|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|
z koho? Z mých drahých rodičů. Posledních 10 let to mezi nimi neklape a chtějí mě vmanipulovat do pozice soudce. Neustále poslouchám,jak jeden z nich řekl nebo udělal něco tomu druhému. S maminou máme poněkud zvláštní vztah, není to klasika, kdy máma a dcera jsou kamarádky, s tátou naopak si rozumím bezvadně, takže cokoliv já pronesu před mamkou, tak to odkopne s naučenou frází, že já jsem vždycky byla proti ní a stála při tátovi.
Teď už je to trošku vrchol, v neděli se rafli kvůli úplné hlouposti a táta od té doby bydlí na chalupě a nekomunikují spolu. Do toho mi volá máma a "vyzvídá", jak to s tátou je atd. Řekla jsem, že pokud spolu nejsou schopni žít, tak ať se rozvedou. Na to mi práskla s telefonem a pak poslala sms, aby tátovi rozvod neradila ( neradím, jen vyjadřuju svůj názor ), že si myslí, že táta někoho má ( můj názor je, že chce mít hlavně klid o dohadování, nehledě na to, že v posledním měsíci ztratil svou matku a sestru a to poslední, co se mu honí hlavou jsou nějaký cizí ženský ) a že abych jí aspoň jednou v životě podržela ( zavání manipulací ).
Za chvíli mi volá brácha, cože se to u nás děje.
Prostě už toho mám slušně řečeno pokrk. Mám svých starostí dost a taky je nepřenáším na rodiče. Já jim nepomůžu, to musí sami, je to jejich manželství. Stokrát jsem říkala, že to jsou jejich problémy. Ignorovat to taky zcela lehce nejde, protože je mi to líto, že si ze života dělají peklo.
No asi mi nikdo nepomůže, ale aspo%n se mi trochu ulevilo. 
Něco podobného jsem si taky s rodiči prožila. Nějak to mezi nimi po dvaceti letech manželství přestalo klapat, dohadovali se o každé blbosti, scény jak z filmu - prostě hrůza. Nesnášela jsem to, bylo mi dvacet a měla jsem toho jako ty taky plné zuby. Vyvrcholilo to odchodem mámy, nastěhovala se zpět ke svojí matce a pak teprve začalo to pravé... Přesně jak píšeš. Táta pořád vyzvídal co máma, ať ji přemluvím ať se vrátí, že to spolu ještě zkusí, dokonce přede mnou brečel. Byla jsem pod hrozným tlakem. Na jednu stranu jsem chtěla aby mu dala šanci, na druhou stranu jsem věděla, že to nikam nepovede... Mezitím si táta začal domů vodit ženský... To bylo vždycky překvápko když jsem přišla vyřízená z práce a doma jakási paní s dítětem... Koukali na mně jako že tam já nepatřím.. :-))) Fakt dobrý, nikomu bych to nepřála. No nic, zkrátím to, máma je nadále se svojí máti, tatik doma, kde já už naštěstí nebydlím, ale celkem se to po několika letech urovnalo a teď se vcelku normálně schází, občas se doma sejdem všichni na nějaké to posezení, ale na společný život to není.... Na to období jejich rozchodu nerada vzpomínám, určitě by do toho neměli rodiče děti, byť odrostlé, nijak zatahovat, musí si to vyřešit sami mezi sebou. Vlatně jsou do toho děti zataženy tak jako tak, těžko se to snáší.....
Není tady
To mi připomíná film Wimbledon - rodiče hlavního hrdiny....dneska mi nějak pořád všechno asociuje filmy....asi máte životy jako z filmů 
Ti se chovali přesně tak a dokonce si ten otec postavil nějakou chalupu ve stromě na zahradě...nakonec to s nimi dopadlo dobře.
A co použít jako smiřovací fintu tvůj "metřík" - je to sice ještě daleko, ale třeba.....
