Andrejko určitě to pro tebe není lehká situace, ale neztrácejte naději. Mojí babičce v jejích 86 našli nádor v hlavě a taky jsem to nemohla vydýchat. Podstoupila operaci a já myslela, že jí taky vidím naposledy, ale operace dopadla skvěle a babička je tu pořád s námi. Určitě držím moc moc moc palečky ať je tvoje babička v pořádku.

Andrejko: K tomu není co dodat.
Hodně štěstí a pevný nervy, ať to všechno dobře dopadne

Andrejko, jestli babičku miluješ, zůstane ti v srdci stále, je to tvrdá realita, všechno přebolí, musíš být statečná !!! ...ale třeba to dobře dopadne a budeš se zase radovat !

Andrejko, nevím do jaké míry jste věřící ( já ano, ale nepotřebuji k tomu církve ani kostely) ale dostala jsem nedávno od jedné vědmy mantru na ochranu, má se říkat 25 krát denně. Mě to moc pomáhá, protože se jako každá matka strachuji o své děti." Děkuji Ti Hospodine, Bože svatý za to, že jsi mé babičce ( dceři, synovi atd..) vůdcem, učitelem a ochráncem." Je potřeba tomu věřit a říkat to s vírou v srdci.

Děkuju vám všem, ani netušíte, jak moc mi tady pomáháte. Situace je taková, že babičku před chvíli dooperovali, teď je na ARU. Doktorka řekla, že byla v přímém ohrožení života, odebrali ji 2,5 metru střeva. Během operace nechtěla moc dýchat, takže teď za ní dýchá přístroj, srdíčko má strašně slabé a tlak jí kolísá, takže nic moc. Musíme čekat, nic jiného nejde dělat. Stále mám hrozný strach. Jsem vyčerpaná, ale musím se vzchopit už kvůli mamce a malému. Opravdu vám moc děkuju, zítra zase napíšu. Pane bože, ať to přežije

Dlouhé je čekání a strach.......a ta bezmoc, že nemůžeš pomoct,  že to není ve tvých silách, dlouho je do rána pro obě strany....ale snad bude líp !!!

Andrejko,
moc dobře ti rozumím, jak ti je. Já před 3 týdny přišla o svou babičku a týden potom o tetu, její dceru. Babička, do té doby relativně zdravá ženská začala najednou marodit, zjistili jí neoperovatelný nádor žlučníku v pokročilém stádiu. Její nemoc trvala 1 měsíc. Já osobně jsem jí odchod dopřála a bylo pro mě snažší vědět, že teď už se netrápí a nic jí nebolí než se na ní každý den dívat, jak mi odchází před očima. Každá lžička jídla, kterou si vzala byla malé vítězství.  Přála jsem jí, aby se dlouho netrápila. Pokud se taková věc má stát, tak ať se stane. Do poslední chvíle jsme se snažili jí mít doma, dva dny před její smrtí přestala přijímat potravu, tekutiny, léky a my se rozhodli jí odvézt do nemocnice. Druhý den jsem za ní byla a bylo to naposledy, co jsem jí viděla, za pár hodin zemřela. Všichni mi říkali, abych tam nechodila, že bych měla být v klidu, ale já přesto šla a udělala jsem dobře, mohla jsem s babičkou rozloučit a nějak podvědomě jsem věděla, že jí vidím naposledy.
No a dva dny po babičině pohřbu náhle zemřela její dcera, moje teta. Je stejně stará jako moje máma, s ničím vážným nebyla nemocná. Doteď to nikdo nemůžeme pochopit a nejvíc mě mrzí, že jsem se s ní nemohla rozloučit.
Andrejko, pokud se má něco stát, stane se a nikdo to neovlivní. Nemá cenu za každou cenu tu držet člověka, který je už jednou nohou v jiném světě, ale dopřát mu klidný odchod, rozloučit se a přijmout to.

AndreaP. napsal(a):

Zdravím vás tady všechny po dlouhé bezesné noci a nekonečných hodinách čekání, které ještě ale nekončí Mluvili jsme s lékaři, babička je momentálně při vědomí, dýchá sama, ale doktoři se velmi bojí komplikací - srdce, embolie, zápal plic apod. Je stabilizovaná, ale její stav je nadále velmi vážný Stále leží na ARO. Akorát jedna dobrá zpráva byla, a sice lékař sám přiznal, že babička překvapila tím, jak zvládla operaci Je ale strašlivě oslabená a já i mamka máme strach, že už nezvládne dál bojovat Ale ona přece musíííí !!!!!!!!!!!!!!!!!

