14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Ahoj vem přítomným. Vzhledem k tomu, e tyto stránky mi dodávají spoustu energie a pomoci, obracím se na vás s dalím malinkým problémkem
Manel má z 1. manelství dceru (bude jí 9). Má ji ve své péči a bydlí s náma. Jene: od jejich 2 let skoro a do 6 let bydlel u svých rodičů (a jak u jsem psala, tchýně je ílený generál a do vecho ráda kecá). On něco zakázal - ona povolila. V obchodě začla řvát - ona jí to hned koupila. Sotva přila ze kolky, posadili jí před televizi(aby měli klid), o weekendech ani nemluvím, večer byla vzhůru dokud totálně neodpadla (jinak ílený kravál)aj. Doma samozřejmě nemusela nic dělat. Manel dělá na kolotoč, tudi pomoc rodičů nezbytně potřeboval. Kdy se ohradil proti jejich jednání, bylo vdy jen "ale" nebo "ty jsi nebyl o nic lepí". A to dělá dodnes. Co jsme spolu začali chodit, velice brzy jsme se stěhovali (teď jsem si já postavilala hlavu, protoe jsem věděla, čím dřív, tím líp).
Natvrdo jsme nastolili večerku, televize max. 1,5h denně aj. Kdy dostala do ruky utěrku, tragédie rovna povodni. Hned nastaly problémy i ve kole, jeliko nebyla zvyklá nic dělat. Teď má jít do 3 třídy (udělala velký kus cesty) a já se předem děsím. O prázdninách nepřečetla ádnou knihu, v matematice není schopna sčítat a odčítat do deseti. Kolem veho je vdycky straný kravál, ale kdy ona něco chce, dokáe kemrat i dvě hodiny. Já pracuji větinou do pěti a častokrát zjistím, e celý úkol ji nadiktovali prarodiče (vyzvedávají ji, kdy je manel v práci). Nemůu říct, e je líná, jeliko jí k tomu od mala nikdo nevedl. Umí jenom brát, ale ne dávat (teď u je to samozřejmě lepí, dříve by kvůli jednomu bonbónu byla schopna vyhlásit 3 světovou válku). Já se s ní moc nepárám, kdy bylo nejhůř a nechtěla nic dělat, dostala suchý chleba a vodu a přítě si to rozmyslela. Někdy mám pocit, e po ní pořád jen řvu, ale co mám dělat, kdy si stále myslí, e se jí někdo bude doproovat a nebo e ten úkol za ní někdo napíe. Musím jetě dodat, e mě bere jako svou mámu. Jak já bych jí někdy ráda nařezela
Ve je pro ní problém. Neumí si ani hrát, protoe byla naučena buď sedět u televize nebo poslouchat dospělácké řeči v kuchyni.
Prosím poraďte, jak máme postupovat v její výchově, abychom z toho nezblbli doma vichni.
Upravil(a) Saďourek (25. 8. 2006 20:10)
Není tady
Saďourku, na tomhle fóru je o něco ní téma Nezvládám výchovu nevlastního syna (nebo nějaký podobný název).
Má těstí v netěstí - sice jsi vyvdala rozmazlené dítě, ale nejsi sevřená mezi mlýnskými kameny manel - biologická matka dítěte. Udělala jsi kus práce. Myslím, e i devítileté dítě u je velmi dobře schopné vycítit, e "odklidit" dítě k televizi a zacpat mu pusu bonbónem je od rodičů vlastně projev nezájmu. Sázela bych nejen na jasně daná pravidla, ale taky na pochvaly, projev zájmu o její pomalu u slečnovské starosti, společné aktivity, které váí mnohem víc, ne hromady věcí (a věř, e pokud to teď takhle nevidí, dříve nebo později k tomuto závěru stoprocentně dojde). Určitě má aspoň nějaký zájem, ne? Nebavilo by ji třeba navlíkání korálků nebo takové to malování na fólii, co se pak přilepí na okno? Co kdyby chodila do nějakého tanečního krouku?
Ahoj Judit
To téma u jsem si taky pročítala, ale bylo to troičku o něčem jiném.
Její matka na ní s... (kale). Jestli ji vidí jednou za měsíc, tak je to moc. Jen samé sliby. To byla ze začátku taky velká překáka, ale u s vyvýjejícím se rozumem to malá taky neřeí a bere to s rezervou.
