Salvatore,
blíží se zima, těším se, že zase budeš mít víc času. Markův nadhled jsem tehdy vycítila a k filmu se nevrátila, našla jsem si jiné... Zdravím tě.

Salvatore, částečně s tebou souhlasím. Nesnáším filmy, které lehkovážně používají archetypální (třeba biblické) symboly, takové ty Purpurové řeky a podobně (a to Purpurové řeky neboli Andělé apokalypsy ještě zdaleka nejsou nejhorší). Ale existují taky filmy, které mají umělecký potenciál, což pro mě znamená především to, že ukazují nejednoznačnost a neuchopitelnost lidského života. nemyslím třeba jen vysloveně artové snímky jako Dvojí život Veroniky (ten je zase na artový film až podezřele populární; někdy mám dojem, že někteří lidé se rozhodují podle kritéria "je to nesrozumitelné, tak to bude kvalita"), ale taky filmy jako třeba Magnolia (r. P. T. Anderson). Jakmile tě nějaký film zasáhne rovnou do srdce, máš možnost zamyslet se, čím a proč tě oslovil - je to výzva k sebepoznání a toho já si cením. Stejně tak oblíbené filmy prozradí mnohé i na druhé. Něco kvalitního si číst, psát nebo malovat, popřípadě meditovat (nebo taky uklízet a opravovat písemky) je chvályhodné, ale nějaké to odreagování a smyslový požitek taky mají v životě své místo.

Je jistě třeba rozlišovat kategorie "umění" a "zábava, byť kvalitní". Wallace a Gromita si sebrat rozhodně nenechám

Nedávno mi patnáctiletý student odevzdal úvahu na téma "Co pro mě znamená umění". Hemžilo se to slovy jako "povznášení ducha" a blýskaly se tam ohnivé meče, které skolí každého, kdo by si chtěl na chvíli odpočinout. Zeptala jsem se ho, na kterou stránku lidské bytosti má podle něj umění působit, kde účinkuje estetický zážitek. Odpověděl, že v oblasti ducha a rozumu. No dobře, řekla jsem, ale člověk má přece taky cit a smysly, ty nemají nárok na svou potravu? Strašně mi připomněl toho faráře z filmu Čokoláda. Zdá se mi, že spousta lidí je takových (přísný asketa bez smyslu pro humor) jen proto, že nepoznali teplo a něhu.

Paušalizování ve stylu "dnešní mládež" mi přijde jako nepřípustné zjednodušování, kterého by se vytříbený duch měl vyvarovat. Znám třináctiletou holku, která hltá knížky Richarda Bacha (Jonathan Livingstone Racek a spol.), nebo další, která nedá dopustit na Karla Čapka. Na televizi se občas kouknou a mají k ní zdravě lhostejný vztah. Znám čtrnáctiletého, velmi bystrého kluka, který se zodpovědně zabývá otázkou, kde leží jeho životní úkol, protože ví, že čas je vzácný, a nechce ten svůj promrhat. Nebo třídu plnou sedmnáctiletých přemýšlivých bytostí s vytříbeným vkusem...

Upravil(a) Judita (21. 10. 2006 12:16)

Judita napsal(a):

Salvatore, částečně s tebou souhlasím. Nesnáším filmy, které lehkovážně používají archetypální (třeba biblické) symboly, takové ty Purpurové řeky a podobně (a to Purpurové řeky neboli Andělé apokalypsy ještě zdaleka nejsou nejhorší). Ale existují taky filmy, které mají umělecký potenciál, což pro mě znamená především to, že ukazují nejednoznačnost a neuchopitelnost lidského života. nemyslím třeba jen vysloveně artové snímky jako Dvojí život Veroniky (ten je zase na artový film až podezřele populární; někdy mám dojem, že někteří lidé se rozhodují podle kritéria "je to nesrozumitelné, tak to bude kvalita"), ale taky filmy jako třeba Magnolia (r. P. T. Anderson). Jakmile tě nějaký film zasáhne rovnou do srdce, máš možnost zamyslet se, čím a proč tě oslovil - je to výzva k sebepoznání a toho já si cením. Stejně tak oblíbené filmy prozradí mnohé i na druhé. Něco kvalitního si číst, psát nebo malovat, popřípadě meditovat (nebo taky uklízet a opravovat písemky) je chvályhodné, ale nějaké to odreagování a smyslový požitek taky mají v životě své místo.

Je jistě třeba rozlišovat kategorie "umění" a "zábava, byť kvalitní". Wallace a Gromita si sebrat rozhodně nenechám

Žádný z těch filmů jsem bohužel (anebo bohudík?) neviděl. Přesto mám názor, že lepší, než koukat na to, jak někdo jiný fiktivně žije nějaký život, je žít ho sám a vlastní. Ale je to jenom můj názor.

