Selimko, dík. Já jsem si připadala někdy fakt strašně, když se mi děly některé věci a on mi tvrdil, že jsem blázen, protože to všechno je přeci normální...(třeba nechat se od ženy živit, říkat, že chodím do práce a vracet se v časných ranních hodinách a peníze nedávat...nebo nechat všechnu péči jak o domácnost, tak o dítě, tak i o svou matku na ženě a sám nedělat nic...).na netu mi lidi řekli, že to není normální...a objevil se on se svou pravdou a titíž, co tvrdili, že to není normální, najednou otočili. (Nedivím se jim tedy, on je opravdu manipulátor a zmanipulovat někoho, kdo ho vůbec nezná, je pro něj hračka)...Jednou jsem šla s kolegou na večeři (to už bylo naše manželství dost v troskách), řekla bych, že myslel takhle napoprvé opravdu jen večeři, i když nějaké naděje do budoucna si pochopitelně dělal (a já nebyla proti)....já tam úplně zpanikařila, protože se mi zdálo, že vidím manželovo auto...klepala se mi kolena, bledá jak stěna, nepozřela jsem sousto, nevydala hlásku....bylo to šílené....a to jsem jen seděla s chlapem v restauraci, naproti němu, nic jsme nevyváděli.... kdybych ještě zůstala s bývalým, asi bych se možná vážně zcvokla...

No tedy, Evo, nemáte to jednoduché (ale kdo ano, že?). Možná by vám k upřesnění některých myšlenek posloužila i sebereflexe.
Píšete, že vůbec nestojíte o přítelovy peníze, ale v prvním příspěvku zmiňujete 8000, které platí na Báru, a opravdu mě nepřesvědčíte, že výdej financí přítele do původní rodiny vám nevadí. Máme kolem sebe spoustu rozvedených známých i znovuzačínajících nový rodinný život a ještě jsem se nesetkala s tím, že by některé "nové" ženě nevadilo, že jí její nový přítel donese výplatu nižší o určitou sumu (co když se z těch peněz ta jeho bývalá "potvora" třeba oblíká a mně zrovna tyto penízky teď v domácnosti chybí, hmmm?)
Pak je taky dobré si uvědomit, že (samozřejmě všichni muži nejsou stejní) tak jako váš bývalý muž z vás udělal lhářku atd., tak je samozřejmě možné, že váš současný přítel taky u své ex nebude před vámi zmiňovat zrovna ty její dobré vlastnosti, pro které ji přece kdysi miloval a udělal si s ní dítě, že?....
Přiznám se, že na vztah k dětem jsem velmi citlivá. Pokud je 100%ní PRAVDA, že Bářina matka holce neulehčuje současnou situaci, je to hodně špatné....  Ale ono je klidně možné, že Bářina matka by nám tady situaci vylíčila jinak. Podívejte se na to z té její strany: byla byste ráda, kdyby vám "výdělečný"  partner odcházel za jinou? Byla byste ráda, kdyby na vaši dceru ta jeho nová přítelkyně jakkoli dobře působila a "táhla" ji z matčina domu? Nebudeme si namlouvat, že v určitých případech ženy nejsou sokyně, možná jsou a o to větší, když jde o zabezpečení děcek.... Třeba je Bářina matka špatná ženská a možná - je jen hodně nešťastná, vždyť ji opustil (zklamal) partner a ještě se její jediné dítě u jeho nové přítelkyně možná cítí líp, vždyť to musí být pro ni duševní pohroma..... Ani nevím, zda jste psala, jestli jste se s přítelem seznámila v době, kdy už žil sám nebo jste mu tak trochu od jeho partnerky pomohla. Vy jste ve svém manželství nebyla spokojená, tak jste prostě hledala.... Víme přece všichni, že se to stává, no, je to lidské.
Na rovinu řečeno z pohledu podvedené a opuštěné manželky, pokud mám pocit, že dělám pro fungování rodiny všechno a partner si najde jinou ženu - já bych asi taky tu jeho novou partnerku nikterak nechválila a situaci jí neulehčovala, tak andělská tedy nejsem. A na rovinu - myslím, že taková není žádná ...  I když dítě jako rukojmí bych určitě nebrala, jeho psychiku bych si zničit nedovolila.  Je totiž otázka, zda ta žena dělá naschvály (čili je primitivní, ale s takovou by určitě váš nový úžasný partner nikdy dítě neměl) nebo je prostě nešťastná a situaci nezvládá.
Možná by bylo dobré, kdyby tady návštěvy psychologů byly stejně běžné jako v Americe, že :-).
Určitě vám držím palce, aby se všechno dobře vyřešilo, a podle toho, jak jste se tu popsala, vám fandím.

