Ja som mala podobnú krízu minulý rok a vyriešilo sa to tak, že mi prišla ponuka na polročnú prácu inde, vzala som si neplatené voľno, no a teraz sa čoskoro vrátim na to pôvodné miesto, a popri tom budem ešte robiť túto prácu na voľnej nohe. Ani nevieš, ako mi pomohlo zmeniť nielen prácu, ale aj prostredie, ľudí, zamestnávateľa... a uvedomila som si, že s predošlou prácou mám v podstate šťastie a že sa do nej rada vraciam. Skús - ak sa to dá - nájsť niečo dočasné, alebo nejaký čiastočný úväzok, aby si aspoň načas vypadla zo stereotypu.

Zelvicka: Když tě to nebaví v práci, je to průšvih. Vždyť tam trávíš velkou část života. Práce by tě měla bavit a ne nervovat. Klidně jí změň, pokud nejsi spokojená, aby se ti to potom nepřeneslo i domů.
Dej si čas a mezitím si práci hledej, tady můžeš přece zůstat a když najdeš to, co myslíš, že by se ti mohlo líbit, jdi.
A nepřemýšlej o tom, kolik ti  je a že nemáš děti. To zaměstnavatele vůbec nemá co zajímat!!
Hodně štěstí ......

Úplně cítím tu potřebu vypadnout, změnit prostředí, prostě začít zas někde jinde. Díky za podporu, mám větší odvahu i chuť do toho jít!

Určitě hodně pomůže i prostá změna zaměstnavatele, když zůstaneš u stejné profese. Udělala jsem to před rokem a  opravdu mi to vlilo novou krev do žil. Doporučuju!!!

zelvicka napsal(a):

Ahoj, nacházím se ve stavu, kdy nevím co dělat v životě dál. V osobním životě jsem celkem spokojená (musím to hned zaklepat), ale nějak se mi nedaří nebo spíš nelíbí v práci.... Pracuju jako aistentka, a to cca 11 let na jednom místě - od školy. Práce mně docela baví, mám fajn šéfa, ale poslední dobou jsem na všechno nějak alergická. Vadí mi pořád stejní lidé, stále stejné řeči, stejné reakce, nějak se vzdaluju, nemám si s kolegy pomalu co říct a do práce se přestávám těšit. Asi jsem tady už moc dlouho a chtělo by to změnu, cítím to. Ale bojím se riskovat. Nevím jestli by o mně někde stáli, navíc je mi třicet, zatím nemám děti a nejsem vdaná, ale ráda bych to v brzké době zrealizovala a založila rodinu - za dva tři roky - to pro potencionálního zaměstnavatele asi není moc přijatelné. Zkrátka se plácám mezi tím, že tady mám nějakou jistotu, můžu být ráda, že mám místo, ale na druhou stranu bych chtěla poznat zas něco jiného, obohatit se o další zkušenosti, poznat nové lidi.... prostě nezakrnět, což mám pocit, že se mi právě děje...........
Co s tím??

Tak to znám. 20 let jsem strávila v kanceláři. Teď mám už dospělého syna a také jsem zatoužila po změně. A víš, co budu dělat ? Jezdit s tramvají. Teď chodím do kursu, drandím po Praze s těmi bílými cvičnými vozy a strašně mě to baví.
Co zkusit něco takového ? Je to sice náročnější, než se lidem zdá, spousta učení, ale co ? Alespoň je nějaká změna. Chodím do školy, mám fajn spolužáky, ve škole je spousta legrace, na praxi taky a ještě mě za to platí. Tak co víc si přát , ?

Upravil(a) mashanka (7. 9. 2006 18:16)

choysia napsal(a):

mashanka napsal(a):

Tak to znám. 20 let jsem ztrávila v kanceláři. Teď mám už dospělého syna a také jsem zatoužila po změně. A víš, co budu dělat ? Jezdit s tramvají. Teď chodím do kursu, drandím po Praze s těmi bílými cvičnými vozy a strašně mě to baví.
Co zkusit něco takového ? Je to sice náročnější, než se lidem zdá, spousta učení, ale co ? Alespoň je nějaká změna. Co něco takového zkusit ?

To je skvělý!!! Tak ať se ti to líbí. Doufám, že mě někdy svezeš...

Já taky doufám. Ještě mě čekají 4 zkoušky a potom státní. Když to dobře dopadne, rozhodně Tě svezu

choysia napsal(a):

Tak držím palce

Dííííky

Ahoj,
taky chystám změnu zaměstnání  a mám z toho pěknej strach.....       
Jsem tady v práci tři roky a bylo to moje první místo po škole.
Nesedí mi to tady a nikdy nesedělo, ale jen jsem nikdy neměla dost kuráže něco s tím dělat.
A taky jsem se spíše věnovala bývalýmu příteli..... a na sebe až tak moc nedívala. 
Dneska budu mít asi pohovor.

Janulina napsal(a):

Marky,
tak pokud jsi v práci, kde ti to moc nesedlo vydržela tři roky, tak to teda smekám, protože když se člověk v práci necítí, tak je z toho pak celý rozmrzelý a nebaví ho to tam. No a když si vezmeš, že v práci trávíš pět dní v týdnu (pokud teda nepracuješ i o víkendech) spoustu času, tak bych se té změny zase tolik nebála. Třeba budeš mít štěstíčko a narazíš na fajn práci i fajn lidi. Tak přeji hodně štěstí na pohovoru a ať se na tebe brzy usměje štěstí.

Moc děkuji za podporu.

No tohle místo mi hodně nesedí. Kolektiv, prostředí i sama práce o sobě.
S tou rozmrzelostí máš pravdu, práce zabírá půl života a hodně ovlivňuje psychiku.
Ani nevím, proč jsem se k tomu neodhodlala dřív.
Ale strach mám pořádnej, tohle místo mi odebralo nějak energii a kuráž.

Bylo to první místo po škole a byla jsem za něj vděčná, že jsem ho vůbec měla.

Pak sem kdyžtak napíšu, jak jsem dopadla na pohovoru.
Ahoj