14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Prosím o radu, před třemi lety jsem bojovala s bulimií (podle mé obvodní lékařky, to se mnou nebylo tak zlé, ale já jsem to jako velký problém viděla). Začala jsem navtěvovat psych.ambulanci, ale po třech sezeních jsem to vzdala, jeliko jsem se cítila jetě hůř. Nakonec se problém vyřeil "sám" a to díky mému mui(tehdy jetě příteli). Tři roky jsem na zvracení nepomyslela, ale přiel osudný den, kdy jsem náhle ve 20.tt potratila a závyslost je znova na povrchu. Není to v takové míře, e bych zvracela po kadém jídlem, ale tak 2x do týdne mě to popadne. Nepomáhá ani jako útěcha to, e za nějaký ten týden se můeme začít pokouet o dalí miminko. Připadám si straně prázdná a s pocitem viny, e si za to (potrat) můu sama. Přitom někde hlouběji vím, e se nedalo nic dělat a příroda si udělala pořádek sama. I kdy máme s manelem pohodový a otevřený vztah a potratu se moc nebavíme. Já ho tím nechci pořád otravovat, ale prostě to potřebuji řeit. On u to bere jako uzavřené. Prvních 10 dní jsem myslela, e se zblázním, na nic jiného jsem nedokázala myslet.
Nechci klesnout zase a na samotné dno a navíc chci být co nejdříve znova těhotná, ale ten vnitřní pocit je stále silnějí. Vím, e nové těhotenství mě z tohoto problému vytáhne, ale to můe být pouze na chvíli. Mám v sobě stralivý zmatek a bolest. Tlustá si nepřipadám 166/63 kg.
Díky za odpověď
Není tady
Saďourku, nemá to teď lehké a je dobře, e si uvědomuje, jak by se tvé problémy mohly rozjet a chce s tím něco dělat včas. Myslím, e v tuhle chvíli by ti mohlo pomoci pár hodin s psychologem. Vypovídá se, třeba i vybrečí, trochu si uspořádá pocity i mylenky. Zase bude dobře, uvidí
Ale já nevím na koho se obrátit. Já straně nerada sama se sebou prohrávám (arogantní blbec).Nedokáu to říct ani manelovi."Ví miláčku, jsem v tom znova" - nevím, jestli chápe, co tím chci řict. Na povrchu borec, uvnitř velký slaboch. Poprvé jsem do toho spadla kdy mi umřela mamka(tehdy mi bylo 17) o rok později otec přiel o jednu nohu (hodně ho to změnilo), ségra se vdala a odstěhovala a vichni mi říkali, e se MUSÍM o tatínka postarat. Do toho veho kola, teda koly - jedna mi nestačila. To slovo MUSÍ nesnáím. Já jsem se snaila vyhovět vem jeho vrtochům, ale nikoho u nezajímalo, jak se cítím já. Byla jsem hozena do reality ivota a nikdo mi nepomohl.
Nějak jsem se rozkecela - rozepsala a odběhla od tématu.
Nemám důvěru jít ke své obvodní lékařce (bojím se, e mě zase smete) a k té psycholoce? Nikdy víc. Jestli víte o nějakém dobrém psychol. v Ostravě, dejte vědět.
Pěkně proitý večer vem
Není tady
Působí to na mě, e jsi na sebe dost tvrdá. Po potratu asi v kadé eně trochu hryzá červíček, jestli to nějak nezavinila, má pocit selhání. Máme rádi věci pod kontrolou a nae tělo si holt vede svou. Já jsem na sebe jednu dobu byla zlá třeba za to, e mám zaívací potíe, říkala jsem si, e jsem úplný dement, kdy se nedokáu ani vy... Za tím vím je podle mě zaité přesvědčení, e musím být dobrá a musím vechno zvládat, ne proto, aby mě měli rádi, ale abych nějak ospravedlnila, e vůbec zabírám místo a dýchám vzduch... Teď mi to připadá ílené, ale opravdu jsem takové stavy měla a měnilo se to postupně. Pořád mi lítá sebedůvěra nahoru a dolů, ale u to není tak prudké.