tercia: Ad přítelovy peníze: Je mi opravdu jedno, kolik peněz dává na dítě a vážím si ho za to, že jí nesmrkne nějakou tisícovku, jak to někteří tatínkové dělají, i když příjem mají rozhodně na víc...žádné peníze mi nechybí, sama umím vydělat pro potřeby moje a mého dítěte dost peněz (nemám ani nárok na žádné sociální dávky, ani výživné mi můj bývalý neplatí)...
Ad přítel - možný lhář: Uvědomuju si (ve svém věku už opravdu ano), že přítel lhát může. Znám ho ale už delší dobu jako čestného člověka. Netvrdím, že se nemohu splést, ale za celkem šest let jsem neviděla, že by na někoho udělal podraz, takže mu zatím věřím.
Ad chování matky a moje pochopení: Já ji chápat mohu a taky chápu. Co nechápu je, že ona svoje chování neovládne a mstí se na dítěti (podle mě). A to dítě potom brečí mně na rameni - vlastně brečí pro ni cizí ženský místo toho, aby se svěřila rodičům.... A duševní pohroma bývalé přítelkyně? No to už mě vůbec nezajímá!!! Můžu jí pochopit (a to dokonce velmi dobře, můj bývalý se tahal s go-go tanečnicí a po mém odchodu si ji vzal za ženu), chápu její bolest, její nenávist vůči mé osobě, možná i vůči příteli, ale co nechápu je, že to promítá do vztahu s dítětem....Taky mám dítě, dokonce stejně staré, ale nikdy jsem nedělala to, co ona (i když se mi na jazyk dralo i to její "tak si tam zůstań, když se ti tam tak líbí"...tohle máma NESMÍ nikdy udělat...prostě NESMÍ, ať je její bolest jakákoli. Je to bolest ženy - partnerky, nesmí se objevit v roli ženy - matky. Můj názor.)
Ad nemluvení přítelovy ex. Nemluví. To, že nemá (údajně) peníze vím od Báry, která mi to řekla, když jsem se ptala na její koníčky a zájmy a jaký kroužek by ještě třeba chtěla...vypadlo z ní najednou, že maminka nemá peníze...
Ad popovídání si s ex: To zásadně zamítám. Už jednou jsem s ní mluvila (na její žádost), udělala na mě dojem hodně pokrytecké ženy, která v první řadě sleduje zejména zájem svůj, nikoli dítěte....s takovou osobou mluvit by pro mě byla ztráta času (sorry).
Ad "Bára sama doma": Jistě, že matce neřekne, že sama doma nezůstane....jistě, že jí na to kývla. Ale pak volala tátovi, jestli by raději nebyl s ní, aby sama nebyla. Děti jsou rádi, když je rodič nablízku (a nemusí se jim nutně naplno věnovat, stačí, když vědí, že je v domě. A je tam pro ně.)
Ad "syn nebo dcera": To, proč píšu jednou o synovi, podruhé o dceři jsem vysvětlila výše. Nemusíš mi to věřit, je to mnou podaná pravda, můj subjektivní názor. Ve skutečnosti mám dceru a neváhám to už dnes napsat, protože je mi ukradené, jestli mě můj bývalý někde sleduje, nebo ne. (Dřív tomu tak nebylo.)
Ad "druhá míza": Myslíš si, že jsem vážně tak na hlavu padlá jako nějaká šestnáctka a nepřemýšlela jsem o druhé míze? Růžové brýle nejsou věc pro mě (věř, či nevěř). A jestli jsem lepší než jeho bývalá? Do toho mi, upřímně řečeno, nic není....můj přítel říká, že kvůli mně neodešel a já mu věřím, že za jeho odchodem stál hlubší rozkol v jeho vztahu. Jen na důvěře můžu založit náš současný vztah. A v pozici ženy opuštěné jsem už byla. Nemysli si, že neumím pochopit nenávist bývalé přítelkyně mého současného přítele. Umím. Můj bývalý byl věčně z domu (12 let jsem s ním byla)...Nevím dodnes, jestli za tím byly jiné vztahy nebo skutečně vyčerpávající a časově náročná práce mého bývalého muže, ale jisté je, že dělal něco, co jsem nezkousla a taky jsem se kvůli tomu rozvedla. (To by ovšem bylo na delší povídání.)

