to daří - jsem jenom člověk a týrá se tu moje dítě!!!! A, že střídavou péči nedopustím, to vím jistě.
Včera jsem kontaktovala sociální pracovnici a poprvé z toho mám dobrý pocit Nejenže ze mě nedělala hysterku, ale projevila obrovskou dávku empatie, slíbila, že otce předvolají a pokusí se mu vysvětli moje práva a práva naší rodiny, která opakovaně porušuje. A co se týká střídavé péče, ujistila mě, že v tomto případě ji rozhodně nepodpoří, protože skutečně domluva mezi rodiči je jejím základem a my se nejsme schopni domluvit ani na nejzákladnějších věcech.
Takže další bitva v mé válce je za námi. Držte palec i nadále, pokračování nás jistě nemine. A všem DÍKY za podporu.

1Barbora napsal(a):

Ahoj všem, potřebovala bych radu ve vážné situaci. Jsem 4 roky rozvedená, 3 roky žiju ve společné domácnosti s teď už čerstvě manželem. Z předchozího manželství mám 5,5 roku starou dceru, jejíž otec má soudně stanoveno brát si dceru každý lichý víkend. Přesto jsem vycházela po celé ty roky vstříc a navštěvuje ji obden i častěji. Bere ji do parku a tak. Jenže poslední dobou chodí dcerka naočkovaná strašnými informacemi. Tatínek využívá návštěv, aby jí vykládal, že můj muž je pro ni cizí člověk, že je to špatný člověk, který se jen přetvařuje, že ji má rád, dělá jí hrozné scény, kdykoliv se o něm zmíní a teď naposledy dokonce stropil strašnou scénu u nás v předsíni, když mi dceru předával. Pro holčičku je to moc těžké, stojí více méně na mé straně, ale otce má ráda a dělá jí to starosti. Prosím poraďte jak zabránit tomuto psychickému týrání dítěte. Musím zdůraznit, že jsem se rozváděla protože tímto nedokazatelným psychickým terorem mučil i mě. Na veřejnosti je to sympatický, vtipný, inteligentní muž, takže např. i soc. pracovnice stojí na jeho straně a přesvědčují mě, abych mu nebránila ve styku s dítětem. Přitom ji vídá každý druhý den!!!!

Prožívala jsem něco podobného, syn byl stále přesvědčován, že s tatímkem mu bylo lépe a chodil z návštěv u něho úplně vyměněný. Trvalo to tak dlouho, dokud jsem mu nedala na výběr. Když jsem já a můj manžel špatní a tatínek lepší, můžeš bydlet s tatínkem. Bylo mu tehdy 8 let a rozhodl se pro tatínka. Já to obrečela, ale vytrvala jsem a za měsíc chtěl zpátky. Nikdy potom už žádné nepříjemnosti nebyly. A to než se odstěhoval, tak mi rozstříhal noční košili, nastříhal záclony a pod. Potom už se nikdy nic takového nestalo. Je to už dávno, ale myslím že zbraně rozvedených tatínků jsou stále stejné.Já bych trvala na dodržování soudně stanovených návštěv a snažila se přesvědčovat dceru příklady  z denního života o nepravdivosti informací od tatínka. Chce to silné nervy a vydržet. Věřím, že jak bude dcerka starší, sama si udělá úsudek. Děti v tomto věku jsou velmi chytré a dokáží se dívat na otázky denního života s pohledem, který by jste ani nečekala. Je třeba stále vysvětlovat a vysvětlovat. Přeji ať se vám to podaří.
Je pravda, že kdo nezažil, nepochopí!

Určitě o jeho chování neprodleně informujte OSPOD ale i soud, dceru mu dávejte jenom když budete cítit že se vrátí v pořádku, pro pomoc můžete požádat, včetně právní rady i org.ROSA.
zdravím
PP