29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Mě pomáhá taky dělat něco buď venku nebo být s lidmi. V okultismu jsem se hrabala týden na internetu a už mě to přestává bavit.
Není tady
Co mas dělat? No miluj decka a buď na ne hodná...
To vůbec není blbá rada... v podobnejch situacích jsou děti spíš výhoda (i když to zní paradoxně). Je nutný se o ně postarat od jídla po pohlazení... a tyhle povinnosti, opakovaná rutina, svým způsobem člověka udrží nad vodou. Dokonce i nutnost přemejšlení o dalším fungování dotyčnýho "dokope" k nějakýmu jednání... všechno lepší, než děcka "vyměnit" za vlastní apatii či nedejbože něco horšího.
Plakat a vzpomínat se -i společně - může, ale "zakonzervovat" se do smutku, to už ne.
Není tady
Ano, proto jsem psala, že práce kolem dětí- každodenní starosti a radosti kolem nich jsou nejlepším lékem......
Vím to totiž z vlastní zkušenosti. Byla jsem tedy v jiné situaci - rozvedená, ne vdova, a pouze s jedním maličkým dítětem, ale absolutně bez prostředků i bydlení. Nechtělo se mi ani vylézat s postele. No ale prostě jsem musela. Musíš připravit jídlo, dětem se věnovat, jít dál. Proto sjem i psala v reakci na Dorčin příspěvek, že zpočátku asi pojedeš jak stroj, ale pak příjdou i ty malé radosti, ale půjde to opravdu pomalu.
To je dobře, že jsi od okultismu utekla. Ale zase na druhou stranu je fajn, že se snažíš nějak si pomoct, že to nenecháváš být. Že jsí přišla i sem na Babi. To by mohlo vypadat na to, že to snad , někdy, bude dobré. Protože to nenecháváš být.
Není tady
Jo jo, už je to lepší. Zítra to budou 2 měsíce. Na babinet chodim do uzavrene skupiny maminek. Sem jsem prisla hledat ty duchovní nebo ezotericke odpovědi, stejně nenajdu, nejsou.
Není tady
eva4444 napsal(a):
Ještě k té numerologii, tak manžel zrovna tu mřížku měl celkem pěknou, to jenom já mám tu rovinu s chybějícími čísly 4-5-6, takže v numerologii asi odpověď fakt těžko najdu.
Už jsem četla i o okultismu a doufala, že uvidím znamení, že je manžel s námi, kde nic, tu nic, ani sny, vůbec nic.
Možná by se mi žilo líp, kdybych byla křesťanka věřící v božské dobro. Jenže jsem skeptik a připadá mi, že jsme jako rybičky v akvárku, pokusné myšky, pro nějakého boha, na kterého se momentálně zlobím.
Určitou naději snad dávají knihy Moodyho, Život po životě.
okultismu se vyhni širokým obloukem !!!
znova napovím, milosti boží dosáhnou ti čístého srdce ( neboť oni uzří boha)
zklidňuj své rozbouřené emoce a naplň je opět láskou . manžel nemůže přijít shora za tebou, protože na to nemá právo. ale ty s čistým srdcem a myšlenkami můžeš za ním v duchu nahoru. to je povoleno i za tvého žívota byť jen nakrátko . no a až přijde tvůj "čas" tak se potkáte , budete zase spolu. ,
Upravil(a) luděk (24. 2. 2016 10:47)
Není tady
luděk napsal(a):
eva4444 napsal(a):
luděk napsal(a):
jestli se trápíš pro někoho , kdo ti umřel , tak to nedělej. ten člověk tě neopustil, neodešel . jen tělo přestalo fungovat. v tvým srdci a duchu bude dál s tebou, když vzpomeneš a jednou se stejně potkáte.
to platí co lidstvo existuje.Jak jako neopustil? Jakože není, to je věc jistá. Tato rada by byla možná použitelná, kdyby odešel za 40 let a ne ve 40-ti, když tu mám "na krku" 3 děti a nutnost nějak je vychovat sama.
neopustil , neutekl , nenechal tě v tom a šel za jinou, neprchl za penězi do ameriky nebo německa. byl ti důstojným partnerem až do konce. zaleží jen na tobě , jak to budeš vnímat. já ti jen řekl alternativu, jak vyplnit tu "mezeru" v duši.
