29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Děti jsou už velké a moc mě nepotřebují,manžel mě taky už moc nevnímá a já mám někdy pocit,že mi je sto a že nevím co mám dělat a že jsem vlastně celkem zbytečná..Řekněte mi,jak žijete ve středním věku.Včera jsem četla na jiný diskuzi příběh ze života,asi to byl vtip,ale docela trefný:
Už jste se někdy zadívali na druhé lidi stejného věku s tím divným pocitem:"Snad nevypadám tak staře?"
Jestli ano, tak tenhle se vám bude určitě líbit!
Seděla jsem v čekárně svého nového zubaře a prohlížela si to tam.
Zahlédla jsem i diplom, který uváděl celé jméno svého majitele.
Najednou jsem si vzpomněla - vysoký, hezký, tmavovlasý kluk stejného jména se mnou chodil na gympl, už je to nějakých 40 let.
Že by to byl tentýž chlapík, na kterého jsem tehdy měla tajný zálusk?
Když jsem ho však uviděla, rychle jsem podobné myšlenky zahodila.
Tento téměř plešatý, prošedivělý muž s vrásčitým obličejem, ten byl příliš starý, než aby mohl tehdy být mým spolužákem.
Nebo - že by? Poté, co mi prohlédl zuby, jsem se ho zeptala, jestli nechodil na gymnázium Klementa Gottwalda.
"Ano. Ano, chodil jsem tam. Byl jsem jedním z nejlepších," zapýřil se.
"A kdy jste maturoval?" zeptala jsem se.
Odpověděl: "V šedesátém šestém. Proč se ptáte?"
"Tak to jste byl v mé třídě!" Prohlásila jsem nadšeně.
Pozorně si mě začal prohlížet.
A pak se ten hnusný, starý, vrásčitý chlap zeptal: "A co jste učila?"
Není tady
jak by řekla moje dcera :to je hustý.
jinak je mi 37 a mám naprosto stejné pocity poloprázdna jako ty.Navíc nemám práci a tak se starám o všechny podrobnosti kdo koho potkal a co říkal a z jejich strany to vypadá jako výslechy.Manžel podniká-furt je někde-furt mu někdo volá-furt je někde potřeba.....Až mi děti vyletí z hnízda to teprve bude..!?Naštěstí to není tak rychlé jak v našich letech.Mám pocit,že jsem jako au-pairka ve vlastním domě na žehlení,praní,už asi i místo alarmu.
Nevím jestli to jsou nejlepší léta
Není tady
Mně je taky 37, no skoro 38 a taky sleduji vstevníky a často si říkám, jestli vypadám taky už tak "dospěle". Přitom mi připadá, že ještě pořád všechno pořádně neumím např. u vaření někdy potřebuji nahlédnout do kuchařky.
Mamka v mých letech mi připadala opravdu už strašně dospělá, prostě paní ve středním věku, uklidňuji se tím, že teď je prostě jiná doba.
Na druhou stranu se teď, v tomto věku, cítím velice dobře. Vím co chci, mám to snad v hlavě srovnané, vím, co od života ještě očekávám. "
Jedna perlička na závěr :
V pondělí šel můj čtrnáctiletý syn k zubaři a jelikož šel poprvé k jinému lékaři, bál se a pořád se ptal, jaký je a taky jak je starý. Já jsem mu řekla, že je starší než já a on mi odpověděl: " Ježišmarjá, to já k němu nejdu, tak to je pěkně starý!"
Není tady
MILÉ DĚVČATA!
ANO, JSTE V TOM NEJLEPŠÍM VĚKU!
ŽENA ZRAJE JAKO VÍNO. ČÍM STARŠÍ,TÍM LEPŠÍ!!!!!!
P.S. To mi říkává můj manžel, když na mě leze taková ta blbá nálada, když si připadám jak stoletá ježibaba!
Zato moje máma mi říká, že vypadám čím dál víc jak čaramůra, že vypadám starší než ona ! Tak si potom vyberte.
Není tady
Je mi 39, ale cítím se na 25, tedy dokud nevidím své vrstevníky...Měli jsme sraz gymplu, seděla jsem mezi spolužáky a říkala jsem si zda na cizí lidi působím tak staře jako mí spolužáci na mě. Bohužel asi ano.
Sice se vevnitř stále cítím na 25, mám pocit, že se tak chovám, ale energie mám čím dál méně. Po práci ještě někam jít? Jsem ráda, když vyvenčím psa a klesnu do křesla. kde jsou časy, kdy jsem chodila 2x vv týdnu na diskotéky, do kin atd. Tady cítím, že je to již za víc. A bude hůře.
