29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Chtěla bych se s Vámi podělit o svůj zážitek a zároveň Vás poprosit o Váš názor.
Před 4 roky mi umřela babička. Měla jsem ji ráda, ale nebyla jsem na ni nijak zvlášť fixovaná. Před pohřbem jsme se s ní loučili. Ležele v otevřené rakvi na dvorku a předříkával se růženec (nejsem věřící, tak nevím, jestli to správně nazývám). Byl jasný slunečný den a já jsem najednou viděla, jak babičce ze zavřených očí tečou slzy směrem k ústům. Úplně jsem sebou trhla, jak jsem se lekla a rozhlédla jsem se po ostatních, co oni na to. Nikdo nic. Pak když jsem se ptala, tak nikdo nic neviděl. Ale já ano! Jak to? Několikrát jsem zamrkala a přešlápla jsem si, jestli se mi to nezdá, podívala jsem se na oblohu, jestli třeba nějaký mráček a nic. Co si o tom myslíte? Děkuji.
Není tady
Já jsem osobně člověk který si všechno snaží nějak logicky vysvětlit, i když uznávám že jsou věci mezi nebem a zemí. Já jsem zase jednou viděla paní s rohy, pak jsem párkrát zamrkala a když jsem se na ní podívala znovu tak jsem zjistila že to je čelenka o). I když ten první moment byl téměř hororový,strašně jsem se lekla. Takže já bych si to vysvětlila jako optický klam.Ale to asi na duchovním nechceš slyšet o )
Není tady
Není tak důležité, co si o tom myslíme my, Judyna, jako co si myslíš Ty: Proč plakala?..
Já chápu, že Ti tímhle dávám téměř kóan, jenomže právě o něj jde. Proto jsi to viděla!
Není tady
Troufám si tvrdit,že to nebyly slzy.Každý zemřelý je přece před pohřbem v chladícím boxu a když jej připravují do rakve,je téměř zmrzlý,pokud se pak dostane na teplo,samozřejmě,že se orosí.Můj otec v rakvi vypadal,jakoby se strašně potil a přitom tělo bylo ledové......i když dnes již vím,že mrtví s námi někdy komunikují,jen to neumíme rozpoznat
Není tady
Paulo, já jsem právě taky několikrát zamrkala, ale pořád jsem to viděla. Taky sázím spíš na logiku, proto mě to tak rozhodilo. Vysvětlení hurbika mi příjde logické, ale já jsem stála blízko u babičky a nikde jinde ani náznak nějakých kapiček (orosení), jen ty slzy...
Crabate, mě v první chvíli napadlo, že nás babička slyší a že se jí od nás nechce. Ale to je nad mé rozumové chápání a nedokážu to zpracovat. Já právě nejsem asi moc duchovně založená a nevím ani, co je to kóan? (Prosím o vysvětlení, děkuji)
Není tady
Kóan je hádanka, která nedává smysl, nebo možná na kterou bys už musela znát odpověď, abys vůbec pochopila, na co se tě ptá. Používá se v zenové filozofii. Adeptovi učení se má najednou (třeba po několika letech přemýšlení) rozsvítit. Někdy se k témuž účelu používá např. neočekávaný úder holí, ale to už odbočuju.
Jinak si myslím, že Crabatova otázka je velmi moudrá. Nepřemýšlej, jak se to mohlo stát, to "proto" k tomuhle "proč" leží v tobě.
Kóan je vlastně neřešitelný úkol, tedy z naší současné úrovně neřešitelný. Avšak adept, který kóan dostane se na něj má celou svou myslí upnout, až postupně vytlačí všechny představy jiné a soustředí se jenom na něj. Žák zenu (kam kóan patří) usedne do meditativní pozice a koncentruje svou mysl na zadaný obsah. Dny kolem něj míjí jako nepatrné časové úseky, dokud nedosáhne osvícení (satori).
V našich podmínkách však takové soustředění prakticky není možné, ani se nesnažme pochopit, jak velikou zátěž podstupují učni této nauky, než si je guru vybere. Proto v evropských podmínkách chápáno je kóan promítnutí určité (neřešitelné) otázky, na níž se ptám, do prostoru a zatímco dál jednám ve svém obvyklém životě, v části svého vědomí pod ním tzv. udržuji oheň. Tj. neustále na něj myslím, vracím se k němu.
