ahojyk holky...píšu Vám kvůli léčiteli na kterého jsem upozorňovala v předchozích zprávách.....jmenuje se NAIMAN.......psala jsem jak mu táta věří a jak doufáme že mu pomůže....po dnešní zkušnosti vám píšu.......ti kdo ho kontaktoval, veškeré styky ukončete......je to léčitel, kterému jde pouze a pouze o peníze.......dnes za ním táta jel tři hodiny aby se s ním viděl a po deseti minutách tátu vyrazil z ordinace když mu táta chtěl dat dva tisce za to že je hodnej a věnuje se mu a on mu na to řekl že pokud nemá aby si ho zaplatil tak že to s ním končí.......táta plače a bolí ho to....moc tomu věřil a teď má strach aby mu neublížil........je to hajzl a doufám že jste na mě nikdo nedali a byla bych ráda kdyby jste to řekli všem koho znáte a všude napsali aby pod jeho drápy nespadli další nemocní lidé ........... doufám že se mu to vrátí......................(

Ahoj všem,tak si jdu k vám zase vypovídat, o víkendu jsem byla u babičky, která hned jak mě viděla, plakala. Její nejlepší kamarádka(znají se asi 40 let a je o 15 let mladší než bábinka) má rakovinu prsu, nevim jak moc je to vážné, prs jí nechali, chodí na ozářky a chemoterapii. Babička to dlouho nevěděla, ale tušila, že něco není v pořádku, když se asi po měsíci viděly, měla teta (tak jí říkám) prý moc krásné vlasy, hezkou barvu, melír, prý jí to moc slušelo, tak jí to bábinka hnedky pochválila a teta sáhla na vlasy a sundala je, měla paruku. Babička byla v šoku, proč jí to prý neřekla...atd. Tak jí teta všechno řekla, no...bábinka hraje siláka před tetou, ale mě celou návštěvu proplakala, že už to nechce zažít znova (před 12ti roky zemřel děda na raka a před 20ti její maminka taky-taky prso) Tak jsem jí chlácholila, že když jí ho nevzali, ještě není nic ztracené...ale po pravdě si tím vůbec nejsem jistá... 
No jen jsem se potřebovala vykecat, je toho na mě poslední dobou docela dost.

Ahoj holky,
po dlouhém a namáhaném boji můj táta tento souboj bohužel 11.10 prohrál. Byl mezi námi 11 mesíců od zjištění nádoru. Bude nám chybět a navždy nám zůstane v srdíčku. Život je těžký a krutý. Nehádejte se a myslete na to že slova, která vyslovíte Vás mohou jednou velice mrzet. Život je velice krátký a nespravedlivý. Nikdy na tátu nezapomenu........bojoval statečně a pro mě z tohoto souboje vyšel jako vítěz........

MILÁ SNUUKY
JE MI TO MOC LÍTO.
TATÍNEK BOJOVAL STATEČNĚ  A VE VAŠICH SRDÍČKÁCH BUDE POŘÁD.

MY JSME V SOBOTU BYLI S MANŽELEM NA POSLEDNÍM ROZLOUČENÍ S  TATÍNKEM NAŠEHO KAMARÁDA.
TAKY BOJOVAL S TOUHLE ZÁKEŘNOU A NELÍTOSTNOU PANÍ RAKOVINOU.
ONA TOTIŽ JEN MÁLOKOHO PUSTÍ ZE SVÝCH DRÁPŮ.

DÉCIMO, PRAVDIVÁ SLOVA CO JSI NAPSALA, BYCH HNED NĚKDE VYRYLA DO KAMENE A NUTILA JE KAŽDÝ DEN ČÍST TY, KTEŘÍ ŠÍLÍ JEN PO PENĚZÍCH A NEVIDÍ NIC JINÉHO KOLEM SEBE ; TY, KTEŘÍ NEUMÍ (NEBO SPÍŠ Z POHODLNOSTI NECHTĚJÍ ) POMOCI LIDEM KTEŘÍ TO ZROVNA POTŘEBUJÍ, PROSTĚ VŠECHNY, CO TO MAJÍ ZAPOTŘEBÍ!

stefy2 napsal(a):

po delší době se mi ozvala známa, občas sme si zavolali, nebo jen tak poslali sms. dneska ale nevím co odepsat! jak reagovat  na sms:  ležím na smrtelné posteli, mám nádor!

Zkus odepsat: "Kde ležíš, přijedu." A pak přijeď.

stefy2 napsal(a):

To jsem chtěla, její manžel řekl  NE!

A co s tím má co dělat její manžel??? Není snad svéprávná??? :-(

HOLKY MAJÍ PRAVDU...JÁ BYCH SE TAKY OZVALA, ASPOŇ TOU SMS

STEFI, JAK JE S KAMARÁDKOU?

