Jonathane, tak jí dejte hlavně čas, ale myslím, že i bez nás to máš v hlavě srovnané a víš co dělat. Držím palečky .

Upravil(a) Daniela02 (18. 9. 2006 14:41)

Jonathane, tak pak je to v pořádku , víš ona bude hodně hodně hodně v tomhle plavat a jestli je citlivá dušička, tak jí to dá pořádně zabrat. A jediná náplast je ta lásečka - hodně intenzivní. A pomůže to i tobě.
Vidím, že si ten pátek přežil, takže vzhůru ode dna nahoru.

ffly a Luci: Nejhorší je, že stále doufám a když si myslím, že to půjde, tak si všimnu, že si žena odnesla další své věci a to mě zase pošle dolů. Jako by mě vše utíkalo mezi prstama. Já vím, že i žena potřebuje čas, ale ta bezmoc a nutnost "nečinného" čekání bez možnosti to nějak ovlivnit a bez šance vidět výsledek je tristní a k zoufání.

Luci: když on je tak hezkej a trošku to sedí . . . . .

Jonathan napsal(a):

Luci: když on je tak hezkej a trošku to sedí . . . . .

Trochu síly Tobě ...
té co mi zbývá, chtěl jsem Ti odepsat, ale zatím toho nejsem schopný a počkám jak se to dál bude vyvíjet, potom - já jsem si tehdy řekl to co jsem měl kdysi v posilovně ( i když to asi není moc k věci) " Není umění sebrat se a jít, ale je umění sebrat se a zůstat."
A tak přez moje všechny zaručené rady od přátel a kolegů (mimochodem jsem o tom nikomu neřekl, to jen z dřívějška) jsem si řekl slova mého známého - já bych to překonal, už jenom kvůli dětem.
A teď to vidím jako cestu, i když je to se mnou jako na houpačce, děti jsou to co mne drží, jsou menší než Tvoje dcera a nechci je vystavovat nečemu takovému pokud to jen trochu půjde.
Skus dát ženě šanci, já měl chvilky, kdy bych jí na rukou nosil, dýchal za ni a vzápětí po nějaké "indicii" bych byl radši sám a nedělal vůbec nic, jen blbě civěl do zdi, tenkrát mi řekla, že ji tím od sebe odháním a já reagoval, že se má kam vrátit, dveře jsou otevřené a já na ni čekám, i když se to ve mně boxovalo a já myslel na to, jak si mne může vážit, být se mnou, když mi to udělala ...
Možná kdyby jsem našel v sobě víc síly, tak by to bylo jiné, ale byl jsem jako teď  Ty - jedna velká bolavá rána, ne že by to teď bylo jiné, ale teď se jenom víc zvládám (alespoň v to doufám).
Dej své ženě čas a ukaž jí otevřené dveře, náruč, srdce ...
Možná to pochopí a ...
Nechci Vám prognozovat, to mne nepřísluší, ale přeji Vám všem vše krásné a dobré ...

Ahoj

Jonathane - ani bych nevěřila, že chlap může prožívat stejně jako my. Popisuješ přesně moje pocity. Jednu chvíli jsem smířená, že už je definitivně konec, začínám promýšlet konkrétní kroky - stěhování, rozvod .... za pár dnů mi něco nebo někdo dá zase nějakou další debilní naději a já si začnu říkat, že ještě bych měla počkat, co kdyby .... Při tom všechno svědčí pro to, že jejich láska stále sílí, tráví spolu více a více času. Kamarád psychlog mi k tomu napsal :
- ty už bys to moooooc chtěla vidět ukončený, ale ten konec neovlivníš, smiř se s tím
- uvědom si, že u nich nejsi v centru pozornosti - nikdo jiný kromě nich dvou teď pro ně na světě není  tak důležitej. oni si budou dělat, co budou chtít. až top bude, tak to bude a budě to časově i výsledkem bez ohledu na Tebe
- všechno je správně a všechno je špatně - oni existují nezávisle na okolním světě

