Já  bych jí to taky řekla naplno. Přece pokud to není normální kontakt, tak to nemusíš tolerovat. Řekni, že se ti to nelíbí a že je ti to nepříjemný, tak ať to přestane dělat.
Já bych jí dala harašení .....................

tak s tím bych problém neměla: narovinu ji říct at na tebe nesahá a hotovo...

Fatima napsal(a):

Jenomže tohle je bohužel kolegyně se kterou jsem poměrně hodně "ve styku", tedy pracovním samo a byl by docela průšvih, kdyby se urazila... což by se určitě urazila, jak ji znám... Tak nevím, co je horší, nechat se osahávat nebo spolupracovat s někým, kdo s vámi nemluví

Fatimo,

každej člověk se za čas "odrazí". Já si naopak myslím, že časem stoupneš v jejích očích v ceně, protože říct jí "nezlob se, ale není mi příjemné, když se mě dotýkáš" je zejména výrazam úcty tebe k sobě samé. A ke svým osobním hranicím, na které máš nezadatelné právo.

Záleží ale samozřejmě na způsobu, jakým jí to řekneš. Je něco zcela jiného odpálit jí ruku řka "Nešmatej na mě, je mi to po*ný" než říct jí "Helenko, nechci se tě dotknout, ale není mi příjemné, že se dotýkáš ty mě. Nemám to ráda, jsem člověk, který si rád udržuje fyzický odstup, tak tě moc prosím, abys to respektovala. Děkuju ti a nezlob se."

Můžeš jí to samozřejmě napálit i bez obalu, ale myslím, že by to bylo kontraproduktivní, když s ní chceš i nadále dobře vycházet.

avalonka napsal(a):

Fatima napsal(a):

Jenomže tohle je bohužel kolegyně se kterou jsem poměrně hodně "ve styku", tedy pracovním samo a byl by docela průšvih, kdyby se urazila... což by se určitě urazila, jak ji znám... Tak nevím, co je horší, nechat se osahávat nebo spolupracovat s někým, kdo s vámi nemluví

Fatimo,

každej člověk se za čas "odrazí". Já si naopak myslím, že časem stoupneš v jejích očích v ceně, protože říct jí "nezlob se, ale není mi příjemné, když se mě dotýkáš" je zejména výrazam úcty tebe k sobě samé. A ke svým osobním hranicím, na které máš nezadatelné právo.

Záleží ale samozřejmě na způsobu, jakým jí to řekneš. Je něco zcela jiného odpálit jí ruku řka "Nešmatej na mě, je mi to po*ný" než říct jí "Helenko, nechci se tě dotknout, ale není mi příjemné, že se dotýkáš ty mě. Nemám to ráda, jsem člověk, který si rád udržuje fyzický odstup, tak tě moc prosím, abys to respektovala. Děkuju ti a nezlob se."

Můžeš jí to samozřejmě napálit i bez obalu, ale myslím, že by to bylo kontraproduktivní, když s ní chceš i nadále dobře vycházet.

Avalonko, samozřejmě máš naprostou pravdu. Bohužel kolegyně mně přátelsky poplácává po zádech asi půl roku. Až minulý týden jsem objevila, že je zatím víc... takže slušně neslušně, ať to řeknu jakkoliv, řeknu to po půl roce, co to dělá, takže je jasné, že ona pochopí, že já jsem pochopila... což ji zaručeně vytočí.
Sakra, proč to musí být tak těžké někomu říct "vodprejskni"

Fatima napsal(a):

Avalonko, samozřejmě máš naprostou pravdu. Bohužel kolegyně mně přátelsky poplácává po zádech asi půl roku. Až minulý týden jsem objevila, že je zatím víc... takže slušně neslušně, ať to řeknu jakkoliv, řeknu to po půl roce, co to dělá, takže je jasné, že ona pochopí, že já jsem pochopila... což ji zaručeně vytočí.
Sakra, proč to musí být tak těžké někomu říct "vodprejskni"

Fatimo,

těžké si to děláme jen my sami. Věř tomu. Druzí začnou respektovat naše hranice přesně ve chvíli, kdy my ty hranice vytyčíme a začneme trvat na jejich dodržování.