Ty pochvaly - snaím se co nejvíc, ale přijde mi, e chváli 9-ti leté dítě za věci, které by u měly být samozejmostí - to nezvládám (ráda ji pochválím za to, e pomůe nakrábat bramb., utřít nádobí, ale to, e si dá čelenku do vlasů nebo obuje ponoky - to mi nejde přes hubu). Mám pocit, e vynechala určitou etapu v dětství a teď to dohání (jestli mě chápe co chci říct).
Koníčků má dost - moc jí baví zpěv (chodí do sboru), aerobik. Chtěla začít hrát na klavír a po půl roce přemlouvání jsme povolili a hned kalamita. Půl hodiny prořve, e ona to tak hrát nebude, pak začnu ječet já a po hodině máme něco hotovo (ale s tím kraválem). Nakonec jsme zjistili, e si takto staví hlavu i v hodině.Přitom na to má.Nemá výdr a to v ničem a to je ten problém. Ve ji baví jen chvíli, barviček na sklo máme fůru, korálků, vyívání, různých puzzle; ani pexesso ji nebere. , Má pořád zafixované "ve si vyřvu nebo vykňučím" (hlavně kdy jsou u nás tchánovci), vekerá snaha ve výchově je pryč. Jo a oni odejdou a malá příjde a sama od sebe mi řekne, promiň, e jsem se tak chovala. Take potvůrka malá moc dobře ví, e se chová jak .... A v tomhle momentě končí věkeré mé teoretické schopnosti jak jednat dál.
Není tady
Áhoj Saďourku. Chválení: samozřejmě ne za kadou prkotinu. Ale pokud ti na ní přijde něco hodné pochvaly, tak to říct.
Vývojové etapy určitě nejde přeskočit. Můe prosím trochu upřesnit, co přesně si teď dcera "dohání"?
Zpívání a aerobik je super. e před svými prarodiči sklouzne ke svému starému chování, to je taky pochopitelné. Zkusila bych jí nasadit brouka do hlavy - při nejblií příleitosti (nějaká oslava) natáčejte na kameru a pak jí bez komentáře její chování puste. Nemyslím nějak se jí vysmívat, ale a si uvědomí, jak se chová a jak mluví...
Dohání bylo asi patně zvolené slovo. Asi je lepí říct nevyzrálá na svůj věk. Můj názor je (odborník by to moná popřel), e se pohybovala neustále v prostředí dospělých a oni před ní řeili nejrůznějí problémy a ona samozejmě s nima. Neměla a nemá ty "dětské" starosti, ale dospělácké. Prostě, e se tam nerozvijelo něco co mělo být přirozeně rozvinuto hrou (u i to, e jí chyběl kontakt s matkou). Neznala, co je to mazlení. Neměla vůbec rozvinůté soc. cítění, jen JÁ a nic víc.
patně se to popisuje. Ale pro příklad: přijde na hřitě a místo ahoj děcka co si zahrajem, zeptá se jaké uívá vitamíny a léky. Naopak jetě nedávno jsme řeili palec v puse a dokonce se po vzoru roční neteře schválně 2x ve dne počůrala. Pro ní straná sranda a jetě se tím chlubí.
Píu to asi dost krkolomně, ale nějak se neumím najednou vymáčknout.
Nevím jestli je moc troufalé to přirovnat k dítěti z dětského domova.
Není tady
Tak to u mi pomalu připadá hodno zájmu odborníka. Co kdybyste si zaly popovídat s nějakou dětskou psycholokou?
To u jsem měla kolikrát sto chutí, ale bojím,e by se zbytečně vytahovala zase minulost s její matkou a to mi přijde zase vůči ní samotné nefér.
Není tady
Pokud jsi koukala na Primu na "Chůva v akci", mohla bys něco poít. Mě se libilo sepsat si pravidla na papír. Např. hra na klavír 3 x týdně 1 hodinu, pokud ne pohrozit, e klavír se prodá, televize od - do .....
Najít si na ni čas, na popovídání, ikdy v dnení uspěchané době, je to těké, ale sčítání a odčítání jde procvičit i při vaření.
Není tady
Klavír, prodat ???? Ne!!!!!!
To je má pracovní pomůcka!!!
Ta pravidla jsou dobrý nápad, to si promyslím.
Jetě k matematice. Teď se musím zastat sama sebe. Máme program na počítači, el.hru, nejrůznějí prac.seity, od p.uč.ze koly tabulky, procvičujeme během weekendu, v autě, prostě kde se dá a nic. Předevčírem jsme tu měly ílenou překáku 8+ ... = 8 To jste měly slyet ty cifry, které tam chtěla dosadit. Přitom násobilku máme zmáknutou tam i zpět.