Není tady
Tak děvčátka,utvrdily jste mě,že v těch občas temných myšlenkách nejsem tak úplně sama.Měla bych být ráda,že jsem a všichni kolem mě relativně zdraví.To jsem.Dneska ráno sem zjistila,že pocit osamnění v mém manželství neprožívám jen já sama.Ráno mi volal manžel,který má dovolenou,zvedla sem sluchátko a on mi řekl,že v noci nemohl spát.Já mu řekla,že vím,že jsem ho tak nějak v polospánku zaregistrovala,že byl u mě v obýváku,kde spím já.Ptala sem se proč nespal a on mi odvětil,že přemýšlel o mě.Že se spolu nebavíme,netrávíme spolu dovolenou,nespíme spolu(tedy každý spíme v jiným pokoji),že žijem jen vedle sebe a že to ho nebaví.Tak sem se zeptala,co s tím chce dělat.Řekl mi,že neví a že se nám rozbila 3 roky stará lednice. a že volal opravářovi a že je neopravitelná.Tak ahoj a telefon položil.Tak nevím,jak to bude s náma dál.
Není tady
Ahoj holky, bude mi 33, jsem podruhé vdaná (tedy s manželem jsme spolu už přes 11 let). Děti nemáme, ty má manžel z prvního maželství a mi nějak děti nechybí. Po zkušenostech svého okolí a taky mých s manželem jejich pořízení s manžou ani nějak konkrétně neplánuju. ...PROTOŽE mám ten dojem, že pro mne všechno teprve začíná. Je to fantastický pocit, který jen slabounce narušil fakt, kdy na srazu z gymlu mají holky 1-2 děti. Následkem toho řeší problémy, které já prostě nemám. A tak pracuju, bavím se a starám se o věci, které mne těšily v 18 letech a těší i dnes. Pokouším se připravit se na to, abych za 10 let nemusela zjistit, že je na vše pozdě a že jsem stará. Takže, až mi bude přes 40, určitě nebudu mít děti, které mne už "nepotřebují" a nebudu kvůli nich setrvávat v mnaželství proti své vůli jen pro zachování celistvosti rodiny....hnusné, že? Ale hádejte podle koho jsem se tomu naučila?
Není tady
Ahoj Báro,mě to teda nepřipadá hnusné.Žiješ svůj život podle svých představ a seš spokojená a to je hlavní.Určitě lepší,než být pokrytecká jako já,kdy žiju s manželem už vlastně jen ze zvyku a z pohodlnosti.A vlastně ani nevím proč.A když budeš chtít,pořídíš si mimino ve 40 a budeš dlouho mladá maminka.No a jestli děti mít chtít nebudeš,nevadí,je to tvé rozhodnutí a je to tak nejlepší.
Upravil(a) johana (30. 8. 2006 7:51)
Není tady
johana napsal(a):
Ahoj Báro,mě to teda nepřipadá hnusné.Žiješ svůj život podle svých představ a seš spokojená a to je hlavní.Určitě lepší,než být pokrytecká jako já,kdy žiju s manželem už vlastně jen ze zvyku a z pohodlnosti.A vlastně ani nevím,jestli ho miluju.A když budeš chtít,pořídíš si mimino ve 40 a budeš dlouho mladá maminka.No a jestli děti mít chtít nebudeš,nevadí,je to tvé rozhodnutí a je to tak nejlepší.
A kolik ti teda je let?A nějak mï není jasný proč když už jsou děti velký trávíte dovolenou každý sám?To mi si libujeme když jedeme k moři a nemusíme brát děti ani nejezdíme se známými a spát každý jinde to bych se nevyspala.Když se v noci probudím tak mu dám pusu a nebo ho aspon pohladím.
Není tady
dzifdayly napsal(a):
johana napsal(a):
Ahoj Báro,mě to teda nepřipadá hnusné.Žiješ svůj život podle svých představ a seš spokojená a to je hlavní.Určitě lepší,než být pokrytecká jako já,kdy žiju s manželem už vlastně jen ze zvyku a z pohodlnosti.A vlastně ani nevím,jestli ho miluju.A když budeš chtít,pořídíš si mimino ve 40 a budeš dlouho mladá maminka.No a jestli děti mít chtít nebudeš,nevadí,je to tvé rozhodnutí a je to tak nejlepší.
A kolik ti teda je let?A nějak mï není jasný proč když už jsou děti velký trávíte dovolenou každý sám?To mi si libujeme když jedeme k moři a nemusíme brát děti ani nejezdíme se známými a spát každý jinde to bych se nevyspala.Když se v noci probudím tak mu dám pusu a nebo ho aspon pohladím.
No,tak to máte krásný vztah.Můj manžel má dost autoritativní povahu,je puntíčkářskej a vše musí být podle něj a
já už nemám chuť pořád poslouchat jak mám co dělat.A že spolu nespíme na jedný posteli je taky moje vina,protože on chodí spát ve čtvrt na deset a já si zas ráda čtu třeba do 11 a tak jsme to vyřešili takhle.Máme pouze 2+1,ložnici nemáme.