Určitě není od věci nějak si uspořádat ivot. Má za sebou dost velký otřes. Sdílet své pocity s manelem je důleité, ale pro něj to byla taky rána a tobě určitě pomůe i to, kdy bude mluvit s někým jiným.
Ostravu neznám. Zkus se vypovídat tady, spousta lidí říká, e je to lepí ne psycholog
Upravil(a) Judita (21. 8. 2006 22:05)
Tvrdá, ale slaboch. Abych se ti přiznala, nejraději bych se la s velkou chutí orat!!!! Ale ani to neumím. Moc mi alkohol nechutná. Moná by bylo lepí být alkoholik ne bulimik???? Fuj, já jsem ale pratěná. Nejdu ani chlastat ani do ledničky. Jdu otevřít manelovi dveře, právě přijel z práce.
Není tady
Judita napsal(a):
Působí to na mě, e jsi na sebe dost tvrdá. Po potratu asi v kadé eně trochu hryzá červíček, jestli to nějak nezavinila, má pocit selhání. Máme rádi věci pod kontrolou a nae tělo si holt vede svou. Já jsem na sebe jednu dobu byla zlá třeba za to, e mám zaívací potíe, říkala jsem si, e jsem úplný dement, kdy se nedokáu ani vy... Za tím vím je podle mě zaité přesvědčení, e musím být dobrá a musím vechno zvládat, ne proto, aby mě měli rádi, ale abych nějak ospravedlnila, e vůbec zabírám místo a dýchám vzduch... Teď mi to připadá ílené, ale opravdu jsem takové stavy měla a měnilo se to postupně. Pořád mi lítá sebedůvěra nahoru a dolů, ale u to není tak prudké.
Určitě není od věci nějak si uspořádat ivot. Má za sebou dost velký otřes. Sdílet své pocity s manelem je důleité, ale pro něj to byla taky rána a tobě určitě pomůe i to, kdy bude mluvit s někým jiným.
Ostravu neznám. Zkus se vypovídat tady, spousta lidí říká, e je to lepí ne psycholog
souhlasím, babinet je lepí ne psycholog, protoe se dozví názor vícero lidí a ani tě to nic nestojí
Není tady
Saďourek napsal(a):
Ale já nevím na koho se obrátit. Já straně nerada sama se sebou prohrávám (arogantní blbec).Nedokáu to říct ani manelovi."Ví miláčku, jsem v tom znova" - nevím, jestli chápe, co tím chci řict. Na povrchu borec, uvnitř velký slaboch. Poprvé jsem do toho spadla kdy mi umřela mamka(tehdy mi bylo 17) o rok později otec přiel o jednu nohu (hodně ho to změnilo), ségra se vdala a odstěhovala a vichni mi říkali, e se MUSÍM o tatínka postarat. Do toho veho kola, teda koly - jedna mi nestačila. To slovo MUSÍ nesnáím. Já jsem se snaila vyhovět vem jeho vrtochům, ale nikoho u nezajímalo, jak se cítím já. Byla jsem hozena do reality ivota a nikdo mi nepomohl.
Nějak jsem se rozkecela - rozepsala a odběhla od tématu.
Nemám důvěru jít ke své obvodní lékařce (bojím se, e mě zase smete) a k té psycholoce? Nikdy víc. Jestli víte o nějakém dobrém psychol. v Ostravě, dejte vědět.
Pěkně proitý večer vem
Saďourku, ta tvá lékařka je nějaká zvlátní, e ti nechce pomoct, ale upřímně tvůj problém opravdu nespadá pod obvodní lékařka, ale spíe k tomu psychologovi.
Nemyslím si, e jsi bulimička, ale a u se to nazve jakkoliv problém rozhodně má a je moc dobře, e si to uvědomuje.
Prola jsi hodně velkým peklem (smrt maminky, úraz otce a přitom 2 koly, potrat ...).
Nemyslím si, e bys byla slaboch. To ne, ale problém je, e se asi nemá ráda. Zřejmě se obviŇuje za něco, za co vůbec nemůe.
