Ako kedy... Častejšie to bolo postupné, v partii alebo práci, alebo tak... a silnelo to, rástlo, až sa to nedalo zadržať, vybobtnalo to a dala som to nejako najavo, prezradila som sa, hoci som netušila, ako je na tom druhá strana - a väčšinou, skoro vždy teda, z toho bol nejaký pekný vzťah, raz dlhší, raz kratší. Raz som sa zamilovala do náhodnej známosti a boli z toho dva vzťahy(postupne, nie naraz) so ženáčom... A aj cez internet som si našla takú rýchlokvašnú zamilovanosť. A momentálny vzťah zasa bol taký, že opatrný a postupný, cez majlíky, SMS a telefonáty k fotkám, osobne stretnutie, z ktorého prchol(vraj ho to zaskočilo, ale ku cti mu musím pripísať, že mi obratom poslal chlácholivú SMS, aby som si nemyslela, že sa ma zhrozil ) a potom stretnutie vo štvorici s kamošmi, až po druhom rande bum prásk! Zamilovanosť, muckanie, volanie každý deň, aj niekoľkokrát, a tak... Takže asi tak, aj onak, a ja osobne neviem povedať, či je jedno SPRÁVNE a druhé NESPRÁVNE - asi nie, prosto dve rovnocenné formy

Upravil(a) Selima (22. 8. 2006 15:40)

Já právě svého BM milovala tak nějak "hned". Aby taky ne Bylo mi 15 a byla to má první velká láska...nakonec jsme se rozvedli...No a teď (tedy před rokem) se mi nachomýtl jeden takový....byl mi sympatický, byla jsem s ním vždycky ráda...ale poslední dobou mám pocit, že ho najednou miluju...jako blázen se těším, až budeme spolu, toužím po jeho dotecích, svoje mu s radostí dávám...zaskočilo mě to, přiznávám...doteď jsem zažila jen tu první zamilovanost na první pohled...o té si myslím, že už v mém věku a s mými zkušenostmi nepřijde, víc přemýšlím do budoucna, "testuju" partnera, víc si všímám, jak se chová k druhým, k rodičům, ke své dceři (12 let)....a najednou jsem se snad zamilovala...

Ups Evička nám je zamilovaná!!!!!! jééééjej, to sa teším!
Aj ja si myslím, že v mojom veku bláznivé, spontánne zamilovanie nepríde. Skôr by som povedala, že by som to asi nechcela. Predsa len sa mi zdá lepšie také postupné.....a to práve som ja nezažila. Práve preto by som to tak chcela zažiť. Veľa šťastia a hlavne lásočky.

P.S.: a ja som si myslela, že len ja testujem chlapov, s ktorými sa stretávam...

Emma: Jo, já testuju a testuju...a přemýšlím...a někdy až moc...a většinou přijdu na to, že tomu nemůžu uvěřit, že on je tak fajn, protože můj BM se taky jevil jako moc fajn a já nakonec přišla na to, že žiju s neuvěřitelným sobcem....dvanáct let...takže teď si dávám na muže coby partnery pozor (možná až moc). Někdy se směju sama sobě, jak se bojím tomu víru propadnout, jak si říkám, že si možná zase natluču, že to nebude fungovat...míchají se mi tam zážitky s BM, jeho "miluju tě" naprosto zdevalvoval tím, že nic nedělal...do slova a do písmene. Vždycky tvrdil "Vždyť já ti nic nedělám"...a nedělal, on nedělal nic, on nepomáhal, s nechutí chodil na společné akce, sám ale nevymyslel žádnou jinou, po večerech nebýval doma, žárlil jak cvok, urážel mě...ach jo...a tohle na mě občas vybafne a já se bojím uvěřit, že jiný chlap je jiný....jenže to točení hlavy neustává...

Feuria: Super to je, ale jak to bude dál? Přeci jen...mám taky dítě, takže hodně myslím i na něj. S přítelem naštěstí vycházejí moc dobře, tak nějak přirozeně, to jsem ráda (měla jsem totiž dost strach, že dítko ho nezkousne..kvůli opravdu velkému věkovému rozdílu mezi námi. Naštěstí mi syn nedávno sdělil, že s mým přítelem je docela sranda...a dodal "hmm...větší než s tebou, mami"...až jsem skoro žárlila

V Celestýnských proroctvích se píše, že by se lidé měli alespoň rok přátelit, než se spolu poprvé vyspí. Já to (samozřejmě) nikdy nedodržela (co rok - někdy ani měsíc!), ale myslím si, že je v tom velké moudro.

Jakmile se totiž mezi dva lidi připlete sex, nastává zatmnění mozků. Takže rovnice "koho chci?" a "je to tenhle?" nevychází, protože nám to vůbec nemyslí. Pak se bohužel velmi často stává, že jakmile opadne zamilovanost a růžové okuláre, vidíme, že ten člověk nám vlastně moc nevyhovuje. Pak s ním buď setrváme (nechcem si přiznat "prohru" nebo je nám líto "ztraceného času") a nebo se rozejdeme.

Jak už jsem psala v jiném příspěvku - na prvotní zamilování se mohou spolehnout jen lidi, kteří v sobě nemají enormní mindráky. Ti si totiž v zamilovanosti nenabíhají na stejně pasující mindráky u svého protějšku á la "jsem spasitelka - miluju alkoholika".