Nedávno mi patnáctiletý student odevzdal úvahu na téma "Co pro mě znamená umění". Hemžilo se to slovy jako "povznášení ducha" a blýskaly se tam ohnivé meče, které skolí každého, kdo by si chtěl na chvíli odpočinout. Zeptala jsem se ho, na kterou stránku lidské bytosti má podle něj umění působit, kde účinkuje estetický zážitek. Odpověděl, že v oblasti ducha a rozumu. No dobře, řekla jsem, ale člověk má přece taky cit a smysly, ty nemají nárok na svou potravu? Strašně mi připomněl toho faráře z filmu Čokoláda. Zdá se mi, že spousta lidí je takových (přísný asketa bez smyslu pro humor) jen proto, že nepoznali teplo a něhu.

Mají nárok, a estetická role umění je zajisté důležitá. Ovšem umění by mělo povznášet ducha, což se nedá říct o většině filmů z pokleslé holywoodské produkce, které nedokáží opravit ani výkony dobrých herců.

Přemýšlel jsem, jakou roli má taková obliba filmů  a hraných příběhů a mám dojem, že jsem na to přišel. Je to něco, jako antická komedie/tragedie. Dobrý hraný film by nás měl vést k tomu, abychom poznávali archetypální životní situace pomocí emocionálního vcítění. V ideální konstelaci by mohlo dojít k jakémusi osobnímu "prožití" těchto rolí a získání této zkušenosti, aniž by bylo potřeba jít do situace v běžném životě.
Fakticky to znamená určité "urychlení vývoje" probíhající skrze vžití se do role herce. Kromě toho dochází k uplatnění dalších funkcí hraného příběhu - estetická, zábavná, výchovná, odreagovávací apod.

Bohužel, mnoho moderních filmů obsahuje tyto podružné funkce, ovšem tu hlavní, urychlení vývoje skrze emocionální zkušenost - neobsahují, anebo jenom ve zcela potlačené nebo deformované podobě.

Tím sledování cizích příběhů pozbývá svou původní roli účasti na božské tragedii/komedii a má pouze relativní význam...

Paušalizování ve stylu "dnešní mládež" mi přijde jako nepřípustné zjednodušování, kterého by se vytříbený duch měl vyvarovat. Znám třináctiletou holku, která hltá knížky Richarda Bacha (Jonathan Livingstone Racek a spol.), nebo další, která nedá dopustit na Karla Čapka. Na televizi se občas kouknou a mají k ní zdravě lhostejný vztah. Znám čtrnáctiletého, velmi bystrého kluka, který se zodpovědně zabývá otázkou, kde leží jeho životní úkol, protože ví, že čas je vzácný, a nechce ten svůj promrhat. Nebo třídu plnou sedmnáctiletých přemýšlivých bytostí s vytříbeným vkusem...

Omlouvám se - "jistá část dnešní mládeže". Zapomněl jsem podotknout, že se taky považuji za mladého, takže se to vztahuje i na mne. Na druhé straně, vím, že velká část mladých kolem dvaceti je dnes na tom daleko lépe než mí vrstevníci ve dvaceti. Prostě mají jinou startovní pozici, lepší podmínky a již v sobě mají něco, co v naší generaci má jenom zřídkakdo.

O to víc platí, že pokud jsme my měli snad nějakou výmluvu v obtížné době, nedostatku informací apod., pak dnešní dvacetiletí tyto výmluvy již nemohou mít. Proto je trestuhodné, když svůj drahocenný čas mrhají v nesmyslných systémem aranžovaných kratochvílích. Neodsuzuji zábavu, to nikoliv, právě opačně. Zábava není koukání do bedny, byť na sebelepší film, nebo řvaní na stadionech při koukání, jak nadopovaní jedinci provozují něco, co vypadá jako sport.
Zábava - to je tvorba. Koho baví příběh, ať sám začne hrát role. Koho baví sport, ať sám vezme míč a jde kopat. To je odreagování a zábava. Prostě nekoukat a dělat něco smysluplného. Nevěřili byste, kolik se toho člověk naučí hraním rolí...
Všichni se můžeme stát milovníky umění - a začít tvořit něco, co půjde z duše. Například znám jednoho mladého pána - baví ho počítačové hry, tudíž se naučil anglicky, naučil se programovat a tvoří počítačové hry. Za pár let se z něj v 18 letech stal odborník na počítačové hry o kterém se píše v uznávaných herních časopisech.
Kromě toho vím, že je hodně mladých, kteří jsou takoví, jak uvádíš. Sám mám několik takových přátel a dá se s nimi prožívat... to je na tom velmi pozitivní.
Takže: nestát, nekoukat a dělat - je velmi aktuální heslo i dnes a platí nejenom pro mladé.

Salvatore, dovolím si dodat, že divák je v dramatu stejně významný jako herci, bez něj by to taky nešlo... A učit se vnímat je velmi důležité. V tomto bodě má značná část mláďat velké rezervy, radši se vyjadřují než naslouchají.