Já si před časem taky prola velkými těkostma, nemohla jsem jíst, nemohla jsem spát, pořád jsem byla příčerně unavená, bolela mě břicho a vadil mi pohled do zrcadla. Byla jsem doslova naumření. Natěstí mám hodného manela a skvělou rodinu a přátelé, kteří mě z toho dostali, ale ....
... změna nastala a ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, e jsem sama sobě největím nepřítelem. Ty sama ...... (to slovo co nesnáí) dát anci ostatním ti pomoci.
vim, e jsem ti moc nepomohla, ale MĚJ SE RÁDA A ČASTO SE POCHVAL. ZASLOUÍ SI TO.
Není tady
Díky vám oběma za podporu. Obě jste se trefily.K obvoďačce jsem musela, protoe bez toho jejich průvodniho listu či doporučení (teď mi dola slova)tě k odborníkovi nevezmou. Dnes u mi padají víčka, ale zítra si v klidu tyto stránky projedu. Jetě mi poaďte, kam přesněji se mám juknou. Jestli jste to myslely veobecně nebo nějak konkrétněji. Zatím jsem se tu moc nezorientovala.
Není tady
No, myslím, e jsi správně tady na Psychologické. Moná bys mohla mrknout na Zdraví eny, ale tam zatím moc příspěvků není. A napadá mě, e téma jak se vyrovnat s potratem bys mohla dát i na Porodní asistentky - to je taková planetka plná snailek a těhulek, které jen velmi zřídka navlečou skafandr, sednou do kosmické lodi a opustí svůj mikrosvět (holky, nic ve zlým ) Určitě je tam nemálo en s podobnou zkueností.
Přečetla jsem pár kníek o vztahu těla a due a o původu nemocí a k zvracení mě napadá jediné: je to odmítání. Odmítá něco přijmout. Větinou to funguje tak, e pokud si uvědomí, co dává nemoc za tebe okolí najevo (třeba rýma spojená s kýcháním nese sdělení "jděte ode mě vichni dál"), a začne to projevovat (bránit se proti přemrtěným poadavkům okolí nebo i svým vlastním), příznak se stane zbytečným. (No, ké by to bylo takhle jednoduché, ale něco na tom určitě je.)
Ty u jsi jednou bulimii zvládla. Co se tenkrát stalo? Píe, e to bylo v době, kdy ses seznámila se svým muem. Předpokládám, e jsi tenkrát zaívala intenzivní pocit, e tě někdo přijímá takovou, jaká jsi, moná i pocit, e nejsi na vechno sama a nemusí nést na ramenou celý svět. To, e se nemoc vrací právě teď, můe (spekuluju, nejsem jasnovidec ani psycholog) souviset s tím, e cítí potrat nejen jako své selhání, ale moná má někde v podvědomí i to, e jsi "zklamala" svého manela, který se na mimi předpokládám taky hodně těil. Toho mue, který tě tenkrát vysvobodil! To můe být solidní blok. Navíc se objevila trhlinka i mezi vámi - najednou je tu něco, na co jsi zase sama, spolu o tom moc nemluvíte.
Určitě ti jetě napíu, potřebuju si to trochu promyslet a taky nechci rozvíjet nějaké teorie bez tvého vyjádření, jestli se mé úvahy ubírají malinko správným směrem a jestli o ně stojí Vím, e kdy na tebe někdo vysolí tvou "diagnózu" a pak si spokojeně odkráčí, je to pocit, jako by tě nechal leet na operačním stole bez zaití
Zdravím Saďourku,
Vichni se chceme neustále cítit dobře. A to je ná velký úkol se to naučit. Zapamatuj si prosím, e je to moné a e je to tvá velká úloha. Pak u jde pouze o to, se naučit k tomuto cíli najít cestu.
První a nejdůleitějí fakt je ten, e mozek je dokonalý nástroj pro hodnocení a vedení vech naich denních aktivit.
