Bensi, a nepomohlo by - pokud je to možné, nějak se na to na pár dní úplně vykašlat a dělat něco absolutně jiného???
Já tohle měla jednou na vejšce před státnicema. nepříjemný strašně.  Vždycky jsem si našla tisíc jiných zbytečných aktivit než to, co jsem musela a potřebovala dělat. Ale zlomilo se to nějak samo. Nějak jsem najednou začala být šťastnější a s tím jsem dostala i chuť a sílu se zmobilizovat a nandat jim to :-)) Ale, jak k tomu dojít, to Ti neporadím. Prostě se chuť a síla vrátila sama. Ale bylo to o fous...., kdyby to trvalo déle, bylo by pozdě

Nedávno jsem viděla v TV dokument přesně o tomto problému. Asi ti bensi nedodám moc optimismu, ale z rad všech odborníků na tuto problematiku i těch "postižených" samotných vyšla jedna jediná rada - změnit profesi . Bohužel v tvém případě to je ještě zamotanější tím, že si potřebuješ dodělat tu školu, ale to vážně nevím.... Jediné, co mě napadá - vzít si dlouhé volno - třeba neplacené - věnovat se studiu a zaměstnat se jinak - co třeba zkusit nějakou brigádu - potkáš nové lidi, jiný druh práce - třeba nějakou manuální...

Díky za rady, vzít si volno - to funguje jen krátkodobě, za chvíli jsem v tom znova. Změnit profesi bych ráda, ale až po dodělání školy. Vážně uvažuji o tom, že si zkrátím úvazek a budu na tom dělat doma. Budu mít více klidu a soustředění. Jenže mám hypotéku na krku.. jak myška běhám pořád dokola v kruhu..

ahoj bensi,
já syndrom vyhoření vyřešila odchodem za zaměstnání, zkrácením úvazku  a je mi fajn.... po bývalé práci se mi svým způsobem stýská,ale už bych se nikdy nevrátila. Přesto se mi ještě po roce stává,že mám dny kdy jsem bezdůvodně vyčerpaná,ale už je to o dost lepší. Určitě to řeš hned, já si pořád myslela,že se to zlepší a pak jsem se v tom rok plácala. hodně štěstí:-) Hypotéku mám taky, hodně jsem se uskromnila... ale opravdu to stojí za to