klokan napsal(a):

Oxi, Oxi - že Tě to takhle v noci baví... Už to nehul, když Ti to nedělá dobře...

Pěkně se nám to tu včera rozmnožilo, jen co je pravda. Hanebný čin lelyly se mi taky vůbec nelíbí, co se vůbec má co plést do manželky svého milence? A TERCII poněkud nechápu, že takové věci obhajuje..

Klokánku i Reginko a ostatní....taky čtete ty moje příspěvky nejspíš rychle - nikde jsem nenapsala, že Lelylu obhajuji, spíš mi jen připadlo zvláštní, jak na stránkách, které jsou (zřejmě) věnované citovým výlevům, tady lidi házejí těmi pomyslnými kameny....
Muselo dojít k nějakému nedorozumění, protože jestli mě po záměrném náznaku!!! mé minulé životní situace okamžitě řada z lidí píše, že jsem zatrpklá, tak je to spíše tak, že já jsem totiž po jejich příspěvcích na kohokoliv měla dojem, že jsou zatrpklí právě oni. Když jsem sem poprvé nakoukla, okamžitě mě napadlo - a jejda, tady se ozývají samé "potrefené" podváděné manželky... Skutečně jsem tu nenašla moc náhledů milenek (jakkoli nespravedlivých), pouze názory nazlobených manželek. (Co když se to jednou stane jim? Že jim dojde nechtěný dopis? To by rozhodně nikdo nechtěl, tož rychle Lelylu rozcupujem. Ale ona nám - přesně v duchu nadpisu této stránky, vypsala prostě svůj názor.) To je celé, na co jsem v prvním textu reagovala.
Opravdu mi to tak v těch příspěvcích některých žen  připadlo, a to nemyslím nijak útočně. To by mi nestálo za to sedět u PC na takových stránkách, o kterých mluvila jedna moje rozvedená známá, jinak bych o nich absolutně nevěděla. Jenom pandorka na můj vkus zbytečně "štěká", nenašla jsem od ní nějaký mírný diskuzní názorový příspěvek, ona jen vždy zareaguje jaksi nakvašeně a jde na nás rovnou s kritikou - no asi je to její povaha, má na to právo, jako ostatně každý z nás, že? Rozhodně pokud tak žije, jak píše, tak jí skoro závidím, asi se s ničím nepáře a ono je to v životě nakonec možná nejlepší.
Tady jsem si hodně uvědomila, kolik toho v lidech zůstává... Ale optimisticky věřím, že naprosto všichni se jednou zklidní a budou v pohodě.... Mějte se!

Faf,
reagujem na: Seli, ak tie moje prispevky posobia radikalne a arogantne, tak to ma mrzi, vobec sa tak necitim, ked ich pisem.
Nepovazžujem tvoje názory za arogantné, názory asi ani nemôžu byť arogantné, len radikálne. Arogantná môže byť forma ich vyjadrenia, a to sa mi pri tebe nezdá. A to, čo som ti napísala, bolo fakt myslené ako kompliment. Ja si vážim a pestujem svojich názorových oponentov, ak sú na úrovni prijateľnej pre mňa, lebo diskutovať s človekom, ktorý má nachlp rovnaké názory ako ja - to človeka nevydrží baviť veľmi dlho. Pikantnejšie a zábavnejšie predsa len je diskutovať s pestrými názormi...

TERCIA napsal(a):

Selimo,
děkuji Ti za kritiku mého čtení. Člověk si sám ledacos neuvědomí. Ani náhodou jsem si nesedla k PC, abych zrovna Tebe posuzovala či nedejbože odsuzovala... Prostě jsem si kromě jiných příspěvků i Tvůj příspěvek přečetla a napsala zase něco já - to se snad může , že ano... Aspoň tak jsem pochopila zdejší stránky - že se tu DEBATUJE - nikoliv odsuzuje, uráží, něčí otázky jsou nazývány hloupými... no jo , i to je život.
Myslím, že důležité je, že ses tady stejně jako ostatní mohla "vypsat" z myšlenek, pocitů, situací, o to tady jde - opravdu to pomáhá, že... Chápu Tě, neboj, sama vím, jak je život spletitý. Já jsem si sem nepřišla nijak poplakávat, protože si žiju dost dobře a setsakramentsky naplno , jen jsem uvedla jako příklad, že - holt jsem si taky prožila své.
Psychologii studuji a vždycky mě zajímaly pocity druhých lidí - ale je pravda, že čím víc o tom všem člověk ví, tím víc se to zamotává a poučky téměř neplatí a zdaleka nejsou aplikovatelné na veškeré situace - co člověk, to zdánlivě jiný a přitom ale stejný příběh, pouze s jiným řešením.
Hlavně, že jsi si vyjasnila, obhájila, zdůvodnila a že je Ti líp, každopádně držím palce. Jen mě tady trošku zklamalo to "vyjíždění" a "navážení" se některých  lidí do ostatních, tyto stránky by asi chtěly víc rad anebo obecných názorů, ale ono to v té "živé" diskuzi asi nejde. Emocemi je to tu nabité .
Tak ahoj, mějte se fajn.