Neodstěhoval. Trvá to 5 měsíců, od pondělí do čtvrtka je doma, protože tady má kšefty a od ní by to měl na dojíždění daleko, ve čtvrtek odjíždí k ní a vrací se zase v pondělí. Tak jednou za 3 týdny to proloží týdenním pobytem někde. Ona mu i pere, takže část věcí už má u ní. Ani o rozvodu nic neříká. Při tom ale z občasné kontroly mailu vím, že oba spolu mluví o svém novém krásném životě, jak konečně mají to, v co nikdy nedoufali, bla bla bla ... prostě žádný úlet, pro oba zřejmě trvalý vztah. Jen já v tom nějak překážím. A asi se čeká, až mě povolí nervy a vypadnu nebo podám žádost o rozvod. A já v tom lítám.

Salen: Po prvním přivítání, by musel následovat trpělivý krok za krokem s obrovskou dávkou trpělivosti a komunikace. Akorát si to zatím nedovedu představit. Strašně pak asi záleží na okolnostech a chování všech zúčastněných, protože ty rány jsou vždy čerstvé a bolavé.
Fakt nevím.
Teď se mě to ale netýká, protože je žena ve fázi dvě, kdy se před měsícem odstěhovala, je šťastná a fantasie se konfrontuje s realitou a když jí to bude vyhovovat, tak je hotovo a my si budeme muset zařídit život nějak nanovo.

A ještě něco - teď budu asi tvrdá, ale matka, která kvůli svému milostnému vzplanutí opustí dceru ..... Jonathane, zvaž to dobře, zda je to žena hodná tvého snažení.

Jeroným Klimeš - a teď nevím přesně název - najedeš to na netu, Partneři a rozchody? Tak nějak.

Milý Jonathane,koukám že jsi pohřeb zvádl a máš krásně nakročeno ke štěstí spolu se svou dcerou. Pro tebe a Salen, já čekala 8 měsíců, přesně, jsou to návraty, odchody, ted už jsem si řekla dost. Myslím, že záleží na každém, kolik času tomu druhému poskytne, já prostě už víc nemůžu. Jonathane, jak si psal, ....chemická látka působí, rozum je out..., možná to lépe cítíš právě proto, že tu zkušenost máš. Já právě nějak nemohla pochopit, že je to někdo jiný, úplně, vše je mu fuk ale jeho chování v tomto stylu pokračuje a já jsem už někde dál / dnes přišel s rozbitým obličejem od manžela milenky/   . Držím ti hrozně moc palce, s dcerou je to asi těžké- myslím ty setkání s matkou, nenut jí, a manželce to vysvětli, je to prostě ted to nejlepší, co může pro svou dceru ted udělat, když jí opustila. A promin, já souhlasím se Salen, a znám i ve svém okolí příběhy- sbalí i děti, vetšinou po dohodě nebo o ně bojují , dohodnou se s manželem na střídavé péči, ale odejít...... nevím, možná si tvá žena jednou uvědomí, co vlastně své dceři provedla, ale jsem si jistá, že má skvělého otce a ten jí tu lásku a porozumění dá.

Lucie33, máš samozřejmě pravdu, takhle by to mělo být. Já to spíš pojala ze svého pohledu, děti bych prostě neopustila. A je jasné, že je i mnoho takových mužů. A Jonathanovu ženu nezatracuji, jak jsem psala, možná to on sám chápe líp než my všichni ostatní, kdo si touhle : zamilovaností : neprošly. A souhlas, napsala jsi to hezky, dvojí metr, hm, to je asi problém tradicí a společnosti, u těch chlapů se to prostě zkousne, u žen těžko.
Jinak se moc těším na setkání Míša

My pražské a některé nepřažské už pivko domlouváme, zatím to vypadá na 5.10, tak ti dáme vědět. Pokud samozřejmě budeš chtít, a je tam sranda.