Luci, muj manzel byl na tom stejne, take pracoval az do vecera a ja zastavala uplne vsechny domaci prace, auto neumimridit, takze jsem tahala tezke nakupy a skoro z toho omdlivala. Byla jsem proto casto unavena a podrazdena a take jsem mela dost vykyvy nalad a manzel nechapal, ze to v tehotenstvi tak byva. Proto jsme se za tehoenstvi nekolikrat dost pohadali a nekolik dnu spolui nemluvili Casto jsem i brecela, nechapala, jak manzel ke mne muze byt tak neohleduplny. Asi jsou manzelove, ktere sve tehotne manzelky obskakuji, ale asi je jich pomalu.

pomáhal, byl zlatej, naštěstí mu to vydrželo do teď, pomáhá s úklidem, nádobím, koupe denně syna od mimina, zvládnul přebalování, krmení, všechno, dokonce k němu i vstával. holky, zatlačte na svoje chlapáky, že to chlapáctví ukážou nejlíp pomocí svojí ženě. v tomhle směru bych byla nekompromisní. jo a náladičky jsem měla taky a co jsem se nabrečela u zpráv.......

Lucinko, podle mě by jsi měla s tím něco udělat už teĎ, protože bude hůř .
Já jsem se taky rozvedla "kvůli" němu, dříve jsem měla vorkoholika sobce, šílená kombinace. Lenivý, lakomec, žena je služka  v domácnosti, ale musím zvládnout krom domácnosti také sportovní a společenské vyžití.  Děláme si srandu s mým současným manželem že mně vysvobodil ze spárů zlého draka .
Neříkám, že je to ženská v domácnosti, někdy jsem měla pocit, že v těhu jsem slyšela jen zákazy, to nesmíš, tam to nedělej, to je na tebe těžké . Jenže já jsem hyperaktivita, ještě v 8měsíci jsem sekala 2000m2 zahradu, nosila šutry na skalku atd. atd. Ale zasse jsem dokázala bříška "zneužít" a on opravdu šel a udělal oč jsem ho požádala, protože věděl, že jinak to budu tahat a dělat sama.
pomáhal mi jak se dalo, ale nedá se to srovnat s tím, co se dělo po porodu.
Pravda, než jsme přijeli domů, tak k nám přivezl maminku aby nám vytřela a trošku poklidila, měla jsem sice čisto,m ale na stavbě se pořád prach a sutiny roznášejí. Ale pak jsem byla celé 3týdny naprosto neschopná doma cokoliv udělat, bolestivé šití mi vhánělo při jakémkoliv pohybu slzy do očí, únava z kojení a nespaní. Navíc měla malá průjmy, tak jsem v depce přestala jíst, aby neměla průjem ode mně . No prostě poporodní blues jako blázen. Dělal všechno, nakupoval, chodil do práce, zajištoval co bylo třeba, obstarával psy, štěně, liliputky, naštěstí byla zima, takže zahrada byla v klidu. Do toho nás oplýval láskou, malou krmil stejně jako u Šálka odstříkaným mlíčkem, večerní jídlo byla prostě jeho záležitost, koupala jsem malou za celou dobu tak 5x, od začátku jsem ho vedla k tomu, že umí naprosto vše kolem malé. Některé věci, třeba odsávaní hleníků dělá on, já citlivka mám hrůzu v očích z těch hadiček . No a po jídle malou uspával a to doslova, nechtěla v noci spát, já mezitím zalehla a vzbudila jsem si až si malá řekla v noci o další jídlo. A do toho všeho zase láska, já měla depku z toho, že všechnodělá on, že jsem neschopná máma, žena, milenka . on byl ten který mne ujišťoval, že to je normální, že se věnujeme hlavně miminku a na sebe nemáme čas.
Prostě si myslím, že je třeba chytit chlapa za pačesy a od samého začátku ho zapojit do veškerého dění. chlap by měl být schopný zastat ženu doma v čemkoliv. Ano, žena je ta, která se stará o teplo rodinného krbu, ale není stroj, že.
Myslím, že tady je hodně maminek, které dělají doma všechno a navíc mají pocit, že bez kouska vděku a zastání právě v manželovi. Držím pěsti, ať se to zlepší

S tím nádobím jsem to dělala stejně (tedy i s jinými věcmi) prostě jsem si toho nevšímala a jak říkáš, po třech dnech, když už nebylo čisté nádobí, tak ho umyl. Jenže ta potvůrka přitáhl minulý měsíc domů myčku .