Máš iste pravdu, ale mne niekedy paradoxne ako reakcia na takúto stratu pomáha "nasrať sa". Hnev je niekedy dobrá emócia, núti k aktivite, k tomu "vykašlať sa naňho! apod. Ale čo s partnerom, ktorý bol práve dobrý, nič sa mu nedá vyčítať - ani len to, že "si zomrie"...? To je niekedy oveľa ťažšie.
Není tady
eva4444 napsal(a):
Mě pomáhá taky dělat něco buď venku nebo být s lidmi. V okultismu jsem se hrabala týden na internetu a už mě to přestává bavit.
Okultizmus by som nateraz nechala tak... čo má byť, to sa stane, ak bude niečo akútne, zjaví sa ti to vo sne... a inak treba žiť tu a teraz, v 3D,
Není tady
eva4444 napsal(a):
Jo jo, už je to lepší. Zítra to budou 2 měsíce. Na babinet chodim do uzavrene skupiny maminek. Sem jsem prisla hledat ty duchovní nebo ezotericke odpovědi, stejně nenajdu, nejsou.
Sú ale nie jednoduché - nie "návod na použitie života", to proste neexistuje, každý potrebuje nájsť svoj vlastný návod, ktorý sa navyše každým dňom mení...
Není tady
Selima napsal(a):
luděk napsal(a):
eva4444 napsal(a):
Jak jako neopustil? Jakože není, to je věc jistá. Tato rada by byla možná použitelná, kdyby odešel za 40 let a ne ve 40-ti, když tu mám "na krku" 3 děti a nutnost nějak je vychovat sama.neopustil , neutekl , nenechal tě v tom a šel za jinou, neprchl za penězi do ameriky nebo německa. byl ti důstojným partnerem až do konce. zaleží jen na tobě , jak to budeš vnímat. já ti jen řekl alternativu, jak vyplnit tu "mezeru" v duši.
Máš iste pravdu, ale mne niekedy paradoxne ako reakcia na takúto stratu pomáha "nasrať sa". Hnev je niekedy dobrá emócia, núti k aktivite, k tomu "vykašlať sa naňho! apod. Ale čo s partnerom, ktorý bol práve dobrý, nič sa mu nedá vyčítať - ani len to, že "si zomrie"...? To je niekedy oveľa ťažšie.
anoo, i nasranost je emoce , hodně často pozitivní , protože vyžene z člověka stres. nejhorší je smutek , z něj deprese, pak bolest a nemoc.
Není tady
Nasraná, to tedy jsem. Na Boha i na sebe (že jsem chlapa nechala s těžkou "chřipkou" doma samotného a šla po vánočních návštěvách za babi a rodiči) a trošku i na chlapa, že si dovolil umřít, místo aby šel včas k doktorovi nebo alespoň někomu včas zavolal a teď nekomunikuje ani jako duch. Hlavně se potřebuji vzchopit, efektivně pracovat atd. Dítka mě nad vodou drží, třeba nejmladšího mazlíka tulím furt, deprese nemám.
Upravil(a) eva4444 (24. 2. 2016 14:40)
Není tady
To je dobre... aj tá nasranosť (lepšie ako seba- a jeho-ľutosť) a aj muckanie mazlíka.
Není tady
eva4444 napsal(a):
Jo jo, už je to lepší. Zítra to budou 2 měsíce. Na babinet chodim do uzavrene skupiny maminek. Sem jsem prisla hledat ty duchovní nebo ezotericke odpovědi, stejně nenajdu, nejsou.
Jsou - ale nesmějí se vyplašit Já jsem například měla pár setkání s....řekněme nehmotným světem. Ale vždycky to bylo mimoděk, kdy mě ani nenapadlo na něco podobného myslet.
Musí to přijít samo, ony musejí přijít samy. Z těch setkání jsem si odnesla ještě jednu věc: každé je strašně namáhavé pro obě strany - nejspíš proto se jich uskuteční tak málo.
Není tady
Myslíš Lupi, že takováto setkání mohou přijít i ve snu?
Není tady
Lupino vyprávěj, to mě zajímá.
Není tady
I ve snu Judy - ale to zažila dcera.
Evo - no třeba jsem plela růže a přemítala jsem právě o nich, když jsem ucítila na rameni lehounký dotek a jasně mi v hlavě zaznělo "servus, moja!" A to byla moje milovaná teta, která umřela asi dva měsíce zpátky. Já jsem okamžitě zareagovala, nadchlo mě to, dověděla jsem se, že se má dobře, ale na otázku, kde je, jen něco zašumlila, tiše se zasmála a byla v tahu.