Jenže my - české slušně vychované ženy - máme stále ještě velký problém s obavou, aby na nás lidi nezanevřeli, nepřestali nás mít rádi nebo o nás nedejbože neřekli, že jsme "zlí".

Až se zbavíš strachu, co na tvé chování říkají ostatní, nebudeš mít problém s asertivitou, která je pro dobře prožitý život opravdu potřeba. Ta tvoje kolegyně je vlastně pro tebe takovou malou zkouškou, zda si víc ceníš sama sebe a svého osobního prostoru, nebo názoru ostatních.

Neodsuzuju tě za takové přemýšlení, chraň bůh. Já řešila jednou podobný problém (už jsem tu o tom psala) a věř, že jakmile jsem našla odvahu své kolegyni bez okolků říci "jste ke mně nespravedlivě nepříjemná a já si přeju, abyste se ke mně začala chovat slušně", tak se ke mně skutečně slušně chovat začala. Po cca 2 týdnech, kdy se mnou nemluvila. Ty dva týdny za to ale stály. Rozhodně!

Michaela.43 napsal(a):

Fatima napsal(a):

Jenomže tohle je bohužel kolegyně se kterou jsem poměrně hodně "ve styku", tedy pracovním samo a byl by docela průšvih, kdyby se urazila... což by se určitě urazila, jak ji znám... Tak nevím, co je horší, nechat se osahávat nebo spolupracovat s někým, kdo s vámi nemluví

Tak  zkus se nepřibližovat na dosah, popř. příjde-li k tobě, couvni, zkus si jen trochu nápadně držet odstup, a mělo by jí to docvaknout...nebo si vymysli historku, že proč to nemáš ráda....

Proč by to měla dělat? Nemyslím si, že ústup nebo výmysly jsou na místě. Fatima přeci jen trvá na tom, na co má nezadatelné právo. Ustupují jen zbabělci nebo lidé, kteří vědí, že nejsou v právu. Fatima není ani jedno. Navíc si nemyslím, že by nějaké nenápadné náznaky zabraly. Tihle lidé jsou většinou dost splachovací - chce to říct jasně, přímo a slušně.

avalonka napsal(a):

Fatima napsal(a):

Avalonko, samozřejmě máš naprostou pravdu. Bohužel kolegyně mně přátelsky poplácává po zádech asi půl roku. Až minulý týden jsem objevila, že je zatím víc... takže slušně neslušně, ať to řeknu jakkoliv, řeknu to po půl roce, co to dělá, takže je jasné, že ona pochopí, že já jsem pochopila... což ji zaručeně vytočí.
Sakra, proč to musí být tak těžké někomu říct "vodprejskni"

Fatimo,

těžké si to děláme jen my sami. Věř tomu. Druzí začnou respektovat naše hranice přesně ve chvíli, kdy my ty hranice vytyčíme a začneme trvat na jejich dodržování.

Jenže my - české slušně vychované ženy - máme stále ještě velký problém s obavou, aby na nás lidi nezanevřeli, nepřestali nás mít rádi nebo o nás nedejbože neřekli, že jsme "zlí".

Až se zbavíš strachu, co na tvé chování říkají ostatní, nebudeš mít problém s asertivitou, která je pro dobře prožitý život opravdu potřeba. Ta tvoje kolegyně je vlastně pro tebe takovou malou zkouškou, zda si víc ceníš sama sebe a svého osobního prostoru, nebo názoru ostatních.

Neodsuzuju tě za takové přemýšlení, chraň bůh. Já řešila jednou podobný problém (už jsem tu o tom psala) a věř, že jakmile jsem našla odvahu své kolegyni bez okolků říci "jste ke mně nespravedlivě nepříjemná a já si přeju, abyste se ke mně začala chovat slušně", tak se ke mně skutečně slušně chovat začala. Po cca 2 týdnech, kdy se mnou nemluvila. Ty dva týdny za to ale stály. Rozhodně!