Lucko1 souhlasim s holkama, pekne mu to rict popr. si i neco pribarvit. Nevim jestli chodis do prace. Ja chodila a jeste chodim do prace mam stejnou praci jako manza (stejna prac. doba) takze nevim proc kdyz prijdeme domu tak bych mela litat s hadrem a manzel sedet na zadku. Takze lita s hadrem manzel a ja lezim a delam miminko. Ted uz asi budu doma tak se budu snazit pomalicku co budu moc udelat uklidim. At mame na sebe cas kdyz prijde domu a hlavne abych se nenudila (z toho mam nejvetsi strach). Ale co se mi nebude chtit delat nebo nebudu moct tak mu necham. Manzel si nedovoli ani ceknout a zda se ze to dela celkem dobrovolne. Jsme domluveni ze bude pomahat i s miminem. Tak uvidime jak si to vsechno zaridime.
Ale tobe radim nekompromisne manzela zapoj do praci a hlavne u toho zustante i kdyz tehu nebudes nikde neni psane ze manzelka = sluzka.
A hlavne pokud zena chodi do prace tak neni duvod proc by mela mit jeste sluzbu doma pekne vsechno napul. Preji hodne stesti:)

Lucko, v tomhle bych byla fakt nekompromisní, zapoj ho do všech prací a pokračuj s tim i až bude mimís. manža poprvé přebaloval synka hned druhý den po porodu (když ho vyndali z inkubátoru), byla jsem totiž na vyšetření a broucek se pokadil, tak se výměny plenky chopil sám. Zvládnul to za necelých 20 minut...

To si ani nedovedu představit, že by jsem měla dělat všechno sama. Manžel doma dělá všechno já vůbec nevím co je doma luxovat nebo umývat země. Ve vaření se taky střídáme. A malého taky koupe, přebaluje a v noci se taky stará. Když jsem byla těhotná tak k mě ještě každý večer masíroval záda a nohy. Lucko 1 udělej něco zavčasu nebo mu budeš sloužit celý život!!!

Moje odpověď na otázku je : nepomáhá.  Snad si ani neuvědomuje, že došlo těhotenstvím k nějaké změně. Mám pocit, že těhotná jsem já, tak všechny problémy a omezení s tím spojené jsou má starost. Buď tak mocně fungujou hormony, nebo už nevím. Každý večer brečím, krze úplné hlouposti u nás vznikají hádky, nemám se komu svěřit, nejlepší kamarádka má doma měsíc stará dvojčata, nechci ji zatěžovat svýma problémama, je mi hrozně smutno, mám pocit, že se na to malinký ani vůbec netěší, neumí o něm hezky promluvit...........je mi hrozně smutno. Strašně moc. Připadám si k ničemu, sama a zbytečná......

twinha napsal(a):

Moje odpověď na otázku je : nepomáhá.  Snad si ani neuvědomuje, že došlo těhotenstvím k nějaké změně. Mám pocit, že těhotná jsem já, tak všechny problémy a omezení s tím spojené jsou má starost. Buď tak mocně fungujou hormony, nebo už nevím. Každý večer brečím, krze úplné hlouposti u nás vznikají hádky, nemám se komu svěřit, nejlepší kamarádka má doma měsíc stará dvojčata, nechci ji zatěžovat svýma problémama, je mi hrozně smutno, mám pocit, že se na to malinký ani vůbec netěší, neumí o něm hezky promluvit...........je mi hrozně smutno. Strašně moc. Připadám si k ničemu, sama a zbytečná......

neboj se, až bude mimís, nebudeš sama a pěkně si ho vychutnáš. ale manžu nedonutíš ke změně, pokud mu rázně ale v klidu neoznámíš, že prostě nezvládneš všechno sama a že očekáváš jeho pomoc. začala bych něčím jednodušším a pak na to nabalila další věci (nejlíp který tě moc nebaví) a opravdu bych na tom trvala. máš přeci stejný právo na volný čas jako on. když to nepochopí a nezmění, tak to nedělej taky. taky se doma jen válej. až si nebude mít do čeho nalejt pivo, možná si uvědomí, že jě něco špatně. drž se holka, budeš dobrá.