A možná ta minulá doba paradoxně nahrávala ponoru do nitra víc než doba dnešní, plná lákadel a zahlcující nás vjemy...

Upravil(a) Judita (21. 10. 2006 19:23)

lueta napsal(a):

Judita napsal(a):

Salvatore, dovolím si dodat, že divák je v dramatu stejně významný jako herci, bez něj by to taky nešlo... A učit se vnímat je velmi důležité. V tomto bodě má značná část mláďat velké rezervy, radši se vyjadřují než naslouchají.

Asi jsme byli taky takoví, ne? Proto jsou tu učitelé ( myslím všeobecně, ne jen ty za katedrou)

Já jsem reagovala na názor, že lidé by měli více tvořit než konzumovat. Ale umění potřebuje i ty vnímatele, a lidé by měli rozvíjet také svou schopnost vnímat.

Judita napsal(a):

Salvatore, dovolím si dodat, že divák je v dramatu stejně významný jako herci, bez něj by to taky nešlo... A učit se vnímat je velmi důležité. V tomto bodě má značná část mláďat velké rezervy, radši se vyjadřují než naslouchají.

A možná ta minulá doba paradoxně nahrávala ponoru do nitra víc než doba dnešní, plná lákadel a zahlcující nás vjemy...

Ano, souhlasím, ovšem tím pádem jednou z proměnných veličin umění se stává způsob jeho "konzumace". Zda a jestli vůbec, a také jak dochází k interakci mezi dílem a nitrem člověka.

Naskytá se otázka: Jaká interakce je mezi filmovým hororem a nitrem jeho bezduchého konzumenta??? Je to ten druh interakce, který pozvedává ducha a dává vyniknout konstruktivním kvalitám jedince?
Kdy jsem v minulosti viděl podobný žánr, vždy jsem byl znechucen, jakýže to astrální "blivajs" dokáží natočit lidé. Pokud jsem se pídil po motivacích pro tvorbu tohoto druhu "umění" nenapadlo mne nikdy nic hezkého.

O nějakém "odreagování" nebo "zábavě" nemůže být ani řeči. Spíše se jedná o "noční můru" převedenou na plátno či obrazovku. Říkám, že velká část mládeže (a nejenom) ani neví, jak je manipulována a jaký to má dopad na život lidstva na zemi.

Včera som si požičal nový film „V for Vendetta“ (V ako Vendeta). Film sa odohráva v blízkej budúcnosti... spoločnosť je pod totalitnou vládou jedného človeka, ktorý má za sebou armádu a políciu... ktokoľvek sa akýmkoľvek spôsobom vzoprie systému, je potrestaný... v tejto spoločnosti však žije aj veľmi inteligentný "muž v maske", ktorý vidí, čomu sa ľudia zapredali a rozhodne sa im pripomenúť, kým skutočne sú. Je to film o odvahe, hrdosti, slobode, viere, Bohu. Je v ňom vyjadrených mnoho zaujímavých myšlienok. Mne sa moc páčil. Scenár k filmu napísali bratia Wachowski (Matrix).

Náhodou jsem sem zabrousila,když tak promiňte.
  Doporučovat filmy plné zla se mi moc nelíbí,myslím tím někomu je doporučovat. Sama jsem kdysi,z hloupé zvědavosti, shlédla nějaký horor satanistický a pak pokračování filmu Mlčení jehňátek Hanibal. Takovou hrůzu,jakou daný film vyvolal v mé mysli,jen těžko můžu popsat. Čirá zvrácenost Dodívala jsem se na něj jen pod lehkým partnerovým nátlakem.Nemůžu na něj zapomenout,ani na  pocit zoufalství a bezmoci,smutek,který ve mně vyvolal.Lituju,že jsem je kdy viděla,zejména ten druhý. Proč si doporučujete hrůzu?????
  Je krásné naopak číst slova,která zde napsal Salvator. Vím,že jsi zde něco jako rádce či učitel.A děkuji,pohladil si mě

Miluju Svět podle Prota, je to velmi komorní příběh, stala jsem se zas malou holkou, která bez hlesu fandí  a věří v dobrý konec, a navíc tam hraje můl idol Kevin Space http://www.csfd.cz/film/10995-svet-podle-prota-kpax/.
Apomyslný top ten mají Slavnosti sněženek http://hlasky-z-filmu.cz/slavnosti-snezenek/ ? no nekup to, když je to tak levný" Já vám to říkal, že to sežeru" "na šípkový- se zelím"....

Vyborny film je Nobody knows (v originale Dare mo shiranai), z novejsich treba Katyn...nemam rada horory, ale filmy u kterych probrecim kapesnik...oblibenych mam vic, ale tyhle dva me v posledni dobe oslovily asi nejvic...

doporučuji kukačku na http://www.csfd.cz/film/235453-zeitgeist-the-movie/ v posledních dnech je na netu i druhý díl.