29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Ahoj Maryt,
tak jsem si pročetla ten příspěvek - teda celé téma a raději jsem si otevřela nutelu, protože potřebujít dobít energii.
Ta dívčina si skutečně neuvědomuje (neuvědomovala)nebezpečí této nemoci a přišlo mi, že se i v závěru vyhýbá odpovědi.
Letos jsem učila i na 2. st. ZŠ a vím, jak dokážou být děcka k sobě "hnusné" a sprosté. Já jsem bulimii ale propadla ne kvůli své váze, ale kvůli psych. problémům doma. Netvrdím, že jsem se svou váhou 100% spokojená, ale to bych asi nebyla ženská.
Jestli se tě můžu zeptat, jak jsi na to teď ty? Píšeš, že jsi touto nemocí také prošla. A jaká byla tvá příčina počátku "zahrávání si se zdravím"?
S pozdravem Saďourek
Není tady
Ahoj Saďourku,
do nemocnice jsem nastupovala před šesti lety. Léčila jsem se dva měsíce. Když jsem odcházela z nemocnice, myslela jsem si, že jsem už stoprocentně zdravá, ale bohužel jsem se v tom ještě rok a půl plácala. V současné době jsem 4,5 roku bez epizody a normálně jím. Měřím 167 a vážím kolem šedesáti, přestala jsem se vážit před pěti lety.
Příčiny mého zahrávání si se zdravím byly psychické problémy, i když jsem si zpočátku myslela, že jen "trochu zhubnu". Kvůli bulimii jsem paradoxně přibrala asi 8 kilo... Postupně jsem zjistila, že zvracení je pro mě dobrovolný způsob trestu. Něco se mi nepodařilo a já se pak "musela" potresat. Tak jsem se přejedla a několikrát zvracela. Byl to hnus. Neuměla jsem si poradit s žádnými problémy, neuměla jsem vyřešit jakoukoli životní situaci. Je to hodně komplikované, nevím, jestli mi rozumíš. Vše souviselo s mým nulovým sebevědomím.
Není tady
Rozumím a hodně mi to připomíná mě samotnou. Já jsem taky spíš něco málo přibírala a navíc jsem měla strašně opuchlý můj už tak kulatý obličej
Ještě jeden dotaz (pokud to není moc vlezlé) ví o tom tvé okolí? Dokážež o tomto problému mluvit se známýma?
Já ne, ví to jen manžel a nikdo víc. V podstatě se za sebe stále stydím.
Není tady
Ano, nejbližší okolí to ví. Možná i širší, protože jsem se na chvilku objevila i v televizi. Přišel za námi do nemocnice štáb z jednoho pořadu a já byla vybrána ještě s jednou holčinou jako mluvčí
Musíš o tom s někým promluvit - s manželem, kamarádkou, prostě s tím, kdo ti je blízký. Já jsem si tímto způsobem hodně věcí uvědomila. Mimo jiné to, že je to NEMOC, nikoli póza, abychom byly zajímavé a že s tím přeci nejde hned tak přestat, jak si hodně lidí myslelo. Přestala jsem se i litovat, což jsem dělala,když jsem byla nemocná, zvlášť ráda.
Navíc, když jsem to řekla mému příteli, pomohlo mi to i po jiné stránce. Čas od času, když mě chytne rapl, že bych měla hubnout, uklidní mě, že to nepotřebuji. A když mám sklon třeba ve stresu nejíst, dohlíží, abych si vzala aspoň něco malého. I v tom je obrovská výhoda, že to ví.
No a opuchlá a oteklá jsem byla taky, na fotkách je to oproti dnešku fakt změna.
Léčila jsi se ty někdy? Nebo aspoň nějaký psycholog?
Není tady
Někde už jsem to psala, má obvoďačka 2 roky zvracení nepovažovala za nic vážného, ale nakonec mě odeslala na psychiatrii a z ní mě poslali za psycholožkou. Byla jsem tam asi 3x a byla jsem ještě víc zničena a už cestou domů jsem věděla, že budu zvracet. Byla jsem tehdy v začarovaném kruhu s mým otcem a cesta ven byla jen jedna. Odstěhovat se. Ale kam když studuješ? Víš, otec mě vždy považoval za tu silnější (jsme 2 ségry) a já cítila, že jsem zklamala. Přitom jsem klamala jen sama sebe.