TERCIA, už ani neviem, či ti odpovedať, lebo čím viac ťa čítam, tým menej ťa chápem... A asi ani ty nechápeš mňa. Ja nič neobjasňujem, nezdôvodňujem a hlavne NEOBHAJUJEM. Nemám čo a hlavne PRED KÝM. Píšem o sebe, svojich skúsenostiach a pocitoch, a čo si kto z toho vyberie, je jeho vec. Ja som sa nenavážala do nikoho, kto si predtým neštuchol do mňa. Uznaj, že na to snáď mám právo - a určite som sa do nikoho nenavážala nejako zúrivo, lebo na to som primállo citovo angažovaná. Pri všetkej úcte: na mňa v tejto diskusii reagovali hlavne osoby, ktoré nepoznám ani prostredníctvom internetu a na ktorých mienke mi záleží asi tak, ako na úrode kukurice v Ohňovej zemi, možno ešte menej. Čo ma citovo vyviedlo z miery, a k tomu sa priznávam, bola Lelyla a jej príspevky, ale medzičasom som povedzme trochu pochopila jej niektoré myšlienkové pochody a citové reakcie, ale aj tak zostali veci, ktoré prosto nepochopím. Čo už. Môj problém. Jej problém je, čo si vzala/vezme zo svojich zážitkov a skúseností a ako to spracuje. To je vlastne asi problém nás všetkých. Tak nám držím palce, aby sme to zvládli....

Selima napsal(a):

Ivina napsal(a):

...nemám podobnú skúsenosť. Aspoň nie z druhého brehu. Snažím sa pochopiť druhú stranu. Táto téma je na to stvorená. V máloktorej diskusii si dokážu vymeniť svoje pocity manželky a milenky. Zaujímavé by asi bolo, keby sa o tom, čo sa stalo porozprávali Tí, ktorých sa to týka. Ale to asi nie je možné.
Nemám v pláne skúšať aké by to bolo keby... a potom sa brániť pohľadu do zrkadla. Preto som Vám všetkým vďačná za to, že ste sa podelili o vašu skúsenosť.

Ivina, možno mi neuveríš, ale ja po všetkom, čo som zažila, pozerám do zrkadla s neutrálnym pocitom, maximálne ma naštve nová vyrážka alebo zježené vlasy... A spávam výborne, ako bábätko, sedemapol hodiny životné minimum. Navyše sa môžem ľuďom pozerať do očí s vedomím, že som NIKOMU VEDOME A CHTIAC NEUBLÍŽILA(možno naozaj len do toho zrkadla sa mi pozerá v tomto prípade ťažšie, lebo sebe som sem-tam ublížila). Pretĺkala som sa najlepšie, ako som vedela, v tých zložitých situáciách, ktoré život priniesol. Ak máš ty život jednoduchší a bez morálnych dilem, pokojne si ho vychutnávaj a raduj sa z toho. A ďakuj Bohu alebo osusdu alebo komu s tichým dovetkom - Prosím ťa, nech to tak aj ostane...

Taky jsem byla z druheho brehu. Byl to v podstate banalni pribeh . Ja byla vdana, on zenaty. Vedeli jsme to o sobe od zacatku. Potkali jsme se uplnou nahodou a za idealnich podminek pro nepravosti. Muj muz byl zahranici, kde hledal sve ElDorado. Ja zustala zatim doma, protoze nemam tak dobrodruznou povahu jako on a nechtela jsem odejit do nezajisteneho neznama. ON do Prahy sluzebne postoupil a jeho zena se stejne jako ja odmitla prestehovat. Nechtela menit misto a nechtela se stehovat od rodicu a pratel. Asi mesic, dva jsme se jen zdravili a obcas prohodili nejake to zdvorilostni slovicko, pak jsme jednou zasli na kafe, pak na obed, veceri.... skoncilo to dvema rozvody a jednou svatbou.

Ivina napsal(a):

Selima chceš povedať, že to len treba vyskúšať? A moje pocity sa zmenia. Asi nie sme všetci rovnakí.
Jedno obdobie som si vedela predstaviť, že by som dokázala manžela podviesť. Nebolo to vtedy, keď to urobil on... bolo to neskôr, keď som mala pocit, že sa nič nezmenilo. Dnes viem, že je to to najjednoduchšie, čo sa dá v takom stave spraviť. Čo je najhoršie, aj to pomôže... mne úplne stačilo, že bol o mňa záujem.
Neľutujem, že som to neurobila. Naopak, vďaka tomu som sa dostala ďalej. Možno som tam, kde aj Ty, len som šla inou cestičkou.
Ja by som vážne mala problém so zrkadlom. Asi preto, že milujem.
Na našu milenku sa nehnevám. Naopak, rada by som ju poznala lepšie. Vlastne to, čo dnes viem, mi stačilo na to, aby som ju prestala nenávidieť.

