Holky, když to tady tak čtu..tak zjišťuji, že spousta z vás je na tom podobně jako já...dělala jsem si řidičák poprvé asi před sedmi lety..v 34 letech, ale shodou hloupých náhod jsem měla se svou maminou bouračku, nic vážného (zničené auto, slabý otřes mozku), ale na další jízdy do autoškoly jsem už nešla.naprostá fobie jet autem i jako spolujezdec..pár měsíců vůbec, za půl roku na zadním sedadle..před 4 lety šla dělat řidičá dcera a nevím, jak se jí to podařila, šla jsem s ní..teorii jsem měla v malíku, ale na rozdíl od dcery jsem před každou jízdou prožívala nepředstavitelný stres..zapomínala jsem která ruka je pravá..která levá..ale nakonec jsem absolvovala celý kurs  a zkoušky udělala bez problémů..ale strach z ježdění byl neustálý...třes nohou, žaludek pokoušející se vyskočit pusou ven..měli jsem seata-nafťáka..do toho rozchod s manželem, auto mi zůstalo a sním nutnost obstarávat nákupy..rozvoz mladších dětí..začala jsem jezdit-nejprve krátké tratě, které znám..po dvou měsících jsem se pomalu přestávala klepat, plánovat každou trsu předem a zkusila jsem Brno..děs..hrůza, ale šlo to i s parkováním ve městě..ale autí dosloužilo..byli jsme sžití..jezdila jsem denně..a mám nové auto-benzínové..jaká byla moje hrůza, když jsem zjistila, že všechno co mám zažité..zpátečku..rozjezdy na jedničku jsou úplně jiné.u nafťáku není nutné přidávat plyn..rozjíždí se na spojku..a teď..NEBYLA JSEM SE SCHOPNÁ ROZJET..nohy nebyly schopné synchronizovat pohyb pouštění spojky-přidání plynu..pokaždé (asi 10x) mi chcíplo..pak po rozjezdu bez problémů..ale ten děs..kdybych musela zastavit a znovu se rozjet..brr...další den nový pokus..s úplně stejným výsledkem..jela jsem s novým autíčkem celkem 3x..pokaždé stejná trgedie..a teď už druhý měsíc nejezdím..vím, že budu muset, ale odkládám to..strach znovu propukl v celé hloubce..a mě děsí myšlenka, že sednu do auta a pojedu..já která myslela, že TENHLE PROBLÉM JSEM ZVLÁDLA..vůbec nevím co s tím....ono už je to zafixované, moje obava, že to nepůjde......třesou se mi kolena jen při představě..

Lvice, bohužel jsem z jižní moravy(z malého města úplně na jihu)..tak to mi asi Pandorraa moc nepomůže..pokusím se nechat se odvezt někam mimo provoz a tam se pokusím, ale je mi i hloupé tohle přiznat.....přiteli a tak...asi máš pravdu, je to blok...

Tiino, je tam úpně jiný typ vstřikování než u benzínu...naopak ho vlastně kazíš, pokud přidáváš plyn...zbytečně to ženeš na otáčky a není to potřeba..a stejně je to se zpátečkou...jen na spojku, kterou pomalounku spouštíš a jak přišlápneš zbrzdíš...zkrátka úplně jinak..a benzín naopak musí vstříknout benzínu...ani ne moc..řve...ani ne málo...zdechne motor...jo, teorie mi jde...jen ty šlapky mě neposlouchají...

Jsi hodná...ano, mám problém...tak se pokusím najít někoho, kdo mi pomůže....

Díky...:-))

Ahoj holky:) Hlásím se do klubu ... Řidičák mám něco přes 6 let, autoškolu jsem absolvovala bez problémů, zkoušky zrovna tak ...ale pak jsem vůbec nejezdila. Maximálně tak jednou dvakrát za rok, ale vždy s někým, kdo mi radil. Minulý týden jsem se odhodlala, poprosila tchána ... a ten se mnou teď jezdí po našem okrese a po našem městě .. a já se pomalu "zajíždím" Poprvé to bylo pro ostudu, skoro jsem se neudržela na silnici,  dnes (podruhé) to bylo výrazně lepší, troufám si tvrdit, že bych klidně svezla i svou dceru. Za dva měsíce nastupuji po mateřské do práce a chci být schopná vozit Elišku do školky, k babičce atd... Prostě začátky jsou nepříjemné, ale projít se tím musí. Věřím, že jednou najdu odvahu, sednu do auta sama a bezpečně se dopravím tam, kam budu potřebovat:) Jsem hrozně ráda, že jsem objevila tuhle diskusi, alespoň vidím, že podobné pocity nemám sama:)

Pavli:) Já dýchám, nemám ani žádný extra stresy.... Spíš mi chybí ta jistota, ta souhra toho všeho - řadit, řídit, sledovat provoz... ale to určitě přijde:) To si holt musím "vyjezdit"

.

Upravil(a) misha88 (13. 2. 2011 20:39)

kklarkaa - i když ti někdo odblokuje psychiku, tak žádná psycholožka tě nenaučí cítit plyn, slyšet otáčky, aniž bys viděla na otáčkoměr apod... To je všechno praxe, dobré ucho a hlavně klid a soustředění... Určitě si zaplať pár kondičních hodin v nějaké autoškole. Stojí to málo a vezmou tě kam budeš chtít, na dálnici, do velkého města, na parkoviště trénovat parkování.... dle tvého přání.... A ideální je, když ti pokaždé dají jiný typ auta.... Abys vůbec neřešila, že sedíš v dieslu nebo v benzínu... Mi to příjde naprosto stejné, naopak benzín je celoročně jednodušší, takže pokud si zvládala rozklepaný diesel v zimě, tak teď ti musí být v benzínu jako v bavlnce.... Ale já najezdím ročně 60000 km, takže už je to dávno, co jsem zažívala něco jako ty.... a možná mi taky přišel přechod z jednoho auta do druhého tragický. Ale to se lehko přeučíš.... určitě kondičky!!!!!
A proč si do toho auta nesedneš před domem, když není přítel doma (když se stydíš) a nezkoušíš se rozjíždět a popojíždět a couvat a parkovat... to je základ, bez rádia pěkně potichounku poslouchat otáčky, regulovat spojku, plyn, brzdu.... Držím palec...

Bane, taky si myslím, že má Klárka kámen na plicích(viz její motto).S tím se pak blbě jezdí, vždyť vzít do ruky volant je jako vzít do ruky vlastní osud..:-) S takovým šutrem by ani možná nezapla autopilota.A teď se na to podívejme: s kamenem na krku bere do ruky volant svého osudu..