Ahoj Evo, v tom případě jste docela v pohodě, svůj příběh jste tady naservírovala naprosto bez obalu :-) a já se domnívám, že vy ani žádnou radu od nikoho nepotřebujete. Jste totiž skálopevně přesvědčena o tom, že VY jednáte naprosto správně a jste si jistá svou pravdou. Důležité je pro Vás to, že nemáte žádné výčitky, tudíž můžete poměrně v klidu promýšlet situaci s Bárou. Možná to všechno potřebuje jen nějaký čas, asi bych to nechala ještě chvíli volně plynout, uvidíte, co bude nejlepší. Akorát - si bohužel nějak nemyslím, že by dítě nového partnera, byť sebelepšího, mělo raději než matku, nevím... Můžu si tady všechno představovat jen podle toho, co VY píšete. Já jsem vždycky svoje rodiče měla nade vše, tak podle toho usuzuji, i když jsou i jiné případy, jistě.
Držím palce.

Eva36 napsal(a):

Moji milí, zas jsem dnes trochu v koncích...Přes víkend u nás na návštěvě byla přítelova dcerka Bára, je jí 12 let...všechno v pohodě, víkend jsme si hezky užili....a večer jsem jela vyzvednout moje dítě (taky 12 let) z nějaké sportovní akce a Bára jela se mnou...cestou jsme si povídali a nějak došlo na to, že si myslí, že jí táta nemá až tak rád a že já jsem mu přednější (nejsem, to vím jistě, svoje dítě miluje a nikdy by nenechal ani mě, ani žádnou jinou, aby zaujala její místo. Přeci jen dcera a partnerka jsou dvě odlišné role.)....začala brečet a brečela a brečela...tak jsem jí objímala, klidnila...nakonec se mi to povedlo....ale stejně mám pocit, že jsem ještě mohla něco udělat...ale co? Pro pořádek dodám, že její matka s jejím otcem (mým přítelem) spolu nekomunikují. Třeba teď v pátek Báře máma oznámila, že v sobotu bude sama doma, protože ona potřebuje odjet....Bára volala tátovi a byla tak přes víkend u nás (pochopitelně)....já nechápu, proč maminka sama nezavolala otci, protože vím, že by jí vyšel vstříc...a ta holka v tom, chudák, lítá...a neví, co dělat. Chtěla by být víc u táty, zároveň říká, že nemůže nechat maminku doma samotnou. (Matka má ale nového přítele, tak tak sama zas není.) .... taky mi řekla, že by ráda chodila na kytaru, ale že teď nemají s maminkou peníze, tak to nejde....vím, že přítel jednak matce dává na dceru 8 tisíc a jednak cokoli, co si děvče vzpomene, tak se jí snaží zařídit (tedy rozumně, ona má taky požadavky přiměřené svému věku - třeba něco na kolo, to jí baví, tak táta jde, koupí to spolu a namontuje jí to, potřebuje nový batoh, tak jdou a koupí ho spolu atd.)... Máma jí nejspíš zatěžuje víc, než by bylo zdrávo a ne vždycky mluví pravdu, holka z toho pak má zmatek v hlavě....Můžu já vůbec něco udělat, aby byla ta holčina šťastnější, aby ten rozchod rodičů nesla líp? Myslím, že mě má ráda, nedávno mi dokonce sama koupila k svátku dárek, zdá se mi upřímná...ochotně se mnou jede kamkoli...drží na mě...poraďte, prosím ... Děkuji. (A omlouvám se za tak dlouhý příspěvek, já to ve zkratce prostě nedokážu.)

Je velmi hezké že se o hólku taj staráte, že vám na ní záleží, je také skvelé že vás má, potřebuje aby se vám, někomu, mohla svěřit i s negativními pocity, hlavne když se týkají žárlivosti a strachu z toho, že nebude už pro nikoho tak důležitá jako kdysi....Její táta je výborný otec a berre svoji roli odpovědně, myslím že nemůžete dělat víc, než snažit s ejí porozumět a vyslechnout bez toho abyste jí neco vnucovala nebo silou přesvědčovala. Má to holka težké hlavne se svojí mámou, ale jak se zdá není zdaleka sama a s vaší pomocí to zvládne. Držím vám , i jí palce
P.P.