Pokud jsi v minulosti vyhrála nad zvracením sama, tak je to super. To ale neznamená, e mozek zapomněl. Informace o vech příčinách vzniku zvracení jsou velmi detailně uloeny se vemi postraními emocemi.
Pak někde vznikne podobná situace, která způsobila prvotní zvracení, a mozek tě přes asociace dostane zpět do minulosti. V podstatě si přetáhne minulé záitky do přítomnosti a ty jsi v to znova. Vdy je ale jasná a definovatelná příčina.
Chtělo by to odhalit a popsat prvotní příčinu a obrátit její efekt ve tvé dobro. Vichni v sobě nosíme tak zvané emoční rovnice, které vznikly v době dětství a za vysokých emočních vypětí. Ty pak určují vekeré nae dalí jednání. I ty je zapotřebí najít, a pokud jsou ve tvůj neprospěch, tak je změnit.
S manelem byste měla komunikovat jasně, nic neskrývat a nehledat slova. Je to přece vae nejblií osoba. Duení v sobě ničemu nepomůe a bude se vám to přenáet i do ostatních oblastí.
Upravil(a) Ale_Kalina (22. 8. 2006 9:45)
Není tady
Ahoj Saďourku,
ty jsi tak trochu "saďourek"i sama na sebe,viď?
Jak jsem si tak přečetla,o čem jsi psala,dostala jsi na hřbet "pěknou"ivotní kládu.Ono se to nabaluje,nabaluje a pak se nohy podlomí...a kde jsou najednou ti chytří,co vdycky(SAMOZŘEJMĚ)ví,co jak jak má dělat.Pro ty ostatní je přeci jednoduí,přehodit vechny starosti na tebe.Protoe ty můe navenek působit,jako suverén,co vechno zvládne levou zadní.Přitom tahle nemoc,nebo závislot,je takový tichý řvaní... Větinou úplně mimo.Tím ale nechci říct,e bys měla najednou vechnu vinu svalit na ostatní.Jde o to,kolik moc dovolí,aby si ostatní dovolili k tobě.To jsou ty hranice,kdy by bylo potřeba říct,předevím sama sobě,teď u NE,nemůu,nechci to nést za vechny.Potřebuju pomoc...
Ty určitě i ví,jaké zdravotní komplikace to přináí.A je i docela těký,najít nějakého odborníka,kterému se můe bez rozpaků svěřit,co tě trápí a jaký to má(nejen)pro tebe dopad.Někdy jakákoliv snaha o zlepení,můe vést ke zhorení...
No,nemyslím,e alkoholik je na tom líp,ne bulimik .Tak si radi s pitím moc nezačínej.
A co zkusit jiného obvoďáka(obvoďačku)?
Tvůj manel můe třeba vypadat,e potrat je pro něj uzavřená kapitola,třeba nechce rozrývat to,co u se stalo.Chlapi jsou v tomhle občas troku jiný.To jen my enský(některý)máme tu potřebu v hlavě vechno přehazovat sem a tam.A tím si tak straně ubliovat....fyzicky i psychicky.
No,snad jsem nenapsala a tak velikou slátaninu .Nemám moc ráda,takový ty chytrý-nic neříkající fráze,kdy o tom dotyčný ví prd.
To,co se s tebou děje,ví stejně jen ty sama.Pokus se najít nějakého dobrého psychologa.Abys třeba ty problémy a bolesti nezasouvala hloub do nitra a nezaplácavala to jetě víc...
A dr se .
P.S.:Judita myslela fórum Zdraví eny,tam je přímo téma anorexie a bulimie.
