Toho si vážím a držím také palečky !

Čauky Luci, hůř a hůř. V sobotu se mě zabil kolega a jeden z nejlepších kamarádů a zítra mě čeká zatím nejhorší den v mém životě a to bude jeho pohřeb. Na rovinu musím říct, že jdu dneska k psychoterapeutovi to probrat, protože jsem si aktuálně šáhnul hodně hluboko a doufám, že už je to dno. V porovnání s tím co se stalo je odešlá manželka jako problém na úrovni nevyneseného koše . . . . .  Strašně to bolí

A co ty ?

Jonathane, buď silnej!!! Jsme s tebou a myslíme na tebe!!!

To Dako:  Díky, za pomoc. Budu a všem problémům nakopu p . . . . .        !!!!!!!!!

no já se tak zabrala do toho tvýho odstavečku, že tý malinký větičky na konci jsem si nevšimla. no novýho? doufám, že nic. všechno dobrý, myslim. a já - jsem takový malý schizofrenik - jedna venku, jedna uvnitř, ale už se k sobě hodně přibližujou a ta venkovní už má navrch(ještě nedávno to bylo obráceně), takže je to na dobrý cestě. jo, jsem vcelku v pohodě. máme se doma hezky. snad budu silná i dál i v dalších letech a dokážu udržet rodinu spokojenou, sebe taky a nevysublimuje to ze mě nějakým špatným způsobem. už se teď zamejšlim zas nad úplně jinejma věcma než před měsícem, takže snad bude všechno dobrý. cesta dlouhá.....
drž se, zvládneš všechno. neboj.
taky dobrý je štípat dřevo, já v nedávnejch dobách často mlátila sekerou do špalku, slzy a třísky lítaly na všechny strany, pes koukal jak puk....a pak mi bylo chvíli dobře.

jsi statečnej kluk, neboj

Upravil(a) Lucie33 (14. 9. 2006 9:51)

Ahoj Jonathane,

musim říct, že Ti přeju vše nejlepší ve všem, to co Tě potkalo se mně stalo před cca třemi měsíci, v den kdy mi tragicky zamřel jeden z nejbližších přátel (mimochodem neunesl nevěru manželky) jsem dostal zprávu o své manželce a jejím vztahu,musím Ti říct, že s Tebou moc cítím a vím jak Ti je. Já na pohřeb nemohl a dodnes si to vyčítám ( budu to muset napravit, ale nemohl bych se podívat do očí jeho manželce ) dnes to zvládám trochu líp, ale pořád jsem na začátku, zkus myslet na hezké chvíle, které jste prožili a mysli na to, že šel jenom tochu napřed, a jinak přeji hodně vnitřní síly to v sobě překonat.
Ahoj

Jonathan napsal(a):

user: Díky za tento mail. Moc si toho vážím. Já to dokážu. Musím. ale přečkat nějaký čas. Strašně to bolí a vevnitř to užírá jak červ. Střídám myšlenky na něj a následně manželku, jak nás opustila a jak se jí dotýká někdo cizí. Úplně se mě z toho zvedá žaludek a nemůžu nic jíst. Teď po pohřbu, si někde v baru vystřelím mozek z hlavy, umeju závity a v pondělí do toho šlápnu a vyrazím do života naplno. Vím, že by to tak chtěl !  Přiznám se, že mojí obrovskou oporou je moje dcera, která mě drží jak nikdo.

A jak to dopadlo tobě ? Je někde k tomu sloupek ?

Milý Jonathane, posílám Ti energii na dálku.....................ať to všechno zvládneš. Když odchází přátelé, je to velmi těžké. Vím to z vlastní zkušenosti. Mě vždy pomáhala moje víra, že život smrtí nekončí, duše je energie a ta se může jen přetransformovat. Na duchovním se o tom vedou dlouhé debaty, tím Tě nebudu zatěžovat. Vím, že je to někdy těžké pochopit a přijmout, ale fakt věřím ( já vím, že to říkám furt dokola, ale to je moje mantra) že všechno má nějaký důvod a smysl. Že nás nepříznivé věci, když je překonáme, posouvají dál a že člověk se víc naučí ze svých chyb, než z úspěchu. Třeba už na Tebe někde za rohem čeká něco krásného!!!!     