Není tady
Moji rodičia sa asi nerozvedú - ak sa nestane niečo svetoborné - ale hádajú sa tiež a tiež ma zaťahujú do svojich sporov. Navyše ja som mala to "šťastie", že som sa v tridsiatke po rozchode po 9-ročnom vzťahu nasťahovala späť k nim ,takže ani nemám kam uniknúť. Moja izba je ako Václavák, otec aspoň pred vstupom zaklope, mama vtrháva razantne a bez klopania - o jednej v noci rovnako ako o pol siedmej ráno. Rozumiem si tiež viac s otcom, reps. myslíme podobne, takže mu dávam zapravdu nie preto, že by som ho uprednostňovala, ale skrátka si myslím, že tú pravdu má. Mamu to bolí, mama sa uráža, potom sa do mňa pustí a už máme malú domácu shakespearovksú tragédiu ako vyšitú. Riešim to tak, že sa "domov" chodím len vyspať, a oni sa úprimne čudujú, prečo s nimi netrávim viac času... Aha, a šetrím si na byt, takže snáď už čoskoro vezmem hypotéku a budem mať kľud - a oni nech si ďalej navzájom pijú krv...
Není tady
Selimo,
já taky byla do loňska doma a honem, honem sháněla byt. Pak jsem ho předělávala a konečně se nastěhovala, ale tím to nekončí. Ikdyž nejsem s nimi v rodinném hnízdě, tak tomu prostě neuniknu. A navíc jsou to ještě otázky typu: proč se nezastavíš-te častěji, ty se ani neozveš atd.
Strašně mě pije krev, že jsou to tak trošku sobci, když ví, že jsem těhu a v posledních měsících to byly fakt nervy, nejdřív s babi, která onemocněla a pak zemřela a pak ještě zemřela teta-ségra taťky. No a teď, když by mohl být relativně klid, tak prostě není.
Takže, Janico, moje těhu je asi nechává v tomhle ohledu chladnýma.
Mrzí mě, že máma mi třeba nenavrhne, že se mnou půjde koupit nějaké oblečky pro malou nebo něco takového. Ozve se jen, když je s tátou pohádaná a má potřebu se ospravedlnit. Jinak si myslí, že volání jí je moje "povinnost", protože mám služební telefon, ale už jí nedojde, že si ty soukromé hovory také musím zaplatit.
A pak jí k nepříčetnosti přivádí, když zavolám tátovi ( např. mě požádal, aby zjistila na netu počasí v místě, kam se chystali na dovču ). Přijde mi trochu scestné to volat jí, když mě o to požádal táta, ale jí to se to dotkne.
Smutnej příběh 
Tak s tím asi už těžko něco uděláš, když se chovají jak malí místo aby si uvědomili, že jsou dospělí.
Ale držím pěstičky, abys měla pevné nervy a hlavně se snaž nechat to plynout kolem sebe, ať tě to nevycucne a pak nevyplivne. 
Není tady
Potvurko:
Moja mama je v mnohom podobná: teraz, keď som preč, tak mi vyčíta, že málo volám domov - volám cca 1-2x týždenne a keď som jej povedala, že ona mi volala 1, slovom jeden, raz za celého pol roka, odvetila: Ale my sme dôchodci, my na to nemáme peniaze... Tak som jej povedala, že ani ja neprehadzujem peniaze vidlami a okrem toho sa odmieta naučiť SMS-kovať, pričom teda SMS stojí v rámci Európy 15 SK, tak to by ich hádam nezruinovalo. Nehovoriac už o tom, že keby vedel aspoň jeden z nich mailovať, bolo by to ešte lacnejšie... Ale otec je zaťatý a odmieta striktne domov internet(ponúkali sme mu to ako dar k 60. spolu s predplatným na rok...), tak potom nech sa nečudujú, že ja im nevolám denne, keď im ja nestojím za to, aby oni niečo obetovali alebo apsoň sa naučili niečo nové. Ale to s tvojím tehotenstvom je sila, hoci keď som uvažovala o 
ja, hneď som mala jasnú víziu, ako to vezme moja mama: bude ju zaujímať len to, aby som preboha nepribrala, dbala o seba aj gravidná, aby som robila hento a nerobila tamto a hneď na začiatku mi vysvetlí, prečo mi nemôže NIJAKOVSKY s tým deckom pomáhať... No ale čo už, sú ľudia, aj tu na Babinete, čo to majú ešte horšie. Choď na Rodičov a deti, tam boli príspevky, že sa mi fšecky chlpy zježili...
Není tady
janica napsal(a):
Smutnej příběh
Tak s tím asi už těžko něco uděláš, když se chovají jak malí místo aby si uvědomili, že jsou dospělí.