Ano, člověk je nějak vychovaný a jsou věci, které se odnaučují dost těžko... asi proto snášíme zapáchající kolegy a nic jim neřekneme´... a asi proto já snáším, že na mně ta fuchtle sahá.
Ale chovám se teď k ní jinak, neusmívám se, nebavím se s ní sama od sebe a vypadá to, že to pochopila. Nikdy bych nevěřila, že mně tak sebere taková situace, ale je mi permanentně špatně od žaludku... člověk si najednou uvědomuje věci, které dřív neviděl.
Možná vám přijde, že dělám z komára velblouda, ale já jsem momentálně opravdu dost v šoku... upřímně přiznávám, že kdyby to byla nějaká pěstěná kočka, tak by mi to snad možná i lichotilo, lesbičky mi fakt nevadí... ale takhle paní je prostě tak trochu nechutná, takže když si představím

avalonka napsal(a):

Fatima napsal(a):

Ale chovám se teď k ní jinak, neusmívám se, nebavím se s ní sama od sebe a vypadá to, že to pochopila.

Fatimo,

myslím si, že pokud to pochopí, tak bude dobře a pokud to nepochopí, nezbyde ti, než se utkat sama se svou nefunkční představou zdvořilosti.

Jakmile si to s ní vyříkáš a ona na tebe přestane sahat, uvidíš, že si jí časem zase "pustíš k tělu". Už ne fyzicky, ale věřím, že s ní zase budeš vycházet dobře. Protože si nemyslím, že to, co dělá, svědčí o tom, že je ona špatný člověk. Byla bych k ní spravedlivá. (I když chápu, že ti teď připadá tak ekl - jenže tenhle emoční náboj pro tebe ta paní má právě proto, že brnkla na tvou jaksi "puritánskou" strunku)j

Já taky netvrdím, že je nějak špatná, i když si nemyslím, že na někoho sahat tímhle způsobe je normální a košer, že
Asi jsem fakt větší puritán, než bych do sebe řekla, ale mám pocit, jak už jsem psala, že kdyby to byla nějaká upravená kočka, tak by mi to možná i zalichotilo a zasmála bych se tomu, ale tahle paní je prostě ekl sama o sobě... aniž projevuje své lesbické sklony.
To, že se k ní teď chovám jinak není proto, abych jí odradila, ale prostě proto, že se jinak chovat nedokážu v tuto chvíli. A jsem více méně rozhodnuta, že okud na mně dál bude sahat, slušně ji řeknu, že si to nepřeju.

Jsem si vzpomněla, jak jsme v bývalé firmě měli kolegyni, která moc nedala osobní hygieně... já jsem s ní do styku moc nepřicházela a to, že kolegyně z její kanceláře ji nemusí jsem zjistila až když jsme měli jet společně někam na víkend (firemní "výlet) a holky mně přišli poprosit, abych jí dala na samostatný pokoj, protože s ní nikdo nechce na pokoji být... myslím, žwe za ty dva roky, co jsem tam byla, jí´nikdo neřekl, že je tak trochu nechutná. Mně je jí tedy trochu líto, byla to svobodná mamna vydělávající jedenáct tisíc, která bydlela u rodičů... její přítel byl nezaměstnaný.... no jo, chudák holka, ale chudáci taky všichni ti, kteří měli nos v pořádku

Kiara napsal(a):

Fatimo, je úplně jedno jestli Tě otlapkává nechutná ženská, nebo nechutnej chlap. Prostě se Tě dotýká někdo, jehož chování ti není příjemné a není tvojí povinností si to nechat líbit.
Mmch: a co kdyby to byl hezkej, příjemnej a mladej kolega;)?

Ani tak bych nebyla nadšená, no fakt. Já nějak vůbec nemusím, když na mně lidi moc sahají, ať je to kdokoliv teda vyjma blízkých přátel, rodiny a přítele

Zrovna dneska je v příloze MFD fejeton, co si počít s kolegou, který "nevoní". Závěr je jednoznačný - vybrat z kolektivu toho s nejproříznutější papulou, říct natvrdo pravdu (cituji: "Blážo, ty ses snad počurala. Prosímtě, dělej něco tady s tím smradem, nebo ti už nikdy žádné podklady nepřinesu.") a přežít pár dní nebo týdnů uraženého nemluvení. Náznaky jsou prý podstatně méně účinné.