Já jsem naší milenku také poznala osobně a v žádném případě nemůžu íct, že bych ji nenáviděla, je to sympatická ženská, kdyby se nestalo, to co se stalo, mohla bych si s ní docela rozumět.

elena007 napsal(a):

Ivina napsal(a):

Na našu milenku sa nehnevám. Naopak, rada by som ju poznala lepšie. Vlastne to, čo dnes viem, mi stačilo na to, aby som ju prestala nenávidieť.

Proc? K cemu by to bylo dobre?

Lebo som sa  zo všetkým zmierila... mávam pocit, že aj s ňou... ale keď ju stretnem rozbúcha sa mi srdce... preto som tu. Možno to pomôže.

Nie. Nerezignovala som. Naopak, tvrdo som sa bila. Len to už mám za sebou.
Sme spolu a je to krásne. Vlastne to, čo sa stalo náš vzťah posunulo niekde, kde nikdy nebol. Nechcem to nazvať dokonalé, lebo to také nie je... ale dostali sme sa o úroveň vyššie.
A prečo naša milenka? Možno preto, že som sa v tejto situácii ocitla nie celkom nevinne.
Nemám svoj príbeh na tejto stránke, ale ak chceš, tu je z neho jeden malý kúsok:
http://www.lady.sk
... našťastie už nie som tá Barbora...

Upravil(a) Ivina (11. 9. 2006 10:27)

Ivina napsal(a):

Selima chceš povedať, že to len treba vyskúšať? A moje pocity sa zmenia. Asi nie sme všetci rovnakí.
Jedno obdobie som si vedela predstaviť, že by som dokázala manžela podviesť. Nebolo to vtedy, keď to urobil on... bolo to neskôr, keď som mala pocit, že sa nič nezmenilo. Dnes viem, že je to to najjednoduchšie, čo sa dá v takom stave spraviť. Čo je najhoršie, aj to pomôže... mne úplne stačilo, že bol o mňa záujem.
Neľutujem, že som to neurobila. Naopak, vďaka tomu som sa dostala ďalej. Možno som tam, kde aj Ty, len som šla inou cestičkou.
Ja by som vážne mala problém so zrkadlom. Asi preto, že milujem.
Na našu milenku sa nehnevám. Naopak, rada by som ju poznala lepšie. Vlastne to, čo dnes viem, mi stačilo na to, aby som ju prestala nenávidieť.

Ja som presne chcela povedať len to, že život je príliš zložitý a niekto - netvrdím, že každý/á, ale dosť veľa ľudí si v živote vyskúša viaceré úlohy a viaceré situácie. Pre mňa je dôležité, aby som nepodvádzala samu seba a svoje princípy. Zatiaľ som to urobila len pár ráz a bolo to v iných veciach, nie vo vzťahoch. A hlavne som sa snažila z toho poučiť a neopakovať chyby. Na svete je toľko nádherných chýb, prečo opakovať stále tie isté? A o to podľa mňa ide...

hahaha, to není tak řídký jev. Skoro každý...

Regi, ja už som písala, že ja som bola celkom iná milenka, a striktne som sa držala mimo rodinu... Preto som asi nakoniec dopadla tak, že bez ženáča(vtedy mi trhalo , dnes si hovorím vďakabohu!). Ony niektoré tie husičky idú bezohľadne za svojím, až vyhrajú, a až potom prípadne zistia, čo tá výhra obnáša... a že o ňu možno ani nestoja. No jednoznančí porazení sú deti, a preto by som milenky, čo obťažujú rodiny, deti, prípadne trhajú mužov od rodín, bila a bila. Ako povedala moja kamarátka, podvádzaná manželom na materskej s 2 dcérami: On ten hňup na to príde, že je to všade to isté v bledomodrom(vyčítal jej, že zničená celodennou starostlivosťou o deti, dom a jeho pohodlie nečíta Dostojevského, ale pozerá bezduché telenovely a číta "hodnotné" ženské časáky), lenže to už moje deti budú vyrastať bez otca ...

On ten hňup na to príde, že je to všade to isté v bledomodrom(vyčítal jej, že zničená celodennou starostlivosťou o deti, dom a jeho pohodlie nečíta Dostojevského, ale pozerá bezduché telenovely a číta "hodnotné" ženské časáky), lenže to už moje deti budú vyrastať bez otca

A po pravdě, není to tomu chlapovi jedno? Pořídí si potomka jinde, děti uvidí o víkendu a to mu stačí.

Selima napsal(a):

Chlapovi hej, ale deťom a možno prvej žene asi nie...

No, první ženě to možná taky bude jedno, dětem nikdy...... Jako dítě jsem to zažila a ted to bohužel zažívám i z pohledu manželky, děti jsou v tomhle zranitelné a někteří chlapi se bohužel vzdávají i jich , možná právě s vidinou té nové rodiny, takže, z vlastní zkušenosti vím, že 3xročně setkání + dárky pod stromeček nestačí.
Pravdou je, že i já jako dítě jsem se nechtěla setkávat s tou druhou, no , ale je to na chlapovi, přeci jeden víken v měsíci, aspon......