Není tady
Saďourek, nechcem a strai, môj prípad bol iný(BM môjho bývalého odloila syna ako 7-mesačného k susedom a on ju odvtedy 9 rokov nevidel), ale vychovávala som diea, ktoré si nieslo z detstva kopec problémov, najväčím bol samozrejme vzah k matke - spočiatku sa mi zdalo smiene, keď malý zahlásil: Teraz si ty naa mama, predtým to bola Soňa... neskôr som z toho mala husiu kou - ale môj bývlaý vytrvale odmietal chodi so snyom k psychológovi presne z toho dôvodu, e najlepie pre oboch bude na minulos zabudnú. Keď mal malý 10 rokov, ocitol sa v detskom diagnostickom centre(problémy v kole aj inde), kde ho matka navtívila a rozvírila také emócie, e sme skončili u detského psychiatra, bohuiaž sa nič ďalieho nezmenilo, take chlapec ete zail ďaliu krízu, pre zmenu s otcom, a skončil zle(trúfam si hodnoti). Nikto nevie, čo sa vetko odohráva v detskej dui, niekedy ani decko samo, a určite o tom nevie hovori, take ja by som toho psychológa radej skúsila, a keď to nepôjde, tak netlači na pílu... Ale nebude musie žutova, e si nieo premekala a nevyskúala. Problémy s matkou sú pre decko hrozné a nezvládnutežné, môe vies navonok OK ivot a trápi sa vnútri. A inak sa svokrovci podža mňa vežmi bezducho a krátkozrako snaili a snaia "vynahradi" jej, o čo bola ukrátená, a v dobrej viere jej mono kodia ete viac.
Není tady
Saďourek: tak já bych taky zkusila psychologa. Nejdřív sama, abych jednak poznala doktora a taky abych si ujasnila, jestli problém zvládnu sama, nebo raději s psychologem. Pokud bych k němu získala důvěru a on by doporučoval přivést i dcerku, přivedla bych ji...pak by se vidělo....Kdysi jsem četla knihu dr. Matějčka Po dobrém nebo po zlém? ... nebyla patná...i ta Chůva v akci je jistá inspirace...já bych řekla, e děvče má problém...kdy se vlastní matka chová patně (a to se chová), je to pro dítě traumatizující. Prarodiče se jí to zřejmě snaili vynahradit, ale tak nějak neikovně...nikdo jí neuměl nastavit hranice a nikdo jí moná neuměl ukázat takovou tu pravou lásku. Ne tu opičí, co vechno dovolí, ale tu druhou...Přeju ti hodně trpělivosti a jsem moc ráda, e jsou taky takový enský jako ty...kdy tady občas čtu některý příspěvky (třeba Cizí děti od Andrejky), chce se mi buď křičet nebo brečet...i díky tobě zas věřím, e dobrý člověk váně ije. Ahoj a doufám, e napíe znovu.
Není tady
Holky, teď je nae mládě s babičkou na chalupě, take mám dostatek času na přemýlení. Dola jsem k závěru, e já (blbec pitomý) se snaím stále řeit ve sama a pak z toho magořím. Dávám pryč svou jeitnost a skutečně to začnu řeit s pomocí odborníka.
Teď ale dalí dotaz? Máte někdo nějaké zkuenosti s dětským psychologem v Ostravě?
Upravil(a) Saďourek (28. 8. 2006 13:28)
Není tady
Jo, jo...znám to...já zvládnu vechno, protoe já to prostě musím zvládnout...a enská pak najednou blbne, co? Nemusíme zvládnout vechno a někdy je dokonce lepí, kdy se na nai věc podívá někdo nezávislý. Odborníka v Ostravě bohuel poradit nemohu.
Není tady
Saďourek napsal(a):
Holky, teď je nae mládě s babičkou na chalupě, take mám dostatek času na přemýlení. Dola jsem k závěru, e já (blbec pitomý) se snaím stále řeit ve sama a pak z toho magořím. Dávám pryč svou jeitnost a skutečně to začnu řeit s pomocí odborníka.
Teď ale dalí dotaz? Máte někdo nějaké zkuenosti s dětským psychologem v Ostravě?
čuski vem:-) vím o doktorce Krásné, je někde na ulici Nádraní... ale to by ses musela podívat pořádně na netu a vyhledat si to, ale upozorňuju, e tam budou asi dost velké čekací lhůty na objednávku...... ale slyela jsem na ni samou chválu......
Není tady