K lékaři mě dotáhl můj manžel (tehdy ještě přítel). Sama bych tam nešla a možná bych dnes ležela na márách
Začal společně se smnou jíst a začali jsme řešit bydlení.Taky mi hodně pomohl nástup do práce, který mi psych. nedoporučovala. Hodně mě opravdu podržel a podpořil manžel.
Ale vím, že nemám vyhráno a že mě to bude pronásledovat celý život, kdykolik přijde tvrdý pád. Skoro 3 roky jsem nevěděla, co je to prst v krku, přišel nečekaný potrat a bylo to tady. Ale snad se mi to podaří udržet pod uzdou (zatím se to daří). Navíc ve středu se jde do práce, hurá!!!! Tato práce mě baví a dodává mi kuráž. Myslím, že je to lepší jak psychiatr.
Není tady
Taky mám mladší ségru a taky jsem měla problémy s otcem... Máme toho hodně podobného. Kolik ti je let?
Zkus se podívat i do oddílu Porodních asistentek, tam bys mohla najít radu, jak se vyrovnat s potratem a najít tak potřebnou novou sílu
Není tady
Ta moje je o 2 roky starší, ta se ale velice brzy po smrti mamky odstěhovala. V mnoha věcech ho zklamala.
Já mám 26 let. Na porodních asist. už jsem psala i já. Ještě tak před 2 týdny jsem byla skutečně zoufalá. Za chvíli tam hodím další mou dnešní zkušenost s doktorem, který mě opravdu potěšil.
Není tady
Saďourku, ráda vidím, že ses tady zabydlela a že se ti daří o trochu líp. Jsi obdivuhodná ženská!
No to nevím jestli obdivuhodná, ale ukecaná určitě
Prostě se s váma dobře "diskutuje" a vaše názory jsou opravdu většinou na místě a cením si toho. Kamarádi, kteří toho druhého dobře znají, se mu snaží lichotit a nebývají tak často upřímní. Sice jsem tady vybalila skoro celé své "já", ale to jsem prostě já a vy víte s kým máte tu čest.
Upravil(a) Saďourek (28. 8. 2006 19:04)
Není tady
Ahoj Maryt, psala jsem ti SZ, ale ty stále neodpovídáš. Kde se touláš!!!
Není tady
Maryt a Saďourku, můžu se vás zeptat, jak jsou na tom v tomhle ohledu vaše ségry? Mojí sestře je 12 a už odmítá bonbóny a čokoládu. Mám strach, aby její předsevzetí nenabralo obrátky! I bez diety je nejštíhlejší z gymnastického oddílu, kam léta chodí!!!
Není tady
Moje ségra neodmítá ani bonbony ani čokoládu. No, taky má kolem 90 kg. My jsme každá jiná ( já do rodiny tatíka, segra do rodiny mamky a to i povahově). Ségra je flegmatik a určité věci neřeší (prostě pro ní to "nějak dopadne") já zase řeším až moc
Semo tamo si lidé myslí, že je to má matka. Přitom je jen o necelé dva roky starší. Chi chi chi (teď jestli já vypadám jak malé děcko nebo ona tak staře )
V gymnastice též záleží, jaký je kladen postavě důraz. Je to ošemetné.
Já vlastně u sebe ani nevím, co bylo prvním impulsem k vypuknutí této choroby. Psychický tlak to jo, ale motiv "chci zhodit?" to si nejsem vědomá. Sem tam mě nějaké to kilo taky štve, ale to stačí se večer zapřít a necpat se u televize.
Možná je lepší si odepřít tu čokoládu a bonbony, než později (nebo i teď) experimentovat na svém vlastním těle.
Není tady
Tak to tady tak pročítám................
Já trpím bulímií 9 let a musím říct,že je to čím dál lepší dřív sem chodila zvracet několikrát děnně a tek tak 1 za měsíc.Ale pokud nejsem sama a mám stále co dělat tak vydržím i několik měsíců.Sama sem si koupila knížky a snažile se z toho dostat sama.Zpětně když si to vše uvědomím tak mi to vzalo plno času jen sem myslela na jídlo a pak jak ho dám ze sebe pryč.Snažím se jíst ted tak 5-6 děnně,aby mě nepřepadl vlčí hlad a jde to celkem snadno.