Již zde je jasné, že otázka, na níž se ptám, musí být palčivá. Musí být pro mne tak úplně zásadní, že ji nedokážu vymazat ze své mysli, nejsem schopen ji překrýt ničím jiným. Teprve takový předmět zaoscilovaného zájmu se může stát kóanem. Pokud je kóan správně zvolen i položen, pak to trvá většinou půl až třičtvrtě roku, než se nám na něj dostane odpovědi. V zásadě platí: Dokud tuto otázku nedokážeme přenést do snu, řešení nepřijde. Avšak jakmile se tam přezrcadlí, nastane velmi rychle. Proč to tak je, zdaleka přesahuje rámec této úvahy. Stačí, když si uvědomíme, že vědomí člověka se projevuje ve třech světech: V tomto hmotném, v prostoru přání a ve světě snovém. Všechny tři jsou pak stejně reálné, to jen my jsme ty zbývající dva vytlačili na okraj našeho zájmu a přesunuli je do iracionální úrovně, o níž zjevně nestojíme. Vždyť nás svým způsobem v reálném světě rozumově vnímaného prostředí do jisté míry brzdí, omezují. Proto je dnešní etické vědomí člověka na tak nízké úrovni, protože nikdo za sebe vlastně neručí! Ani netuší, co s ním příští okamžik udělá, až se na něj někdo neznámý obrátí, či nějaká představa, vzpomínka vpluje do jeho mysli.
Tolik tedy k vysvětlení kóanu i procesu mysli, který se v nás odehrává.
Ale nyní koukám, již to tu Judith vysvětlila.., tak jen připojuji. A díky
Není tady
Crabe, ty máš ohromný talent jednu otázku odpovědět a přitom nadhodit deset dalších Co myslíš tím přezrcadlením otázky do snu?
Nedávno jsem měla případ, daná osoba si ztěžovala na nepřijemné sny o matce, která jí ve snu neustále vyčítala, vše možné. Nemohla se vůbec vyspat v klidu. Sny měly vliv na její psychiku i na její fyzické potíže. Při terapii vyšlo najevo, že v době jejího úmrtí a pohřbu nebyla přítomná, byla v zahraničí. Stačilo málo. Doporučila jsem jí sváteční den pro rozloučení s matkou. Koupila krásnou velkou kytici, přišla konečně k jejímu hrobu, poprosila o odpuštění za vše trápení, co kdy způsobila a rozloučila se s ní. Doma zapálila svíce a poděkovala matce dodatečně za vše, co pro ní udělala. Její poslední sen o matce se jí zdál až neskutečný, našly se, cítila její lásku, pochopení a odpuštění. Od té doby se jí už sen o matce nikdy nezdál. A pak, že mrtví nepláčovu....
Není tady
Inu, Judith, přeci vnést onu otázku do snu. Být tak pohroužena do svého kóanu, až jej začneš řešit i ve spánku. Neboť tím ho přesouváš z vědomého stavu do podvědomého, proto v takovém případě jsi už velmi blízko vyřešení. Včera jsem to vlastně naťuknul v rozhovoru s Pedrem: "Utkané na tkalcovském stavu navzdory naší nevědomosti. Kdy sama Duše tká nitku pod prahem vědomého vnímání." A tady na to přímo poukazuji oněmi třemi světy, z nichž třetí konkrétně je snový. Proto, pokud se nám podaří dostat určitou představu do snu, znamená to vlastně, že jsme ji promítli až do mimovědomé úrovně.
Všimni si, pokud něco zvládneš ve snu, znamená to v pravém slova smyslu, že už jsi taková. Zatímco na vědomé úrovni se můžeš stokrát přesvědčovat, ale až dojdeš ke kritickému bodu, vůbec nemůžeš odhadnout, jak budeš reagovat. Naše vědomí nám lže na všech úrovních, protože si přeje, aby to tak bylo, avšak sen ne! Ten nám odkrývá skutečnou pravdu o nás.
Není tady
Tomu rozumím. A myslím si, že nejtěžší je stejně najít správnou otázku, protože odpověď už prostě přijde, třeba v tom snu. Najít ta správná slova, která ve mně jako klíč přesně zapadnou a otočí myšlenkami jako mechanismem zámku...
Máš pravdu, Čha. Proto též Judyně pokládám onu otázku "Proč?" a zároveň jí směruji ke kóanu, protože něco takového, pro ni velmi důležitého!., tam bude i v jejím případě. To, že necítí niternou bolest, neznamená nedůležitost onoho poselství.
Povšimněme si, jak základní úroveň významu odkrývá hned tam: V první chvíli ji napadlo, že babička je slyší a nechce se jí od nich. Jenomže tato informace je pořád ještě zakódovaná, neboť musí existovat hlubší důvod, proč se jí odtud nechce! Vždyť v nevtěleném stavu je individuální duši podstatně lépe než ve vtěleném. Navíc, když si uvědomíme, že pomíjí všechny, do té doby vlastně již permanentní, bolesti (neboť jsou projevem jejího stáří!), tudíž poznává nový stav odpoutání jakožto blahodárný.
