Víš, Leny .... nikdy neříkej nikdy
Je třeba si uvědomit, že se každý s těžkou situací v životě vyrovnává jinak. Někdo se uzavře do sebe, někdo myslí na sebevraždu a jiný přestane jíst. Nemůžeš říct " ty jsi hloupý, protože jsi přestal jíst a spadl do anorexie...já to řešila myšlenkami na smrt" ..... ber prosím s trochou nadsázky.

Anorexie je opravdu vážná nemoc a člověk do ní spadne ani neví jak. Já si dokonce troufám říct, že je to nevyléčitelná nemoc. Něco jako alkoholismus....protože si člověk musí dávat jooo pozor, aby do toho zase nespadl.

Děsivý to je pekelně, ale ještě horší je enorm výskyt slečen, které se snaží si anorexii přivodit vědomě. Z těch je mi fakt špatně. Chápu, že někome se to v honbě za štíhlou linií přihodí, ale cleně se o to snažit? to je jako chtít chytit zápal plic tomu fakt nerozumím

Teda,já si připadám tintítko alias hubeńour se svýma cca 49- 50 kg/158 cm...ve svých 36 letech... Jsem drobná,už odjakživa(od mala) a normálně  jím ,no  spíš někdy říkají,že se cpu,ale já mám dobré jídlo ráda..ale takové-netvary rozhodně nemám. To je fakt  smutné...ale vůbec bych to nepodceňovala a nějak ponižovala ty holčiny,člověk nemůže dát ruku do ohně zato,že jeho dceru to nepotká,přesto,že ji máma učí se mít ráda,takovou jaká je..,věnuje se jí,u těch holčin se něco zvrtlo v psychice,v pohledu na sebe a nevím v čem ještě..důvodů,proč může být mnoho.. a slyšela jsem,že léčení je velmi svízelné..a někdy končí tím nejhorším. Já nevím,ale vždyť v tom je ta krása,že jsme každá jiná..ať,už víc kulatější či míń..,vysoká nebo menší,blondýna či zrzka,vždyť je to jedno..,hlavně,když jsme zdravé a v pohodě.

mirko, v jednom včerejším časopise jsem po dlouhé době objevila opět příběh jedné ženy, kt. s anorexií bojovala (bojuje). byl to snad první příběh, kde jsem četla, že to nebylo z touhy po enormním hubnutí, že se to projevilo jako důsledek dlouhodobějších problémů... víš a to je právě to... znám jen anorexii jako projev touhy po štíhlosti, že to začíná touhou shodit jen pár kilo. příliš se nepíše o tom, že to je i vinou dlouhodobějších psychických problémů apod. vlastně se o tom nepíše skoro vůbec. to co popisuješ ty, je pro mě de facto nové a rozšířilo mi to obzory... za to ti musím poděkovat

Leny - já to vím, ale nechtěla jsem to sem psát, aby to nějaký holce nedalo náhodou návod

Klubko super-přesně jsi to vystihla.Já už mám zatím svůj boj vyhraný.Teda musím si dávat bacha,ať mně nesrazí nic znova na kolena,ale po takové životní zkušenosti(když se z toho dostane),člověka už máloco položí.Já už dneska beru všechno s nadhledem a prkotiny neřeším...ale těm mladým holkám,co do toho dnes a denně padají nikdo moc nepomůže-a není to dobou.Fajn,všude ukazují hubené modelky a missky,ale myslím,že se to pomalinku začíná měnit.čím dál víc holčin kolabuje a umírá přímo na molu a svět se konečně začíná o tuhletu nemoc zajímat.A ty,co je to postihlo z nějakého jiného důvodu(většinou jde o psychiku),musí někdo dotlačit hlavně k dobrému psychiatrovi a tohle ve většině případů pomáhá.Ale když chce někdo opravdu umřít a nemá pro co žít,pak nepomůže nic.Já umřít nechtěla a proto,jsem vyhrála.A teď mám úplně jiný pohled na svět-vážím si maličkostí,dobrých kamarádů kolem sebe,zdravé a šťastné rodiny a víc opravdu nepotřebuju...

Já měla v 27letech 36kg, byla to hrůza!!!! Nedokázala jsem už skoro stát na nohou, bylo mi strašně zle-psychicky, fyzicky....a to jsem diety nikdy nedržela a nechtěla ani zhubnout.