Není tady
ahojky Saďourku,
jsi velmi silný človíček, ne e né, jenom na jednoho človíčka toho je mnoho! Teď potřebuje zase brát Ty sama - lásku. Samovolným potratem jsem taky prola a mám pocit, e dítě příjde, kdy je ten pravý čas. Byla jsem tím zaskočená, ale neřeila jsem to, vzala jsem na vědomí, e to nebyl ten správný čas. O nic jsem se nesnaila, ila jsem dál svým ivotem, ukončila studia, nala zajímavou praci a za dva roky jsem poprosila o pomoc, aby k nám přila bytost... za 9 měsíců se narodila dcerka. Mám pocit, e tady nejsme sami, e nám občas někdo pomáhá a má nás rád. Někdy si to v takových chvílích uvědomuji. Jenom my jsme na sebe moc přísní, nároční, káraví, nedokáeme se pochválit, usmát se na sebe v zrcadle, nedokáeme se mít rádi, povzbuzovat se. Myslíme si, e si lásku musíme zaslouit a tak na sebe klademe zbytečně moc, včetně viny z nedonoeného dítěte. Věřme sobě, v přirozený tok události, které k nám připlouvají a je na nás, jak se s nimi vypořádáme, jak se jimi necháme zaplavit anebo posílit. Věř v lásku Tvého manela a věř v sebe. Jsi silná, hodna obdivu a lásky!
Moc hezky Ti tady vichni píí a fandí, také mám pocit, e příspěvky plnohodnotně vyváí návtěvy lékařů. Je ze vech cítit účast, pochopení, snaha povzbudit, pomoci. ádná profesionální deformace lékařů, kteří musí řeit spousty případů.
Upravil(a) Ra (22. 8. 2006 11:25)
Není tady
Ahoj Saďourku,
ví, to, cos proila, to by porazilo i koně. Ztráta někoho blízkého, váný úraz táty, odstěhování sestry, kola a tobě bylo hrozně málo let. Můe být na sebe pyná, es to zvládla. Jenome to je právě to, zvládla. To si vdycky myslíme my, ale podvědomí a tělo ví svý. Taky jsem zaila váný úraz svého mue a spoustu dalích věcí se sesypalo najednou a říkala jsem si, jak to zvládám. A jsem se začala dusit. Na alergologii jedna úasná doktorka místo toho, aby mi nacpala práky, vzala mě stranou a zeptala se: nestalo se Vám něco? Protoe to astma, co máte, je psychosomatické. Vechno jsem jí vysypala a teprve ona mi vysvětlila, e stres se projeví na zdraví později, kdy má pocit, e u jsou problémy za tebou, e se musí naučit odpočívat a mít se hlavně ráda taková, jaká jsi. Jde to těko, ale jde. A určitě jsi úasná holka, tak se ráda měj, protoe si to zaslouí.
A moná by se tvoje sestra taky měla v péči o tátu trochu zapojit.
Není tady
Tie si mylsím, Saďourek, e ty si skôr Masourek - a nemala by si by na seba tvrdá a očakáva priveža a nedopria si... To, čo sa ti stalo, je zlé, ale mono a to zachránilo pred niečím ete horím(postihnuté diea, ktoré by zomrelo ako dvojročné po akej chorobe, povedzme)... Ja si to aspoň vdy takto hovorím a pomáha mi to prija veci, na ktoré nemám vplyv. A potom sa sústredím na veci, na ktoré vplyv mám a ostatné nechám koňovi
Není tady
Ahojte vichni,
teď momentálně jen rychloodpověď: moc jste mě vichni potěili a alespoň trochu zvedli mé sebevědomí. Zatím jsem to jen narychlo projela, protoe tu mám 3 malé lotry na hlídání a mezi tím vím vařím oběd - brzo, e? Jsem ráda, e vás neobtěuji. Na zmíněnou poradnu mrknu a večer si v klidu projedu podrobněji i tuto poradnu. Musím říct, e dnes se cítím opravdu líp (bude to jednak vámi a jednak tím, e jsem se ráno vybrečela chlopkovi na rameno. Jetě teď mám oči jak krvavý steak. Ale celou pravdu jsem mu neřekla )
Není tady
Ááááha, téma anorexie, bulimie je prázdné Jsem první Mám to tam psát znova nebo je to zbytečné? Ptám se, protoe jsem si to tady skutečně jetě pořádně neprojela. Stydím se
Saďourek - Masourek to se ti, co mi přezdívku vymysleli, trefili ani by tuili
Není tady
Ahoj,koukni na téma-Jak vzniká bulimie(19.4) a pak v RODIČE A DĚTI-10.4-je tam i odkaz na Anabell!!!Věřím,e slůvko MUSÍ nesnáí,ale nic jinýho ti nezbude,ne jít k doktorovi.A od obvodního doporučení k psych. nepotřebuje,jestli nejsi spokojená s tou minulou,bě k jiný!!!!Jinak je to ztráta času!!!A nebo napi do Anabell-tam snad budou moct někoho doporučit!!!