Ale držím pěstičky, abys měla pevné nervy a hlavně se snaž nechat to plynout kolem sebe, ať tě to nevycucne a pak nevyplivne.
Já to ustojím, ale strašně mě to mrzí.
Když si představím, že takhle by mělo fungovat moje manželství, tak se raději vdávat nebudu. Mrzí mě, že i přítel k našim moc často nechce. S mamkou si nepadli do oka, ale mámě se jen tak někdo nezavděčí, ona by nejradši, kdybych měla chlapa s titulem, no a přítel je středoškolák, je z rozvrácené rodiny, v dětství týraný, takže případ.
S tátou si naštěstí rozumí perfektně, rád a ochotně mu pomáhá na chalupě a táta na něj nedá dopustit.
U nás je totiž většinou takový to hmatatelný dusno a nedělá to dobře ani mě natož příteli.
potvurkapodivna: Neřešit jejich spory a mluvit o tom, jak se cítím, když po mně to řešení (nebo jen vyslechnutí stížností) chtějí. Na rovinu bych říkala, že k nim nechodím, protože se tam cítím stísněně, ne v pohodě. Pokud by po mně rodič něco "vzkazoval" druhému nebo vyzvídal, odpovídala bych "Řekni to jemu/jí. Já to řešit nebudu." Tvrdošíjně....nechápu, že dospělí lidé snad nevědí, co činí...a navíc dceři, která je těhotná....neřeš je, zvládneš-li to. Pokud ne, zkus se obrátit na psychologa....si vzpomínám na sebe, jak jsem (taky tehdy těhotná) poprvé vyhledala psychologa 
Kvůli tchyni to bylo...já musela ležet, nepracovat, nic nezvedat, nevařit atd..., abych neporodila předčasně a můj muž se o mě staral tím způsobem, že si zavolal maminku a ta jezdila s kastrůlky jídla...já byla tehdy hrozně naštvaná, že on se ani nepokusil ohřát párek k večeři...vadilo mi, že využívá maminky (až zneužívá) a zároveň ty hormony do toho....no já byla zralá na to, že až jí uvidím znovu, tak jí klepnu paličkou na maso ...Tobě přeju pevné nervy a kdybys fakt někdy měla pocit, že už nezvládáš, tak si klidně zavolej linku pomoci...co na tom?
Upravil(a) Eva36 (13. 9. 2006 11:18)
Není tady
Selima napsal(a):
Potvurko:
Moja mama je v mnohom podobná: teraz, keď som preč, tak mi vyčíta, že málo volám domov - volám cca 1-2x týždenne a keď som jej povedala, že ona mi volala 1, slovom jeden, raz za celého pol roka, odvetila: Ale my sme dôchodci, my na to nemáme peniaze... Tak som jej povedala, že ani ja neprehadzujem peniaze vidlami a okrem toho sa odmieta naučiť SMS-kovať, pričom teda SMS stojí v rámci Európy 15 SK, tak to by ich hádam nezruinovalo. Nehovoriac už o tom, že keby vedel aspoň jeden z nich mailovať, bolo by to ešte lacnejšie... Ale otec je zaťatý a odmieta striktne domov internet(ponúkali sme mu to ako dar k 60. spolu s predplatným na rok...), tak potom nech sa nečudujú, že ja im nevolám denne, keď im ja nestojím za to, aby oni niečo obetovali alebo apsoň sa naučili niečo nové. Ale to s tvojím tehotenstvom je sila, hoci keď som uvažovala o
Selimo,
já ani nějak nepočítám s tím, že mi bude nějak extra pomáhat. Pokud ano, tak za to budu ráda, ale naučila jsem se být samostatná, takže vím, že to zvládnu. A raději doma budu mít klídek a hodně práce než dusno a maminu za zadkem.
Mám ještě 2 starší bráchy a oba mají po 2 dětech. Babička je pro ně k dispozici kdykoliv a na jakoukoliv dlouhou dobu. Oni jí někdy i zneužívají s tím hlídáním.
Teď mě o víkendu dostalo, byli jsme s přítelem za našima na chalupě a on pomáhal taťkovi se dřevem, řezal motorovkou, já ty špalky nakládala na kolečko, mamina vozila a táta skládal do dřevníku. Začala mě poučovat, že bych tam neměla čuchat ty výpary z pily atd. Musela jsem se pousmát, že jí zajímá zrovna jenom tohle.