Podobně jsem cítila svého tátu - taky jsem myslela na všechno možné, jen ne na něj.
A jiné bytůstky
Není tady
Kdysi jsem měla zvláštní příhodu, kdy jsem byla přesvědčená, že mi mrtvá babička pomohla a jak jsem na to pomyslela, tak v ten moment spadl těžký obraz dědictví po ní ze zdi (což nikdy předtím ani potom neprovedl.) A taky jsem jednou viděla snad ducha dítěte v našem domě a nebo se mi to zdálo (neb to bylo hned po probuzení a dítko duch sedělo na mé posteli a dívalo se na mě). Tak proto jsem doufala, že manžel alespoň nějak přijde min. do snu a kde nic tu nic.
A v naší ložnici viděla kamarádka moje jogínka nějaké skřítky a totéž jednou můj synek, i ho nakreslil, brrr, tak takový potvory bych spíš z baráku nejradši vyhnala.
Upravil(a) eva4444 (25. 2. 2016 20:10)
Není tady
Možná se ozve, netlač na něj. Co ty víš, jak na tom jeho duše právě je?
Já viděla jednou rusalky (labské) ale jelikož jsem mírně poučena, neviděla jsem je jako bytosti nějakého tvaru, ae spíše jako by byly třeba z mraků, nebo páry, nebo tak.
Pogačnik tvrdí, že existuje něco, jako "sdružená" energie/bytost živlů (teda všeho, ale teď je řeč o živlech) že prostě typ a charakter živlu a jeho vlastnosti vytvářejí jakousi matrici bytosti. Ale protože lidem se blbě navazuje kontakt s "nějakým kusem páry" tak že si představují konkrétní bytost.
Já si myslím, že do její podoby se nám promítá i nějaká podrobnější charakteristika - místa, času, atd. ale že si tam promítáme i svoje. Takže synek asi viděl konglomerát všeho dohromady.
Tomu s tou babičkou bych klidně věřila - znám takových vyprávění hromadu, takže buď duch/duše - nebo ten živý zapůsobí, jako poltrgejst. Ale to fakt nevím.
Není tady
Za sebe na tohle vsecko nemuzu rict nic jineho, nez NA TOHLE POZOR!!! Veliky! To neni Boží...
Jako v oblibenem filmu Duch. Neni nerealny, ale co se v nem deje (a autor ztvarnil), neni dilo Bozi... To UMI "ten druhy", zvlada to lehce, a uspesne oblbne spoustu uprimnych lidi, ktere ziska na svoji stranu...
Taky me dostal, v dobe meho "hledani", kdyz jsem si mooooc prala setkat se s mym zemrelym tatou...
Kdyz ta potreba gradovala a ja nevedela kudy kam, studovala Moodyho a jine podobne filozofie, inklinovala k cerne magii a byla ochotna obetovat cokoliv za setkani s nim (tatou) KDEKOLIV... On prisel.
Nejdriv mi teta rikala, ze v kostele, kam chodi zpivat, vidi porad jeho oci. Pote, kdy ja jsem ji rekla, at ho posle taky za mnou, jsem ho JASNE CITILA, jak je vedle mne v uzke chodbicce bytu, kde jsem bydlela...
Není tady
Pokracovani (text se mi schovaval a ja nechci mit ty hrozne preklepy v tak vazne situaci...)
Sla jsem zkouset "pichani nozem do rohu naprosto tmave mistnosti za ucelem, ze pak mi "temne sily" pomohou...
Nez jsem se do te mistnosti dostala (byl to zachod), citila jsem, jak mi v ceste uzkou chodbickou branil nekdo, neco, kdo/co tam nebyl.
Ja mela pocit, ze je to tata, ale tvrdohlave sla dal, k tomu zachodu.
Jo. Ja mela nuz, presne podle navodu, ze se ma pichat do vsech ctyr rohu temne mistnosti, a pak se STANE COSI...
Není tady
Pokracovani:
Stalo se,jo.
Az jsem sla nuz zapichnout do toho posledniho rohu, opiraje se o ty papndeklove dvere zachodove bunky, tak ac byly zavrene, povolily, a dovnitr vnikl prouzek svetla...
Ja Pravdu o Bohu tehdy vazne neznala (a jeste dlooouho pote taky ne), ale tehdy jsem JASNE citila, ze TUDY A TADY N E !!!