TAK JE TO DOBŘE, VÁNOCE BY MĚLA STRÁVIT S RODINOU....I KDYŽ TO BUDE PRO VŠECHNY MOC TĚŽKÉ.
JSI MOC HODDNÁ, ŽE ZA NÍ ZAJDEŠ....
PŘEJI TOBĚ I VŠEM TADY KRÁSNÉ SVÁTKY A V NOVÉM ROCE HODNĚ ZDRAVÍ A ŠTĚSTÍ.

Pajtí píšu Ti sem... to je mi líto, že máš takové starosti... snad to bude všechno v pořádku už. Jsi riziková skupina, jako já. Mám po těle spoustu pih a každý rok musím chodit na kontroly. Zatím je vše v pořádku, ale slunku se mám také vyhýbat. To je pro mě dost těžké, sluníčko je můj motor. Nejsem ani schopná se mazat ochr. krémy tenhle rok nechám kontrolu až po porodu. Je fakt, že každé podezřelé znaménko kontroluji.
Pajtí držím palce, abys byla v pořádku

Ahojky... Tak jsem si to tady všechno pročetla, uronila jsem pár slz (no dobře, hodně!)... Ale nezavítala bych tady, kdybych neměla problém. Je mi 19 a asi před týdnem jsem najednou narazila na nějakou zduřeninku v prsu. Dostala jsem obrovský strach, gynekoložka mi před půl rokem prohmatávala prso (bolelo) a říkala. že jsem OK. Tak doufám, že se nic nezměnilo a že to bude jen nějaká nazlobená mléčná žlázka :-) Rodiče nic neví, jen přítel... Oni by z toho zase dělali vědu, a tak se zatím radují, že jsem přijatá na VŠ a já se klepu hrůzou. Zítra jdu na gyndu, sestra mě objednala po telefonátu hned na pozítří, někde mě tam vecpala, tak zítra 12:40 uvidíme. Uvažuju, co mi asi může říct? Asi skoro nic, že? Nebo může mě nějak vyšetřit? Nebo mě jen pošle na mamograf?

Jinak jsem chtěla říct, že tuto zimu, těsně před Vánoci 2007 jsem byla ve škole, jako každý den, učitelka se zlobila, že Libor nedonesl ještě úkol a kde sakra je, když nechodí do školy. A tu se ozvala kamarádka, že je doma a že má asi leukémii. Asi si dokážete představit reakci. Všichni stuhli a já si uvědomila, že teď už to není jen "nějaká známá", ale teď je to blízký kámoš a týká se to nás všech... Nakonec jsme zjitili, že to nebyla leukémie, ale rakovina se 3 metastázema. Nicméně musím uznat, že když Libor přišel později do školy, jen napsat písemky mezi chemoterapií, poprvé nebylo nic vidět. Vypadal stejně, nicméně po dalších návštěvách se ho člověk málem leknul. Bez vlasů, obočí, hodně přibral... Ale vážení, něco bylo úžasné! Jakmile se otevřely dveře do třídy a on vešel, rozlila se až citelná vlna radosti a dobré nálady. Tak vychechtaného člověka jsem v životě neviděla. Bojoval půl roku. A dobojoval ÚSPĚŠNĚ (radkovina závažnost 3. stupěň ze 4!). Pořád se chechtá, klasické věci neřeší, všemu se směje... Neviděla jsem ho zamračeného... Tak uznávám, jemu ta rakovina něco dala. Bože... Doufám, že nebyl světlá vyjimka a že i já to přestojím, kdyby se něco zvrtlo.
Ale musím říct, do půl roku šíleného stresu, obtíží, bolestí a strachu se mi nechce ani trochu.

Marisko, moje mamka taky asi pred necelymi deseti lety mela problem s tlustym strevem. Krev ve stolici, porad chodila sklonena a bolelo ji bricho... Strasne se bala ze ve svych 30ti letech bude mit pytlik u pasu. Ale nakonec to byl "jen" zanet tlusteho streva. Nebrala tvoje mamka ted nekdy nejake tabletky? Mohly ji vymyt strevni mikrofloru a ta se ted mohla zanitit. Neboj, hlavne, musite myslet pozitivne :-) Mamka nemyslela a uhnala si z toho psychicky blok patere a prala se s tim asi 4 roky, ktere v noci prosedela s brekem. Hodne stesticka :-) Me taky na ultrazvuku pred 3mi dny rekla doktorka, ze to ASI nic neni (paradni odpoved) a ze mam prijit za 3 mesice a kdyby se to zvetsilo tak driv. Ale ja verim, ze budu OK :-)