Luci, moc Ti přeju, aby se manža změnil, uvědomil si, že těhu není procházka růžovým sadem a může Ti být i někdy zle nebo prostě nemáš náladu... Zkus ho nějak naťuknout nebo mu naznačit... Přítel dělá vše normálně a když mi nebylo ze začátku těhu dobře, vysavač by mi ani nepůjčil, nemohla jsem nést ani tašku s pečivem a k žehličce se postavil taky sám, prostě kolem mě skákal, až mi to bylo hloupý... Teď je mi líp, tak žehlím, vařím, ale pořád na mě dává pozor a pomáhá mi se vším, i když přijede z práce třeba večer... Každej chlap je holt jinej a třeba za něj doma vše dělali, jen si teď musí uvědomit, že má vás a nemůže nechávat vše na Tobě... Nemá se říkat "Udělej tohle a tamto", ale "Byla bych moc rády, kdybys vyluxoval" a pak ho za to ještě třeba pochválit... To Ti nic neudělá a on bude důležitej

Moje zkušenost s těhotenstvím: nemohla jsem otěhotnět asi tři roky dělala jsem všechno možné manžel odmítal jít na vyšetření se slovy, že on je v pořádku měl z prvního manžel.dítě když jsem otěhotněla štěstím sem se zalykala hned sem frčela za manžou a čekala jak bude štěstím bez sebe řekl mě že je to moje záležitost a pokud bych po něm něco požadovala aby měnil na svém životě tak mě zařídí potrat! a stejně to bude chcanda- sorry tak to řek, tak co.pokud to bude kluk bude to jiná a ještě se měl jmenovat milan po nšm tak sem si svoje štěstí užívala sama...Já sem byla tak štastná že sem ho neřešila později během let měli jsme kluka, kterému jsem jméno dala jak sem uznala za vhodné protože se manža choval během mého těhot. tak jak se choval tj. vůbec nebyl doma s odůvodněním, že staví barák... se potom ukázalo, že má další rodinu  ve které měl holčičku pouze o rok starší,než byl náš syn doma nedělal nic jenom se díval na telku a požadoval a požadoval!! po rozvodu nás  se synem nebo spíš mě vystěhovával nejhoršíma praktikama jaký možná znáte z filmu válka rosseových no, ale nic je to pryč chci poradit pouze vám, aby ste nebyly putky a nedaávaly svým chlapům možnost se ulívat z rodinných povinností at se starají jako vy!žádné úlevy hlavně se nebát i za cenu, že s ním nebudete, čím víc se ustupuje, čím víc se promíjí a omlouvá tím víc na to doplatíte pouze vy a děti. No dneska je mému ex 56 let a má dvouletou dceru čvrtou v pořadí přítelku 26letou je s ním 4roky a už mu prchla on je totiž mimo jiné ještě lakomec no ale to jenom na doplnění tak holky držím vám palce ndejte se !!

u nas je to fajn nastastie, tak nejak sa to este zlepsilo o 100 percent nez ako ked som tehotna nebola..ale ja som asi iny pripad, pretoze som na rizikovom...prve tri mesiace som nic moc nemohla robit, tak som ho zacala zapajat aj do prania, vesania pradla a upratovania, je pravda ze ma toho hodne v praci a chodi neskoro ale dohodneme sa skoro vzdy, je pravda ze holt cez tyzden tu neni vyglancovane, upratuje cez vikend...cez tyzden len nadobi do mycky a z mycky..ja viac menej len varim nic ine nemozem...a ked je trochu popratane a pride z prace a vidi to tak mi hovori ze mam radsej lezat ze on to urobi, ze mi bude zasa zle...vidi ze musim len lezat, ale zobrali sme to tak, ze tehotni sme obidvaja , nic sa neda robit, musime to nejak zvladnut, je jasne ze by bolo viac upratane keby som mohla ja, ale nevadi mi to...a dohodli sme sa ze ked bude nieco treba tak mu to poviem, ze nemozem cakat ze on si to vsimne a ja budem nastvane cakat kym napr. umyje zem ze si vsimne alebo bude pamat ze sa dlho neumyvala a funguje to tak...napr. do obchodu na vikendove nakupy vacsinou ide tiez sam, napisem len zoznam, obcas zajdem aj ja, ale kabele netaham vsetko vynasa on, mna len posle nech odomykam   ono musia si ti chlapy zvykat uz teraz na pomahanie pretoze s miminkom to bude tiez narocne a na domacnost budeme dvaja aj potom, dufam ze bude pomahat aj potom je pravda ze napr. nezehli, da si to radsej napoly pokrcene ale to mi zas so zehlenim pomoze mamina, raz za mesiac pozehli celu kopu a ten mesiac nam to vydrzi.  ale nevycita mi nic, nehadame sa kvoli tomu, ja obcas pobrblem ze je tu bordel, ze treba povysavat, no ale musim pockat do vikendu, chodieva niekedy az okolo dieviatej vecer zniceny takze to nechcem aby nieco robil, radsej privriem oci