Proč tedy i potom Slzy?! Tohle je skutečně otázka pro Tebe, Judyno, takže onen kóan trvá.
Není tady
Lidičky, nezapomínejte že slzy mohou také pramenit z radosti a štěstí
Není tady
Není to snadné, Judith, ale když vezmeš předchozí text a pojedeš přesně podle vyjádřených významů, pak si svůj první kóan zajisté zformulovat dokážeš. Navíc některé otázky, jak sama správně naznačuješ, budou zodpovězené velmi rychle například ve snu. Stane se tak tehdy, pokud jsou relativně snadno uchopitelné, jakmile se podíváme z jiného úhlu. Ono je respektive nejtěžší najít tu pravou "neřešitelnou otázku". Protože lidská mysl se pohybuje v dimenzích, kdy vlastně všechno dokáže řešit. Přesto však existují skutečně důstojné záhady, u nichž naprosto nevíme.
A propos: Já neříkal, že rozluštění kóanu přijde ze snu! To bychom si špatně rozuměli. Odtud přicházejí jen jednoduché odpovědi na prosté otázky. Nýbrž jsem zdůrazňoval, že kóan jako takový musí být promítnut až na hranici nevědomí, tj. respektive snu, teprve pak se můžeme dočkat odpovědí. Ovšem přijdou pravděpodobně za plného anebo alespoň částečného vědomí, vždyť bychom je jinak ani nedokázali zpracovat. Prvotní inspirace však může pocházet z říše spánku. Ráno je na nejgeniálnější objevy jak dělané... Ale vlastně kdykoliv, kdy se dokážeme napojit nad sebe.
Není tady
To sice ano, Pedro, ale ne v tomto případě. A kdyby i přesto, znovu by byly jen zakódovaným poselstvím, jehož význam je skrytý uvnitř. Takže ať se na to dívám odkudkoli, vždy mi vychází nutnost soustředěného ponoření, aby výsledný smysl mohl být rozpečetěn.
Není tady
To si ani netroufám tvrdit, že to tak je v tomto případě, Crabate. Jenom říkám, že by se na to mělo pamatovat. Ten symbol patří jen a jen Judyně, neboť byl ukázán jen jí. Nemůžeme jí pomoci vyřešit tuto hádanku. Jen možná trošku zaméct okolo - naše teorie by se sice mohly dotknout skutečného významu této události, ale byl by to jen letmý dotek, který by prakticky neměl pro Judynu význam. Možná, snad, kdyby stejné slzy v meziřádcích našich slov spatřila...
Takže, Judyno, jak Ty to vlastně cítíš?
Není tady
Naprostý souhlas.
Není tady
Jsem zmatená, mám ve zvyku řešit vše racionálně. Věřím tomu, co vidím, i když na druhou stranu věřím i na sílu myšlenky a velikou moc přírody, do čehož zahrnuji i léčitele apod.. Ale já sama nejsem na tak vysoké duchovní úrovni, abych toto zpracovala a rozumem si to vysvětlit nedokážu, proto jsem poprvé zašla i na tyto stránky. Proč právě teď? Nedávno mi umřel tatínek, tak možná proto. Přicházel mi do snů, tvrdil mi, že neumřel a dělal jakoby nic. Nebo jen tak stál na chodbě, moc hezky se na mě usmál a hned zmizel. Ale k babičce jsem nijak vyjímečně silné pouto neměla. Opravdu si myslím, že se jí z tohoto světa nechtělo, protože i přes svůj věk 92 let nikdy nemluvila o tom, že by měla umřít. Že nás měla ráda a nechtěla od nás pryč. Nevím o tom, že by ji něco trápilo nebo že by byla nešťastná. Ale přeci mrtvému člověku nemůžou téct slzy!
Děkuji Vám, že se mnou zabýváte a snažíte se mi pomoci orientovat se.
Není tady
Víte, já se vlastně neptám, proč plakala, ale jak to, že vůbec plakala... že jí tekly slzy, vždyť to přeci není možné...překvapilo mně to a vylekalo.