Jsem ráda, že mám oporu v příteli a že když budu něco opravdu potřebovat, obrátím se na tátu. Máma má ještě super vlastnost, že s čímkoliv se jí svěříte, tak někdy použije proti vám, takže se jí od puberty prostě nesvěřuju a mám klid.
Eva36 napsal(a):
potvurkapodivna: Neřešit jejich spory a mluvit o tom, jak se cítím, když po mně to řešení (nebo jen vyslechnutí stížností) chtějí. Na rovinu bych říkala, že k nim nechodím, protože se tam cítím stísněně, ne v pohodě. Pokud by po mně rodič něco "vzkazoval" druhému nebo vyzvídal, odpovídala bych "Řekni to jemu/jí. Já to řešit nebudu." Tvrdošíjně....nechápu, že dospělí lidé snad nevědí, co činí...a navíc dceři, která je těhotná....neřeš je, zvládneš-li to. Pokud ne, zkus se obrátit na psychologa....si vzpomínám na sebe, jak jsem (taky tehdy těhotná) poprvé vyhledala psychologa
Evo, tohle já ale dělám. Říkám, že za ně nic řešit nebudu, že oni musí komunikovat. Ale jakákoliv diskuze s mámou se zvrhne v to, že se urazí, rozbrečí atd. Táta po mě řešení nechce, ale řekne, když já se nemám komu svěřit. Chápu ho, že teď to období je pro něj taky těžký. Navíc jsem jeho jediná dcera, máma má bráchy z předchozího manželství. To je taky něco. Táta je vychovával od jejich 11 a 5 let, pak měli mě. Nepamatuju si, že by táta dělal rozdíly mezi námi, ale máma měla vždycky tendenci je "chránit" - možná špatné svědomí z rozvodu. Bráchové za tátou chodí i teď, když jsou dospělí a mají spolu docela hezký vztah. Jenže já jsem tátové jediné dítě, tudíž podle mámy stojím vždy při něm, spolčujem se spolu proti ní atd. Prostě bludy. Já bych jí mohla vyčítat, že na bráchy je jako med, cpe jim horem dolem, přetrhla by se. Nedělám to, protože je to její rozhodnutí a já ho respektuju, nic po ní nechci. Prostě blbinec.
Mňa hlavne mrzí, že mama je v podstate fajn ženská a keby sme neboli v rodinnom vzťahu, tak by sme sa asi stali kamoškami. Lenže ona sa ku mne správa tak, ako si nedovolí k nikomu na svete - ani k brachovi, a tobôž už nie k otcovi. Vyvsetlila mi svoju filozofiu: My dve sme si najbližšie na svete, a kto už by mal byť k sebe úprimný, ak nie matka s dcérou? Ibaže jej úprimnosť sa skladá bohužiaľ skoro výlučne z kritiky a hlavne vyčítania. A božeuchovaj, keď som úprimná ja! Skrátka je to pre mňa asi najproblémovejší vzťah vôbec, ale nejako sa snažím bojovať najlepšie, ako viem. a ešte ma srdí, že rovnako sa správala babička k nej (hlavne ju stále poručníkovala ako nesvojprávnu pipinu), jej to strašne vadilo, ale teraz robí to isté mne, a s veľkou chuťou. Inak, aj moja mama je dobrá babička svojej jedinej vnučke(a už je zvedavá na syna môjho priateľa, možno aj tam by chcela "babičkovať"), ale stojí ju to dosť síl a okrem toho- vnučka je od bracha, tak to je čosi iné, než by bol odieťa odo mňa(ale to sú plané teórie, prípadné dieťa je zatiaľ ešte na vesmírnych potulkách).
Není tady
potvurkapodivna: No tak to já už nevím, co s nimi...tatínka chápu, ale přeci jen....tak ať si stěžuje třeba u piva chlapům a ne tobě...no, lehko se to řekne, těžko udělá, vím....
Není tady
Skoro mi to připadá, jako bychom měly dohromady jednu maminku
Není tady
Nejhorší věk je kolem 35. Děti i rodiče má člověk v pubertě
Není tady
Tak mě se ta hranice posouvá, v mých 35. bude dítku 5 let a rodičům 68 a 61 tatíkovi. No to mě asi klepne
Mně je 39, synovi 17 a rodičům 60+64 - chuťovka
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.