Není tady
Dorko, to zní dost strašidelně.
Není tady
luděk napsal(a):
eva4444 napsal(a):
Ještě k té numerologii, tak manžel zrovna tu mřížku měl celkem pěknou, to jenom já mám tu rovinu s chybějícími čísly 4-5-6, takže v numerologii asi odpověď fakt těžko najdu.
Už jsem četla i o okultismu a doufala, že uvidím znamení, že je manžel s námi, kde nic, tu nic, ani sny, vůbec nic.
Možná by se mi žilo líp, kdybych byla křesťanka věřící v božské dobro. Jenže jsem skeptik a připadá mi, že jsme jako rybičky v akvárku, pokusné myšky, pro nějakého boha, na kterého se momentálně zlobím.
Určitou naději snad dávají knihy Moodyho, Život po životě.okultismu se vyhni širokým obloukem !!!
znova napovím, milosti boží dosáhnou ti čístého srdce ( neboť oni uzří boha)
zklidňuj své rozbouřené emoce a naplň je opět láskou . manžel nemůže přijít shora za tebou, protože na to nemá právo. ale ty s čistým srdcem a myšlenkami můžeš za ním v duchu nahoru. to je povoleno i za tvého žívota byť jen nakrátko . no a až přijde tvůj "čas" tak se potkáte , budete zase spolu.,
Ludku,jak tohle muzes rict SETKATE SE SPOLU vzdyd nikdo na svete s tech zijicich nemuze vedet co bude potom.Jsou to jen domnenky a fantazirovani.To co opravdu bude.....budes vedet,az navzdy odejdes nikdy driv.Vis i knez pri svem kazani rekl,ze nikdo nevi co bude potom, nic nevnucoval ani nefantaziroval jsou to vsechno jen domnenky
Upravil(a) eremuruss (26. 2. 2016 7:33)
Není tady
Tak proto jsem doufala, že manžel alespoň nějak přijde min. do snu a kde nic tu nic.
Jak říká (i když v trochu jiný souvislost) klasik - "kdo by ho hledal, nenajde ho, jinak přijde sám".
Takový "setkání" se vynutit příliš nedá... a podobný snahy nedopadají dobře.
Není tady
Jako asi mnoho z nás, i já jsem kdysi zažila velkou ztrátu. A v zoufalství a touze najít nějaký záchytný bod v životě, jsem zkusila snad skoro všechno. Od psychologů až po tu numerologii (kterou já osobně považuji za dobře maskovaný podvod a snadný výdělek na nešťastných lidech).
Pomohla mi nezbytná potřeba postarat se o děti, ale hlavně čas. Ten hojí rány asi nejlíp.
Některé věci zpětně hodnotím jako slepé uličky. Tu numerologii, kineziologii apod. Přestože zas ta kineziologie jinému z mé rodiny pomohla. Možná právě i tou nabytou "jistotou", že se dotyčný se zemřelým jednou zase setká. Někomu tahle víra pomáhá...
Dnes už je to hodně přes deset let. Žiju dál a spokojeně. Občas, třeba při nějaké písničce, kterou jsme se zemřelým poslouchávali, vzpomínka zas zabolí. Ale jen na chviličku. Už jsem jinde a to, co se tehdy stalo, už je teď pro mě trochu jako dávný pravěk....
Není tady
I me se stalo neco co si vysvetluji jako,ze me moje zemrela mama prisla vzbudit.Noc pred touto prihodou jsem mela doma navtevu ktera odesla par hodin pred mym odchodem do prace.Budik jsem si sice naridila na mobilu,ale neuvedomila jsem si,ze uz je po pulnoci a ze jsem ten budik mela naridit na ten den.Vzbudila jsem se po 6 hodine,kdy jsem ve snu slysela volani meho jmena pod okny.Vykoukla jsem ven a nikdo tam nebyl.V praci jsem se pak zeptala me spolupracovnice ktera bydlela v sousedstvi jestli na me nahodou nevolala kdyz odchazela do prace.Pry ne,ani nemohla,kdyz v dobe meho probuzeni,uz byla davno v praci a pracovala.Toto se me stalo par mesicu po matcine smrti.A myslim si,ze me prisla vzbudit moje mama.Ale jak to doopravdy bylo nevim,treba to byl jen sen a ja si to jen spojuji s mamou.
Není tady