Vím,že je tohle nemoc která se může kdykoliv vrátit a ,že se musím stále hlídat a doufám,že se uhlídám.Mám pocit,že je to jako s drogama ,když přestanou stačí malý krůček a jsou v tom znova..............
Držím Vám palce at to vše zvládnete.-)
Není tady
Ahoj Bublino, tak jak pokračuje tvůj boj?
Můj celkem slavně, když jsem v práci není čas myslet na "hlouposti". Taky držím palce a boji zdar. Teď tu bývám málo, zavirovaný. tak píšu od ségry Sáďa
Není tady
No ted to celkem jde,protože jsem měla zařizování okolo svatby tak stále bylo co dělat a člověk na jídlo moc nemyslý.Horší to bude v zimě to je tma a člověk je línej a tak se myslý na jídlo tak snad to překonám a co TY?
Není tady
Tak to máš teď krásné problémy
Kdy máte svatbu? Já jsem si přípravu na svatbu strašně užívala, i tu po str. duševní a duchovní - měli jsme jí totiž v kostele s výborným knězem.
Jinak já se držím. Respektive mě nad vodou drží práce - i když chodím až na odpoledne. Strašně moc jsem si užívala toho krásného zářijového počasí. Sem tam mě přepadnou během dne chmury, že už jsem mohla být ve 31 tt.... atd., ale snažím se je vždy nějak zahnat. Moc se mi to ale nedaří.
Není tady
Kuk já už svatbu měla 9.září bylo nádherně.Měli jsme jí na louce takovou přírodní.Ale dotedka oběháváme známý s fotkama a videem:-) a pak to běhání s papírováním.
Hlavně,že tě něco drží............
Nemysly na to co by kdyby(já vím ono se to říká)ale co se má stát tak se stane a je k tomu asi nějakem důvod jen na to přijít a pak se hned žije líp,protože víš proč.
Ted jdu do hajan zítra Ti možná napíšu.
Není tady
Piš, piš, já tu jsem teď sice strašně málo - ty viry jsou děsné svině a stále je nemá kdo vyhnat ven z počítače, ale semo tamo zabrouzdám u ségry.
Není tady
nějak nestíhám koukat na net.Mám stále plno zařizování,ale pro mě je to jedině dobře.Nemám čas přemýšlet nad jídlem.nejhorší je to večer když už je klid to mě to láká.Ale na mě působí zaručenej recept sníst grep tan mi zažene všechny chutě.A když si dám něco mléčnýho tak se mi chut rozjede a nejde zastavit a většinou končí špatně.Ale hlavně,že to mám vychytaný:-)
Není tady
Zdravé , bezpečné a ověřené hubnuti na přírodní bázi na principu buněčné výživy, jedine od mého os.poradce z www.hubnete.cz/zvesela
Já to vyskoušela a jsem ted chodící důkaz:)
Za 3 mesíce mam 12kg dole a jdu dál. Proto se nedivte ze delam p.Martinoj mensi reklamu:)
Ale kdyz to funguje aja mam radost , a takhle mu chci podekovat.Takze mrknete na www.hubnete.cz/zvesela a jdete do toho jako ja:)
Drzim pěsti. Petrunka
Není tady
Ahoj Petrunko, já kdybych měla zhodit 12 kg, tak o mě začnou říkat, že jsem anorektička
U mnohých znás je to spíš o psychice než o váze (teda já jsem toho živý úkaz), ale až jednou budu potřebovat opravdu hubnout, vím kam se podívat, takže díky za tip.
Není tady
A jak to jinak jde Sadourku?Ty vánoce to bude odříkání vid.No naštěstí stále makám a ani není na jídlo čas tak snad to v pohodě zvládnem.Už,aby bylo jaro a sluníčko potřebuju jinej pohyb:-))
Jinak kouzelný vánoce Ti přeji:-))
Není tady
Já se odvážím říct, že jsem momentálně za vodou. (než přijde zase nějaká životní podpásovka). Na Mikuláše jsme si to tady hezky oba obrečeli a teď už věřím v lepší zítřky. Naděje opět začala umírat jako poslední. Ta beznaděj byla šílená. Jinak já na Vánoce obžerství moc nepropaguji - když to chystám, tak už se nadýchám a nalížu a pak už není ani chuť. Ale na kolekci chodím už teď (to je moje!!!!) a nikdo to neví
Není tady