Jinak: Fatimo, je to i zpráva pro tebe, vlastně ses o sobě díky kolegyni něco dozvěděla. Zkus na tom najít něco pozitivního
Mimochodem úplně tě chápu, ke mně si nedávno na poradě (40 učitelů v jedné třídě) z uličky přisedla kolegyně a zatarasila mi tím navíc cestu ke dveřím (jsem na to háklivá, v divadle si sedám zásadně na kraj řady) a mně se úplně udělalo mdlo, že mi někdo leze do mého osobního miniprostoru

Judita napsal(a):

Zrovna dneska je v příloze MFD fejeton, co si počít s kolegou, který "nevoní". Závěr je jednoznačný - vybrat z kolektivu toho s nejproříznutější papulou, říct natvrdo pravdu (cituji: "Blážo, ty ses snad počurala. Prosímtě, dělej něco tady s tím smradem, nebo ti už nikdy žádné podklady nepřinesu.") a přežít pár dní nebo týdnů uraženého nemluvení. Náznaky jsou prý podstatně méně účinné.

Jinak: Fatimo, je to i zpráva pro tebe, vlastně ses o sobě díky kolegyni něco dozvěděla. Zkus na tom najít něco pozitivního
Mimochodem úplně tě chápu, ke mně si nedávno na poradě (40 učitelů v jedné třídě) z uličky přisedla kolegyně a zatarasila mi tím navíc cestu ke dveřím (jsem na to háklivá, v divadle si sedám zásadně na kraj řady) a mně se úplně udělalo mdlo, že mi někdo leze do mého osobního miniprostoru

Joo to znám. Představa, že jedu ve skoro prázdné tramaji a i celkem slušeně vypadající člověk si sedne či stoupne hned vedle mně, přitom má celou tramvaj volnou... nebo v knihovně ve studovně u stolečku.. nebo když mi někdo v řadě v obchodě doslova funí za krkem nebo když na mně sahá lesbická kolegyně to je mi fakt takhle

Ten článek o smraďoších už mi taky byl doporučován, ale budu muset počkat, až bude na iDNES

Fatima napsal(a):

Judita napsal(a):

Zrovna dneska je v příloze MFD fejeton, co si počít s kolegou, který "nevoní". Závěr je jednoznačný - vybrat z kolektivu toho s nejproříznutější papulou, říct natvrdo pravdu (cituji: "Blážo, ty ses snad počurala. Prosímtě, dělej něco tady s tím smradem, nebo ti už nikdy žádné podklady nepřinesu.") a přežít pár dní nebo týdnů uraženého nemluvení. Náznaky jsou prý podstatně méně účinné.

Jinak: Fatimo, je to i zpráva pro tebe, vlastně ses o sobě díky kolegyni něco dozvěděla. Zkus na tom najít něco pozitivního
Mimochodem úplně tě chápu, ke mně si nedávno na poradě (40 učitelů v jedné třídě) z uličky přisedla kolegyně a zatarasila mi tím navíc cestu ke dveřím (jsem na to háklivá, v divadle si sedám zásadně na kraj řady) a mně se úplně udělalo mdlo, že mi někdo leze do mého osobního miniprostoru

Joo to znám. Představa, že jedu ve skoro prázdné tramaji a i celkem slušeně vypadající člověk si sedne či stoupne hned vedle mně, přitom má celou tramvaj volnou... nebo v knihovně ve studovně u stolečku.. nebo když mi někdo v řadě v obchodě doslova funí za krkem nebo když na mně sahá lesbická kolegyně to je mi fakt takhle

Ten článek o smraďoších už mi taky byl doporučován, ale budu muset počkat, až bude na iDNES

Na idnes fejetony myslím nedávají...