Nepomůžeš jí, dokud si sama nepřizná, že je ve s.ačkách a nebude se z nich chtít vyhrabat. Ona sama musí najít dostatečnou motivaci. Vám bohužel nezbývá než se dívat, jak ničí sebe a lidi kolem ní...zkus se obrátit na nějakou poradnu pro závislé, ale myslím, že ti neřeknou nic jiného, než já napsala. (Můj bývalý otčím je alkoholik, několikrát mu bylo dokonce soudem doporučeno protialkoholní léčení, vždy s tím souhlasil...ale vnitřně nesouhlasil, nepřiznal si, že je alkoholik...nenašel do léčebny nikdy cestu. Dnes je z něj troska, je nazaměstnaný, chlastá dál, má za sebou tři zničená manželství a z nich tři děti, které se za něj stydí a neznají se k němu.)

Ona si to nikdy nepřizná. Už před lety jsem si s ní úplně zbytečně zkusila promluvit. Na poradnu jsem se obrátila a máš pravdu, dokud nebude sama chtít, je všechno zbytečný. Mně spíš jde o to, jestli s ní mám ještě promluvit , protože můj muž je proti tomu, říká, že je to věc jejího manžela. Ono se ale na to, jak se někdo ničí, špatně kouká.

Tezko radit, mam v rodine gamblera. Tedy mozna ne v pravem smyslu, ale sazi, hraje a dluzi Nemluvi se o tom. Dluzi cele rodine, vymlouva se i u stokorunovych polozek, no a pracovni "moralka" sla do kytek... Nikdy to nepriznal - obcas "ztrati", obcas "vypere", nekdy "dluzi". Obcas jsou to opravdu neuveritelne skazky - Andersen hadra... Protoze je starsi nez ja (generacne), nepokladal jsem za rozumne se do toho vkladat primo. Ale protoze rozhovory s osobami blizsimi byly k nicemu (resp. vsichni chapali, souhlasili, prikyvovali, ale do oci mu nikdo nic nerekl), jednou jsem se sbalil a rekl jsem mu neco v tomto smyslu: spousta lidi vidi, ze mas problemy s penezi. Nevim, jestli hrajes, sazis a nemuzu ti do toho mluvit. Presto je to problem dost velkej, je to videt. Sam jsem mel problemy (sice jineho charakteru) a pomohlo me krizove centrum. Mozna by stalo za uvahu tam zavolat (no a dal jsem mu cislo). Bohuzel to neskoncilo happy endem, ale rozhodne na nem bylo videt, ze ho to trochu zaskocilo, mozna potesilo - proste takova smesice pocitu jako kdyz te pri necem nachytaji. Nevim, jestli jsem udelal uplne to nejspravnejsi, ale prijde mi to lepsi nez jen koukat a rikat, ze ten clovek zabiji sebe a svoje okoli. Moje rada tedy je - zkus si s ni promluvit.

Díky moc za odpovědi. Aleši, máš naprostou pravdu, návyk vznikl postupně a je za ním hluboký kořen. Já ten kořen znám, jsou to problémy v původní rodině - otec diktátor s milenkou, nemocná matka, matčina smrt , závislost na otci, snaha zavděčit se, když se otci nelíbil přítel, okamžitě se s ním rozešla, až zbyl jen ten alkoholik také s podivným rodinným zázemím. Ten nic řešit nebude, jen ji před každým shazuje, nevím, jestli si vůbec uvědomuje celý problém. Můj muž už nic řešit taky nechce, protože to mnohokrát zkoušel.
Nejradši bych ji nakopla, aby se probrala. Jo, kdyby to tak pomohlo.

Svas, napadá mě jediné, co můžeš udělat: pomoci jejím dcerám, aby si našly nějaký podnájem a brigádu. Zařídit JIM sezení s odborníkem. Odnáší si do života solidní zátěž a u nich ještě není nic ztraceno.

Svas: No to je to, o čem mluvím...je ti líto holek...jo a se vztekem nepomůžeš ani jí, ani sobě. Chce to chladnou hlavu a odstup. (Jenže to spíš zachová odborník než člověk, který se s tím problémem přímo utkává.) Víš co, zkusit si s ní promluvit můžeš, jestli to je pro tebe důležitý. Pak si budeš moct aspoň říct, že jsi udělala, co jsi mohla. Jestli chuť nemáš, nemluv s ní...prostě dělej, co je podle tebe nejlepší.

Ahoj Svas,

bezmoc je hrozná. Umím si představit, jak ti na švagrové i jejích dcerách záleží. Chápu, co myslela Eva36 tím, že by ses tím neměla tak nechat pohltit (a má pravdu), na druhou stranu já být ve tvé kůži, trápila bych se tím hodně. Přesto, že bych věděla, že to není tak úplně "moje věc".

Tvoje švagrová je dospělá, ale odnášejí to holky. To je blbý. Určitě je to nějak poznamená.

Na druhou stranu souhlasím s Evou36, že s tím asi moc dělat nemůžeš, pokud ona sama nechce.

Moje kamarádka má pro tyhle situace výbornou a jednoduchou radu - buď pozitivní fatalista. Tedy: udělej vše, co můžeš a pak už to nechej osudu.

Nemá totiž smysl dělat to, co nemůžeme. Nemůžeš jí nechat zavřít do protialkoholní léčebny, nemůžeš jí donutit chtít se sebou něco dělat. To opravdu nemůžeš, takže v tomhle bodě by mělo být tvé stop a už halt nechat fungovat ten "osud". Všechny věci, které se dějí, se totiž dějí správně - jen my někdy nevidíme složité zákonitosti a důvody proč. Věř ale tomu, že ty důvody existují.

Svas napsal(a):

Avalonko, díky. Přesně k tomuhle jsem se taky dohrabala, jak tomu říkáš? Pozitivní fatalista. Promluvím s ní ještě jednou a nechám to být. Holkám se s mužem snažíme pomoci už třeba jenom tím, že je kdykoli vyslechneme, vědí, že za námi můžou s čímkoli přijít, ale suplovat mámu jim nemůžu.

Kočičko,

pokud je tomu tak, pak ti říkám: ani nevíš, co pro ty holky děláš!

Ona totiž ona osoba, na kterou se mladý člověk může kdykoli obrátit, nemusí být nutně biologická matka. Je dokázáno, že třeba i svobodné ženské s dítětem, které mají skvělého tatínka (tzn. dědu pro dítě nebo třeba strejdu) mohou své dítě s pomocí onoho zástupného mužského elementu vychovat plnohodnotně a šťastně.

Jde o to, aby dítě (adolescent) měl alespoň jednu referenční dospělou osobu, která je mu oporou. Pokud ty a tvůj muž jste holkám kdykoli k dispozici, myslím si, že to berete za správný konec a já se klaním vaší obětavosti a lásce.

Pak už bude ztracená "jen" tvoje švagrová, ale koneckonců je to její život a její volba. Jak říkáš, je už dospělá.

Tak se drž a věz, že si tě moc vážím.