Není tady
johana napsal(a):
dzifdayly napsal(a):
johana napsal(a):
Ahoj Báro,mě to teda nepřipadá hnusné.Žiješ svůj život podle svých představ a seš spokojená a to je hlavní.Určitě lepší,než být pokrytecká jako já,kdy žiju s manželem už vlastně jen ze zvyku a z pohodlnosti.A vlastně ani nevím,jestli ho miluju.A když budeš chtít,pořídíš si mimino ve 40 a budeš dlouho mladá maminka.No a jestli děti mít chtít nebudeš,nevadí,je to tvé rozhodnutí a je to tak nejlepší.
A kolik ti teda je let?A nějak mï není jasný proč když už jsou děti velký trávíte dovolenou každý sám?To mi si libujeme když jedeme k moři a nemusíme brát děti ani nejezdíme se známými a spát každý jinde to bych se nevyspala.Když se v noci probudím tak mu dám pusu a nebo ho aspon pohladím.
No,tak to máte krásný vztah.Můj manžel má dost autoritativní povahu,je puntíčkářskej a vše musí být podle něj a
já už nemám chuť pořád poslouchat jak mám co dělat.A že spolu nespíme na jedný posteli je taky moje vina,protože on chodí spát ve čtvrt na deset a já si zas ráda čtu třeba do 11 a tak jsme to vyřešili takhle.Máme pouze 2+1,ložnici nemáme.
No tak to zas chápu s mojí povahou by u mě asi neuspěl puntičkáře a autority u chlapů posílám kamsi.Buď jsme si rovni a nebo padej a ono to na ně zabírá,ale musí se hned ze začátku než si zvykne mít navrch.Myslím si že kdyby měly ženy šanci odejít a nestrádat tak by se asi hodně chlapů divilo,protože některej si neumí ani uvařit čaj natož žít sám.
Není tady
Mně je 41 a jsem spokojená. S dvacetiletými bych neměnila. Třeba moje kamarádka, maje taky děti odrostlé, si s manželem koupili motorku a vyjíždějí po republice. No není to paráda? Začínáme zase mít čas samy na sebe a to stárnutí? Důležitější je, jak se člověk cítí než jak vypadá. I když ony jsou to vlastně spojené nádoby. Pokud budeme zdraví, tak je to fajn..
Není tady
mně už táhne na ...sát.Dnes se docela divím,jak jsem to hektické období kolem 40 ve zdraví přestála.V 37 jsem změnila práci,v 39 jsem se dobrovolně a ráda přihlásila znovu do školy a několik let studovala,což naši středoškoláci tenkrát vůbec nechápali.Pro práci jsem to totiž nepotřebovala.S manželem jsme utužovali vztahy,jako bychom prošli druhými líbánkami,zase jsme začali jezdit bez dětí na čundry a na hory,a hlavně si tu volnost užívat .Hrozně jsme se nasmáli když jsme kuli pikle jak dostat ty dva skorodospěláky najednou z bytu,abychom si užili manželských radovánek.Skoro jako bych se vrátila do šestnácti.Užívám si to pořád.I když je fakt,že na jeden víkend na čundru dnes už potřebuju další dva doma prolenošit,abych se vzpamatovala. Pro ženu,které dospívají děti považuji za velmi důležité,aby měla nějaké koníčky.Já se dvacet let těšila na dobu,kdy na ně konečně zas budu mít čas.
Není tady
Beru to takhle: V týhle superrychlý době, kdy se potýkáme s hrubým domácím produktem(netuším o co jde), tržní ekonomikou atd., tak je mi prostě 25 let, ovšem bez DPH ! No a co? Důležitej je pohled na život!! Může bejt stará dvacítka a může bejt mladá sedmdesátnice!!!
Není tady
dakota napsal(a):
Beru to takhle: V týhle superrychlý době, kdy se potýkáme s hrubým domácím produktem(netuším o co jde), tržní ekonomikou atd., tak je mi prostě 25 let, ovšem bez DPH
! No a co? Důležitej je pohled na život!! Může bejt stará dvacítka a může bejt mladá sedmdesátnice!!!
![]()
Není tady
Určitě :-) ;-)
Není tady
Já ve čtyřiceti začínala od píky v nezařízeném podnájmu. Ale šla jsem do toho s přítelem, který dokázal za 3 roky náš byt vybavit nadstandartně a nelituji vůbec ničeho.Litovala bych, kdybych svůj život zahodila. Teď jsem spokojená a cítím se lépe než ve dvaceti.
Není tady
dakota napsal(a):
... je mi prostě 25 let, ovšem bez DPH
!