Není tady
Jedno je jisté, Judyna, není nadpřirozených jevů na tomto světě. Jsou jen jevy, které si na základě našich reálných znalostí, intuice a citu, neumíme zatím vysvětlit. Můj názor na tuto problematiku je takový, že pár hodin po fyzické smrti, duše z těla odchází. To je dáno "vyhasínáním" centrální nervové soustavy člověka a jeho mozku, neboť to jsou přesně ta ústrojí, která z nás činí duchovní bytosti. Už jsem to tu myslím někde psal, ale ještě se zmíním. Naše autonomní nervová soustava je v podstatě velmi dokonalá bioanténa, jež je schopna příjmat ty nejjemnější vlnové délky - vibrace duchovní energie. Tato čistá pránická síla se v našich unikátních organizmech mění na energii psychickou a vitální. Ty se pak dál dělí na spoustu dalších přirozených energetických aspektů, jako je např. spontaneita, tvořivost, štědrost, cit, schopnost komunikace, odpuštění, vnímání celku, ale třeba i sexualita atd... Náš mozek pak všechny tyto signály zpracovává a utváří z nich naše vnímání, mysl, duši... Ta prochází třemi stavy vědomí, jak zmínil Crabat. Prvním je stav bdění, ten se váže k materiálnu, egu a vitální energii... Tímto a druhým stavem se zatím necháváme ovlivňovat nejvíce... Druhý je stav snění, ten je spjat s našimi přáními, emocemi, podvědomím, psychickou energií... A třetí je bezesným spánkem - čistým vědomím pránické energie. Pak je ještě stav čtvrtý, který je nad tím vším a je to samotný zdroj duchovní síly... Ale to jsem teda pěkně odbočil...
Zkrátka, dle mne je lidské tělo pár hodin po své smrti už jen a pouze tím tělem. Duše už tam není. Nevím nic o žádných jiných silách, které by to mohly zevnitř způsobit. Leda, že by tak bylo učiněno impulsem, který vzešel z onoho čtvrtého zdrojového rozměru ducha, který má moc nadevším... Ale odtud se napřímo zasahuje do našich osudů jen vemi zřídka, jen pokud to má opravdu velký význam a smysl. Jedno je jisté, Judyno, kdybys ty slzy tenkrát neviděla, nebyla bys teď tady
Další, racionálnější osvětlení této události už je čistě v režii fyzikálních sil a zákonitostí
Upravil(a) Pedro (4. 9. 2006 20:28)
Není tady
Děkuji Pedro.
Ještě k těm snům. Zeptám se, možná hloupě, mám tomu rozumět tak, že spánek bezesný je hodnotnější než spánek se sny? Někdo řílá, že se mu nic nezdá, ale spíš si myslím, že si sny nepamatuje. (Vím, že jsou fáze spánku, které se střídají, máš snad na mysli toto?)
Není tady
Ano Judy, je vědecky prokázáno, že naše vědomí prochází ve spánku fází snovou i bezesnou. Při snění provádí náš mozek úklid paměti - třídí vzpomínky, emoce, přání... Při tomto procesu vznikají sny a je velmi energeticky náročný. Proto se opakuje několikrát za noc a je vždy střídán fází bezesnou, při které mozek regeneruje... A vysílá tzv. Alfa vlny - mimochodem stejné, jako při hluboké meditaci
Není tady
Judy a nemohl to být poslední vzkaz od babičky pro Tebe, že Tě má ráda?
Je normální, že vnučka není příliš fixovaná na babičku, ale pro babičku vnučka obvikle hodně znamená.
Upravil(a) Bláža.. (4. 9. 2006 19:23)
Není tady
No jasně Blážo! To bezesporu byl. Ale za ním zůstalo právě ono skryté tajemství, kudy jí lákala hlouběji do podstaty. Chtěla jí sdělit, že smrtí to neskončilo a že na ní myslí, provází ji. Ona v prvé řadě byla překvapená a protože myslela na ni (jak sama píšeš), proto jí poslala vzkaz. Možná o tom někdy spolu mluvily a toto byla reakce přenosové odpovědi. Anebo tam něco důležitého zahlédla o ní (Judyně) a chtěla jí to sdělit. (Tohle si myslím já, proto zmiňuji, že onen kóan trvá.)
Musíme si uvědomit, že z druhého břehu neexistuje propojení k nám. Pokud přesto dojde k přenosu (jen ve výjimečných okamžicích!), pak je otisknut do prostoru skrze nepatrné znamení. Není nic, co by nám potvrdilo, že se díváme správně. Jen tušení a vnitřní soustředění. A právě k vnitřnímu soustředění svým položeným kóanem Judynu vybízím. Pokud však nerozpoznává, může zůstat u toho rozloučení. Kdo ví.., možná plakala právě nad tím, že její bytostně důležitý vzkaz vnučka neuslyší.
Není tady
Ano, kdo ví... Ale přece jen mně ještě jedna teorie napadla... Možná že ty slzy, Judyno, uronilo Tvé vlastní podvědomí, když duše Tvé babičky obejmula na rozloučenou tu Tvoji. Což by zároveň poukazovalo na Tvůj jemnocit - na vnitřní hlas, který Tě vábí do duchovního světa... A to je je přesně to místo kde teorie buď zanikají, anebo se mění v praxi. Skvělé to místo pro řešení koánů
Není tady