Drím palce.
Není tady
Tak jsem si konečně v klidu projela vechny vae reakce a jetě jednou díky za ně. Vae odpovědi jsou velice moudré a rozumné.
začnu se mít víc ráda - to byla trefa do černého.By skutečně nejsem tlustá, nenávidím své tělo a připadám si oklivá.
Líbila se mi spousta vaich názorů, ale teď si je vechny nedokáu vybavit. Nejhorí je, e jsem zase dneska selhala a to je u podruhé za tento týden.
Pozitivní je dalí nový začátek, tak mi drte palečky a si to zítra nepokazím.
Upravil(a) Saďourek (22. 8. 2006 23:29)
Není tady
Saďourku, a není to včera, jak jsi celý den lítala kolem tří svěřených dětí a nestíhala vařit? Z toho by se moná zvedl aludek i otrlejím povahám. A jetě jak píe v jiném tématu, e má takovou tu vevědoucí a kontrolující tchýni... To, cos zaila a zaívá, by porazilo ne koně, ale slona! Jedna věc je určitě začít se mít ráda (čerstvá diskuse na toto téma je na Duchovní - ako by k sebe dobrý nebo tak nějak), druhá věc občas se proti něčemu zdravě ohradit. Jak jsi popisovala, e sedíte na návtěvě u tchýně a musíte nejen "dret hubu" (tak jsi to neformulovala, ale v tom vyjádření je značná symbolika), ale jetě si nechat nacpávat břicho a usmívat se přitom - to je taky na zvracení.
Má před sebou hodně dlouhou cestu a opravdu si myslím, e by pro tebe bylo jednoduí procházet ji s někým, kdo ví, kudy tě vést. Odkaz na Anabell určitě najde i přes net. Moná by ti vyhovovala nějaká enská skupina? Na doktory by vás byla přesila
čauky Judito, nějak jsem nepochopila tvou první větu. To ví, blondýna s dlouhým vedením
Ono to asi vypadá (z těch mých odkazů), e jsem zmatená jak lesní včela. Jsem. Ty cesty hledání hold nejsou jednoduché.
To, e neumím říct ne, mi vyčítá i manílek. Kdy se proti něčemu zdravě ohradím, pak mám blbou náladu, e já jsem ta hnusná a nechci pomoci. Chápe to? Asi ne, e? Protoe já taky ne.
Není tady
Ahojky Saďourku,
tedy s tou tchýní to nemá jednoduché!!! ije pod neustálým tlakem, koho by to nezlomilo! Má přitom právo na vlastní rozhodování a tchýně, která je pro Tebe jen zátěí nemá v sobě ten dar nechat Tě pokojně ít. Ozvi se, nedej se! Je to jen a jenom Tvůj ivot a Tvoje zdraví, Tvoje těstí! Má plné právo ji říci, e tato forma jejího zájmu o vás vám není ku pomoci.
Včera jsem si koupila jednu knihu Já to dokáu, je od Louise L. Hay. Ráda bych Ti z ní něco přepsala, bude-li mít chvíli času si počíst. A móóc drím palce!!!!
Louise vysvětluje, e kadá mylenka, která vám proběhne hlavou, či kadé slovo, které vyslovíte, je utvrzování neboli utvrzovací výrok. Dokonce kdy mluvíte sami k sobě, vá vnitřní dialog představuje utvrzování se. Utvrzujete se a vytváříte své ivotní zkuenosti kadým svým slovem a mylenkou. Vae přesvědčení jsou pouze mylenkové modely, které jste si osvojili ji v dětství a mnoho z nich se ve vaem ivotě osvědčilo. Některé z nich vak mohou omezovat vai schopnost vytvářet to, co chcete. Je zapotřebí, abyste věnovali pozornost svým mylenkám. Jen tak budete moci začít přetvářet ty, je způsobují zkuenosti, které nechcete.