Dakotko ako vzdy, zlepsila si mi naladu o 200%
A myslis znizenu sadzbu alebo zakladnu?
Není tady
Je mi čtyřicet. Nedávno mě můj syn vytáhl ven, vzal si brusle a abych mu stíhala, tak mi nabídl svou koloběžku. Jedu za ním po sídlišti a v tom mě pomalu dojíždí auto, repráky na plné pecky a z auta na mě pokřikují a pohvizdují nějaké hlasy. Auto mě předjede a z okýnka vykloněný mladík si uleví: "Ty vole, taká stará baba!".
Hihi, mělo mě to naštvat, ale já se rozřehtala a u řeky si poprvé v životě nazula synovy brusle a učila se bruslit.
Není tady
Když mi děti asi před pěti lety vyletěly z hnízda tak jsem najednou nevěděla co si počít se svým životem. Manžel pořád v práci-užívat života si chtěl až na důchod.
Tak jsem nějakou dobu sedávala v prázdném baráku a užívala si svých depresí z opuštěnosti.
A pak jsem si řekla : A DOST!
Ve 40 jsem si uděla řidičák na motorku a pořídila si supr stroj. Manžel z toho byl na prášky. Pořád mi dával najevo jak je to všechno nahouby. Zažili jsme kvůli tomu perné chvilky. Dnes (po 5ti letech) má už motorku taky a jezdíme spolu na krásné výlety a moc si to užíváme. Ale byla to holky fuška ho přesvědčit, že život není jen práce a honění, a že je potřeba si ho trochu užít dokut to jde.
Tak nezoufejte nad svou nešťastností. To k ničemu nevede. Chce to jednat a něco dělat.
Držím palce !!!!!
Upravil(a) Blank (11. 10. 2006 14:11)
Není tady
Blank, jsi dobrá
Není tady
Je mi 35, děti mám zatím malé, takže v tomhle smyslu "nepotřebnost" zatím naštěstí neřeším, i když taky mám strach, jak budu jednou zvládat, až vyletí z hnízda. Ale co mi hodně vadí, je to, že mám pocit, že čím je člověk starší, tím je těžší si najít opravdové přátele - aspoň u mě to tak je. Od dětství až do mých zhruba sedmadvaceti v tomhle nebyl problém - měla jsem kolem sebe hodně dobrých kamarádů, se kterými jsme se vzájemně znali dlouho a věděli o sobě i dost důvěrné věci, podnikali spolu různé akce a byl to pro mě moc důležitý pocit - mít přátele, před kterými můžu být bez obav sama sebou. Pak jsme se s manželem odstěhovali do 200 km vzdáleného města, a mně připadá, jakoby na mě tady lidi koukali jako na podezřelého vetřelce a drží se zpátky. Já se zas naopak nechci vnucovat nikam, kde cítím, že nejsem vítaná. Mám sice pár známých, ale jen na takové zbytečné řeči o ničem. Tedy nikoho, s kým bychom se mohli vzájemně pozvat i do svojí "13. komnaty". Měli jste to někdo taky tak? A podařilo se vám najít i v novém prostředí nějaké opravdu spřízněné duše?
Není tady
Za pár let mi bude ...ne. Je mi hodně přes čtyřicet.
Pořád zjišťuju, že nechce-li člověk stát na místě, musí zvednout jednu, pak druhou nohu, a jít dál. A když upadne, nesmí to brát jako tragédii, ale pokusit se zvednout, i když to bolí. A jít, i když se mu nechce...
Nic pěkného nás nepotká, když se budeme doma litovat. Nic nového nezažijeme, když se budeme ohlížet zpátky. Nikoho nového nepoznáme, když nevylezeme z ulity. A nic nového se nenaučíme, když dopředu řekneme: to stejně nedokážu.
Není důležité, kolik nám je. Hlavní je - co v nás dříme. Co ze sebe vydolujeme. A jestli víme, co chceme a co ne. Nějaký rozum už máme, zkušenosti jsme posbíraly, využijme jich ve svůj prospěch. Abychom se cítily líp a uměly vyhovět nejenom těm druhým, ale taky už konečně samy sobě!
Není tady
Já myslím že nejlepší věk je vždycky ten, který právě prožíváme. Kdo nám zaručí, že tady zítra ještě budeme? Tak užívejme, užívejme...
Není tady
Ahojky jste tu plné optimismu a to je dobře
Já jsem se po 17letech manželství rozvedla a začala nový život s ,,novým " manželem. Teprve ted´si užívám toho správného klidu a porozumnění Máme spolu 4.měsíční dceru Verunku a užíváme si života i s ní naplno:dudlik:
Myslím,že nikdy není pozdě začít... se věnovat koníčkům,rodině atd.. opravdu nikdo z nás neví,jak tu bude ještě dlouho
Není tady