Jonathane uvidis, zvladnes to, len nemozes cakat zazraky zo dna na den. Ale urcite to pojde, postupne, krocik po krocku bude vzdy lepsie. Chce to vela vela casu a hladiet do buducnosti s optimizmom. Musis mat vieru, ze to bude lepsie a ono skutocne bude. Pred necelym rokom stracalo pre mna vsetko vyznam a dnes ... usmev mojej dcery ma nabija energiou a vecer, ked sa ku mne prituli som najstastnejsi clovek vo vesmire. Prave vdaka nej to zvladam a ono sa to skutocne lepsi. Prave preto, ze vdaka nej som si nedovolil sam sa znicit a snazil som sa vyskriabat hore znovu nachadzam sam seba. Drzim ti palce. Vlastne vam obom.

Milý Jonathane,
zatím jsem nestihla pročíst úplně všechno, ale napravím to. Chci se tě jenom zaptat a možná i další to bude zajímat. Ty jsi podvedl taky, vše si ukončil a vrátil se k manželce. Jaké to pro tebe bylo, ukončit vztah s někým, koho jsi předpokládám miloval? Jak jsi to dokázal? Byl to rozum? Utnul jsi to ze dne na den nebo jsi ještě občas napsal, zavolal? Ptám se proto, abych pochopila svého m. A nejenom to. Ty teď vlastně prožíváš to, co prožívala tvá žena před osmi lety, když to prasklo. Zkus se třeba zamyslet nad tím, co ti v tu chvíli z její strany vadilo, co jsi v tu chvíli od ní potřeboval, jak sis přál, aby se k tobě chovala, přes tu všechnu bolest, kterou v sobě měla. A zkus se tak chovat ty a pak čas ukáže.

Uzlík: Vrátil jsem se po čtrnácti dnech, hlavně kvůli dceři. k ženě jsem si našel cestu tak za půl roku. pro mě to bylo strašně těžké a plácal jsem se v tom jak zoufalec a tak jsem si i připadal. Opravdu jsem pro sebe neměl dobré názvy!
Tu ženu jsem pak potkával pracovně a mělo to tak půlroční "citový" doběh. Po tom jsme si zavolali tak jednou za čas, byly jsme párkrát pokecat na kafi, ale už bez nějaké sentimentality. Spíš se chtěla vypovídat o svém partnerovi. Teď si pošleme tak jednou za půl roku mail. Nic víc. Už jsem ji tak tři roky nepotkal Problém byl v tom, že se jednalo opravdu o tzv. osudovou lásku. To snad každý zažil. Já vím, že musím aktuálně zabezpečit chod domácnosti a šťastný život dcerky. Dveře jsem nechal otevřené a budu vstřícný a příjemný. Dnes jsem byl u psychoterapeuta a doporučuji to všem, kteří se v této situaci ocitli. Nezkoušejte to unést sami. :styrka:Mohlo by to napáchat obrovské škody.

Jonathane, sakra chlape, drž se!!! Určitě na to máš a ty to zvládneš!!!

Daky: Budu se snažit a strašně tomu věřím, že už další "jobovka" nedorazí. Vždyť ten život nemůže být taková svi..! A já měl poslední dva roky fakt pocit, že je všechno naprosto v poho. Takže, věřím, že mě zase čeká něco hezkého.
Když se nezadaří - Máte na babinetu, taky nějakou "seznamku" pro zabezpečené odložené muže se závazkem (krásná 13 let dcera) ? Nebo si mám udělat svůj pořad "chcete mě?"
Je to jen černý sarkasmus na tuto dobu . . . .  Dědeček přežil koncentrák (byl žid) a když mě popisoval jejich humor, tak mě běhal mráz po zádech. Je to asi přirozená reakce mozku proti strašnému stresu.


Buďte v míru

Luci: poslední otázka udělat dobře nebrat. Já si nepřečíst spravně podle čárek . . .  a ztratit význam věty.