Nikdy nebudete mít dost sebeúcty, kdy o sobě nebudete smýlet v dobrém.
Sebeúcta prostě znamená, e ze sebe máte dobrý pocit. A kdy ze sebe máte dobrý pocit, rozvinete sebedůvěru. Sebedůvěra potom buduje sebeúctu jedno vychází z druhého. Kdy tuto provázanost pochopíte a uplatníte ji, dokáete téměř vechno.
Jeliko sebeúcta je to, co si o sobě myslíte, máte volnost myslet si, cokoli chcete. Tak proč byste se chtěli poniovat?
Narodili jsme se s velkou sebejistotou. Přili jste na tento svět a věděli jste, jak báječní jste. Byli jste tak dokonalí, kdy jste byli malým děátkem. Nic jste nemuseli dělat u jste byli dokonalí a jednali jste, jako kdybyste si to uvědomovali. Věděli jste, je jste středem Vesmíru. Nebáli jste se poádat o to, co jste chtěli. Svobodně jste vyjadřovali svoje emoce. Vae matka věděla, kdy se zlobíte ve skutečnosti o tom věděli vichni sousedé. A kdy jste byli astní, vá úsměv rozzářil celý pokoj. Tak jste byli naplněni láskou a sebejistotou.
Kdy zestárneme, naučíme se ít bez lásky, ale to ádné dítě nesnese. Děti rovně milují kadý kousek svého tělíčka, dokonce i své výkaly. Neznají pocit viny, hanby, neznají srovnávání. Vědí, e jsou jedinečné a báječné.
Vy jste takoví byli také. Pak později v průběhu dětství, vám vai rodiče, kteří to s vámi mysleli dobře, předali své pocity nejistoty a neučili vás mít pocit neschopnosti a strachu. V tom okamiku jste začali zavrhovat svou vlastní velkolepost. Takové mylenky a pocity vak nikdy nebyly pravdou a samozřejmě ani nyní pravdou nejsou. Já vás chci přenést zpět do doby, kdy jste doopravdy věděli, jak se milovat, kdy jste se sebou mluvili při pohledu do zrcadla.
Jako děti jsme nejvíce negativních sdělení přijímali od dospělých, z nich mnoho se nám dívalo přímo do očí, a někdy nám dokonce hrozili prstem. Dnes, kdy se větina z nás podívá do zrcadla, řekne něco negativního. Buď se kritizujeme za to, jak vypadáme, nebo se zavrhujeme kvůli něčemu jinému.
Pohlédnout si do očí a pronést něco pozitivního je jednou z nejrychlejích cest, jak získat pozitivní výsledky s technikami utvrzování se. ádám vechny, aby se pokadé, kdy jdou kolem zrcadla, podívali sobě do očí a řekli o sobě něco pozitivního.
Kdy se vám během dne stane něco nepříjemného, hned běte k zrcadlu a řekněte: Stejně tě miluji. Události přicházejí a odcházejí, ale láska, kterou vůči sobě chováte, můe být stálá a to je ta nejdůleitějí hodnota, kterou v ivotě máte. Kdy se vám stane něco báječného, běte k zrcadlu a řekněte: Děkuji. Projevte si uznání za tento nádherný proitek.
Chci po vás, abyste se kadé ráno a kadý večer podívali sobě do očí a řekli: Miluji tě, opravdu tě miluji. A beru tě takového/takovou, jaký(á) jsi. Zpočátku to můe být těké, ale kdy vytrváte, brzy se takové utvrzování stane pro vás pravdou. Nebude to zábavné?!
S tím, jak poroste vae sebeláska, zjistíte, e roste rovně vae sebeúcta a jakékoli změny, které budete povaovat za potřebné, bude snadné udělat, kdy budete vědět, e jsou pro vás dobré. Láska nikdy není mimo vás je vdycky ve vás. A čím více jste milující, tím více budete láskyhodní.