Myslím, že nejlepší vztahy bývají z původního kamarádství. Toho kluka poznáváme postupně, mozek nezatmnělý, tudíž otevřený a objektivní. Když pak po určité době zjistíme, že s tím člověkem chceme být čím dál častěji - dá se na tom stavět. Víme, že se k nám hodí, že nám vyhovuje.

Pokud však do zamilovanosti vklouzneme rovnou - může to být stejně krásné, jako ve finále zničující.

Av, ale blbé je, když po roku zjistíš, že ten chlap je v posteli hrozné poleno !

Eva36 napsal(a):

Moc hezký, holky... Jsem zvědavá, co se ještě dozvím.
Avalonka: A co to je "mindrák"?  A kdo ho nemá? A co to je "enormní"? ... to jsou takový hypotetický otázky, co? U každýho to je jinak.... Skoro ses trefila do mě s tou "spasitelkou a alkoholikem"... až se tu musím nad tím v kanceláři usmívat (ještě že šéf je někde v háji zeleným Naštěstí jsem tyhle zachranitelský tendence už vyrovnala (ale že mi to dalo...a nejspíš to bylo tím, že před 26 lety jsem nemohla jako pětiletý dítě ochránit mýho malinkýho bráchu před jeho vzteklým a ožralým otcem...to jsou věci...)

Kristepane Evi, tobě je 31 a píšeš, že ve svým věku sis myslela, že už zamilovanost nepřijde atd?????? To je teda maso.

No Fe, já si o tobě také myslela, že jsi starší, kolik jsi toho již stihla
Tak nevím, jestli jsi brzy začala anebo tvé vztahy byly paralelní nemlať mě, nechci se tě nijak dotknout

Eva36 napsal(a):

Feuria: Jo, brzo jsem se vdala, v 18
Janica: No, fakt jsem si říkala, že láska...jo pche...to už asi ne, po tom, jak jsem dostala přes d*žku...

No vidíš, NIKDY neříkej NIKDY

janica napsal(a):

No Fe, já si o tobě také myslela, že jsi starší, kolik jsi toho již stihla
Tak nevím, jestli jsi brzy začala anebo tvé vztahy byly paralelní nemlať mě, nechci se tě nijak dotknout

Jo - odešla jsem z domu ve 14 a ve stejném věku jsem měla prvního přítele -to trvalo 2,5 roku (bez sexu) - což nechápu, ale tak to bylo a pak nový model necelé 4 roky a nyní už 5 let bojuji s tím třetím.... paralelně pouze 1x(ženáč) cca 2,5 no spíš 2 roky).
Tak si to spočti :-)

Bít Tě nebudu - bila bych spíš sebe - měla jsem si užívat a studovat a né stát u plotny a vařit ! Teď se to snažím dohnat :-)

Upravil(a) Feuria (23. 8. 2006 9:19)

Nemyslím si, že nejlepší vztahy vznikají z kamarádství. Já jsem takhle začala se současným přítelem a nic moc. Vzhledem k tomu, že jsem dost sdílná, vykecala jsem mu na sebe, ještě jako kamarádovi to, co jsem neměla. Pokud by mě dřív napadlo, že z toho může být víc, než přátelství, asi bych si dávala víc pozor na pusu.
Ale to se předpokládat nedalo, takže ted se mi to sem tam vrátí. Občas je moje minulost- teda bejvalej manžel či přítel-příčinou nesmyslný hádky, někdy důvod k žárlivosti, nebo nedůvěře......

Jinak moje největší láska byla na první pohled aaach....to bylo něco.......
Pohled do modrejch očí a bylo to.............
Vydrželo to rok...

choysia napsal(a):

Nemyslím si, že nejlepší vztahy vznikají z kamarádství. Já jsem takhle začala se současným přítelem a nic moc. Vzhledem k tomu, že jsem dost sdílná, vykecala jsem mu na sebe, ještě jako kamarádovi to, co jsem neměla. Pokud by mě dřív napadlo, že z toho může být víc, než přátelství, asi bych si dávala víc pozor na pusu.
Ale to se předpokládat nedalo, takže ted se mi to sem tam vrátí. Občas je moje minulost- teda bejvalej manžel či přítel-příčinou nesmyslný hádky, někdy důvod k žárlivosti, nebo nedůvěře......

Jinak moje největší láska byla na první pohled aaach....to bylo něco.......
Pohled do modrejch očí a bylo to.............
Vydrželo to rok...

Choys, máme to opravdu nějak podezřele podobné...
Totiž já jsem svého přítele taky poznala nejdřív jako kamaráda v partě, kam mě přivedl bývalý přítel. Znali jsme se vlastně asi 3 roky než jsme spolu začali chodit. A to je právě ten problém, protože co já prováděla, to je škoda mluvit, jenže smazat to už dneska nejde, a on toho všeho byl přímým svědkem, účastníkem, o to je to horší, když se někdy bavíme o minulosti, tak bych se nejraději propadla 100 metrů po zem. On sice taky nebyl žádný svatoušek, to ani náhodou, ale je to prostě dost blbý pocit. Sice kvůli tomu u nás nevznikají žádné hádky, ale i tak, ty pocity jsou někdy strašné.