Děkuji vám za vaši podporu, já tady vždycky příjdu a vypovídám se, protože doma musím být já ta silná, která drží mamku. Pláču tajně, aby mamka neviděla, objímám ji a říkám, že to bude dobrý Ale já sama bych nejraději někam zalezla a necítila tu hrůzu a bezmoc, ten nekonečný strach, který svírá V uších stále zní její slova "nedávejte mě umřít do nemocnice"

Potvůrkopodivná, vím, že nemá cenu držet někoho za každou cenu, ale srdce říká něco jiného. Vím, že co se má stát, to se stane, ale nechci to, bojím se toho, hrozně se bojím, co bude dál. Připadám si jak na kolotoči, vše se kolem točí a já jsem uprostřed toho.  Není to  ani dva roky, co jsem přišla o nejlepšího přítele, člověka který pro mě znamenal strašně moc, bylo mu 31 let a viděla jsem ho umírat na rakovinu. Tehdy jsem musela hrát divadlo, dodávat mu odvahu, protože on mi moc věřil, a věděl, že já mu nikdy nelhala. Ale já mu lhala - musela  jsem Před ním jsem byla stále ta sebevědomá žena, za dveřmi jsem se hroutila. Podotýkám, že začátek tohodle trápení jsem zažívala jako těhotná. Trvalo to 8 měsíců, zemřel 3 dny po mých narozeninách, 12 dní před vánocemi Vypadá to, že to s mou babičkou nesouvisí, ale když jsem stála u její postele, zase se mi to všechno vrátilo. A jsem znovu v té situaci, kdy se musím přetvařovat a říkat, to bude dobrý, uvidíš babičko. Kolik toho ještě člověk musí vydržet?

Jsem ráda, že jsem babičku včera viděla, i když ten pohled nepřeju nikomu Jsem rozhodnutá, že dnes jdu s mamkou zase, prostě musím.

Můj první přítel, má první velká láska se zabil na motorce týden po mé maturitě, měsíc před dosažením mé plnoletosti. Měli jsme tolik plánů........
Ať je to jakkoliv kruté, smrt patří do našeho života. Vždy tě to velmi zasáhne, pokud je to někdo z tvé blízké rodiny, přátel.
Kolik toho člověk vydrží? O mnoho více než jsme schopni si představit. Věci, které můžeš sama ovlivnit, tak je ovlivňuj. S věcmi, které ovlivnit nelze se člověk musí smířit.
I mě se vrací vzpomínky na všechny, kteří už nejsou se mnou a snažím se vždy vzpomínat na to hezké, co jsem s nimi prožila.
Víš, pláčem a hroucením nikomu nepomůžeš, tím méně sobě. Chápu, že tu vnitřní bolest ze sebe potřebuješ dostat, vyplakat se, ale nezapomínej, že ty tu máš své poslání, máš tu lidi, kteří tě potřebují, jsou na tebe odkázaní.

:hjarta:babičce a tobě..

Andrejko, dovedu si dost dobře představit, co teď prožíváš.. Zítra to budou přesně 3 měsíce, co nás opustila naše babička..
Jsem s Tebou a držím pěstičky, ať vše dobře dopadne!

Nikisko, je mi to moc líto s tvou maminkou, vůbec si to neumím představit , muselo to pro tebe být (a stále určitě ještě je) nesmírně těžké období.

Všem, co mi tady držíte palce a podporujete mě slovy útěchy moc děkuju, nesmírně moc to pro mě znamená. Ani netušíte, jak moc mi tady pomáháte

A co je nového s mou babičkou? Jak už jsem psala, operaci zvládla, ale doktoři nás stále připravují na to, že se hodně bojí komplikací. Odpoledne jsem teda s nesmírných strachem jela s mamkou za babičkou na ARO. A lidičky, babička se občas i usmála Ani neumím popsat, jak moc pro mě ten úsměv znamená. Víme s mamkou, že nic není rozhodnuté, že je stále ve velmi vážném stavu, ale co je pro mě moc důležité - tvrdí, že momentálně nemá bolesti. Celou dobu jsem jí hladila po ruce a dodávala odvahu. Ale ty její oči, když jsme odcházely Byly tak smutné, tak moc smutné a koukaly za náma Stále na ni myslím, a v duchu si nesmírně přeji, aby to zvládla. MUSÍ TO ZVLÁDNOUT, MUSÍ BOJOVAT !!!!!!

Tak stav babičky se po pár hodinách zase prudce zhoršil, selhaly jí ledviny Přitom po té operaci vypadala tak dobře. Za hodinku tam zas máme volat, já se tak moc moc bojím, co uslyšíme