A tak o sobě začněte smýlet jinak a začněte k sobě hovořit jinak jak jste skvělí a e si zaslouíte vechno to dobro, které vám ivot nabízí.
Není tady
Saďourek napsal(a):
čauky Judito, nějak jsem nepochopila tvou první větu. To ví, blondýna s dlouhým vedením
Ono to asi vypadá (z těch mých odkazů), e jsem zmatená jak lesní včela. Jsem. Ty cesty hledání hold nejsou jednoduché.
To, e neumím říct ne, mi vyčítá i manílek. Kdy se proti něčemu zdravě ohradím, pak mám blbou náladu, e já jsem ta hnusná a nechci pomoci. Chápe to? Asi ne, e? Protoe já taky ne.
No naráela jsem na to, e jsi včera v půl jedné psala, e hlídá tři děti a nestíhá vařit oběd. A dneska ráno jsi napsala, es včera zvracela. Tak si říkám, jestli to nebylo taky z toho stresu, kterého má tedy opravdu poehnaně.
Nemyslím, e jsi zmatená. Je tady prostě spousta témat, a člověk přeskakuje z jednoho na druhé.
Přečti si, co ti píe Ra, a zkus s tou změnou chápání sebe sama a vyjadřování o sobě začít třeba tady. Prosím, neprohlauj o sobě, e jsi blondýna s dlouhým vedením, e jsi zmatená, e nechce nikoho obtěovat... Blondýna klidně můe být, ale jsi stejně důleitá a tvoje starosti jsou stejně hodné pozornosti jako kdokoli jiný
A napadlo mě, přece jen se svěř manelovi. Nedá se sice čekat, e tě z toho vytáhne, ale můe být jednou z tvých velkých opor (vedle terapeuta, rodičů, přátel, Babinetu a hlavně sebe sama). Neupírej mu tu monost, aby ti pomohl a podpořil tě. Je to přece tvůj nejblií člověk.
Jetě jednou děkuji vem za vai podporu a moc pěkné odpovědi. Já si teď budu muset jetě několikrát vechno pročíst, nechat projít hlavou a začít jednat.Ale slibuji, e si začnu vímat více i sebe a bude se učit váit si sebe sama.
Není tady
Ahoj Saďourku,
o tomto tématu jsme si psali ve foru Jak vzniká bulimie, je to na psychologické poradně asi tak dva tři měsíce nazpět. To téma zaloila mlaďounká Kilia, která bulimii brala jako "dobrý způsob" hubnutí Mrkni na to, píe tam myslím i Kornoutek a Čtyřlístek o svých zkuenostech s touhle hnusnou nemocí.
Nevím, jestli jsi hledala u odbornou pomoc, ale mohu doporučit poradnu v Praze, kterou vedl, snad i dále vede pan doktor Krch. Já sama jsem bojovala s bulimií několik let a nemocnice mi pomohla, dala mi základy. Zjistila jsem, e za bulimií je schované nízké sebevědomí, pokřivené vnímání sebe sama a okolí, prostě mnohem mnohem hlubí věci, které je třeba vyřeit, jinak bude kolotoč přejídání, výčitek a zvracení pokračovat do nekonečna.
Drím ti palce napi, jak se ti vede.
Maryt
Není tady
Od mého posledního příspěvku do této diskuse uplynulo pár dní a nemusela jsem se uchýlit k drastickým metodám a následné úlevě. Díky bohu. Zatím to řeím sama. Asi to byl nejvyí čas udělat si v ivotě pořádek a srovnat hodnoty. Konečně mi pořádně dochází, e chceme-li mít co nejdřív dalí miminko, jinak ne se zdravým tělem i myslí to nepůjde. Take na sobě makám (snaím se), ikdy stále mě bolí aludek a svírá se mi srdce při pohledu na těhotnou enu.
Téma jak vzniká bulimie jsem zatím nečetla,ale mrknu tam.
Upravil(a) Saďourek (28. 8. 2006 13:24)
Není tady